Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětství s Edwardem - 11. kapitola

14.09.2012 (07:15) • Nikii • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1956×

Cesta zpět utekla neskutečně rychle, i když byl úplně stejný scénář cesty jako na ostrov. Loď, taxi, letadlo, auto.

Nevěděla jsem, jestli se těším domů. Samozřejmě jsem se těšila na rodiče, které jsem už týden neviděla. Ale na druhou stranu už nebudu každý večer s Edwardem a zbytkem mé druhé rodiny. A tomu se mi nechtělo jít zítra do školy. Z toho týdnu jsem celkem zlenivěla…

Doma mě čekalo přivítání, jako bych doma nebyla jen týden, ale rovnou rok.

Když jsem zazvonila na domovní zvonek, dveře se okamžitě otevřely a v nich stála Renée.

„Ááá, Bello, holčičko moje!“ spustila a začala mě objímat, pusinkovat po celém obličeji a bylo jí úplně jedno, že za mnou stále stojí Esmé s Carlislem a Edwardem.

Než jsem se vzpamatovala z objetí, kterým mě obdarovala maminka, už mě objímal Charlie.

Když se ode mě tatínek odtáhnul, mohl se konečně Carlisle dostat ke slovu.

„Dobrý večer, Renée. Dobrý večer, Charlie,“ pozdravil je a podával Charlimu mé zavazadlo.

„Dobrý večer, Carlisle, Esmé a Edwarde,“ řekli společně rodiče a usmáli se.

„Tak Vám Bellu předáváme zdravou, jak jsme slíbili,“ řekl Carlisle.

Renée nabídla Cullenům čaj, ale ti slušně odmítli a rozloučili se.

Když rodiče zavřeli dveře, hned mi začali dávat otázky ve stylu: „Jak ses měla?“ nebo „Byla jsi hodná?“

„Jaké jste měli jídlo?“

„Jedla si pořádně?“

„A co pitný režim?“

„Jak vypadala ta chata?“ A tak dál a tak dál.

Ještě že bylo tak pozdě a rodiče mě poslali do postele kvůli škole, jinak by mi z těch otázek asi za chvilku vybuchla hlava.

Tu noc, co jsem ležela ve své posteli, jsem nemohla dlouho usnout. Vadila mi má malá tvrdá postel. To volné místo vedle mě, kde jsem pořád dokola hledala Edwarda.

Nakonec jsem přece jen usnula do bezesného spánku.

Crrr…

Začal zvonit ten hnusný krám a já se ho snažila vypnout. To crrr už mi lezlo na nervy, a to jsem ho týden neslyšela. Rychle jsem vstala, jelikož z vlastních „poznatků“ vím, že je lepší hned vstát, než ještě zůstat v posteli. Pak bych v té posteli mohla zůstat do oběda.

Začala jsem na sebe soukat oblečení, které jsem si už včera připravila na hromádku. Byly to obyčejné džíny a košile s páskem, takže to vypadalo celkem dobře (jo, já vím, že sebechvála smrdí). Do vlasů jsem si dala čelenku a šla si vyčistit zuby.

V kuchyni už Renée čarovala u plotny, vykouzlila do zlatova vypálený sendvič, který jsem se rozhodla sníst cestou do školy – nebyl čas.

Líbla jsem rodiče na tvář a vyběhla jsem z domu - směr dům Cullenů.

Než jsem k Edwardovi došla, měla jsem celý sendvič v žaludku.

Nikdy jsem na Edwarda nečekala, vždy, když jsem došla k jeho domu, vyšel ze dveří ven a společně jsme se vydali na cestu do školy. Dnes tomu nebylo jinak.

„Ahoj, Bells!“ Vyběhnul ze dveří Edward a dal mi pusu.

„Ahoj,“ odpověděla jsem a chytila ho za ruku.

„Jak se ti spalo?“

„Popravdě?“ zeptala jsem se, ale na odpověď nečekala, „Špatně. Postel je malá a prázdná. A co ty?“

Edward se usmál, než odpověděl: „No, já mám postel velkou, ale prázdnou. Takže jsem se nevyspal o nic líp než ty.“

„No, jsme to ale chudáci, co?“ zeptala jsem se se smíchem.

„Jo, když nejsme spolu,“ odpověděl a stiskl mi ruku.

„Těšíš se do školy?“ zeptal se mě Edward a pokřiveně se usmál.

„Strašně,“ odpověděla jsem s ironií v hlase.

„Dneska to bude celkem pohodička. Učitelé nás prý budou šetřit,“ začal mě uklidňovat Edward.

„Alice?“ zeptala jsem se. Kdo jiný by to taky mohl vědět než osoba, která vidí budoucnost. S Alice se dala škola zvládnout velmi dobře, protože nám vždy řekla, co si pro nás učitelé připravili nebo když se rozhodli, že budeme nečekaně psát. Proto jsem s Edwardem patřila k těm lepším studentům.

„Bingo,“ odpověděl Edward se smíchem. To už jsme se blížili ke škole.

Naše škola byla obyčejná, dvou patrová budova s hřištěm s průlezkami vepředu a s hřištěm na tělocvik vzadu. Byla nově nabarvena na žluto červeně, takže vypadala přívětivě. (První pohled klame. Jak by mohla být škola přívětivá?) Nevyšly peníze na opravu chodeb. Zdi tam byly studené a skřínky se v jednom kuse zasekávaly, naštěstí učebny byly ve výborném stavu. (Kapku divné, nemyslíte?)

„Hmm, vidím Bonnie s tou krávou,“ řekla jsem potichu Edwardovi.

„Vykašli se na ně!“ přikázal mi Edward a stisknul mi ruku pevněji.

„Bello!“ zakřičela na mě Angela, když mě spatřila a rozběhla se za mnou, aby mě objala. Takhle už to dělá od jeslí.

„Ahoj, Angelo,“ usmála jsem se na svoji kamarádku a objetí oplatila. Měla jsem sama sobě nafackovat za to, že jsem úplně zapomněla na Angelu, když mě Bonnie zradila. Angela tu byla vždy pro mě. Kdykoli jsem něco potřebovala, mohla jsem se jí svěřit.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravila Angela mého poloupíra, když se ode mě odtáhla.

„Slyšeli jste to?“ zeptala se nás kamarádka.

„Co jsme měli slyšet?“ zeptala jsem se a koukla se na Edwarda, tušila jsem, že už si to od Angely přečetl.

„Máme tady novou holku, podle všeho bude chodit k nám do třídy,“ řekla Angela a v očích se jí zablesklo.

Asi bych měla vysvětlit, že tady ve Forks se známe skoro všichni od plínek. Málo kdy se tady někdo nastěhuje. A pokud je to dítě a chodí do školy, tak je z něho celebrita. Každý se s ním chce hned kamarádit a vědět o něm všechno.

„A jak se jmenuje?“ zeptala jsem se se zájmem.

„No, to nevím. Ale brzo to zjistíme. Pojďte, za chvilku zvoní,“ řekla Angela, vzala mě za ruku a táhla mě společně s Edwardem do školy.

Sedla jsem si s Edwardem na své obvyklé místo - druhá lavice u okna. Paní učitelka Deficková už seděla na svém místě, když zazvonilo.

Byla to starší učitelka s buclatou tvářičkou. Její světlé vlasy zdobily šediny. Na svém malém nose měla brýle, za kterými se na nás zvědavě koukaly dvě modré oči. Připomínala spíš hodnou babičku než učitelku a taky jako babička se chovala. Byla to nejlepší učitelka na škole. A my jsme měli to štěstí, že byla naše třídní.

„Dobrý den, drahouškové. Týden volna uběhl jako voda, vy už zase tady sedíte a nemůžete se dočkat, až se naučíte něco nového, nemám pravdu?“ zeptala se optimisticky a sjela naše obličeje svýma očima.

„Ano, paní učitelko,“ odpověděla laskavě Sára za nás všechny.

„Možná, to někdo z vás ví, možná ne, ale za chvilku tady těmi dveřmi projde nová žákyně. Nemusím vám snad říkat, abyste ji vzali do kolektivu,“ řekla učitelka. V tu chvíli zaklepal někdo na dveře a do místnosti vstoupil ředitel - pan Kriswer. Obtloustlý starý mládenec, který pořád žil se svou matkou. A za ním cupitala hezká dívka. Měla na sobě plátěné sandále, krátké riflové kraťasy a červené tílko s velkým výstřihem. Její zlaté vlasy podaly až k půli zad ve velkých vlnách a její bledou pokožku zdobila červená líčka. Oči měly stejnou barvu karamelu, jakou měl Edward.

Počkat!? Bledá pokožka! Karamelové oči?

Prosím, komentáře. :)

Autor: Nikii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětství s Edwardem - 11. kapitola: