Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětství s Edwardem - 15. kapitola

12.03.2013 (09:00) • Nikii • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1931×

Každou přestávku jsme s Edwardem vzpomínali na tři roky našeho společného života.

Chudák Bella, ze začátku s námi chtěla navázat rozhovor, ale po chvilce zjistila, že mám s Edwardem mnoho vzpomínek, do kterých ona nepatří.

„Pamatuješ na to, jak jsme tehdy společně utekli?“ ptala jsem se smíchem své budoucí druhé polovičky.

„Jo, Alice tehdy byla s Jasperem ve Francii na líbánkách. Takže nikdo netušil, kam jsme zmizeli,“ vzpomínal Edward a společně se mnou se smál.

„Nebo jak jsme vždy spolu usínali...“

„Jo, jo,“ odkýval hlavou Edward, ale poznala jsem, že mě pořádně nevnímá. Koukal se po třídě. „Kde je Bella?“ zeptal se mě najednou. Ta jediná otázka mi málem vyrazila dech.

„Ehm, netuším.... Edwarde, vzpamatuj se! Už nemusíš hrát nějaké city k té holce! Ani neví, kdo doopravdy jsi,“ zakroutila jsem nevěřícně hlavou, až mi mé blonďaté vlasy spadly do očí. To je vážně tak hloupý?

„Cože?! K Belle zaprvé nic nehraji! Doopravdy ji miluji! A zadruhé, o mně a dokonce i o mojí rodině ví všechno! A to znamená, že ví i o upírech!“ řekl vztekle Edward. Vyvalila jsem na něj své karamelové oči. Nikdy jsem ho nezažila vzteklého. Když mi však došla jeho slova, pocítila jsem vztek taky.

„Ona to ví?! Ty ji miluješ?! A co... co...?“ zeptala jsem se ho naštvaně a zmateně.

Jak se, kurde, mohl zamilovat do obyčejné holky?! Hlavně že mi říkal, že na mě nikdy nezapomene a že jak budeme velcí, tak si mě vezme! A ještě jí řekl, kdo jsme! Vždyť je to zakázáno! Vždyť celý dnešek si se mnou tak hezky povídal a... a... Jsem si doopravdy myslela, že to jenom k Belle hraje. Ale on to s ní myslí vážně. Tohle je zlý sen. Hodně moc zlý sen. Moje největší noční můra!

„Samozřejmě že to Bella ví.“ Nemohla jsem si nevšimnout Edwardova důrazu na slovo Bella. „A co sis myslela? Že s Bellou chodím jen tak? Bez žádných citů k ní? Tanyo, s Bellou se znám deset let! Je to holka, která mě zná v některých ohledech líp než má vlastní rodina. Nevím, co sis myslela, když ses rozhodla se sestrami nastěhovat do Forks. Snad to, že ti s radostí skočím kolem krku, když uslyším, jak Bellu nazýváš blbkou? Tanyo, ty by ses měla vzpamatovat! Tehdy nám byly tři roky... a abych pravdu řekl, bral jsem tě spíš jako svoji sestru... Mám tě rád, ale to je všechno. A věř mi, že pokud k Belle nezměníš své postavení, tak ani to ,Mám tě rád‘ nebude platit,“ dokončil svůj proslov Edward a já jsem na něj koukala s pusou do O. Každé slovo ve mně udělalo malou díru, která se začala neuvěřitelnou rychlostí rozšiřovat, když mi jeho slova pořádně došla. Měl pravdu, co jsem si to zatraceně myslela? On mě má jen rád. Žili jsme spolu jen tři roky. A to jsme byli malá batolata, u kterých jsou city jasné jen ke své matce a v mém případě k sestrám.

„Promiň,“ zašeptala jsem. Nic jiného mě nenapadlo říct. Otočila jsem se a vyšla ze třídy s plánem jít se uklidnit a možná i vybrečet na záchod. Když jsem však došla k záchodům, praštila mě do nosu Bella, přesněji řečeno její vůně, smrad, zápach – říkejte si tomu, jak chcete.

V tu chvíli ze mě veškerý smutek spadl jako kámen ze srdce a vystřídala ho nenávist, vztek a ten největší hněv k osobě, která byla za těmi dveřmi.

Zaposlouchala jsem se, jestli je na záchodech ještě někdo jiný. Měla jsem štěstí. Bilo tam jen jedno jediné srdce, které už dlouho bít nebude.

Potichu jsem otevřela dveře a neslyšně vstoupila dovnitř. Můj plán byl geniální, ale přesto jednoduchý. Budu si hrát na kamarádku – přece nechceme naši Bellinku vystrašit, že ne? A pak, když to nebude čekat, po ní skočím.

Bella se právě skláněla nad umyvadlem, takže mě nemohla vidět v zrcadle.

Přiblížila jsem se k jejímu uchu.

„Ahoj,“ řekla jsem mile, přesto ale Bella skočila několik stop do vzduchu.

„Ahoj,“ odpověděla mi a snažila se na mě usmát. Ona je fakt ubohá! Vypadala, jako by právě vytáhla hlavu z mrazáku.

„Promiň, že jsem teď s Edwardem jenom já, ale dlouho jsme se neviděli. A ty jsi ho měla pro sebe celých deset let,“ hrála jsem svoji hru.

„Jo, jo, v pohodě,“ vykoktala ze sebe a já se usmála. Jestlipak ke mně cítí to stejné, co já k ní?

„Víš, s Edwardem jsme si velmi dobře rozuměli a myslím, že si i teď pořád dobře rozumíme. Jedině my dva jsme drželi naše rodiny pohromadě. Ale moje sestry byly na Carlislea naštvané, protože dřív proměnil Esmé než moji matku,“ usmála jsem se na ni a zakroutila hlavou.

Podle všeho si myslí, že u Edwarda vedu víc než ona. Ach jo, Bello, Bello, ani nevíš, jak mi to děláš lehké.

„Aha,“ odpověděla. Asi moc inteligence nenabrala. Krucipísek, co ten Edward na ní vidí?!

„Asi tě zajímá, proč jsme se vrátily, nemám pravdu?“ zeptala jsem se jí a opřela se o umyvadlo. Už mě ta hra na kamarádku přestávala bavit, ale když se rozhodnu něco udělat, tak už z toho nevycouvám. Nečekala jsem na její odpověď, která určitě nebude o moc inteligentnější než ta minulá, a začala vyprávět.

„Minulý měsíc nás přišel navštívit jeden nomád, Jack. Vyprávěl, co se kde děje a tak. Moc mě to nezajímalo, už jsem chtěla odejít, když řekl, že navštívil Cullenovy. Rychle jsem si sedla zpět a poslouchala. Říkal o tom, že je zajímavé vidět Cullenovy chovat se jako normální lidi. I když žije sám, jejich vztahy se mu velice zamlouvají. Líbí se mu, že má každý svoji polovičku. Tohle jsem poslouchala jen napůl ucha, ale když řekl, že dokonce i ten nejmladší Cullen má svoji polovičku a dokonce, že je to obyčejný člověk!“ vykřikla jsem, už jsem to nevydržela a můj vztek mě ovládl.

Přitiskla jsem Bellu na stěnu. Moje ruka křečovitě držela její krk, neměla jsem ji v plánu uvolnit dřív, než Bella naposled vydechne. Znovu se ze mě stal predátor, který chce zabít. Tušila jsem, že moje oči teď musí mít barvu tmavší než noc, ale vůbec mi to nevadilo. Tím pádem se mě bude bát ještě víc.

Koukala jsem se na ni se vztekem, když jsem si však vzpomněla, jak mě Edward ponížil, když mi řekl, že má radši lidskou holku než mě, přepadl mě na malou chvíli smutek. Ten jsem však rychle zahnala a nasadila výraz predátora.

„Jak to, že jsi jenom obyčejný člověk, ale přesto se do tebe Edward doopravdy zamiloval?! Myslela jsem, že to jenom hraje, ale on to myslí vážně!“ křičela jsem na ni. Vždyť to nedávalo smysl! „Co se mu na tobě líbí?“ zeptala jsem se sama sebe. Nevidím na ní nic extra. Je to průměrná lidská holka.

Bella se na mě koukala se silným výrazem ve tváři. Neměla v plánu se vzdát, ale to jsme dvě.

„Co je na tobě lepší? Je spíš na brunety? Líbí se mu tvoje oči? Máš jemnější vlasy než já?“ ptala jsem se stále sama sebe. A svůj stisk na krku jsem instinktivně zesílila. Bella začínala mít problémy s dýcháním, ale to jsem přece chtěla. Stačí ještě o něco zesílit stisk a můj problém zmizí ze světa. Možná se pak Edward konečně vzpamatuje. Nadechla jsem se a už začínala svůj stisk zesilovat, když v tu chvíli někdo rozrazil dveře.

Bellu jsem okamžitě pustila a nechala ji sklouznout po zdi, lapající po dechu. Otočila jsem se na toho, kdo mi pokazil vraždu století, a vztekle zavrčela. Stála tam holka, která na mě a na Bellu vystrašeně koukala. Všechen vztek ze mě spadl a já si začala uvědomovat, co jsem udělala. Rozbrečela jsem se jako malá holka a vyběhla ze dveří. Utíkala jsem chodbou co nejdál pryč, přičemž jsem málem vrazila do Edwarda. Chytil mě za ruku, ale já jsem se mu vykroutila a vyběhla ze školy ven. Za několik minut se dozví, co jsem udělala. A v tu chvíli budu na prvním místě hned před pumou a medvědem v jeho jídelníčku. Vytáhla jsem z kapsy telefon a vytočila číslo na Kate. Hned po prvním vyzvánění mi to vzala.

„Tanyo, co se děje?“ ptala se mě vystrašeně.

„Přijeď pro mě! Hned! Okamžitě! Prosím!“ vykřikla jsem na ni několik rozkazů a znovu se rozbrečela.

Každý komentář potěší! :)

A omlouvám se, že to tak dlouho trvalo!

Autor: Nikii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětství s Edwardem - 15. kapitola: