25.08.2011 (14:45) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1948×
Probudil ji šramot. Chtěla se kolem sebe rozhlédnout a zjistit, co nebo kdo tenhle zvuk vydává, ale nebyla jí dána příležitost. Nestihla ani přivyknout nočnímu šeru a už ucítila na své puse něčí ruku.
„Ššš, maličká, když budeš potichu a v klidu, nic se ti nestane,“ šeptal. Alice to nechápala. Nikdy se jí vize neopakovaly.
Ucítila dotyk ostrých zubů na svém krku. „Vždyť to nebyl sen!“ chtělo se jí křičet. Ale marně. Cítila, jak její tělo ochabuje. Jakoby z něj vyprchával život. Opravdu se jí to nezdálo. Opravdu se to dělo. Snažila se neznámému pohlédnout do tváře.
Vtom ho spatřila. Jeho nafialovělé oči. Jeho úsměv. Úsměv, který tak milovala.
„Proč,“ bylo jediné, co stihla říct, než ztratila vědomí...
Pohled Jamese:
Cítil jsem, že vše není tak, jak by mělo. Cítil jsem, že Alicin vztah ke mně se mění. A to nebylo dobře. Potřeboval jsem, aby mě milovala. Miloval jsem ji a nesměl jsem ji ztratit. Na to byla pro mě až moc cenná. Udělal jsem už spoustu věcí, abychom mohli být spolu. Teď o ni nemůžu přijít. Začal jsem si promýšlet další kroky. Miluju ji, tak strašně ji miluju. A nesmí mě opustit. To bych nepřežil!
Osud to vyřešil za mě. Alice chtěla, abych za ní večer přišel. Chtěla se se mnou poprvé milovat. Nechápal jsem, co změnilo její názor. A ani jsem po tom nepátral. Byl jsem rád, že svolila, takže jsem začal podnikat kroky k tomu, aby večer proběhl tak, jak má, bez sebemenší nehody. Odpoledne jsem se s Alice rozloučil, v práci jsem si vzal volno a vydal se do svého obvyklého baru. Musím se před tím velkým večerem nakrmit, abych Alice náhodou neublížil. Vyhlédl jsem si svou oběť. Byla to mladá žena, mohla být tak stejně stará jako Alice. Měla dlouhé blond vlasy, které se jí v loknách točily až po pas. Modré a nevinné oči. Byla krásná. Přemýšlel jsem, co tak hezká dívka dělá v tomhle zapadlém baru. Zatřepal jsem hlavou - teď není čas myslet na takové blbosti. Přistoupil jsem k ní.
„Dobrý den, slečno, směl bych Vás pozvat na skleničku?“ zeptal jsem se. Mile se na mě usmála.
„Samozřejmě, že ano. Skleničku s Váma si dám moc ráda,“ odpověděla mi.
Nějakou dobu jsme klábosili o blbostech a já jsem viděl, že má společnice začíná být už ve značně podnapilém stavu. Zvedl jsem se tedy k odchodu a ji vzal s sebou. Opírala se o mě a sotva se držela na nohou. Vyšli jsme z baru a zamířili k mému autu. Posadil jsem ji na sedadlo spolujezdce a vyjel s ní ven z města. Chtěl jsem to mít co nejjednodušší. Jakmile nám město zmizelo z dohledu, zajel jsem do lesa a zastavil jsem. Bloncka, Eve, jak se mi představila už v baru, se po mně začala sápat. Začala mne líbat a dobývat se mi do kalhot.
Většinou před každým jídlem si s "potravou" (pokud je to žena) ještě pohraju, ale dnes jsem na to neměl náladu. Nevšímal jsem si jejích nenechavých rukou a odhrnul jsem jí vlasy z krku. Voněla dobře, ale Alice voněla mnohem líp. Pomalu jsem se sklonil k jejímu krku. Věděl jsem, že Eve čeká úplně něco jiného, než co jsem měl v plánu. Zahryzl jsem se jí do krční tepny a začal jsem sát. Její tělo se pod tím mým zmítalo. Tlačila mě od sebe. Užíval jsem si to. Cítil jsem, jak mi ta krásně teplá, karmínová tekutina stéká do krku. Cítil jsem, jak hasí mou žízeň, můj hlad. Trhané pohyby Evina těla pomalu ustávaly. Věděl jsem, že dobojovala. Naposledy jsem se napil. Zvedl jsem se, otřel jsem si ústa a vystoupil z auta. Vzal jsem její tělo do náruče a odběhl s ním do nedalekého močálu. Věděl jsem, že tady ji nikdo hledat nebude. S pocitem uspokojení jsem nasedl zpět do auta a vydal se domů. Měl jsem nejvyšší čas.
Doma jsem se osprchoval, oblékl si čisté oblečení a vydal jsem se do léčebny. Cestou jsem přemýšlel, co mě asi dnes čeká. Nemohl jsem se dočkat. Nemohl jsem se dočkat toho, až se Alice dotknu. Až se s ní pomiluju. Její tělo mě tak neskutečně vzrušovalo, že to ani možné nebylo. Chtěl jsem se jí dotýkat všude. Polibky mi přestaly stačit už před dlouhou dobou. Kdybych si to nemohl vynahrazovat jinak, věřím, že Alice už by byla asi dávno mrtvá. Mé sebeovládání bylo totiž velice mizerné.
Dorazil jsem k léčebně. Nepozorovaně jsem se proplížil až do sektoru, kde byla Alice. Potichu jsem zaklepal smluvené znamení na dveře. Slyšel jsem, jak mne šeptem pozvala dovnitř. Otevřel jsem si a vešel jsem. Když jsem ji poprvé toho večera spatřil, měl jsem co dělat, abych se na ni hned nevrhnul. Byla nádherná. Na sobě měla jen lehounkou košilku na spaní. Byla tak sexy. V tu chvíli jsem zalitoval, že jsem si Eve odpoledne nevzal. Nevím, jak to vydržím, abych si ji nevzal hned.
Přiblížil jsem se k ní a políbil jsem ji.
„Alice, víš jistě, že to chceš? Víš, že počkám na okamžik, až budeš opravdu připravená,“ řekl jsem. Ale doufal jsem, že si to nerozmyslela. Svou odpovědí mě ujistila. Oddychl jsem si. A mohl jsem se začít věnovat jejímu tělu. Byla tak nádherná. Musel jsem si dávat pozor, abych jí neublížil. Chtěl jsem ji hned. Chtěl jsem ji neskutečně moc pomilovat. Nikoho jsem nikdy tak nechtěl. Ta touha se nedala vydržet. Zapojil jsem veškeré své sebeovládání, abych si ji nevzal a nerozpáral jí hrdlo.
Vrátil jsem se z úvah zpět k činům. Přenesl jsem ji na postel a začal jsem ji líbat. Něžně, jemně. Jediné, co se mi ale honilo hlavou bylo vem si, no tak, vem si, napij se z ní. Dělal jsem vše pro to, abych tak neudělal. Snažil jsem se ignorovat hlas v mé hlavě a věnovat se Alice a jejím tužbám. Byl jsem úspěšný. Cítil jsem, jak se pode mnou chvěje v návalu příchozího orgasmu. Pak už jsem to ale nemohl vydržet. Potřeboval jsem se zbavit toho napětí, té tužby po jejím těle. Samozřejmě i po krvi. Ale tu druhou tužbu jsem upokojit nechtěl. Doufal jsem, že bude stačit sexuální uspokojení. Jak jsem ale zjistil později, mýlil jsem se.
Pomalu a něžně jsem si ji vzal. Slyšel jsem, jak mi do ucha vzdychá slastí. Cítil jsem, že se můj vrhol blíží. Byl to ten nejlepší sex, co jsem kdy zažil. Jediné, čeho jsem byl poté schopný, bylo vyznat jí lásku.
„Alice, miluji tě,“ zašeptal jsem. Věděl jsem, že ona cítí to samé. Chvíli jsme leželi schoulení u sebe, a pak jsem se začal zvedat k odchodu. Musel jsem. Jinak bych jí určitě ublížil. Rozloučil jsem se s ní a opustil jsem její pokoj. Vydal jsem se do zahrady, na naše obvyklé místo.
V hlavě jsem si přehrával právě prožité okamžiky. Tak jsem se do toho vžil, zdálo se mi, jako bych to celé prožíval znovu. V tu chvíli se probudil ten netvor ve mně. Nemohl jsem si pomoct. Tolik jsem žíznil po její krvi. Myslel jsem si, že jsem ten chtíč zahnal, ale zmýlil jsem se. Její krev mě vábila i na takovou dálku. Cítil jsem ji všude. Byl jsem jako smyslů zbavený. Upíří rychlostí jsem se vydal zpět k ní do pokoje. Věděl jsem, že dělám chybu, ale nemohl jsem si pomoct. Doufal jsem, že když se z ní napiju, jen trošku, maličko, tak netvora uchlácholím a bude mi dopřáno být ještě nějaký čas s Alice. Nechtěl jsem jí ublížit.
Přišel jsem k ní do pokoje. Spala. Byla tak nádherná. Slyšel jsem, jak mi její krev zpívá. Volala na mě, vábila mě k sobě. Viděl jsem, že se probouzí. Přiskočil jsem k ní a rukou jí zakryl ústa.
„Ššš, maličká, když budeš v klidu a potichu, nic se ti nestane,“ šeptal jsem. Viděl jsem její vyděšený pohled. Sklonil jsem se k jejímu hrdlu a zabořil své tesáky do jejího bělostného krčku. V tu chvíli mě poznala. Viděl jsem tu bolest v jejích očích, ten nechápavý výraz. Jediné, co ze sebe vydala předtím, než omdlela bylo tiché „proč“.
Ten pocit byl úžasný. Nepředstavitelný. Její krev chutnala božsky. To tam bylo moje předsevzetí ji jen ochutnat a nechat ji být. Sál jsem její krev a viděl jsem, jak z jejího těla vyprchává život. Nutil jsem se k tomu, abych přestal. Ale marně. V poslední chvíli mě ale něco zastavilo. Snad mé svědomí? Uvědomil jsem si, že pode mnou leží dívka, kterou ze srdce miluji, dívka, se kterou jsem chtěl strávit zbytek své věčnosti. Odtrhl jsem se od ní a posadil se do kouta.
Tři dny. Pouhé tři dny a my opět budeme spolu. Navždy.
Doufám, že se vám pohled Jamese líbil. V příští kapitole se dozvíte, co se stalo po tom, co se Alice probudila. Odpustí Jamesovi?
Moc a moc děkuji všem za komentáře u předchozí kapitoly. Každý komentář mě velice těší a žene kupředu!
Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Dívka jménem Alice - 5. kapitola:
Pohled Jamese. Co se mu honilo hlavou? Proč udělal to, co udělal?
Sdílet
Bubulienka: Samozřejmě, že je James úchylný. 
Moc děkuji za milá slova. James je psychopat a uvidíme, zda dorazí Jasper, princ na bílém koni. Alice to nebude mít jednoduché...
Ale ten James, to je ale riadna sviňa. Ja úprimne dúfam, že mu Alice neodpustí a nájde svojho Jasprinka. 
To je vůl! To mu nebylo jasný, že jí ublíží? Ach jo, myslí tim dole. Ale je fakt, že jí miluje nádherně. Být ale na místě Alice.... no nevím, co by musel udělat, abych mu odpustila vlastně zabití. Jsem zvědavá, jak to vymyslíš ty 
PLS PLS PLS
