Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dej si na mě bacha, Edí! - kapitola 1.

14.05.2011 (16:45) • VampE4B • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2153×

Z minulé kapitolky:

Ještě jsem se nepředstavila. Jmenuji se Isabella Marie Clarke Bloch Swan a jsem pravou princeznou nadpřirozeného světa. V porovnání se mnou je Aro služkou bez platu. Stěhuji se od své rodiny, abych prožila nová dobrodružství ve světě, který byl doteď mimo mě. Možná, že byste chtěli znát moje schopnosti, nebo jak tomu říkají upíři - dary. Já osobně tomu říkám prokletí. Kdybych vám měla říct všechny své schopnosti, které mám, byla bych tu až do Cloparta*, tak vám řeknu jen ty, co nemám. Neumím oživit mrtvé, nebo upíra proměnit zpátky v člověka. Když to vezmu kolem dokola, tak by to šlo, ale chtělo by to oběť a na tu by nikdo, ani upír, nepřistoupil. Jinak umím vše… teda aspoň mi to tak bylo řečeno.

Letadlo přistálo na letiště v Seattlu. Vystoupila jsem z letadla a vyšla vstříc svému novému životu.

Kapitola II.

Pohled Edwarda:

Role sukničkáře mi sedne jako ulitá. Přiznávám, že někdy se mi zasteskne po životě, ve kterém jsem bral dívky jako skvost, posvátné panny a úžasné bytosti. Nevím, kdy se mi tento život zvrhl a obrátil se o 180°. Možná se na tom zasloužila, kromě mě, i má rodina. S těmi jejich zamilovanými pohledy, doteky a myšlenkami…

Zatřepal jsem v návalu myšlenek hlavou a soustředil se zase na dívku pode mnou. Ani nevím, jak se jmenuje. A abych řekl pravdu, není nic moc. Kdy už konečně narazím na nějakou, která bude alespoň z poloviny tak dobrá jako já?

Naposledy jsem přirazil a došel k vrcholu, ona tam už dávno byla. Zmoženě se mi svalila na hruď, přivinula se k ní, objala mě kolem pasu a po chvilce ji začala zasypávat polibky.

„Jak to uděláme ve škole?“ zeptala se mě po chvilce, ale z jejích myšlenek jsem se dočetl, že se na to už dávno chtěla zeptat, ale dodávala si odvahu.

„Jak to myslíš?“ hrál jsem si na blbého.

„No, když teď spolu… chodíme a milujeme se, tak jestli no… budeme ve škole… a kdy mě představíš své rodině?“ Políbila mě na rty.

No tak to snad ne… ona si myslí, že spolu chodíme a dokonce, že se milujeme? To ji nic neříká, závazek jen na jednu noc? Bože.

„Sorry, ale tohle není na dlouhodobej vztah. Jseš nemožná v posteli, neumíš ani japonského francouzáka, žádné fígle, nic. Seš jak poleno. Navíc tě vážně nemiluji! Seš jen nicka vedle dalších, co mi podlehly, ale ty jsi z nich zatím nejhorší,“ řekl jsem jí tvrdě.

„Ale jak to můžeš říct? Já vím, že mě miluješ, já tě miluji, my rozděleni nejsme nic, jen spolu jsme nepřekonatelní. No tak, Edwarde… jsme jen ty a já… Já, tvá Jessica, a ty, ty můj Edík!“ dokončila svůj proslov.

Za jiných okolností by to bylo i dojemné, ale mě už docházely nervy.

„Jessico,“ použil jsem jméno, jakým se jmenovala v tom jejím monologu, „ já tě vážně nemiluji, protivíš se mi a nechej mě na pokoji, nebo zažiješ peklo!“ pohrozil jsem jí.

Nečekal jsem na její odpověď a už si šel do kouta pro své věci. Oblékl jsem si svoje boxerky, na to natáhl černé, volné kalhoty, ponožky a boty… tričko jsem si nechtěně roztrhl, tak jsem neměl nic na zakrytí mé hrudi, ale mě to nevadí, stejně mě polovina holek již nahá viděla a kluci mi mou dokonalost jen závidí, takže je to v pohodě.

Po půl hodinové jízdy v mém Volvu, jsem se konečně dostal před vchodové dveře našeho nového domova. Esme byla doma, Carlisle v nemocnici a podle myšlenek a vzdechů vycházejících od pokojů sourozenců si jasně dokážu vytvořit obrázek, co právě dělají a dělat ještě dlouho budou. Na tohle jsem neměl náladu. Těsně u dveří jsem se zastavil, otočil na patě a vydal se přesně na druhou stranu k lesu. Byl jsem rozhodnutý jít lovit. Včera jsem se od Micky dozvěděl, že k nám do školy zítra nastupuje nová studentka. Isabella. Snad to nebude šeredka.

V hlavě jsem si už vytvářel plán, jak se na pár minut zmocním jejího lůna. Mohl bych ji nabídnout, že ji doprovodím na hodinu a přitom ji vtáhnu do nějaké prázdné učebny? Ne, to už je staré. Tak ji třeba nabídnu doučování? Ne, to by nemuselo vyjít, kdyby náhodou byla premiantka. Zase… většina holek by se ode mne nechala doučovat, i kdyby byla druhý Einstein. Uvidíme, jak se situace vyvine. Mezi úvahami jak ji svést, jsem dopil pumu. Chudák zvíře. Odhodil jsem ji za strom, tam ji nikdo hledat nebude. Snad neměla koťata.

Usmál jsem se nad tím výrazem. Našel jsem si svoji louku, tu, na kterou chodím pokaždé, když potřebuji přemýšlet. Nyní jsem však nepociťoval touhu myslet, ba naopak. Chtěl jsem všechno vypnout a užívat si to ticho. Neslyšet ty dotěrné myšlenky všech okolo, být sám sebou. Podíval jsem se na hvězdy a snažil se je přinutit, aby dávaly smysl, aby mi ukázaly správnou cestu, důvod mé existence. Nic.

Viděl jsem zde jen polárku, která svítila mořeplavcům kdysi na sever. Pořád svítí, ale nyní se používá spíše kompas.

Zatřepal jsem hlavou a radši zavřel oči. Je sice nemožné, abych spal, ale zkusit to snad můžu. Nešlo to. Zhluboka jsem se nadechl vzduchu, zbytečně. Nepotřeboval jsem ho. Znovu jsem se podíval na nebe, ale nyní tam svítilo více hvězd. Pravý koutek se mi nadzvedl a já se ponořil do svých myšlenek.

Domů jsem se vrátil těsně před odjezdem do školy. Nechtělo se mi procházet hlavními dveřmi, a tak jsem to vzal přes okno. Na posteli jsem měl už nachystané věci. Alice. Oblékl jsem si košili a u ní si rozepnul tři vrchní knoflíčky. Trochu volnější rifle v černé barvě vypadaly neuvěřitelně svůdně. Bože, už jsem jak holka. A dost!

Dole již na mne všichni čekali. Trochu jsem sebou pohnul a konečně jsme mohli vyjíždět, všichni naskládáni v mém Volvu. Přijeli jsme ke škole docela brzo, tak jsme vystoupili z vozidla a čekali na první zvonění.

Ke mně přišla jako na povel Michaela s Renatou a Kate. Ostatní holky jen stály v povzdálí a dívaly se na mne.

„Edwarde, neuvěřitelně jsi mi chyběl,“ řekly unisono.

„Hmm, tak už jsem tady,“ odpověděl jsem a přisál se na Renatiny rty. Jen co pootevřela pusu, vklouzl jsem do ní jazykem. Ona slastně vzdychla a ruku mi vmotala do vlasů, ale přišlo mi to odporné. Přesto jsem jednou rukou vyhrnul její tílko a dostal jsem pohled na její obnažená prsa. Vypadaly nechutně. Vyzáblé jak od nějaké stařenky, naprosto bez života, které nedržely tvar a kdyby nebylo té podprsenky, určitě by padaly až na břicho. Ble. Tílko jsem pustil, vymotal její ruku z mých vlasů a do náruče si přitáhl Michaelu. Tak jsem se pozdravil se všemi. Mou nejoblíbenější je však Kate. Dokonalá postava, krásné vlasy a výborná v postýlce. Její dokonalost však kazí jedna věc. Chce opravdový vztah. Však víte. Chození za ručičky, vzdušné zámky, něžné polibky, sladká slova a kdo ví co ještě. Na tohle já nemám. Radši dávám přednost Milly. Ona to bere jak já. Škoda, že nechodí na tuhle školu.

Když jsem se už chystal odebrat na svou první hodinu trigonometrie, přijelo auto. Pro mne naprosto neznámé. Velice luxusní a elegantní. Vše dávala do kupy stahovací střecha, kouřová okna a středně vysoký podvozek s černou karoserií. Tohle auto bylo podle mého gusta. Pod kapotou muselo být vážně hodně koní. Možná si v příštích pár letech taky takové koupím.

V tu ránu jsem si vzpomněl, že dneska do školy má přijet ta nová holka. Zastavil jsem se a otočil se směrem na auto. Zastavilo smykem vedle ojeté dodávky. Tak to ji musím přidat bod k dobru, řídit umí. Vypnula motor a otevřela dveře. Nevím, co jsem čekal, ale jistě vím, že tohle určitě ne. Měl jsem pocit, že vystoupil anděl.

Její hnědé vlasy dosahovaly až po lopatky. Její oči byly jako dvě čokoládové studánky, tak hluboké a plné upřímnosti. Hubená, ale ne vychrtlá postava vypadala v modrém topu se zapínáním na zádech a riflové minisukni tak božsky. Její smetanová pleť, která byla skoro tak bílá jako ta naše, dodávala celé té nadpozemské bytosti tak nádherný kontrast.

Můj kamarád Velký Edík na ni ihned zareagoval a už se tyčil do pozoru jako správný voják. Měl jsem touhu svou potřebu zchladit. Potřeboval jsem být v ní. Nenapadlo mě, že by mi v tom mohlo cokoli zabránit. V myšlenkách chlapců okolo jsem se utvrdil ve vědomí, že v tom nejsem sám. Dokonce i většina holek si řekla, že by tahle stála za hřích, dokonce přemýšlela o změně na lesbu. Obě pohlaví dávalo v myšlenkách plán, jak ji dostat do postele. Zavrčel jsem. Nevím, kde se ve mně ten ochranitelský pocit vzal, ale věděl jsem, že ona je moje! Šel jsem za ní.

_______________________________________________________________________________________________________

Ahoj, tak co vy na to? Mám pokračovat, a jak se vám líbí Edward? V příští kapitolce se dočtete: 1. Edward se seznámí s Bellou, jak to dopadne? 2. Celý jeden den na střední z pohledu Belly. Začátek ještě ale bude z pohledu Edwarda. Což mě dovádí k další otázce. Líbil se vám víc pohled Belly? Nebo jste spokojenější s Edwardem? Přijímám kritiku i pochvalu. Děkuji, vaše VampE4B!

Autor: VampE4B (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dej si na mě bacha, Edí! - kapitola 1.: