Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dívka z horské chaty 1. kapitola

23.05.2012 (17:00) • AnneRose • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2492×

„Bello, jedu domů, chceš svézt?“ křikla na mě Megan z dámských šaten.

„Já tu ještě zůstanu, Meg. Ale díky za nabídku.“

„Isabello Swanová! To nemůžeš myslet vážně. Celý minulý měsíc jsi pracovala přesčas. Podívej se na sebe! Na ty kruhy pod očima! Za poslední půlrok jsi zhubla nejméně deset kilo," křičela na mě Meg. "Obě víme, že i když budeš pracovat o dvě hodiny víc, přidáno nedostaneš. Když má Lucas chuť někomu přidat, přídá sám sobě. Bello, mám tě strašně ráda, nesmíš se starat jenom o ostatní. Hlavně musíš být šťastná ty." Teď už nekřičela.

„Dobře, dobře. Jdu se převléct, počkej na mě v autě,“ řekla jsem jí nakonec, protože jsem věděla, že by mě její kecy pronásledovaly do té doby, než bych to nevydržela a opravdu začala se sebou něco dělat.

„Paráda, tak dělej. Dneska ke mně přijedou dvě kamarádky ze střední. Nechci, aby přijeli do toho nepořádku, co doma mám,“ odvětila a odešla do auta.

Došla jsem k našim šatnám, lépe řečeno šatničkám. Bylo to něco jako šatny v nákupním centru. Měli jsme tam každá jednu skřínku, do které jsme si dávaly věci. Stáhla jsem ze sebe halenku, na které byla přišpendlena cedulka s nápisem: „Jak vám mohu pomoci?“, a oblékla jsem se do svého oblíbeného trička. Pracovní halenku jsem hodila do skřínky, vzala jsem si kabelku a vyšla jsem ze šaten, směrem k autu mé nejlepší kamarádky. Megan na tom byla finančně asi stejně špatně jako já, ale nic si z toho nedělala. Byla krásná a muži ji chtěli. Sem tam si vydělávala jako prostitutka. Měla lesklé rovné černé vlasy do půlky zad, krásné tmavě černé oči, snědou pokožku a nechutně krásné dlouhé řasy. Byla šíleně hubená a nosila celkem hezké oblečení. Nechápala jsem, kde na to bere peníze.

„Paráda! Zase prší! To je v pytli!“ začala jsem nadávat, když jsem vylezla ze supermarketu, kde pracuji. Doběhla jsem k jedinému autu, které na parkovišti stálo. Lezla jsem dovnitř a uvelebila jsem se na sedačce.

„Ani nepoděkuješ? Chtěla bych tě vidět, jak jdeš v dešti pěšky až k vám domů.“ Při té představě se Meg začala smát a já se k ní musela přidat. Celou cestu jsme rozebíraly náš mizerný plat a než jsem se nadála, stála jsem před naším domem.

„Tak pa, Bello. Uvidíme se pozítří,“ loučila se se mnou Megan.

„Pozítří?“ zeptala jsem se udiveně.

„Bello, zítra máme volno,“ připomněla mi Meg s úsměvem na tváři.

„Jak jsem na to mohla zapomenout? Pa, Meg. A děkuju, že jsi mě dovezla,“ rozloučila jsem se a běžela jsem k domu, abych moc nezmokla.

„Tati, jsem doma!“ zakřičela jsem směrem do obýváku, protože táta jinde než u televize čas netrávil.

„Ahoj Bells. Jak bylo v práci?“

„No, docela to šlo. Megan mě dovezla domů.“

„Ty jsi nejela na skateboardu?“ zeptal se táta udiveně.

„Od té nehody na skateboardu nejezdím.“ Táta mi připomněl bolestnou ztrátu mé maminky. Nechtěla jsme na to teď myslet.

„Jdu spát, dobrou.“

Ráno mě vzbudilo bubnování kapek na mé střešní okno. Zase pršelo. Dneska jsem musela do knihovny vrátit knížku. Netušila jsem, jak se tam dostanu, když nemáme auto a zase prší. Asi zavolám Megan. Vyběhla jsem do koupelny, kde jsem vykonala ranní hygienu. Podle ticha v domě táta ještě spal. Nakonec jsem si vzala jenom deštník a vyrazila jsem do knihovny. Od našeho domu to nebylo daleko, takže jsem tam byla během patnácti minut.

„Ahoj Bello, tak co to dneska bude?“ zeptala se mě Iris. Iris v městské knihovně pracovala už strašně dlouho. Často k nám chodila na návštěvy za Charliem. Většinou když jsem byla v práci, vařila mu, protože on by jinak zemřel hlady. Neuměl si ani namazat chleba. Charlie na Iris vždycky bručel, ale obě jsme věděli, že ji má rád.

„Jdu jenom vrátit Na větrné hůrce.“ Tu knížku jsem milovala. Četla jsem ji už asi stokrát a ještě pořád mě neomrzela.

„Dobře, tak mi ji dej, já ji uklidím.“ Podala jsem knížku Iris a mířila jsem si to k východu.

„Bello, počkej! Nezeptala ses, jestli tu mám nějaké inzeráty na práci,“ křikla na mě Iris.

„A máš nějaké?“ zeptala jsem se.

„Samozřejmě, jinak bych ti to nepřipomínala,“ zasmála se Iris. Došla ke svému stolu a podala mi jeden inzerát.

„Donesli ho sem asi před půlhodinou. Schovala jsem ho tu pro tebe.“

Na inzerátu stálo: Hledáme mladou dámu, která umí dobře vařit, má ráda zimu a potřebuje si vydělat nějaké peníze. Jedná se o čtyřměsíční práci v rakouských Alpách. Dáma, která se do práce přihlásí, bude pracovat pro rodinu velmi bohatých a vlivných lidí. Proto je nutné, aby se dáma uměla dobře chovat. V případě zájmu volejte na číslo 746 863 251.

Vyhrabala jsem z tašky mobil a hned jsem vytočila číslo z papírku. Iris mě fascinovaně pozorovala.

„Haló?“ ozvalo se mi do ucha.

„Dobrý den, tady Isabella Swanová. Mám zájem o tu práci v Rakousku.“

„Jo, tohle. Takže, kolik vám je let?“

„20.“

„Situace je naléhavá. Potřebujeme jednu dívku, co nejdřív to půjde. Takže vás bereme. Zítra čekejte na letišti. Bude tam pro vás dívka, s kterou budete pracovat. Všechno vám vysvětlí. Tak nashledanou.“

„Nashledanou a děkuji.“

„Mám to, mám to, mám to!“ začala jsem povykovat a tancovat přes celou knihovnu. V půlce jednoho ze svých tanečních kroků jsem se zastavila. Co jsem to udělala? Co bude s Charliem? Nemůžu ho tady nechat.

„Bello, jestli se bojíš o Charlieho, já se o něj postarám,“ nabídla se mi Iris. Vděčně jsem se na ni usmála a utíkala jsem domů. Naštěstí už nepršelo, takže jsem nemohla zmoknout.

Charlie vzal mou práci dobře a já se mohla jít v klidu balit. Moc oblečení jsem neměla, takže jsem se vešla do jedné tašky. Dobalila jsem asi kolem jedenácté večer a pak jsem si šla lehnout. Spala jsem celou noc jako dřevo. Ráno jsem jenom popadla svoji tašku a šla jsem se rozloučit s Charliem. To mi trvalo trošku déle. Táta byl trošku přecitlivělý. Naštěstí přijela Iris a dokopala mě k taxíku, který pro mě agentura poslala. Poslední pohled na taťku a Iris a na čtyři měsíce sbohem, deštivé Forks!

Autor: AnneRose, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dívka z horské chaty 1. kapitola: