Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Destiny´s Child - 1. kapitola

01.12.2011 (17:15) • KatariEsmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1934×

Caius:

Pozoroval jsem Sofii, mou malou holčičku, jak tančí s Alecem, byl to její dobrý přítel, skoro bych řekl, že jeden z nejlepších. Já do její hlavy nevidím, a dokonce ani Aro ne. Ale jsem si jist, že opravdu nic víc, než pouto přátelství, v jejich vztahu nebude. Ne, že by mi to vadilo, kdyby ano. Ale Sofia je ještě mladá a jsem si jist, že až přijde ten pravý čas, tak pozná, co je to láska. Samozřejmě, že jistou formu lásky zná, ale je to je spíše ta rodičovská a přátelská, než ta romantická. A tak jsem ji pozoroval, tak krásnou a líbeznou. Viděl jsem, že Athenodora se na ni také dívá, ano, má manželka k ní byla připoutána poutem mateřským, víc než kdokoliv jiný. I přes to, že to nebyla její pravá matka. Její pohled byl smutný, ale ten smutek byl schovaný pod maskou. Pod maskou, kterou tvořila radost.
„Co se děje?" zeptal jsem se jí. Nedalo mi to, musel jsem.
„Nic. Co by se mělo dít?" odpověděla mi otázkou. Ale já jí to nežral.
„Ale no tak! Já vím, že tě něco trápí, poznám to na tobě," odpověděl jsem jí trochu naštvaně. Povzdechla si, ale nadechovala se k odpovědi.
„Fajn. Já, jen mě trápí, že vlastně ani pořádně neví, kdo je. Jasně, Volterská princezna a něco támhle a něco tady, ale přála bych si, aby poznala ty lidi, nebo spíš upíry, co ji přivedli na svět. I já bych je ráda poznala, řekla jim, že se jejich dcerka měla dobře, a že jí nic nechybělo. A že jsme ji vychovali tak, jak nejlépe jsme dovedli. Víš? To mě trápí," dořekla a usmála se na mě. Musel jsem jí dát za pravdu, taky bych ty upíry rád poznal. Ale my ani nevíme, jestli žijí, nevíme o nich zhola nic. Jen vím, že bych to Sof přál.
„Máš pravdu, Ath, máš pravdu. Moc bych jí to přál, ale bohužel to není v našich silách," odpověděl jsem jí. Ona se na mě jen smutně usmála. Rozhodl jsem se, že tu nebudeme jen tak sedět a smutnit, ale že si narozeniny naší dcery užijeme.
„Smím prosit?" vyzval jsem svou ženu. Ta se sladce usmála a podala mi ruku.
„Samozřejmě," řekla, když už vstávala. Odvedl jsem ji na parket a začali jsme tančit. A ve víru tance jsem vzpomínal na den, kdy se mi převrátil život vzhůru nohama.

Byl to den, který začal úplně normálně, ale skončil tak, jak to nikdo z nás nečekal. Ráno jsme všichni byli ti známí, nepřístupní a „zlí" Volturiovi, co mají místo srdce kus ledu a nemají žádnou duši. Ale toho dne ten led roztál pod pohledem zlatých očí malé holčičky. Byla tak velice roztomilá a krásná. Že i náš zatvrzelý Marcus se na ni usmál, a to je co říct. Od smrti Dydime se nesmál a ani skoro nemluvil, ale tehdy to vypadalo, že se blýská na lepší časy. A taky se blýskalo. A zřejmě za to mohla ona. Holčička, kterou jsme tenkrát našli před hradem. Holčička, která není člověk a není ani upír. Protože nevypadala jako jedna ze zakázaných. Ona byla, je a bude jiná. Srdíčko jí tlouklo pomalým, melodickým tlukotem. Teplotu měla skoro jako člověk, možná o dva stupně nižší. Kůži měla tvrdou a bledou jako my. Porcelánový malý obličejík, ozdobený malými rtíky, nosánkem a očima, které byly (k mému zděšení i překvapení) medově zlaté. Ani nevíme, co je vlastně zač, ale řekl bych, že je to jedno. Zamiloval jsem si ji hned od první chvíle, co jsem ji spatřil. Proto jsem se rozhodl stát se jí otcem a Athenodora souhlasila, dokonce byla nadšená, že se stane matkou, když se to v jejím lidském životě nemohlo uskutečnit, takže mi v tom nic nebránilo. Vzpomínal jsem, jak mě nechali, abych jí já vybral jméno, které s ní půjde po zbytek věčnosti. Nemohl jsem se rozhodnout, žádné nebylo dostatečně dobré, aby vystihlo její jedinečnost, krásu a roztomilost. Byl jsem nerozhodný, probíral jsem v hlavě jména, snad všechny jména, co existovaly, ale nemohl jsem žádné vybrat. A pak to přišlo, dávné, mlhou zahalené, lidské vzpomínky. Vzpomínal jsem na moji malou sestřičku, která se jmenovala Sofia. Byla ještě miminko, když jsem ji viděl naposledy. Podíval jsem se na tu malou, která spokojeně oddychovala v mé posteli a v tu chvíli jsem věděl, jak se bude jmenovat. Sofia Amedea Veronica Daniela De La Volturi. Dlouhé, ale krásné jméno, které se k Volterské princezně hodí. Byl to den, který změnil celou, nejen moji, věčnost nás všech. Teď už si opravdu nedokážu představit, jaké by to bylo bez ní. Bez Sofie - a jsem si jist, že to neumí nikdo z nás.
¨

(...)

Tancovali jsme dlouho do noci, i poté, co se Sofia omluvila a šla spát. Byla to krásná noc až do chvíle, co k nám přišla nějaká upírka. Měla rudé oči, zrzavé vlasy, byla krásná, ale to byly všechny upírky. Jmenovala se Victoria.

„Dobrý den, jmenuji se Victoria," řekla ta upírka, když přišla.
„Dobrý, co si přeješ?" zeptal se Aro.
„Chtěla bych nahlásit porušení zákona," řekla okamžitě a ani se nerozmýšlela, zřejmě věděla, co říct.
„Dobrá. O koho jde? A čím se provinil?" ptal se znovu Aro.
„Jde o Cullenovy, ty zlatooké upíry z Ameriky. Proměnili malé dítě v upíra," odpověděla a Arův obličej se stáhl úzkostí. To ne, Cullenovi porušili zákon, znovu.

No, tak to by byl první díl... Já osobně jsem s tím docela spokojená... Samozřejmě nevím, jak vy... :D Od příště se dostaneme k jádru příběhu. Takže čekejte kontrolu Cullenových... A asi Sofiin pohled. Možná ještě něčí.

No a tuto kapitolu bych chtěla věnovat mé milované TSD... Děkuji ti, že jsi tu vždycky pro mě, a doufám, že ve Sofiinině jméně poznáš zkomoleninu toho svého... :D A moc díky, žes mě dokopala skoro násilím k další kapitole. :DD

Dále bych ji chtěla věnovat Vilince... Ještě jednou ti moc děkuji za ten úžasný trailer... A za to, že jsi byla jedna z těch, co mě dokopaly do další kapitoly. :D

V neposlední řadě Simiik a Domcemerci za jejich krásné, vtipné a napínavé povídky, které mě vždycky nakopnou k něčemu tak střelenýmu. :D

A poděkování také patří WhiteTie za její rychlé korekce a trpělivost. :D

Díky holky, vám všem, a samozřejmě všem, co čtou... :D KatariEsmeCullen

Trailer:

Autor: KatariEsmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Destiny´s Child - 1. kapitola: