Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětství s Edwardem - 2. kapitola

11.03.2012 (12:30) • Nikii • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2121×

„Holčičko, nezapomeň si sbalit i plavky a opalovací krém!“ křikla na mě mamka z kuchyně, ze které se nesla lahodná vůně večeře.

„Už je mám sbalené!“ odpověděla jsem a těžce oddychovala, když jsem se snažila zavřít kufr. Kdyby tu byl teď Emmett, tak by vypukl v hlasitý smích. Hrozně ho bavilo se na mě koukat, když mi něco nešlo, a pak si z toho ještě týden dělat srandu.

„Nepotřebuješ pomoct?“ zeptal se mě Charlie, který stál ve dveřích a snažil se udržet smích na uzdě.

„Asi jo,“ řekla jsem skrz zuby a pozorovala taťku, jak si sedá ke kufru, urovnává pár věcí a pak ho bez větších komplikací zavírá. Začala jsem se červenat, když se na mě kouknul a řekl: „Bello, Bello, na jak dlouho jedeš vlastně pryč?“ Byla to spíš řečnická otázka, ale já jsem stejně odpověděla: „Na týden.“

„Tak proč máš sbaleno alespoň na dva roky?“ No... Tak na tu otázku jsem odpověď neměla. Jen jsem pohnula rameny, že nevím, a poděkovala jsem mu za ten kufr.

xxx

„Dáš si ještě zákusek?“ zeptala se mě mamka a naložila taťkovi další obrovský kus zákusku.

„Ne, děkuji, už jsem plná.“ Odsunula jsem se od stolu a zanesla jsem talíř do dřezu.

„Prcku, v kolik pro tebe ráno přijedou?“ zeptal se taťka se šlehačkou na kníru.

„V sedm už mám být připravená, takže se zajdu osprchovat a půjdu na kutě. Musím jít brzo spát, protože budu vstávat asi tak o půl šesté.“

„Dobře, tak už jdi,“ řekl taťka nejistým tónem. Hned jsem pochopila, že není moc šťastný, že budu týden pryč a tak daleko od Forks. Ale do očí mi to neřekl. Nechala jsem je tam a vyběhla jsem po schodech do koupelny.

xxx

Hodiny na nočním stolku odbily půlnoc a já jsem stále nemohla usnout. Přemýšlela jsem o tom, kam vlastně jedeme. Edward mi řekl, že poletíme i letadlem, ale to jsem rodičům neřekla. Asi by vyšilovali, že je to moc daleko, když budeme muset jet i letadlem, že to stojí hodně peněz a nemůžou nechat Cullenovy všechno zaplatit, a že tolik peněz nemají...

Ani nevím, kdy jsem usnula, ale z bezesného spánku mě vytrhla hlasitá melodie budíku. Když jsem rozlepila oči, červené číslice ukázaly půl šesté. Nechtěla jsem vstávat, ale když jsem si uvědomila, kam to vlastně jedu a s kým, vyletěla jsem z postele jako střela a začala jsem se soukat do tříčtvrťáků a fialového trička se dvěmi zamilovanými ovečkami, které jsem dostala od Edwarda k Vánocům.

Vlasy jsem si sepnula do úhledného culíku a zamířila do koupelny, kde jsem si opláchla obličej a vyčistila zuby.

„Bello, snídaně!“ volala mamka zdola.

„Jo, už jdu!“ křikla jsem a běžela ze schodů dolů do kuchyně.

Taťka už měl prázdný talíř a četl si noviny. Mamka právě na talíř dávala míchaná vajíčka.

Sedla jsem si ke stolu a nalila si do skleničky pomerančový džus.

„Tak co, prcku, těšíš se?“ zeptal se po chvilce taťka, když mi mamka s úsměvem podávala vajíčka a slaninu.

„Co? Jo, jo. Těším se,“ odpověděla jsem a začala jsem do sebe soukat snídani.

„Hm... Týden být pryč a tak daleko z Forks... A k tomu se sousedy.“

„Jo, tati, bude to paráda. A neboj se, kdyby se něco dělo, někdo z Cullenových vás bude informovat, anebo mě rovnou dovezou domů. Ale to ti Alice říkala, ne?“

„Ale jo, říkala... Ale.. Jsi ještě malá.“

„Tati, já už nejsem malá! Mám dvanáct a půl!“ koukla jsem se na taťku vyčítavě.

„No jo, vím...“

„Paráda. Pomůžeš mi s kufrem? Potřebuju ho dát do síně.“ Mrkla jsem na něho a přidala kouzelné slůvko prosím.

Když už byl kufr dole, hodiny odbily sedmou hodinu a zvonek u dveří se rozdrnčel. Cullenovi chodili vždy přesně. Rychle jsem se rozběhla ke dveřím a s úsměvem od ucha k uchu jsem otevřela dveře.

Stál tam Edward se svým střapatým hnízdem na hlavě a Alice s krátkými černými vlasy, které měla zastřihnuté do podkovy. Oba dvojhlasně pozdravili rodiče. Alice si šla s rodiči ještě popovídat, kdy přijedeme a takové ty blbosti, co zajímaly každé rodiče.

Mezitím mi vzal Edward kufr do auta.

„Ahoj, Jaspere,“ pozdravila jsem kluka, který seděl na místě řidiče.

„Čauky, Bello,“ odpověděl mi Jasper s úsměvem.

Šla jsem se ještě rozloučit s mamkou a s taťkou. Mamka se mě stále ptala, jestli jsem si všechno sbalila, a dávala mi přednášky o slušném chování. Taťka se zmohl jen na větu: „Dávej na sebe pozor, prcku.“ Ale i to mi stačilo.

„Promiňte,“ slyšela jsem za sebou zvonivý hlas Alice. „Už máme menší zpoždění. Takže bychom už měli vyjet, Bello.“

„Dobře. Ahoj,“ odpověděla jsem Alice a dala pusu mamce a taťkovi. Pak jsem se otočila a s Alice jsme vyšly k autu, kde už seděl Edward.

Když jsme vyjížděli z domu, jel Jasper pomalu podle zákonů a na můj vkus, který mám upravený na Cullenovic, až moc pomalu. Ale hned, jak jsme zajeli za zatáčku a zmizeli Charliemu z očí, dupl Jasper na plyn a už jsme jeli rychlostí blesku.

„Kde jsou ostatní?“ uvědomila jsem si po chvilce.

„Jsme rozděleni do dvou aut. Zbytek už asi je na letišti a kupuje letenky,“ odpověděl s úsměvem Edward a nabídl mi sáček gumových medvídků. S radostí jsem si vzala moji oblíbenou barvu - zelenou. A usmála jsem se na Edwarda.

„Bells, spíš?“ zeptal se mě Edward a naboural to nádherné ticho.

„Ne,“ řekla jsem a uvelebila se Edwardovi v náruči, kde jsem spokojeně začala dřímat.

„Hm... Tak teď už jo,“ uchechtl se Edward. Ale nevím, jestli to řekl doopravdy, nebo to byl sen.

Autor: Nikii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětství s Edwardem - 2. kapitola: