Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Delusion of love - 6. kapitola

25.02.2012 (09:00) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1938×

Věnováno KacenQaCullen. Díky za to, že jsi!

Rychle jsem vylezla z vany a začala jsem pobíhat po bytě. Začala jsem odstraňovat stopy mé včerejší návštěvy. Skleničky od vína jsem umyla, prázdnou láhev vyhodila do koše a utíkala jsem do ložnice, abych povlekla postel. Byl nejvyšší čas, protože když jsem se podívala, viděla jsem, že Edward právě parkuje před domem. Začaly se mi klepat ruce a nebyla jsem ani schopná zapnout si knoflíky na blůzce, kterou jsem si právě oblekla. Ještě jsem sáhla po osvěžovači vzduchu a trochu vůně rozprášila po celém bytě. Nemusí přece hned ucítit, že jsem tu včera někoho měla.

Slyšela jsem, jak před dveřmi rachotí klíče, a srdce jsem měla až v krku. Začaly se mi potit dlaně a šly na mě mdloby.

Bello, ty jsi fakt úplně blbá. Stojí ti to za to?

Nejhorší na tom bylo, že jsem si vážně myslela, že mi to za to stojí. To riziko bylo sice šílené – podvádět upíra – koho by to napadlo – ale stálo to za to. No, jak jsem řekla – případ pro cvokaře. Ať žije schizofrenie!

„Ahoj lásko, jsem doma!“ zavolal Edward do nitra bytu.

Roztřeseným hlasem jsem mu odpověděla: „Tady jsem, v kuchyni, dělám si snídani!“

Slyšela jsem jeho kroky, rozléhaly se celým bytem. Poté jsem ucítila, jak mi obmotal ruce kolem pasu a políbil mě do vlasů.

„Stýskalo se mi po tobě,“ šeptl a začal putovat rukama po mém těle. Cítila jsem, jak mi rozepíná jeden knoflíček po druhém a dobývá se pod mou blůzku. Krom ní, podprsenky a kalhotek, jsem na sobě nic neměla. Byl jemný, něžný, jeho dotyky se vůbec nedaly srovnat s těmi Jacobovými. Ale co mě překvapilo asi nejvíc, bylo to, že mě to nevzrušovalo. Dřív se mi jeho laskání líbilo, ale jeho dotyky mi skoro nic nepůsobily. Zavřela jsem oči a představovala si, že po mém těle putují úplně jiné ruce. Cítila jsem, jak obkresluje rukama konturu mých prsou, jemně mě hladí přes tenkou látku podprsenky, a moje bradavky začaly na ten dotek reagovat. Tvrdly a mně z hrdla vyšel tichý sten. Edward to bral jako souhlas, strhl ze mě kalhotky, opřel mě o linku a zezadu do mě vnikl. Začal se ve mně pomalu pohybovat a doháněl mě těmito pohyby k šílenství. Chtěla jsem, aby pokračoval, zrychlil, protože jsem cítila, že můj orgasmus se už blíží. On mě ale dál trápil a pomalu ve mně klouzal sem a tam. Najednou jsem se prohnula pod tíhou uspokojení a rozklepaly se mi kolena. Edward si mě otočil, aniž by rozpojil naše těla, vzal mě do náruče a mířil se mnou k posteli. Nalehl na mě a pokračoval v tom, co začal v kuchyni. Bral si mě, něžně, a já cítila, jak mým tělem zmítá další orgasmus. Zrychlil své pohyby a naše těla vybuchla ve stejném okamžiku. Zadýchaně se svezl do postele vedle mě a políbil mě na ústa.

„Lásko, vážně jsi mi chyběla.“

Pohladila jsem ho po tváři a usmála se. „I ty mně!“

Otevřela jsem oči a prudce jsem se posadila. Podívala jsem se na hodiny na nočním stolku a zjistila jsem, že už je odpoledne. Musela jsem usnout. Podívala jsem se vedle sebe. Postel byla prázdná. Zamířila jsem do kuchyně, protože mi hlasitě zakručelo v žaludku. Edward nikde nebyl.

Ach jo, asi je zas zalezlý v pracovně, pomyslela jsem si. Z linky jsem si vzala jablko a můj zrak padl na kalendář. To už je dvacátého čtvrtého?

V hlavě mi to začalo šrotovat…

Z přemýšlení mě ale vytrhl Edwardův hlas: „Bello, mrzí mě to, ale musím zpět do práce.“ Otočila jsem se za jeho hlasem a nevěřícně jsem na něj zírala.

„To nemyslíš vážně! Vrátíš se, doma jsi sotva pár hodin, zašukáš si se mnou a jdeš zas do práce?! To mě máš jen na ten sex? Co takhle, abys se mnou trávil nějaký čas? Byl se mnou? Byl tu pro mě?!“ Sesunula jsem se na zem a rozplakala jsem se.

„Promiň,“ zašeptal a pohladil mě po vlasech. Ignorovala jsem ho. Seděla jsem v kuchyni na zemi a brečela. Nevím, jak dlouho jsem tam tak byla, ale když jsem se za nějakou dobu vzpamatovala a zvedla hlavu, viděla jsem, že venku se už setmělo. Vstala jsem a ploužila jsem se bytem jako tělo bez duše. Připadala jsem si tak sama, nechtěná. Bylo mi tak smutno. Vlezla jsem si do postele, podívala se na prázdné místo vedle mě, a přinutila se spát. To jediné mi mohlo pomoct. Ne nadarmo se říká – ráno moudřejší večera.

Probudilo mě pípání mobilu. Natáhla jsem se po tom krámu, co ležel na nočním stolku, a otevřela příchozí zprávu.

„Mrzí mě to. Omlouvám se. Večeře, ve 20:00, v naší oblíbené restauraci?“

Usmála jsem se a vyťukala odpověď: „Budu tam.“

Vyhrabala jsem se z postele, zamířila do koupelny, provedla ranní hygienu, oblekla se a vypadla z bytu. Díky včerejšímu, odpolednímu incidentu s kalendářem, ve mně hlodal červíček pochybností. Zamířila jsem do lékárny, která byla nejblíže, a od lékárnice si vyžádala těhotenský test. Krabičku jsem strčila do tašky a chystala jsem se domů. Cestu jsem si zkrátila přes park, na chvíli se tam posadila na lavičku a přemýšlela jsem. Z přemýšlení mě opět vyrušil telefon.

Připadám si jak telefonní ústředna…

„Hodila by se ti, při sezení v parku, společnost?“ Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikoho jsem neviděla.

„Nejenom při sezení, chybíš mi.“

Čekala jsem, kdy přijde další odpověď, ale místo toho jsem za sebou uslyšela jeho sametový hlas: „I ty jsi mi chyběla!“

Usmála jsem se a otočila jsem se za tím hlasem. Stál tam a usmíval se na mě. Podívala jsem se po parku a viděla jsem, že jsme tu sami. Chytil mě za ruku a vedl mě pryč od lavičky, na které jsem seděla.

„Chtěl bych ti ukázat jedno místo,“ řekl. Tázavě jsem se na něj podívala. „Nech se překvapit, Bells.“ Celou cestu jsme mlčeli, užívala jsem si jeho dotyk, dával mi to, co mi tak chybělo. Dovedl mě na menší palouček, který byl z cestičky, co vedla parkem, špatně vidět. Kdo to místo nezná, ani by netušil, že tu něco takového je. Táhl mě za sebou, přes celou tu mýtinku, až k odlehlému shluku stromů. O jeden z nich jsem se opřela a přitáhla jsem si ho k sobě.

„Bože, Bells, tohle mi nedělej! Víš, jak po tobě toužím?!“ šeptal.

Laškovně jsem se usmála. „Tak si mě vem!“ řekla jsem. Na nic nečekal, rozepl si kalhoty, nazvedl mi sukni, a prudce do mě vnikl. Vzdychla jsem. Netrvalo to dlouho a oba jsme se vyčerpaně svalili na zem pod námi.

„Jsi úžasná,“ řekl.

„Děkuju ti,“ odpověděla jsem mu. Podívala jsem se na hodinky a zděsila jsem se.

„Jakeu, budu muset jít,“ šeptla jsem provinile.

„Já vím, chápu to.“ Políbil mě, pomohl mi vstát a zamířil si to zpět na lesní cestičku. Tam naše ruce rozpojil, rozhlédl se a vtiskl mi letmý polibek na rty. „Budu se na tebe těšit, Bells.“ Němě jsem přikývla a sledovala, jak mizí v dáli…

shrnutí

V příští kapitole nás čeká menší odhalení, dovysvětlení jedné situace. Pak už se objeví pohled Edwarda i Jacoba, jak jsem slíbila. Moc vám všem děkuji za komentáře.

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Delusion of love - 6. kapitola: