Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dívka jménem Alice - 6. kapitola

Přišel jsem k ní do pokoje. Spala. Byla tak nádherná. Slyšel jsem, jak mi její krev zpívá. Volala na mě, vábila mě k sobě. Viděl jsem, že se probouzí. Přiskočil jsem k ní a rukou jí zakryl ústa.

„Ššš, maličká, když budeš v klidu a potichu, nic se ti nestane,“ šeptal jsem. Viděl jsem její vyděšený pohled. Sklonil jsem se k jejímu hrdlu a zabořil své tesáky do jejího bělostného krčku. V tu chvíli mě poznala. Viděl jsem tu bolest v jejích očích, ten nechápavý výraz. Jediné, co ze sebe vydala předtím, než omdlela bylo tiché „proč“.

Ten pocit byl úžasný. Nepředstavitelný. Její krev chutnala božsky. To tam bylo moje předsevzetí ji jen ochutnat a nechat ji být. Sál jsem její krev a viděl jsem, jak z jejího těla vyprchává život. Nutil jsem se k tomu, abych přestal. Ale marně. V poslední chvíli mě ale něco zastavilo. Snad mé svědomí? Uvědomil jsem si, že pode mnou leží dívka, kterou ze srdce miluji, dívka, se kterou jsem chtěl strávit zbytek své věčnosti. Odtrhl jsem se od ní a posadil se do kouta.

Tři dny. Pouhé tři dny a my opět budeme spolu. Navždy.

Bylo to šílené. Alice se zmítala v bolestech, byla uzamčená ve svém těle. Nemohla se pohnout, promluvit, její tělo nereagovalo. Její mysl ale byla plně při vědomí. Přemýšlela, co se právě teď stalo. Věděla, že leží na posteli a poslední, co si pamatovala, bylo, že ji James kousnul. Přesně jako v té její vizi. Tehdy ale nevěděla, kdo jí to udělal. Teď už to ale věděla. Byl to James. Její James. Člověk, kterého tak moc milovala a on jí takhle ublížil. Zabil ji. Přemýšlela nad tím, co bude následovat teď. Zda její duše opustí její tělo a ona bude bloumat po světě a hledat svůj klid. Vůbec ji nenapadlo, že by ještě mohla žít. Alice věděla, že tohle mu nikdy neodpustí.

Z myšlenek ji probrala bodavá bolest. Cítila, jak jí prochází oheň celým tělem. Věděla, že se blíží konec. Celé její tělo hořelo. Co ji ale překvapilo bylo, že bolest pomalu odeznívala. V jednu chvíli cítila, jak oheň dusí celé její tělo, ale teď se začal pomalu stahovat. Do srdce. Její srdce hořelo. Myslela si, že je to už konec. Cítila už jen jeho třepotání. Věděla, že její srdce už dlouho nevydrží. Ta bolest byla nesnesitelná. Přála si, ať to skončí. Srdce naposledy tlouklo. Pak přestalo. Alice čekala bolest, ale ta stále nepřicházela. Nechápala to. Najednou se nad ní sklonil James.

„Vítej, lásko má,“ zašeptal. „Celé ty tři dny jsem na tebe čekal. Stálo mě to hodně sil, aby to zřízenci nepostřehli,“ vysvětloval.

Alice byl odporný. Nechtěla ho ani vidět. Co to s ní provedl? Proč neumřela? James, jako by ji slyšel, začal odpovídat.

„Stalo se z tebe to, co jsem já. Jistě sis všimla, že mám bledou kůži, ledový dotyk, sílu a karmínové oči. Víš, co to znamená?“ řekl. Alice na něj stále nechápavě koukala. To, co říkal, jí nedávalo žádný smysl. James pokračoval.

„Alice, jsem upír. Jsem rychlý, jsem silný, jsem ten nejkrutější predátor na světě. Žádná kořist mi neodolá. Živím se krví. Lidskou krví.“ Alice ho sledovala s hrůzou v očích. Teď je z ní to samé, co z něj. Je zrůda. Krvelačná zrůda. Absolutně nechápala, kam se poděl ten její milý James. Ten, který jí pořád opakoval, jak moc ji miluje. Ten, který jí vykládal, že by pro ni udělal cokoliv. Nechápala, jak se mohla zaplést s takovým monstrem. Jak to mohla nepoznat. Přemýšlela, co bude dělat teď. Musí utéct. Nemůže tu s ním být. Nemůže být tady. Všude kolem cítila krev. Cítila tu spalující bolest ve svém hrdle. Její hrdlo hořelo. Ach, ta žízeň, byla šílená. Potřebovala ji nějak utišit. Bála se, že někomu ublíží. Nechtěla to udělat.

„Bože, jak moc bych si teď přála, aby se naplnila ta druhá vize,“ prosila v duchu.

„Myslím, že jsem ti prozatím vysvětlil vše. Ty teď zůstaneš tady, jako hodná holčička, a já ti skočím pro nějakou krev,“ řekl James. Zvedl se a odešel. Alice přemýšlela, že by utekla, ale nedávala tomu moc šancí. Věděla, že by ji James dostihnul. Musí nejdřív zjistit, co všechno ji čeká a jaký bude její nový život a až pak bude jednat.

Pohled Jamese:

Viděl jsem, že se pomalu probírá k životu. Byla tak nádherná. Ještě krásnější, než když byla člověkem. Myslel jsem si, že to není možné, ale bylo. Byla neskutečná. A byla moje. Vypadal úplně stejně, jako když byla člověk, ale přesto byla krásnější. Jediné, co se změnilo, byly její oči. Její krásné, čokoládové oči nahradila karmínově rudá barva. Její tělo vypadalo stejně, jen pokožku měla světlejší. A určitě i chladnější. Byla dokonalá. Byla to moje bohyně.

Věděl jsem, že jsem jí způsobil neskutečná muka, ale doufal jsem, že mi to odpustí. Musí. Vždyť teď spolu budeme moct být napořád. Vůbec jsem si nepřipouštěl možnost, že by to mohlo být jinak. Miloval jsem ji, celým svým srdcem, byla pro mě to nejdůležitější na světě. Věděl jsem, že teď už se nebude trápit. vysvobodím ji z tohohle vězení a začneme žít krásný život. Bude žít po mém boku, budeme cestovat po celém světě, pořád se milovat a trávit čas jen a jen spolu. Růžově jsem si maloval naši společnou budoucnost. Žádné komplikace jsem si nepřipouštěl. Viděl jsem, že je Alice nějaká zmatená, tak jsem počal vysvětlovat.

„Stalo se z tebe to, co jsem já. Jistě sis všimla, že mám bledou kůži, ledový dotyk, sílu a karmínové oči. Víš, co to znamená?“ řekl jsem. Viděl jsem, jak se na mě nechápavě kouká.

„Alice, jsem upír. Jsem rychlý, jsem silný, jsem ten nejkrutější predátor na světě. Žádná kořist mi neodolá. Živím se krví. Lidskou krví. To ti už jistě došlo.“ Viděl jsem ten strach v jejích očích. Tak moc bych si teď přál vědět, co se jí honí hlavou. Nad čím přemýšlí. Viděl jsem, jak nasucho polyká. Asi má žízeň. Budu muset skočit pro nějakou krev.

„Ty teď zůstaneš tady, jako hodná holčička, a já ti skočím pro nějakou krev,“ řekl jsem. Zvedl jsem se a odešel jsem. Věděl jsem, že v tomhle stavu utíkat nebude. Doufal jsem, že je rozumná, a že zůstane se mnou. Musí přece vědět, jak moc ji miluji. Musí vědět, že nikde na ni nic dobrého nečeká, že se mnou jí bude líp. Vždyť ví, že bych pro ni udělal cokoliv. To už jsem přece dokázal- zabitím jejích rodičů.

Upíří rychlostí jsem proběhl léčebnou. Nechtěl jsem se ničím zdržovat. Chtěl jsem být co nejdřív zpátky. Pak si s Alice promluvím o tom, co bude dál. Budeme muset utéct.

Moc jsem se nezabýval detaily, stranou jsem nechal chlácholení oběti, prostě jsem si kousnul, krev dal do připravené lahvičky pro Alice, napil jsem se a tělo odhodil do řeky. Na zahlazování stop nebyl čas.

Pohled nikoho:

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil James. Alice seděla na posteli a přemýšlela o tom, co se jí právě stalo. Věděla, že to musí na Jamese zahrát, jinak ji bude pořád strážit jak oko v hlavě. Alice zvedla oči a podívala se na něj. V ruce držel nádobku s červenou tekutinou. Podle pachu poznala, že je to krev. Přiblížil se k ní a natáhl k ní ruku. Alice si od něj vzala nádobku a celou ji vypila. Podařilo se jí tím utišit oheň, který jí prostupoval hrdlem. Nemyslela na to, co pije, jen na to, proč to pije. Cítila, že je to lidská krev, ale snažila se tím nezaobírat. Jakmile vyprázdnila lahvičku do poslední kapky, otočila se na Jamese.

„Řekni mi, proč jsi mi to udělal. Řekni mi, co mě teď čeká. Řekni mi všechno!“ řekla s důrazem v hlase Alice.

James se na ni podíval. Byla rozkošná, když se něčeho dožadovala.

„Alice, je z tebe upír. To jsem ti už říkal. Jediné, čeho se musíš vyvarovat, je oheň. Nic jiného ti neublíží. Ani svěcená voda, ani česnek, ani světlo. Všechno to jsou jen babské povídačky. Je jen jedno jediné pravidlo, které musíš dodržovat - dávat si pozor. Lidé se nesmí o existenci upírů dozvědět. Na to dohlíží Volturiovi - stará upírská rodina, která žije v Itálii. Mají své zvědy všude. Proto, pokud se budeš krmit, musíš vždy dokonale zahladit všechny stopy. Dále - jistě sis už všimla, že máš mnohem bystřejší smysly. Jsi taky mnohem silnější. A rychlejší. Jediné, co tě teď čeká, je věčnost. Se mnou. Miluji tě a proto jsem tě proměnil. Původně jsem to neplánoval tak brzo, ale nemohl jsem se toho večera už udržet - proto jsem se v noci vrátil a přeměnil tě. Tvoje krev mě vábila, volala mě k sobě, zpívala mi a já jsem nebyl schopen jí odolat. V poslední chvíli jsem ale sebral poslední zbytky svých sil a nezabil tě, jen tě proměnil. A to je mnohem lepší. Víš proč? Můžeme teď být spolu navždy!“ ukončil svou řeč James.

Alice se zhrozila. Přesně tohohle se bála. Nechtěla s ním mít už nic společného. Nechtěla ho vidět, nechtěla, aby na ni sahal a už vůbec s ním nechtěla prožít zbytek své věčnosti. Kam se poděl ten milý gentleman, do kterého se zamilovala? Viděla před sebou už jen zrůdu. Zrůdu, která nedokázala odolat svému chtíči. Bylo jí z něho zle. Po Jamesově zpovědi si byla naprosto jistá, že se od něj musí dostat pryč. Byl to odporný a hnusný fanatik.

Alice ale věděla, že ještě nějakou dobu bude muset hrát tuhle hru. Jak dlouho to ale potrvá? Jak dlouho, než si pro ni přijde ten tajemný cizinec z její vize?

<< shrnutí >>