Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dívka jménem Alice - 4. kapitola

23.08.2011 (20:00) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1945×

Poznal jsem, že žena je mrtvá, ale muž ještě žil. Povytáhl jsem jeho tělo z auta a přisál se mu na krční tepnu. Měl jsem hlad a takhle jsem zabil dvě mouchy jednou ranou. Cítil jsem, jak jeho tělo sebou z posledních sil škube. Pak najednou přestalo. Alicin otec byl též mrtev. Jeho tělo jsem zasunul zpět do auta, aby to vypadalo jako opravdová nehoda a vydal se zpět do města. Věděl jsem, že teď už půjde vše bez problémů. Věděl jsem, že teď už můžu osnovat plán, aby Alice byla jen má. Má malá sladká Alice...

Další den proběhl skoro stejně, jako ten předcházející. Dopoledne Alice nějak přečkala a odpoledne pro ni opět přišel James. Šli spolu do zahrady, James jí vyprávěl, co se děje v okolí, líbali se, procházeli se a užívali si slunečné dny. Tak to šlo nějaký čas.

Alice to ale přestalo stačit. Zasekli se na mrtvém bodě. Jejich vztah se nemohl vyvinout nijak dál a Alice musela pořád myslet na ty vize, které měla. Nechtěla věřit tomu, že zemře. Ve vizi jasně cítila, jak její tělo ochablo a vyprchal z něj život. Pořád tomu nerozuměla. Před Jamesem se o vizích raději nezmiňovala, nechtěla, aby si myslel, že je blázen.

Jednoho odpoledne Alice seděla ve svém pokoji. Čekala na Jamese a na jejich obvyklou odpolední procházku po zahradě. Najednou jí zeskelnatěly oči. Vypadala jako duchem nepřítomná.

...

Viděla sebe s nějakým mužem. Neviděla, kdo to je, ale vnímala ty pocity, které měla, když byla s ním. Tu lásku, zamilovanost, bezstarostnost. Viděla záblesky. Viděla sebe, jak se drží za ruku s nějakým mužem, běhají spolu po lese, viděla sebe a nějakou ženu, jak ji láskyplně objímá. Cítila to štěstí, které ze všech ve vizi vyzařovalo. Cítila tu lásku. Nechápala to.

...

Probrala se z vize. Ozvalo se zaklepání.

„Alice, můžeme vyrazit?“ ozvalo se ode dveří. Otočila se a uviděla Jamese. Jeho oči svítily radostí a očekáváním. Ta jeho nafialovělá barva ji pořád fascinovala.

„Ano, můžeme, jsem připravená,“ odpověděla mu. Ruku v ruce se vydali na své obvyklé místo. Odpoledne proběhlo jako vždy. Vedli nezávazné rozhovory o ničem. Začínalo to být stereotypní. Už jí to nedělala takovou radost, jako dřív. Alice Jamese milovala. Cítila, že je čas posunout se někam dál. Věděla, že i on to chce, ale je trpělivý a čeká na ni. Věděla, že čeká na to, až bude připravená. Alice si byla jistá, že teď je ten správný čas.

Když se loučili, pošeptala mu: „Večer tě budu čekat, Jamesi.“ Usmála se na něj a líbla ho na tvář.

„Lásko moje, přijdu,“ odpověděl jí tiše.

Pozdě večer, až utichla celá léčebna, se Alice vydala do sprchy. Osprchovala se, oblékla si noční košili a lehla si do postele. Za chvíli uslyšela potichounké zaklepání. Hned nato se dveře otevřely a James vstoupil. Slušelo mu to, jako nikdy. Jeho oči byly více rudé než fialové, ale ani to mu neubíralo na kráse. V očích mu hrály ohníčky radosti. Ústa měl roztáhnutá do širokého úsměvu. Přistoupil k ní a políbil ji.

„Alice, víš jistě, že to chceš? Víš, že počkám na okamžik, až budeš opravdu připravená,“ řekl James a tázavě se na ni podíval.

Alice byla již napevno rozhodnutá. „Ano, chci.“

James se na ni ještě jednou usmál a přistoupil blíže k ní. Láskyplně ji políbil. Líbal ji nejprve jemně, něžně. Byly to jen takové letmé polibky. Alice se to líbilo. James ji vzal do náruče a odnesl ji na postel. Pomalu ji položil, aniž by ji přestal líbat. Nemohl se jí nabažit. Hladil ji po celém obličeji, prsty obreskloval její rysy a líbal každičké místo jejího obličeje. Začal na čele, pokračoval přes oční víčka, nos, tváře, bradu, dále na uši - hrál si s jejími ušními lalůčky, a pak se vrátil na ústa. Alice vydechla vzrušením.

„Ještě,“ zašeptala a přitáhla si ho za krk k sobě. Políbila ho.

James sjel svými prsty z obličeje na její krk. Jeho ruce byly tak ledové. Alice z toho naskakovala husí kůže na celém těle, ale vůbec jí to nevadilo. Líbal ji na krk a přitom jí pomalu sundával košilku. Rukou přejel až k jejímu spodnímu lemu a vytahoval ji navrch. Odhaloval její nádherné tělo. Nemohl se jí nabažit. Nemohl se dočkat, až si ji vezme. Svými rty zklouznul z krku na prsa. Jemně vzal jednu její bradavku do pusy a začal ji jazykem dráždit. Jednou rukou se věnoval druhému prsu. Alice potichu sténala slastí. Cítila, jak se její nejcitlivější místo zalévá horkem. James se vydal na průzkum jejího těla. Rty opustily prsa a vydaly se přes břicho níž. Roztáhl jí nohy a začal se věnovat její jeskyňce. Alice se celá chvěla. Nevěděla a nechápala, co se to děje. Celým tělem jí procházely vlny slasti, mravenčení a brněly ji i konečky prstů na nohou. Vykřikla. James ihned přikryl její rty těmi svými. Alice došlo, že prožila svůj první orgasmus. Bylo to nádherné. James si vedle ní lehl a hladil ji ve vlasech. Alice se cítila vyčerpaná, ale přesto plná energie. Těsně se přitiskla k Jamesovi, když vtom ucítila něco tvrdého na svém podbřišku. James se na ni omluvně usmál.

„Když ty jsi tak nádherná, a jak si u toho křičela...“ Alice celá zčervenala a líbla Jamese na tvář.

„No, měli bychom s tím něco udělat,“ zašeptala Alice. James ji opět přetočil na záda a začal ji hladově líbat. Alice cítila, jak jí tělem opět prostupuje vlna touhy. James na ni pomalu a opatrně nalehl a zmocnil se jí. Vniknul do ní a začal se pohybovat. Nejdříve pomalu, potom rychleji a rychleji. Alice se to líbilo. James prudce přirážel a vzdychal.

„Alice, miluju tě,“ šeptal. Alice cítila, jak vyvrcholil. Vyčerpaně se svalil vedle ní. Na tváři měl úsměv. Zlehka ji políbil na rty.

„To bylo to nejlepší, co jsem kdy zažila,“ svěřila se mu.

„Já jsem na tom obdobně,“ dostalo se jí odpovědi.

Chvíli tam tak leželi a potom se začal James zvedat k odchodu. Musel jít, protože za chvíli měla přijít noční kontrola a kdyby ho tam našli, měli by s nočníma schůzkama útrum. Naposledy ho políbila a šla si lehnout do postele a předstírat spánek. Moc dlouho ho ale nepředstírala, protože zanedlouho utekla do sladké říše snů...

***

Probudil ji šramot. Chtěla se kolem sebe rozhlédnout a zjistit, co nebo kdo tenhle zvuk vydává, ale nebyla jí dána příležitost. Nestihla ani přivyknout nočnímu šeru a už ucítila na své puse něčí ruku.

„Ššš, maličká, když budeš potichu a v klidu, nic se ti nestane,“ šeptal. Alice to nechápala. Nikdy se jí vize neopakovaly.

Ucítila dotyk ostrých zubů na svém krku. „Vždyť to nebyl sen!“ chtělo se jí křičet. Ale marně. Cítila, jak její tělo ochabuje. Jakoby z něj vyprchával život. Opravdu se jí to nezdálo. Opravdu se to dělo. Snažila se neznámému pohlédnout do tváře.

Vtom ho spatřila. Jeho nafialovělé oči. Jeho úsměv. Úsměv, který tak milovala.

„Proč,“ bylo jediné, co stihla říct, než ztratila vědomí...

<< shrnutí >>

Doufám, že jsem vám tímhle koncem nezkazila některé naděje. V další kapitole bude opět pohled Jamese na celou tuhle situaci. Vysvětlí se také to, co ho vedlo k tomuto činu. Doufám, že se vám kapitolka líbila. Moc děkuju za komentáře (ty budoucí i ty minulé).

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dívka jménem Alice - 4. kapitola: