Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dělám chyby - 14. kapitola

08.04.2010 (08:45) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2104×

Minulost se opakuje?!

Bella:

„Emmette já tě zabiju,“ křičel na něj Edward.

„Edwarde, já nepotřebuju, abys ho zabil, ale abys mě odvezl zpět,“ křikla jsem na něj. „Strašně to bolí!“ začali mi téct slzy.

„Simuluje,“ řekl Emmett.

„Nesimuluju, fakt to bolí a jestli se kvůli tobě něco stane, tak tě zabiju!“ Edward mě bral do náruče a chtěl mě odvést do nemocnice, ale Carlisle ho zastavil.

„Podívám se na ni, tady,“ řekl a šli jsme do jeho pokoje. Edward mě položil na velký dubový stůl a sundával mi kalhoty a mikinu s trikem. Carlisle mě prohlédl a usoudil, že není třeba jet do nemocnice.

„Edwarde,“ řekla jsem a stírala si slzy.

„Jsem tady, neboj,“ řekl a chytl mě za ruku.

„Udělal to schválně?“

„Ano, udělal. Neboj, vyřídím si to s ním.“

„Ví to Carlisle?“

„Ano ví,“ odpověděl mi a pohladil mě po vlasech.

„Jsem v pořádku?“

„Ano, jen další otřes. Dávej na sebe pozor Bell, teď dřív než kdy jindy,“ radil mi Carlisle a pobídl mě k tomu, abych se oblékla.

„Edwarde, máš nějaké ty prášky proti bolesti?“

„Ano, nějaké mi dali, kdybys potřebovala, hned pro ně dojdu.“

„Půjdu s tebou,“ rozhodla jsem a stavěla se na nohy. Opatrně mě podpíral a Emmett zopakoval svůj incident. Edward mě chytl a posadil na schody.

„Emmette, jde ti o to, ji zabít nebo co?“ křičel na něj Edward.

„Vždyť se jí nic nestalo!“ odsekl Emmett.

„Víš co, příště koukej kam jdeš jo,“ řekla jsem ze schodů a vstávala. Šla jsem do pokoje. Bylo mi špatně, bolelo mě břicho a chtělo se mi spát.

„Bells, kam jdeš?“

„Do postele, Edwarde, přineseš mi ty prášky?“

„Jo, hned jsem u tebe, jen to tady dořeším.“ Zalezla jsem do pokoje a slyšela, jak na sebe řvou a jak rozbily několik kusů nábytku. Chudák Esmé! Zavřela jsem oči a chtěla spát. Když za mnou přišel Edward, dal mi sklenici vody a prášek.

„Na, to jsou ony,“ řekl a zamykal dveře. Lehl si vedle mne a já se k němu schoulila.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se.

„Asi šest, proč?“

„Jen tak, v kolik vstávám?“

„No asi v půl sedmý, ale je to na tobě. V osm nám začíná škola,“ odpověděl a políbil mě do vlasů.

„Hmm, tak já vstanu no,“ zívla jsem. Objal mě kolem bříška, malinko to zabolelo, ale bylo to příjemné.

„Je to lepší?“

„Jo, prášky už zabírají,“ snažila jsem se mu v zívnutí odpovědět.

„Jdeme spát. Dorou,“ řekl a já zavřela oči a za chvíli usnula.

***

„Beruško, vstávej. Je tu nový den,“ šeptal mi sametový hlas do ucha a jeho dech chladil.

„Ještě pět minut,“ řekla jsem rozespale a otočila se na druhou stranu.

„Bells, to už jsi říkala před čtvrt hodinou, jestli tě to bolí, tak ale doma zůstaň.“

„Nebolí,“ řekla jsem a sedla si. Jen co jsem tak učinila, musela jsem navštívit toaletu. Vyběhla jsem z postele a slyšela Edwarda, jak za mnou volá: „Zase tolik nespěcháme,“ ale když uslyšel, jak zvracím, klečel u mne a držel mi vlasy.

„Lásko, dobrý?“

„Hmm,“ potvrdila jsem, když jsem si vyplachovala pusu. Vyčistila jsem si zuby a učesala se. Zalezla jsem do šatny a zjistila jsem, že nemám jiné boty než na podpatku. Vezmu si sukni a svetřík, ať se líbím.

„Měla by jsi být v teple, Bells,“ řekl z postele.

„Jo, já vím, ale nic lepšího mi Alice nekoupila. Sluší mi to alespoň?“

„Samozřejmě.Vůbec se netěším na to, jak se spolu budeme bavit jen jako kamarádi.“

„Jo to jsme dva, musím si najít kamarádky a stoprocentně to na mě některý zkusí.“

„No budeme to muset zvládnout aspoň měsíc.“ Přistoupila jsem k němu a políbila ho. Nevydržím to!

„Bohužel,“ řekla jsem a brala si věci.

„Vezmu ti to, víš co říkal Carlisle,“ připomenul mi a nesl mě. Odnesl mě do auta a kousek před školou ještě zastavil a dlouze mě políbil.

Na parkoviště jsme přijeli mezi posledními, připadal jsem si divně, když jsem vystupovala. Všichni na mě a  na Edwarda koukali. Podívala jsem se na něj a opřela se o kufr.

„Isabello, odřeš mi lak,“ řekl Edward příkře. Byla to jen kamufláž, začala jsem hrát.

„Abys se nezbláznil, tak já se jdu opřít o jiné,“ odpověděla jsem mu a šla k docela hezkému klukovi, co si povídal s partičkou kamarádů.

„Ahoj,“ pozdravila jsem a opřela se o auto. Podpatek jsem si opřela o nárazník a přišla mi zpráva.

>Hraješ dobře, omlouvám se za svoje příkré chování.

>Dobrý chápu to.

„Jsem Isabella, ale říkejte mi Bello, prosím,“ představila jsem se.

„Ahoj já jsem Mike, tohle je Angela, Jesika a Ben.“

„Ahoj,“ pozdravili i ostatní a dál se věnovali debatě.

„Máš hezké auto Miku,“ usmála jsem se na něj a pohladila kapotu.

SMS: >Přestaň prosím, myslí si, že ho balíš.

Promiň Miku, jen odpovím a hned se ti budu věnovat.

>O co si myslíš, že se snažím. Musí to vypadat věrohodně ne?

„Bello?“ zeptala se myslím Jesika.

„Ano?“

„Ty znáš Edwarda Cullena?“

„Ano, Carlisle je otcův starý známý,“ odpověděla jsem ji a usmála se na Mike.

„Co máš první hodinu?“ zeptal se mě.

„Angličtinu,“ odpověděla jsem a Mike si vedle mne položil ruce. Byl nebezpečně blízko. Jeho obličej byl moc blízko. Začal mě líbat. Slyšela jsem vrčení z druhé strany parkoviště. Zrazila jsem mu facku a kopla ho do rozkroku, svalil se na zem a skučel.

„Tohle si už nedovoluj!“ řekla jsem a vrátila se k Edwardovi.

„Já to nevydržím, peču na to,“ řekla jsem a zamotala mu ruce do vlasů a políbila ho. Zapojil se hned a smál se.

„To jsme to moc nevydrželi,“ zasmál se a objal mě kolem pasu. „Jdeme na angličtinu.“

Všichni na nás koukali a šeptali si. No alespoň vědí, že Edward není singl. Tiskl si mě k sobě a nesl mi tašku. Zastavili jsme se u skříněk, vzali si učebnici a šli na hodinu. Přišli jsme pár minut před zvoněním. Seděli jsme v lavici a povídali si.

„Dobrý den, postavte se,“ řekl profesor a mi poslechli. Zabolelo mě břicho a svalila jsem se na židli. „No tak, slečno Swan, přece vás to neobtěžuje.“

„Omlouvám se, pane profesore.“ Stoupla jsem si a objala mě Edwardova ruka. Podpíral mě a mračil se. Posadili jsme se profesor začal vykládat látku.

„Jsi pořádku, Bells?“

„Jo, jen to trochu bolí, jinak nic,“ odpověděla jsem mu a sledovala výklad. Nějaký Shakespear mě moc nezajímal. Navíc to už znám. Otočila jsem se k Edwardovi, který se nudil stejně jako já.

„Chceš prášek?“

„Ty je máš s sebou?“ docela jsem se divila, že je vzal, chce se mi po nich strašně spát.

„Ano, mám, chceš?“

„Nemám to čím zapít, o přestávce,“ řekla jsem a usmála se na něj. Všichni se po nás koukali a šeptali si.

„Pane Cullene, řekněte nám, o čem je Romeo a Julie,“ řekl profesor a já se musela začít smát. Zase a to samé.

„Je to o zakázané lásce,“ odpověděl a usmál se.

„Ano, asi z vás nic kloudnějšího nedostanu,“ řekl profesor a lidé ve třídě se začali balit. „Já jsem neskončil,“ řekl profesor a vykládal dál. Za dvě minuty mělo zvonit. Neposlouchali jsme ho a balili si věci.

„Crrr…“ zvedli jsem se a Edward mi nesl věci do skřínky.

„Chceš ten prášek?“

„Ne, je to lepší. Co máme za hodinu?“

„Máme matiku,“ odpověděl a políbil mě. Zalezli jsme na hodinu a nudili se ještě víc, než na angličtině.

„Nudím se, jak si to mohl vydržet už tolikrát?“

„Musel jsem, ale jen díky tomu jsem potkal tebe.“

Do oběda to uteklo docela rychle, ale bála jsem se, že si budou šuškat. Sedli jsme si ke stolu se zbytkem rodiny a povídali si. Emmett se koukal z okna a já na něj byla naštvaná jako nikdy. Chci domů! Jedla jsem salát a udělalo se mi špatně.

„Hned se vrátím,“ řekla jsem a vyběhla z jídelny. Edward běžel za mnou. Zalezla jsem na záchodky a Edward čekal na chodbě.

„Jsi v pořádku?“ ptal se z chodby a do dveří vstoupila nějaká holčina.

„Jo jsem, hned jsem venku,“ řekla jsem a utírala si ruce. Vyšla jsem ven a už mě držel v objetí.

„Co si tam dělala, lásko?“ zeptal se dal mi pusu na tvář.

„Udělalo se mi špatně, ale už je to dobrý,“ odpověděla jsem mu a políbila ho. „Jdeme?“

„Máme tělocvik, ale ty necvičíš. Jsi po nemoci. Neboj,“ řekl a já se uvolnila. Šli jsme spolu k šatnám a tam se rozdělili. Prošla jsem šatnou a oznámila profesorce, že jsem byla nemocná a proto jsem nenastoupila s Cullenovými najednou, ale až později s Edwardem.

Sedla jsem si na lavičku a koukala se na Edwarda, jak se snaží Mikovi nedat přes úsměv. Pořád na mě koukal a zabíjel mě. Mike ne Edward, ten mě pohlcoval milujícíma očima.

Hráli basketbal a Mike měl míč, místo toho, aby střílel na koš vystřelil po mně a trefil mě do hlavy. Hodila jsem ho zpět a třela si čelo. Vůl jeden. Tělocvik utekl rychle a už jsem seděla v autě.

„Dobrý? Měl jsem ho praštit,“ řekl, když startoval.

„Je to jen puberťák,“ odpověděla jsem a zesílila topení.

„Je ti zima?“

„Trošku,“ odpověděla jsem a chytla ho za ruku. Jel povolenou rychlostí, bylo to u něj strašně neobvyklé. Jezdíval sto, sto - dvacet i víc.

„Edwarde, nechceš trošku šlápnout na plyn?“

„Ne, nechci vám ublížit,“ řekl a stiskl mi ruku. Zívla jsem. „Už budeme doma.“

„Hmm,“ odpověděla jsem a pootevřela okénko. Můžu vám připadat bláznivě, ale potřebovala jsem vzduch. „Jak to uděláme další tělocvik?“

„Řekneme to kantorům,“ odpověděl.

„Ne, já nechci, aby to někdo věděl, dokud to nebude vidět,“ řekla jsem a podívala se na něj nesmlouvavě. „Kdy mám termín?“

„Asi 15. září, dobře, tak já něco vymyslím, jo?“

„Tak jo, těším se, až půjdeme vybírat postýlku,“ řekla jsem a v něm hrklo. „Co se děje? Tobě se nechce?“

„Ne, jen jsem…“ nechal větu nedořečenou.

„Co jen?“ docela mě to mrzelo. Budu muset jít s Alice.

„Jen jsem myslel, že na tohle je ještě čas,“ řekl a zastavoval u domu.

„Nejsi připravený?“ zeptala jsem se, když jsem vystupovala. Držel mi dveře a měl zvláštní výraz.

„Bells, jen jsem nikdy nepočítal s tím, že budu táta,“ zašeptal mi do ucha, tak, abych to slyšela jen já.

„JO, já si myslela, že to bude později, ale jsem ráda, že je to teď a s tebou. Zrušila Alice tu svatbu?“

„Ne, věděla, že si to rozmyslíš,“ odpověděl a otevíral mi dveře do domu. Šla jsem do kuchyně, že si dám něco k jídlu a zase jsem potkala Emmetta. Nestrčil do mne, ale jen tak – tak. Edward byl ještě v garáži.

„Emmette, o co ti jde?“

„O tebe, chci být s tebou,“ odpověděl a usmál se.

„Já myslela, že jsme si to už vyříkali,“ řekla jsem s klidem a otevřela lednici. Našla jsem banán a tak jsem si ho vzala s sebou, že si ho sním v pokoji.

„Co se děje Bello, jsi v poslední době nějaká divná,“ řekl a přitiskl mě ke zdi.

„Do toho ti nic není, je to moje věc, pust.“ Nepustil a ještě víc mě přitiskl ke zdi.

„Začnu křičet Emmette,“ oznámila jsem mu a už se nadechovala. Začal mě líbat. Na něj nevyzraju jako Na Mikea.

„Nebudeš!“ Připomnělo mi to Jakea.

„Pusť! Emmette, pusť mě. Akorát mi tím ublížíš a nejen mne,“ řekla jsem mu.

„A komu ještě? Edwardovi? Rose?“

„Emmette pusť mě, vůbec se mě nedotýkej.“ Neposlouchal mě. „Auu, prosím, nech mě být Emmette,“ prosila jsem tiše, když ze mě hrubě sundával podprsenku. „Prosím, udělej to kvůli tomu prckovy, co nosím. Ne kvůli mně, ale kvůli němu,“ prosila jsem a tekly mi slzy.

„Co? Ty jsi těhotná?“ vyděsil se a odskočil ode mne jako bych měla AIDS.

„Ano,“ řekla jsem jen a sebrala si věci v úprku. „Edwarde?“ Edward se přiřítil z garáže a v ruce tašky s nákupem, co přivezla Esmé. Když mě uviděl, jak nahá běžím z kuchyně. Tašky upustil na zem a běžel do kuchyně, za chvíli byl zpět.

„Co ti udělal?“ ptal se a objímal mě. Plakala jsem a on mě utěšoval. „Ššš, to bude dobrý, co ti udělal?“

„On, on mě přitlačil ke zdi a líbal. Chtěl. Já, já jsem mu to řekla,“ odpovídala jsem ve vzlykách.

„Ššš, to bude dobré,“ tišil mě. „Já ho zabiju.“ Odnesl mě do pokoje a objímal. Proč já? Sedla jsem si na jeho klín a obmotala ho nohama. Políbila ho a on mi polibek opětoval. Už jsem neplakala, teď jsem po něm toužila. Bylo mi všechno jedno.

Docela se divil, ale pokračoval. Přitlačila jsem svojí pánev na jeho klín a on se usmál a sundal mi sukni. Sundala jsem mu tričko, rozepnula mu kalhoty a  stáhla se i s trenýrkami. Rukou jsem mu přejela po mužství. Následovala okamžitá reakce.

„Ehm, Edwarde, můžeme, když jsem těhotná?“

„Můžeme, jde o to, jestli chceš,“ odpověděl na mojí otázku a podíval se mi do očí.

„Chci,“ řekla jsem a přejela jsem mu ještě jednou po penisu a přitiskla se ještě víc k němu. Usmál se a pomohl mi přirazit. Opatrně, jako bych by z ledu, se mě dotýkal. Hladil mě a já přirážela. Nakonec nás přetočil a přirážel on.

*

„Miluju tě,“ řekla jsem mu a přitiskla se na něj ještě víc.

„Já tebe taky a teď ho jdu zabít,“ řekl a zvedala se.

„Ne prosím, vyřešíš to, až budu spát, prosím zůstaň,“ prosila jsem ho.

„Dobře,“ odpověděl a já se zvedla. „Kampak jdeš?“ zeptal se a chytl mě kolem pasu.

„Do sprchy, jdeš se mnou?“ záporně zakroutil hlavou.

„Jdu ti udělat večeři, co ty na to?“

„Fajn, sejdeme se tady,“ usmála jsem se na něj a zavřela dveře.

Sprchovala jsem se a dveře se otevřely. „Hned jsem tam,“ řekla jsem a vypínala vodu. Dveře od koutu se otevřeli a v nich stál Emmett, dal mi ruku na pusu.

„O tomhle jsem snil,“ zašeptal a vlezl ke mně do sprchy, zapnul opět vodu a nechutně se na mě tiskl. Chtěla jsem křičet, ale jeho ruka mi to nedovolila, jen ještě přitlačila. Dýchat jsem mohla, věděl to. Čelist mě bolela a chtěla jsem brečet. Edwarde, prosím. Pomoc! Zachraň mě. Prosím. Jako kdyby to k něčemu bylo, když neslyší moje myšlenky, ale Emmettovi slyší. Copak na nic nemyslí?

Měl ruku na mém těle a chtěl mě znásilnit, když ho Edwardovi ruce vytáhly z kouta. Zhroutila jsem se na zem a ucítila tupou bolest v podbřišku. Néééé!Znovu ne, prosím. Najednou tam byl Carlisle, Jasper, Rose. Carlisle mě brál za sprchy. Nevím, co dělali ostatní.

„Prosím, ať přestane, prosím, Edwarde,“ říkala jsem stále dokola. Carlisle mě pokládal na postel.

„Bell, bolí tě něco?“ ptal se a sanžil se mě uklidnit.

„Břicho, jako tenkrát, prosím, zachraň ho,“ mumlala jsem. Bolelo to, ale míň než tenkrát.

„Dobře, dobře, kde tě to bolí?“ ukázala jsem na místo a on mě začal prohlížet.

„Edwarde, prosím. Kde jsi? Edwarde?“ hystericky jsem křičela a Jasper s Carlislem se mě marně pokoušeli uklidnit. Až když jsem uviděla Edwardovu strhanou tvář, jak vychází z koupelny trochu jsem se uklidnila. Když se mě dotkl, pohltil klid mě úplně. Za chvíli vycházela z koupelny Rose s Emmettem a omluvným výrazem. Když jsem uviděla Emmeta, znovu jsem se rozkřičela.

„Ššš, Bells, jsem tady,“uklidňoval mě Edward. „Už ti neublíží, ššš.“

„Bello, zůstaneš doma, klid a budeš odpočívat, Edward tu bude s tebou. Měla jsi štěstí, další otřes, jak jsi se sesunula do sprchy. Budeš ležet a odpočívat, ano?“ ptal se Carlisle a já kývla. Edwardovy ruce mě objaly a kolébaly se mnou, pomáhalo to. Za chvíli jsem usnula.

Zdál se mi hnusný sen. Bylo to o Jakeovi a Emmettovi, jejich činy se propojily a doplňovaly se. Asi jsem mumlala ze spaní, protože mě probudil Edward.

„Ššš, Bells, nic se ti nestane, jsem tu s tebou,“ tišil mě a já ho objala a políbila.

„Děkuju,“ řekla jsem a zavřela oči. Slzy se chtěly dostat ven, ale já nechtěla plakat.

„Víš co? Až budeš v pořádku, pojedeme koupit postýlku, ano?“ když tohle řekl, strašně mě to potěšilo.

„Tak jo. Co by jsi chtěl holčičku nebo chlapečka?“ Ostatní už tam nebyli a já věděla, že nš rozhovor uslyší. musíme jim to říct.

„Bells, upřímně, mně nezáleží na tom, jestli to bude chlapeček nebo holčička,“ odpověděl a já se na něj podívala. „A už neplač ano?“

„Hmm, Edwarde, tohle byl taky jeden z jeho vtípků?“

„Ne, začínám přemýšlet o tom, že se upír může zbláznit, promiň, měl jsem zakročit dřív, ale nevěděl jsem, že je u tebe. Na nic nemyslel, promiň,“ omlouval se.

„Hlavně, že jsi přišel. Co jsi mu udělal?“

„Já ho roztrhal a nechal ho srůst, jen upomínka, kdyby si k tobě zkusil ještě něco, zabiju ho. Aspoň ví, že síla není všechno,“ odpověděl a mě tekly slzy. „Ššš, Bellí, já nedovolím, aby vám ublížil!“

Bylo už světlo a já seděla pořád stejně a Edward mě objímal. Myslela jsem, že tohle mám za sebou. Život se opakuje, budu se s Emmettem muset promluvit.

„Kde je teď?“

„Ve škole už nikdy tě s ním nenechám samotnou. Chce se ti omluvit. Je do tebe zamilovaný. Nedivím se, jsi krásná. Zpytuje svědomí a strašně ho mrzí, co udělal. On ti to řekne sám, až budeš chtít,“ řekl mi a zabalil mě do deky.

„Zítra jdu do školy, nemůžu být doma, všechno na mne padá. Můžu tě o něco poprosit?“

„Samozřejmě, o cokoliv,“ odpověděl a pohladil mě po vlasech.

„Mohl by jsi mě po škole odvést na kontrolu, já, jen pro jistotu, jestli je všechno v pořádku. Nechci hysterčin, ale po mém posledním těhotenství, po tom, co se  stalo, mám o Nessie strach.“ Nevím proč jsem jí tak řekla, mám ale pocit, že je to holčička. Nevíme ani jak se bude jmenovat. Zatím jsme nad tím nepřemýšleli, kdy taky, ale Nessie mě napadlo hned.

„Dobře, ale jestli se necítíš dobře, tak tam pojedeme hned. Nemusíme čekat na zítřek,“ řekl a podíval se mi do očí.

„Ne, je to jen pro jistotu, abych měla klidné srdíčko,“ usmála jsem se na něj a otřela si slzy.

„Nemáš hlad?“ zeptal se Edward a mě na souhlas zakručelo v břiše.

>>>

Shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dělám chyby - 14. kapitola: