Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Destiny Blacková - 4. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Destiny Blacková - 4. kapitolaShadow se ocitla v rodině, se všemi má výborný vztah a tak tajně doufá, že ji jednoho dne premění v upíra. Ale větší část rodiny je proti přeměně, avšak Shadow si to vyřeší po svém.

12.01.2011 (18:30) • Never • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1703×

EDIT: Článok neprešiel korekciou.

Radostně jsem vyrazila z baru do mého baráčku. Byla jsem šťastná, že mám práci. Konečně už nebudu závislá na rodině. Budu žít sama a samostatně. Tedy – zatím. Udělala jsem si kafé, které jsem ani nestihla vypít, protože jsem usnula. Divila jsem se, že je už po půlnoci. Nějak moc rychle to uběhlo.

Ráno jsem šťastná doslova a do písmene vyskočila z postele a spěchala se obléct a udělat ranní hygienu. Do práce jsem přišla jako hodinky přesně na devátou. Vystřídala jsem Nelu, s kterou jsem si střídala směny. Byla to fajn dívčina.

Ihned ráno bylo narváno. Objednávky se přímo řítily. Ale mně to nevadilo. Až na několik zpráv z domova…

Byly to zprávy typu, abych se vrátila domů, ale jedna se lišila. Byla od Edwarda… Stálo tam, abych se uklidnila, vše si urovnala v hlavě a až se budu cítit na návrat, mám se vrátit. Nic jiného. Ale tohle nebyla jediná věc, co mě udivila. Všechny zprávy z domova, ale ani jedna od… táty. Ani jedna, nemrzí ho to.

 

Směna mi končila kolem páté podvečer. Musela jsem uznat, že jsem byla unavená. Dalo to zabrat, ale já si zvyknu, co jiného mi zbývá… Jasně, nezbývá mi nic.

 

Po nějaké době jsem si v baru vydělala pár tisíc, takže jsem si konečně koupila netbook, to jsem sice mohla z peněz na kreditce, ale to bylo jen… něco jako červená skříňka. Jak jsem si myslela, na e-mailu bylo tam mnoho e-mailů, hlavně od Edwarda, kterému jsem odpovídala. Pokaždé jsem měla ale dobře skrytou IP adresu, aby mě nemohli najít. Strýček Jasper je všemocný.

 

Den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem… Moc rychle to ubíhalo. Byla jsem tu už tři měsíce. Čtvrt roku… Ani jsem si neuvědomila, že jsem předvčírem promeškala své patnácté narozeniny. Patnáct – věk, který je jako ostatní jedinečný. Ještě pár let a budu chodit o berli, jen kvůli sobeckosti mé rodiny.

 

„Edwarde, Edwarde?!“ ujišťovala jsem se, jestli to je on, ale kdo jiný by to byl…

 

Vzala jsem do ruky svůj mobil a hledala v seznamu lidí - které jsem na něm měla uložené – Edwarda. Nevím, co mě to popadlo, mu volat, ale už jsem cítila až moc velký pocit úzkosti. Bolelo to, měla jsem jakoby díru v srdci, ne úplně, ale něco tam chybělo. To něco byla má rodina

 

„Haló?“ ozvalo se z druhé strany telefonu. Edward. Po tak dlouhé době – skoro jsem si jeho hlas nepamatovala. Bylo to něco nového. Tak moc ráda ho opět slyším.

 

„Edwarde, Edwarde?“ ujišťovala jsem se, jestli to je on, i když to je… divné.

 

„Shadow? Jsi to ty? Jsi v pořádku? Kde jsi? Co děláš? Jak se máš?“ chrlil ze sebe otázky, slyšela jsem, jak se s Bellou dělí o telefon. Jak komické…

 

„Ach Edwarde! Moc… moc se vám omlouvám… ale… nešlo to, opravdu to jinak nešlo. Mám se dobře, jsem v České republice, a co dělám? Telefonuji s tebou a… Bellou,“ zasmála jsem se. Po docela dlouhé době jsem měla opět náladu.

 

V telefonu jsem slyšela zasmání zvonkovým hlasem – nepochybně Bella.

 

„Prosím, vrať se nám, už,“ žadonili. Semkla jsem rty do tenké linky. Co teď?

 

„Kdy to letí?“ vydechla jsem s úlevou otázku, a přesto nevěděla, co to dělám. Hrají se mnou hormony. Ne, já tu chci zůstat. Ne, já se musím vrátit.

 

„Letí ti to za tři hodiny z Brna, takže klídek,“ uslyšela jsem Alicin hlas. Té, aby něco neušlo… Ale Alice nebylo jediné, co jsem slyšela. Slyšela jsem i oddechnutí. Poznala jsem to tátovo na míle daleko, on si právě oddechl, že se vrátím?!

 

Mobil mi vypadl z ruky na zem a rozpadl se na několik kousíčků. On je rád, že se vrátím? On… se nezlobí? On… DOST! Destiny sklapni už!

 

Ty hormony jsou jako noty ke složité písničce… Jako na kolotoči.

 

Druhý den ráno už jsem přistávala v Bergenu. Měla jsem smíšené pocity, nebyla jsem si jistá, jestli jednám správně, ale jakmile jsem mezi stovkami lidí uviděla Alicinu tvář, byla jsem si jistá, že se chci vrátit.

 

„Destiny!“ vykřikla Alice a pevně mě objala a uvěznila tak v jejím ledovém sevření.


„Alice… Jsem tak ráda, že tě vidím!“ pár slz mi teklo po tváři, slzy štěstí.

 

V autě nikdo nepromluvil. Ticho jako na hřbitově. Se zájmem jsem sledovala kapky deště, jak stékají po okýnku. Příjezdová cesta k nám domů byla stejná, jako když jsem odjížděla, ani dům se nezměnil. Všechno bylo při starém, ale dala bych ruku do ohně, že je něco jinak.

 

Vystoupila jsem z Alicina porche a lehce zavřela dveře. Jakmile jsem šla po štěrkované cestě, přede mnou se jako blesk z čistého nebe objevil kamen, který jsem přehlédla, tudíž jsem mohla pozorovat zem zblízka. Opatrně jsem vstala a raději sledovala zem, abych znovu neupadla. Vyšlapala jsem pár schodů do verandy, nadechla se a otevřela dveře. Připadala jsem si jako v cirkuse, celá rodina stála u dveří, kromě Alice, která stála za mnou a potutelně se usmívala. Udělala jsem krok dovnitř a ihned mě objímalo několik lidí naráz. Připadala jsem si jako na Aljašce.

 

„Chcete mě udusit?“ řekla jsem přiškrceně a všichni ustoupili. Začala jsem se smát.

 

„Co je tu k smíchu? Já se chci smát taky!“ protestoval Emmett. Jasně, tomu, aby něco neuniklo.

 

„Měli jste se vidět! Ty vaše výrazy,“ smála jsem se dál. Edward se jen ušklíbl, ale pronesl:

 

„Jaká byla cesta?“

 

„Pár turbulencí, ale jinak pohodička,“ odpověděla jsem mu. Zasmál se tomu, asi vím, na co myslel. Při mém štěstí je zázrak, že se to letadlo nezřítilo na zem.

 

„Ehm…“ odkašlal si někdo v rohu pokoje. Otočila jsem se a uviděla tátu, měl zvláštní výraz, který jsem nedokázala rozluštit.

 

„Pojď sem!“ rozkázal a rozpřáhl ruce. Zasmála jsem se a vběhla mu do náruče. Zatočil se mnou dokola a políbil do vlasů. Bylo fajn to znovu cítit. Vědět, že mám u sebe tátu.

 

„Promiň mi za všechno,“ omlouval se. Super, co mu mám na to říct? Došly mi slova.

 

„Já už ti odpustila dávno, byla to jen a jen má chyba,“ upřesnila jsem, stáje objímaje tátu. Nechtěla jsem ho za žádnou cenu pustit.

 

„Ch-chceme ti něco oznámit,“ zakoktal. Co to bude? Mmm… Právě nemám žádné nápady, co by to mohlo být. Přešla jsem do obýváku a posadila se na gauč, čekala, co z nich vyjde.

„Destiny, stane se to.“

< 3. kapitola

> 5. kapitola

 

Autor: Never (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Destiny Blacková - 4. kapitola:

 1
1. Never
11.07.2011 [16:02]

NeverDoufám, že jste na povídku nezapomněli, protože jsem se ospravedlnila a u otce si stála za svým a proto jsem se s ním pohádala, takže mám chuť psát. :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře