Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Delusion of love - 12. kapitola

22.03.2012 (14:15) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1844×

Zpětně vidím, že jsem se chovala jako naprostá kráva. Dozvím se radostnou zprávu, že je naše miminko v pořádku, a začnu vyšilovat jen kvůli tomu, že to není holčička. Že to není tak, jak jsem si to vysnila. Jsem vážně pitomá. Co by za to jiní lidé dali? Mít zdravé dítě, mít vlastně vůbec nějaké dítě. Někteří lidé to štěstí ani nemají. A mně bylo přáno mít milujícího muže a dítě. A nevážím si toho. Jsem blbá nána.

I když mě hodně mrzelo, že to nebude holčička, s představou chlapečka jsem se začala pomalu smiřovat. Nebylo to až tak špatné. Dokázala jsem si to představit. Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak vlastně nevím, proč jsem chtěla chlapečka. Bála jsem se toho neznáma. Vždy jsem měla zkušenosti jen s holkama, v naší rodině byly jen samé holky, podvědomě jsem se bála, že nebudu vědět, jak se mám o toho chlapečka vlastně vůbec postarat.

Ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc se mi ta představa zamlouvala. Bude to můj miláček, maminčin chlapeček, bude hrát hokej, a pak z něj bude počítačovej génius. Budoucnost jsem si teda malovala hezky... Ale co bylo nejhorší – nebyla jsem schopná rozhodnout se pro nějaké konkrétní jméno. S Edwardem jsme se domluvili, že provedu nějaký užší výběr, a pak se společně rozhodneme. Ale existovalo tolik krásných jmen, až mi z toho hlava přecházela. Hodiny a hodiny jsem seděla v kalendářích, brouzdala na internetu, ale nakonec jsem dala dohromady jakýsi zúžený seznam jmen. Vypsala jsem si je na papírek a čekala, až dorazí Edward z práce, abychom to mohli probrat. Netrpělivě jsem poposedávala a nemohla se dočkat, až přijde. Chtěla jsem znát jeho názor.

Nečekala jsem dlouho a otevřely se dveře.

„Lásko, jsem doma!“ zavolal Edward do nitra bytu.

Sama pro sebe jsem se usmála. Byl tak pozorný. Poslední dobou se hodně snažil, zahrnoval mě láskou, dary, zajímal se o to, jak mi je, staral se o mě.

„Tady jsem, v obýváku,“ řekla jsem. Slyšela jsem, jak se v předsíni zbavuje saka a bot, a pak jsem slyšela jeho kroky, mířící do obýváku, ke mně.

Sklonil se a políbil mě.

„Tak co? Vymyslela si něco?“

Přikývla jsem a podala mu seznam.

Jména, která na něm byla, četl nahlas:

Alex

Mathias

Max

Oliver

Samuel

Sebastian

Tobias

Pokaždé, když některé z nich přečetl, jsem si za něj v duchu doplnila příjmení. Všechno znělo perfektně. Doufala jsem, že Edward bude k některému z nich chovat více sympatií, protože kdyby to nechal jen na mně, mělo by naše dítě sedm jmen. Nebyla jsem schopná jedno vybrat.

„Bello, všechna zní nádherně. Které se ti líbí nejvíc?“ zeptal se.

„Edwarde, kdybych dokázala vybrat jen jedno, nemyslíš, že by ten seznam byl poněkud kratší? Tohle je můj nejužší výběr. Zbytek musíš rozhodnout ty,“ kuňkla jsem nešťastně.

Bylo to hrozné. Jak to dělají ostatní rodiče? Je tolik krásných jmen a já se prostě nedokážu rozhodnout. Všechna se mi líbí stejně!

„Zlato, neboj, nějaké spolu už vybereme. Přece nebudeme mít chlapečka beze jména, no ne?“ usmál se na mě. Úlevně jsem vydechla. Bála jsem se, že se mu z těch jmen nebude žádné zamlouvat.

„A které se teda líbí tobě?“ zeptala jsem se nesměle.

„No, je to opravdu těžký výběr, vybralas moc krásná jména. Ale pár favoritů mám. Líbí se mi většina z nich, myslím, že si to budu muset ještě nechat projít hlavou. Je to důležitá věc, která se nesmí uspěchat,“ řekl.

„Tak dobře, ale slib, že zítra ten výběr alespoň zúžíme,“ naléhala jsem. Přikývl.

Spokojeně jsem se k němu přivinula a užívala si jeho blízkosti. Objala jsem ho kolem krku a přitáhla si ho k sobě blíž. Zlehka jsem ho políbila na rty. Projel mnou elektrizující pocit a chtěla jsem mnohem víc. Cítila jsem, že i on se zapojuje. Líbali jsme se a mně to za chvíli přestávalo stačit. Celým tělem mi cloumala touha, chtěla jsem ho cítit ještě blíž, nemohla jsem se ho nabažit. Viděla jsem, jak mu zčernaly duhovky a z hrdla mu unikl tichý sten. Pousmála jsem se. Bylo příjemné vidět, že ho i nadále vzrušuju. Vžívala jsem se do polibku víc a víc a těšila se, že snad dnes to vyjde. Dřív se ode mě vždy po chvíli odtáhnul, ale dnes to vypadalo, že i mu to dělá problémy. Že mě chce stejně, jako já ho.

Začala jsem mu rozepínat košili, hladila jsem ho po hrudi. Byl na dotek tak ledový. Nevadilo mi to, ba právě naopak. Vzrušovalo mě to. Jeho hruď byla pevná, dokonalá. Pomalu jsem si sundávala blůzku a odhalovala tak své poprsí. Probouzel ve mně takový chtíč, že jsem nemohla přestat. Chtěla jsem ho, a hned!

Chtěla jsem si rozepnout podprsenku, ale zastavil mě v polovině pohybu. Podívala jsem se na něj. Viděla jsem, že mě chce, ale jeho pohled byl nesouhlasný.

„Bello, ne. Nechci vám ublížit,“ řekl a chtěl si mě přitáhnout do objetí. Vzepřela jsem se a odstrčila ho.

„Edwarde, ty jsi tak blbej! Neslyšel jsi doktorku? Říkala, že nám nic nehrozí, tak proč se mnou, sakra, nechceš spát? Já tě chci, já tě potřebuju!“ křičela jsem.

„Lásko, mrzí mě to, ale já prostě nemůžu. Bojím se, že bych mohl malému ublížit, a to bych nikdy nepřežil.“

Chtěla jsem něco namítnout, když vtom mu zazvonil telefon.

No, opravdu vhodná chvíle, pomyslela jsem si.

Zvedl to a chvíli s někým mluvil. Jakmile telefon položil, podíval se na mě. Věděla jsem, co bude následovat. Ostatně jako skoro pokaždé.

„Bell, já...“ Nenechala jsem ho domluvit. „Musíš do práce, já vím,“ dořekla jsem místo něj.

Otočila jsem se a šla naštvaně do ložnice. Zamkla jsem za sebou dveře. Nechtěla jsem ho vidět. Nechtěla jsem s ním mluvit. Jediné, po čem jsem toužila, byla blízkost jiného člověka. Chtěla jsem cítit, že mě má někdo rád. Že je se mnou. Že jsem pro něj důležitá. Ale pro Edwarda byla důležitější práce. I když se snažil mi to všemožně vynahrazovat, byla jsem pro něj na druhém místě. Teď už jsem si tím byla víceméně jistá. Slyšela jsem, jak klepe na dveře a omlouvá se mi, ale ignorovala jsem ho. Neměla jsem na něj náladu.

Vchodové dveře bouchly a já zůstala v bytě sama. Chtělo se mi brečet. Cítila jsem se tak osamělá. Můj pohled padl na telefon.

Chtěla jsem mu ublížit, tak moc, jak ubližoval on mně. Nechával mě tu samotnou, ve zlaté kleci, a myslel si, že mu neuletím. Ale mě už to nebavilo. Popadla jsem telefon a vyťukala sms:

Potřebuju tě vidět. Prosím!

Netrvalo dlouho a přišla mi odpověď.

Za půl hodiny tě vyzvednu. J.

shrnutí

Tak, jak vidíte, vyvstává nám tu otázka - jméno pro dítě. Do komentářů prosím pište, jak by se mělo dítko jmenovat, protože já sama nejsem schopná nějaké jméno vybrat.

A co říkáte na Bellino selhání na konci? 

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Delusion of love - 12. kapitola: