Pokračujeme tam, kde jsme skončili... Bella & Edward & upřímná chvilka.
30.12.2014 (12:30) • Kikkika • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2085×
„Tak jste holka, co dá na počkání no...“ Kretén! Naštvaně jsem sykla, seškrábala se z vysoké židle a plánovala odtamtud vypadnout s hlavou vztyčenou.
No, ale to bych tak nějak nebyla já, abych neměla poslední slovo, takže jsem se zastavila a s nafouklými tvářemi se do něj vztekle pustila.
„Víš, ten nafoukaný hulvát se v klucích jako ty (!!!) fakt nezapře, jen bych čekala, že si budeš shánět kočičky do postele na lepších místech. Zlaté manžetové knoflíčky, masivní rolexky, ručně šitý oblek, vlasy... trochu přeháníš jejich údržbu, nemyslíš?“ zeptala jsem se naoko zamyšleně a schválně tak vypadla na malou chvíli z kontextu. „Obličej odhaduju tak na dvě plastiky, s takovým se člověk nerodí, a předpokládám pravidelné návštěvy posilovny, tak proč tady?“ Rukama jsem nepatrně pohodila a poprvé za svůj monolog se nadechla. Upřímně řečeno, cítila jsem se, jako kdybych najednou vyrostla o půl metru a teď se na něj dívala z vrchu. Sakra dobrej pocit…
Ohromeně mě sledoval. Jo, hochu, jak ty ke mně, já k tobě...
„Trochu silná slova na to, že jste mě teď poznala, ne?“
„Trochu silná slova - nazvat mě děvkou, když mne vidíte poprvé v životě, ne?" Upřímně jsem čekala poznámku stylem: A taky doufám, že naposledy. Vlastně jsem si na ni přímo naběhla, ale neřekl nic.
Celá tahle situace… se mi přestávala líbit, protože v tu chvíli začala pečlivě zvažovat, co řekne.
„Nikdy bych ženu nenazval děvkou, i kdyby jí skutečně byla. To vy jste to překroutila a našla úplně jiný význam, než jaký byl zamýšlen. Drobně se tím dokazuje, že nejspíš budete pěkně vztahovačná.
Já jsem tady pracovně.
Na druhou stranu vám nejspíš musím uznat, že jste inteligenčně úplně jiná liga, než na jakou jsem vás odhadoval,“ díval se na mě zpod přivřených víček, když se mu mezi obočím vytvořila tenká rýha. Najednou – pro ten moment – působil tak nějak ztraceně, že – Hlavně ho, ty blbko, nelituj! Jen to né! Nazval tě cou-rou! Neustále si to připomínej.
„Jsem Edward,“ pokračoval s nataženou rukou.
„Bella,“ pronesla jsem s jistým sebezapřením a nedůvěřivě pozorovala to nevinné gesto, u kterého jsem pocítila až neskutečnou potřebu jej oplatit. Jaké by asi bylo dotknout se jeho kůže??? – Blbko, blbko, blbko! Začínáš mít větší sklerózu než tvoje babička Mary…
„Nechcete se zase posadit?“ zeptal se po hodné chvíli ticha, kdy jsme na sebe koukali, a já neprojevila žádnou snahu o rozhovor.
Ale né! To to musel tak zkazit? To si myslí, že – co on si vůbec myslí?! Mým tělem otřásla nová vlně vzteku.
„No… Víš, ani ne.“
Těžko se to sobě samé přiznává, ale na flirtování s kluky jsem byla úplně levá. Jak by řekla moje nejlepší kamarádka Ang: „Krutý život šprtky a knihomolky.“ (V překladu to znamenalo asi: Ta holka je naprosto nepoužitelná pro normální navazování kontaktů)
Ale když se nad tím tak trochu zamyslím, tohle nebylo normální navazování kontaktů…
Už už jsem viděla, jak se nadechuje pro odvetu-přemlouvání (vážně nevím, co z toho) a já se zároveň hrozila, že nebudu mít ve svém omezeném repertoáru dostatečnou výmluvu, když mi záchranné lano hodil můj operátor. Bez mrknutí oka jsem telefonát přijala.
„Drahá Isabello, jen bych rád té tvé sklerotické hlavě připomenul, že máš poslední možnost, jak si udržet práci,“ hlas mého šéfa se mi nepříjemně zarýval do mozku jako jehličky. Malé, tenké, a přesto dokázaly způsobit bolest.
„Pracuju na tom,“ zašeptala jsem sotva slyšitelně a se sklopeným ocasem to típla.
Vlna skepse se dostavila rychle… Tohle nemůžu zvládnout! S pohledem na stříbrných hodinkách a se zjištěním, že mám asi dvacet minut na to, abych vymyslela téma, název a obsah, mě zaštípaly oči. Jáma lvová v podobě výpovědi čeká…
„Musím do práce,“ zamručela jsem směrem k muži, který mě dneska za patnáct minut urazil tolik, jak se to dlouho už nikomu nepodařilo.
„Vážně jsem tě nechtěl urazit, špatně sis to vyložila…“ Houby, jen ho kousalo svědomí. Zády k němu jsem neznatelně kývla a patrně natočila hlavu pro poslední pohled. Kdepak se poděl ten sebevědomý a mocný?
Tvářil se docela omluvně a mě zamrazilo v zádech při pohledu na jeho nádhernou tvář, kterou jakoby záporné emoce ještě víc zkrášlily.
Krásny, ale blb. Chytrý, ale arogantní. Bohatý, ale nabubřelý… Co jsem čekala?
Nikdo není perfektní, nikdo není bez chyby a dokonalý muž rozhodně neexistuje.
Dokonalý muž? …na tohle téma se píšou romány, tak proč bych já nemohla zklohnit nějaký sloupek?
Komentáře u minulé kapitolky mě moc potěšily. :) Jste zlatíčka! :*
Doufám, že jich tu dneska bude stejně tolik!
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Kikkika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Distanc - Kapitola 2.:
Holky, moc děkuju za komentáře. Další kapitola už je vydaná...
Veľmi dobre sa to rozbehlo, ale už bude pomaly mesiac a nová kapitolka nikde??!!!
super jenom bohužel moc krátké
další
další
další
Hh, páči sa mi ako Bella na konci vykorčuľovala z toho stĺpčeka. (Edward je/bude veľmi dobrá téma na spracovanie. Inak veľmi pekné pokračovanie a nemôžem sa dočkať, ako sa to vyvinie ďalej. Len, mohla by som poprosiť o trochu dlhšiu kapitolu, prosím?
Rýchlo ďalšiu
Honem další.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!