Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dívka, která (ne)přežila - 18. kapitola

ggggggg

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dívka, která (ne)přežila - 18. kapitolaKroky osudu - nová tvář, poznání a jeden starý známý...

10.06.2011 (20:15) • Baruu • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 802×

 

Edit: Článek neprošel korekcí.

 

Dívka, která (ne)přežila

17. kapitola 

Chvíli jsem se přemlouvala, zda je to dobrý nápad. Bála jsem se, aby ti, co v domě žijí, neměli strach. Strach ze mě. Po svém odraze v zrcadle jsem už pár týdnů nezatoužila. Existuje tolik variant, jak mě přijmou. Nebudou mi věřit, budou si o mně myslet, že jsem blázen, že trpím paranoiou, a nebo... Sakra, kdo mi poradí. Mám tam chodit, nebo nemám? Tahle otázka mě zžírala, ale na druhou stranu... Možná to bude dobrý nápad.

Uvolnila jsem se a rozešla se k domu. Něco tak ohromného, luxusního a vkusného jsem za svůj život ještě neviděla. Prosklený, osvícený a hlavně obrovský dům, který vévodil celému lesu. Alespoň to tak na pohled vypadalo. Připadala jsem si jako zloděj, který se chce zmocnit jejich majetku, ale každým krokem jsem si připadala pořád menší a slabší človíček. Měla jsem pořádně nahnáno, nač to skrývat. Ale snažila jsem se uvěřit tomu, že zrovna teď mně potkala záchrana. Že se dokážu vymotat z krvelačných řetězů těch bídáků a konečně najdu klid.

Chtěla jsem se vrátit do svého spořádaného života. Možná bez přátel, možná bez rodiny, ale i přesto chci žít. Začít znovu. Jinde, s někým jiným a jinak. Zapomenout na všechno trápení, bolest, stres a hlavně na ty, jenž mě neustále věznily. Možná že tohle je ta chvíle, kdy to můžu změnit. Kdy se střetnu se štěstím a objevím něco, co mi změní život. Možná...

„Au,“ zaskuhrala jsem, když jsem zakopla o kmen jednoho spadlého stromu. Docela jsem si namlela, ale na takové pády jsem byla téměř zvyklá. Takže ani to mě neodradilo a já pokračovala v cestě.

Dům vypadal klidně, ale byla jsem si jistá, že není osamocený. Obyvatelé jsou uvnitř a možná právě večeří, napadlo mě. Neváhala jsem a přiskočila k nejbližšímu oknu a nenápadně nakoukla dovnitř. Bohužel jsem neuviděla nic zvláštního a dokonce ani žádného člověka. Takže nikdo mě nenachytal při činu...

„Hej,“ ozval se hlas snad přímo u mě, až jsem nadskočila leknutím. Tělo se mi roztřáslo a já se nemohla přemluvit, abych se otočila a podívala se na dotyčnou. Byla jsem přesvědčená, že na mě promluvila žena, ale já si připadala jako mraveneček, na kterého šlápne a bude po něm.

„Halo, mluvím na tebe, Bello,“ povídala dál. Počkat, Bello? Oslovení mě donutilo se otočit.

„Odkud znáš mé jméno?“

„Já toho vím spoustu. Nechceš jít dovnitř?“ Byla tak nádherná, tak jiná. Slova by tu krásnu snad ani nevystihla, ale já na ní mohla oči nechat. Divné, že?

„Jako já?“

„A je tu snad ještě někdo jiný?“ Zvláštně se na mě podívala, jako bych právě spadla z višně, ale já jí to vůbec nezazlívala. Přesně tak jsem si totiž připadala.

Přikrčeně jsem se za ní plížila, protože jsem měla strach. Pocit, který mě bude pronásledovat už po celý život. Z ničeho nic se vedle mě objeví krásná dívka, která mě zve do domu, který za zády obyvatel zkoumám. Bylo to zvláštní, bez pochyby.

Když jsem tak procházela prostornou chodbou, neunikla mi jedna myšlenka.

„Řekneš mi, odkud mě znáš? Já tebe totiž neznám. Vůbec to tu neznám. Nemám nejmenší páru, kde se právě nacházím, vedle koho jdu a kam vůbec jdu. Chtěla bych to trochu objasnit, snad chápeš,“ s prosíkem v očích jsem se na ni podívala. Otočila se a věnovala mi úsměv. Sálalo z ní teplo, i když vypadala jako chladné počasí. Dívné přirovnání, já vím.

„Řekla bych, že na takové otázky je moc brzo. Všechno se dozvíš, nebo alespoň částečně pochopíš, až ti něco ukážu. Nemusíš se ničeho bát, Bello. Předpokládejme, že tak trošku znám a poznávám tvůj osud. Že vidím to, co uděláš, čím se staneš, co prožiješ. Vím, zní to bláznivě, ale tohle je cesta, kterou sis vybrala. Proto tu jsi, proto jsi vstoupila do tohoto domu. Však pochopíš.“

Dál jsem se na nic nevyptávala. Dalo by se říct, že jsem na to neměla dostatek síly. Svoje myšlenky na mě chrlila ze všech možných stran. Hlava se mi mohla točit, jak chtěla, já stejně nepobrala jedinou věc, kterou mi ta žena pověděla. Všechno bylo tak... tak jiné. Tak jiné, než tam venku. Jiné, než u Williama a jeho gardy. Jiné než normální svět...

„Mimochodem, já jsem Alice,“ dodala, usmála se a pokračovala dál. Vedla mě různými dveřmi, až jsme došli na místo, které se mi absolutně nelíbilo. Nejhorší bylo, že jsem slyšela spousty hlasů a dokonce křik.

„Ničeho se neboj. Měla bych ti představit svou rodinu...,“ mluvila, ale já si nemohla odpustit jednu nepřehlédnutelnou věc.

„Počkat,“ zastavila jsem se a čekáním ji donutila, aby otočila svou tvář.

„Vím, co jsi zač. A nejspíš vím, kam mě vedeš,“ mluvila jsem roztřeseným hlasem i přesto, že jsem věděla, kdo je.

„Víš?“

„Utekla jsem od nich a ocitla se tady. Jsi jako oni. Já-já asi přestávám vnímat, ale chci pryč. Okamžitě. Nechci tu být, nechci být dalším soustem. Slyšíš?“ Doufala jsem, že se zachová dle mých představ a přání. Čekala jsem, kdy mi pokyne ke vchodu a se vstřícným hlasem mi oznámí, že mohu odejít. Tak moc jsem si to přála...

„Ne, to nemohu udělat. Musíš tu být.“ Já si ale stála za svým. Otočila jsem se ke vchodovým dveřím a přidala do kroku. V tom domě nezůstanu už ani minutu. Chtěla jsem co nejdřív vypadnout, ale uslyšela jsem další křik. Drásající a nepříjemný zvuk. To jediné mě donutilo se na Alici otočit.

„Co je to?“

„To tě nemusí zajímat,“ odpověděla, jako by se nic nedělo.

„Tak mi řekni, proč tu jsem a proč chceš, abych tu byla?“

„Tak dobrá. Není jednoduché před tebou skrývat tajemství, tak tedy ven s tím. Tady bys mohla být v bezpečí. Moc dobře víme, co jsi prožila a koho jsi ztratila. Naše rodiná dává šance a máme pocit, že je tu i jedna pro tebe. Tady se ti nemůže nic stát.“

„O čem to mluvíš? Jako, že bych mohla klidně žít tady? Ve vaší rodině? Zbláznila ses? Já chci odsud vypadnout co nejdál to bude možný. Už nikdy nechci vidět monstra, jako jste vy všichni. Zničili jste mi život. Nemám důvod tu zůstávat,“ rozkřičela jsem se na ni.

Připadalo mi, že právě spadla z jiné planety, protože jestli doopravdy ví, co všechno jsem prožila, jak si vůbec může představit, že bych tu chtěla zůstat? Absurdní.

„A mimochodem,“ promluvila, když jsem zabírala za kliku.

„Máme tu zajatce.“

„Zajatce?“

„Měla bys ho znát,“ dodala klidně. Hlavou mi blesklo posledních pár situací. Pak mi konečně došlo, kdo by to mohl být.

„William,“ šeptla jsem. Bylo to víc, než jasné. Všechno do sebe tak zapadalo. Upír, co mi zabil přátele, otce a navíc se chtěl zbavit i mě prostřednictvím nějaké výměny, či co, je v tomto domě a prosí o život. Vážně?

„Ano, William.“

Autor: Baruu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dívka, která (ne)přežila - 18. kapitola:

 1
3. ada
27.06.2011 [18:30]

dáááálší prosím... Nedokážu popsta slovy... Prostě krása....

2. marketasaky
10.06.2011 [22:40]

marketasaky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Gabri
10.06.2011 [22:39]

krásná kapitola.rychle další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře