Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Démon 2.

honeymoon

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Démon 2.Druhý dílek je tady. Emma - teď už vlastně Elizabeth vypráví o své rodině a o tužbách. Co jí udělá vlastní otec? Proč chodí v slzách po městě? Co si přeje? Pěkné čtení a nechte commenty :-)

05.02.2010 (07:00) • EmElCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 915×

Mám ráda ty sváděcí triky všudypřítomných mužů, kterým v očích plane viditelná touha po mém těle. Každý se chce pyšnit tím, že spal s Elizabeth Decastelo. Jsem krásná a také to ráda dávám na obdiv.

Miluju ten pocit, že mě každý chce.

Že každý touží po tom dotknout se mě. Ano, jsem marnivá. Ale já si to můžu dovolit. Někdo tak krásný jako já ano.

Rozhodla jsem se, že začnu chodit do školy. Střední škola. Tam budu moct muže trápit ještě víc. Myslím, že mi to nebude dělat žádné potíže, že budu královnou školy.

Ani učení by mi nemělo dělat problémy, vždyť moje pamět je dokonalá.

A když mi někdo bude chtít dát hodnocení, které se mi nebude líbit, jednoduše se mu něco stane. Sevilla je taak nebezpečné místo… Ještě že mám takovou skvělou rodinu, která mi všechno dovoluje. Jsem taková jejich upíří princezna.

Moje rodina… Narodila jsem se do chudé kolíbky. Devatenáct let jsem musela snášet nadávky mých biologických rodičů. Škola mi šla hrozně, výjimkou nebyly ani poznámky nebo napomenutí.

Za to všechno mě rodiče bili. Po celém těle jsem měla modřiny. Nesnášela jsem je za to. Všechny holčičky měly krásné šatičky a vlasy jim maminky vyčesávaly nahoru.

Mě matka za vlasy tak možná tahala. Já měla ošklivé, špinavé hadry a vlasy věčně ušmudlané.

Musela jsem jim sloužit. Uklízet, prát, vařit, ale i leštit boty nebo česat vlasy. Ponižovali mě doma i před ostatními, zacházeli se mnou jako s kusem hadru.

Vždy, když jsem dostala výprask, utíkala jsem k babičce, která na mě byla jediná hodná a vždy pro mě měla laskavé slovo, a ronila krokodýlí slzy.

Pracovala jsem v jedné restauraci jako servírka. Všechny peníze mi vždycky sebrali. Neměla jsem nic. Peníze, majetek a vlastně ani oblečení.

Věčně jsem hladověla. Zavírali mě do sklepa a ještě se tomu smáli.

Měla jsem také starší sestru. Naivně jsem si myslela, že je jiná. Ve skutečnosti byla ještě horší. Byla notorický alkoholik a kvůli tomu s ní žádný partner moc dlouho nevydržel.

Vždy, když ji kvůli její závislosti vyhodili, šla se opít. Když se vrátila domů, zlost si vylívala na mě.

Kopala mě do břicha i hlavy, trhala mi vlasy, típala o mě cigarety. Babička za mnou občas chodívala a utírala mi slzy.

Styděla se za svou dceru. Vždycky se s matkou pohádala a pak odešla.

Všechno to vyvrcholilo jednoho slunečného dne. Přišla jsem domů ze školy a tam byl jen opilý otec, zapíjející žal z opětovného vyhození z práce. Když jsem přišla k němu a slušně ho pozdravila, zle se na mě podíval.

Radši jsem vyběhla po schodech do svého pokoje, kde jsem se převlékla ze školní uniformy. Najednou jsem uslyšela cvaknutí dveří.

Bázlivě jsem se otočila a strnula. Stál tam otec, ruku měl na poklopci a uslintaně na mě hleděl.

Já před ním stála jen ve spodním prádle, tak jsem se instinktivně začala oblékat. V mžiku byl u mě, moji snahu zastavil a začal mě líbat na krk. Plna zhnusení jsem začala křičet a snažila jsem se bránit.

Nepomohlo mi to ani trochu. Když jsem se vzpírala, uhodil mě, a proto už jsem se pak raději ani nehnula ve víře, že mě nechá na pokoji.

Nenechal.

Bolelo to strašně, slzy mi stékaly po tvářích a já se jen modlila, aby už to skončilo. Trvalo to strašně dlouho a bolelo to čím dál tím víc. Otec strašně funěl a jeho odporný dech mi doléhal na krk.

Když to konečně skončilo, nezajímalo mě nic. Jen to, že mě znásilnil vlastní otec. Zrůda. Já nemám rodinu. Ty lidi jsou odporná monstra!

Tohle a ještě mnoho dalšího jsem snášela až do své proměny. Celou tu dobu jsem plánovala krutou pomstu.

Když jsem se stala tím, čím teď jsem, oni byli ti první, na kterých jsem si vyzkoušela svoje zuby.

Bez slitování. Přesně tak, jak oni zacházeli se mnou. Nějakým způsobem mě uspokojoval pohled na jejich bezkrevná těla.

Sestře jsem utrhla hlavu. Zasloužila si to! Jen babičku jsem nezabila. Dokonce jsem jí byla i na pohřbu, když před pár staletími zemřela.

Toužila jsem po jiném životě. Pamatuju si přesně ten večer, kdy změna nastala.

Ten večer bylo nebe nezvykle tmavé. Sestra mě zase zbila, a tak jsem raději utekla. Slzy se mi vedraly do očí a máčely mi moje potrhané šaty. Přála jsem si jen zemřít.

Nechtěla jsem žít v tomhle zhnuseném světě. Kudy jsem chodila, tam jsem v duchu prosila, ať si pro mě někdo přijde a zabije mě.

Vážně jsem byla schopná zaprodat svoji duši. Tak neskutečně zoufalá jsem byla.

Najednou jsem za sebou uslyšela mělké oddechování. Takové nelidské mi přišlo. Najednou mě někdo chytl za rameno a otočil si mě čelem k sobě.

Jeho dotek byl mrazivý. V obličeji byl strašně krásný. Jeho pokožka byla dokonalá, bez sebemenší chybičky.

„Ahoj,“ pozdravil, „takže, ty chceš zemřít?“

Já,“ zadrhla jsem se, „ano, protože mě život zmáhá a nemám ho ráda.“

„Ani trochu? Vždyť jsi člověk a v životě každého z vás jsou okamžiky, kdy stojí za to žít, ne?“

„U mě žádné světlé okamžiky nejsou,“ odvětila jsem smutně.

„Vyslechnu tvé přání, pokud na tom vážně trváš.“

„Nic jiného si nepřeju!“ Odpověděla jsem a přepadla mě naděje.

„Je v tom ale menší háček,“ řekl ten krásný neznámý. Moje naděje zase opadla.

„Já ale žádné peníze nemám!“ vyhrkla jsem okamžitě.

„Nemluvím tu o penězích,“ odpověděl přívětivě, „jde mi o tvou duši,“ dodal a mě přepadl strach.

„Mám pro tebe dvě možnosti. Zemřít a nikdy více již neexistovat nebo se narodit jako jiný tvor a začít znova, ale jinak. Co si vybereš?“

Zajíkla jsem se. „A ne... nechá... necháte mi nějaký čas na rozmyšlenou?“ Koktala jsem.

„Jistě,“ usmál se, „máš hodinu.“

„Děkuju,“ hlesla jsem, otočila se a utíkala pryč.

 

Autor: EmElCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Démon 2.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře