Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dej si na mě bacha, Edí! - 10. kapitola

11.07.2011 (21:45) • VampE4B • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 2438×

Z minula:

Čekala jsem, co z Ara vyleze...

Pohled Belly:

„Co si to ke mně sakra dovoluješ a jak ses tu objevila tak rychle?“ optal se mě. Všichni Cullenovi se na mě překvapeně dívali. No jo, oni to vlastně nevědí.

„Dovol, abych se ti představila, Aro. Jmenuji se Isabella Marie Clarke Bloch Swan a jsem princeznou rodu Ser Inmortálů,“ odpověděla jsem hrdě. Uslyšela jsem od Cullenů nechápavé vzdechy. Jediní, kdo podle výrazu chápali, o koho jde, byli Aro s Carlislem.

„Ser Inmortálové přece neexistují. Je to vymyšlený rod, nikdo na světě nemůže být tak mocný, to je blbost,“ odvětil Aro, ale netvářil se, že by tomu nějak extra věřil.

„Mile ráda ti to dokážu, nejmocnější Aro,“ odpověděla jsem vychytrale. Jako svého obětního beránka jsem si vybrala Demetriho. Za to, co mohl způsobit Cullenovým, si zasloužil smrt.

Odešla jsem na pět metrů od Edwarda a podívala se Demetrimu do očí. Omámeně se na mne díval, v tuhle chvíli byl schopen udělat cokoli, co bych mu přikázala.

Pojď ke mně, mě se nemusíš bát, pojď Demetri, neboj se mě, ozval se v jeho hlavě můj medový hlas. Jako na povel ke mně vykročil.

Felix se ho pokoušel zadržet, celá rozzuřená jsem se na něj podívala. Jak se opovažuje? Ruku jsem si dala před pusu, jako když chce někomu někdo poslat vzdušný polibek, nasměrovala jsem prostředníček na Felixe a zafoukala jsem. Okamžitě ho to odneslo na míle daleko, byla jsem spokojená a už nikdo nebránil Demetrimu, aby uposlechl můj rozkaz.

Svoji obvyklou rychlostí jsem se k němu dostala a pohladila ho po tváři, nahnula jsem se k jeho uchu a slastně prohodila.

„To máš za Cullenovy.“ A skousla jsem mu ušní lalůček. Někdo od Cullenů hrdelně zavrčel. Trhla jsem hlavou a urvala mu ucho. Odhodila jsem ho. Měla jsem na Demetriho takovou zlost, že bych si jeho mučení ani moc nevychutnala.

„To máš za mě,“ informovala jsem ho. Natáhla jsem ruku, a mojí poloviční silou jsem mu vlepila facku. Jeho hlava odletěla na druhou stranu od ucha. Jeho tělo pořád stálo na nohách, jemně jsem do něj šťouchla a on svalil se na zem.

Postavila jsem se rovně, natáhla ruku a druhou si chytla loket. Soustředila jsem se na oheň, na ten pocit, když je vám horko, když svítí slunce, když vlezete do sauny, to dusno a horko, ten pach všude okolo. Z mé ruky vystřelil oheň. Zapálila jsem Demetriho tělo a s potěšením jsem sledovala jeho bolest. Cítila jsem pocit výhry. Vydala jsem se k jeho hlavě, rozběhla jsem se naproti ní a vši silou do ní kopla, stejně tak, jako hráči fotbalu střílejí fauly do brány…

Jeho hlavu nikdo nikdy nenajde, ale přitom bude žít dál, bude to pro něj utrpení, nebude moct lovit, vyhládne, nebude se moct pohybovat, lepší trest neznám. Podívala jsem se rozzuřeně Arovi do tváře… Pochopil.

„Věříš mi?“ optala jsem se ho radši. Aro začal horlivě přikyvovat.

„Bello,“ vydechl někdo za mými zády. Edwarde, je mi to líto…

„Omlouvám se vám,“ zašeptala jsem směrem ke Cullenům. Přešla jsem doprostřed louky a znovu se postavila do rozkročného postoje. Naplno jsem zavrčela, oheň ze mě bere hodně energie. Ruce jsem dala mírně od těla a z obou mi vyšel oheň. Začala jsem s rukama ve vzduchu šermovat tak dlouho, než jsem utvořila kolem sebe a Volturiů kruh. To proto, aby se Cullenovi do toho nemíchali.

Já sama proti nim. Není to vyrovnané, jsem v přesile. Je jasné, že oni prohrají.

Všichni až na vládce se rozběhli proti mně. Tak tohle bude masakr, byla moje poslední myšlenka, než jsem se do rvačky pustila naplno.

Pohled Edwarda:

Byla dokonalá. Uměla skvěle bojovat, nikdy nedala nepříteli ani nejmenší naději na výhru. Nemohl jsem uvěřit, že ta dívka, má Bellinka, ta křehká tygřice, se tu za nás zrovna pere. V myšlenkách Carlislea jsem si přečetl všechno, co o jejím druhu ví. No, nebylo toho zrovna moc, ale pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Ona si ze mě dělala celou tu dobu srandu. Za mé chování mne asi mohla kdykoli zabít, ale neudělala to. To musí přece něco znamenat, ne? Vzrostla ve mně nová naděje.

Neuvěřitelně jsem se teď o Bellu bál. I když jsem dobře věděl, že není proč. Ona musí mít úžasný trénink a minimálně několik hodně dobrých bojových schopností. Díval jsem se, jak bojuje, ale nevšiml jsem si nějaké známky toho, že by je používala.

Už skoro všechny zabila. Nyní stála sama proti Felixovi, Jane a Alecovi. Ti dva malí sourozenci byli strašně frustrovaní, že na ni neplatí jejich schopnosti. S Alecem se vypořádala raz dva. Byla nemilosrdná. S Felixem to bylo podle mě těžší… Udělala na něj výpad a přitom se mu pokusila podtrhnout nohy. Felix nadskočil,  vší silou dopadl na její nožku a něco křuplo. Bella ho druhou nohou nakopla do rozkroku takovou silou, že Felix vylétl do vzduchu. Au…

Bella se postavila. Podíval jsem se na její nohu a v kotníku byla zlomená. Najednou se ale narovnala a po nějakém zranění nebylo ani památky. Takhle rychle to neumí ani upíři. Felix už stál zase naproti ní. Uznale si ho měřila. Dostal jsem záchvat žárlivosti a chtěl jsem tam vběhnout. Někdo mě ale chytil za ramena… Jasper. Poprvé jsem se podíval po svojí rodině. Všichni se na ni dívali. Carlisle fascinovaně, Esmé starostlivě, Emm byl do toho souboje tak zažraný, že i kdyby vedle něj spadl meteorit, tak by si ho s velkou pravděpodobností ani nevšiml. Rosalie ji sledovala trochu závistivě, Alice starostlivě a tak nějak spokojeně, Jasper uznale a já? Moje oči musely být plné strachu,  něžnosti a lásky, kterou jsem  k ní cítil. Tolik jsem se o ni bál. Znovu jsem svůj pohled stočil k nim.

Pořád se na sebe dívali, když v tom udělala na něj kop z otočky. Wow, to bylo něco… Felixův trup i s hlavou odletěl do ohně a nohy šly hned za ním. Bells se otočila na Jane, ta se ale nedívala na ni, dívala se na mě, pochopila v mém pohledu, že ji miluji, a uvažovala, jak to využije ve svůj prospěch…

A sakra, pomyslel jsem si. Podívala se na mě a já v tu chvíli cítil ohromnou bolest, s řevem jsem se skácel na kolena.

„Promiň, Aro,“ slyšel jsem z úst mé lásky a pak bolest zmizela, jelikož i její původce zmizel z tohoto světa. Jane zemřela.

Pohled Belly:

Vím, že není spravedlivé nenechat Arovi ani jednoho z gardy, ale když jsem viděla, co Jane dělá lásce mé existence, zabila jsem ji.

Podívala jsem se na Ara.

„Jestli, budeš chtít ještě jednou napadnout Cullenovy, dopadneš stejně jako tvá garda, kapiš to?“ zeptala jsem se otráveně.

Aro vysloveně zuřil, přesto nahněvaně přikývnul a dramaticky odešel.

„Asi budete chtít vysvětlení,“ otočila jsem se provinile na Cullenovi. Všichni přikývli.

„Dobře, počkám na vás u vás doma,“ navrhla jsem jim, otočila se na patě a za sekundu jsem už seděla u nich na gauči. Jsem strašně rychlá.

O pět minut později dorazili i oni. Všichni si sedli naproti mně a čekali, než začnu.

„Pocházím z rodu jménem Ser Inmortal. Jsem jejich „princeznou“. Jsme velmi podobní upírům, ale upíři nás nemůžou rozeznat od lidí. Stejně jako upíři nemáme srdce, ale všechny upíří vlastnosti mi máme mnohokrát znásobené. Sílu, rychlost, žízeň a mnoho dalšího. Máme o hodně lépe vyvinuté smysly a někteří mají i ten takzvaný šestý smysl, či schopnost. Já osobně jsem ze všech bytostí na světě nejmocnější. Jelikož jsem královské krve, tak nemohu mít potomka, dítě… Pokud máte otázky, ptejte se…“ pobídla jsem je.

„Ale já tvé srdce slyšel a stále slyším,“ vytýkal mi Edward.

„A jo, zapomněla jsem,“ vzpomněla jsem si a zablokovala rytmický tanec mého falešného srdce.

„Aha…“ zesmutněl.

Ještě dlouho jsem si s nimi povídala, až se o mně nakonec dozvěděli téměř vše… Ke konci se všichni omluvili a zmizeli se svými polovičkami do pokojů. Podívala jsem se na Edwarda.

„Je mi líto, že jsem ti lhala. Já jsem ti nemohla říct pravdu… No mohla, když jsem vás sledovala, ale já… prostě, je mi to líto,“ řekla jsem stydlivě. Podívala jsem se mu do očí a čekala na verdikt.

Svou upíří rychlostí ke mně přiběhl, klekl si přede mne a vzal si můj obličej do rukou.

„Bello, ani nevíš, jaký jsem měl o tebe strach. Bál jsem se, že tě ztratím, to bych nepřežil. Je mi to tak strašně líto, jak jsem se k tobě tam tehdy choval… Omlouvám se…  Já jsem si něco uvědomil,“ vypravil ze sebe procítěně. Dívala jsem se mu do očí a čekala na opovržení…

„Bello, já tě miluji. Já už bez tebe nedokážu žít. Byl jsem pevně rozhodnut, že jestli by z toho má rodiny vyvázla, požádal bych Ara o smrt. Nedokázal jsem se smířit s myšlenkou, že se mnou nebudeš, že jednou budeš v náruči někoho jiného. Že by tvé děti neříkali „tati“ mě, ale jinému muži, že bych se tě nesměl dotýkat… Vím, že to tak necítíš, že máš na víc, ale musel jsem ti to říct…“ vyznal se.

Já jsem měla pocit, že snad začnu tančit nějaký oslavný taneček. Nemohla jsem uvěřit jeho slovům, nemohla…

„Edwarde Anthony Masene Cullene, taky tě miluji a navěky budu,“ odpověděla jsem mu.

„Čekal jsem to… omlouvám se, že jsem tě otravoval. Věděl jsem, že pro tebe nebudu dobrý, přesto jsem… ale nic, měj se, Bello,“ odpověděl.

On mě snad neposlouchal? Chtěla jsem ho pěkně sjet, ale už přede mnou nebyl.

Sakra, on mě jako nevnímal? I hned jsem se vydala po jeho pachové stopě. Seděl uprostřed louky, hlavu složenou v dlaních a vzlykal.

Běžela jsem k němu a sedla si na jeho klín.

„Edwarde? Copak jsi mě neslyšel? Já tě miluji!“ Okamžitě ke mně vzhlédl.

Nečekala jsem na nic a spojila naše rty v dlouhý polibek.

Nejprve celý strnul, ale okamžitě mu to došlo a začal mi polibek náruživě oplácet. Jazykem mi vniknul do úst a začal s tím mým tančit spletitý tanec. Prsty jsem mu vjela do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž. Ani Edward nezůstal pozadu. Objal mě jednou rukou okolo pasu a druhou mě hladil po zádech. Bylo to nádherné. Měla jsem pocit, že bych takto mohla strávit zbytek mé nekonečné existence. Cítila jsem, jak mnou cloumá touha po jeho těle, a měla pocit, že mě to celou pohltí. Změnila jsem polohu tak, že jsem teď na něm seděla obkročmo a ucítila, že Edward je také vzrušený. Přitiskl si mě ještě těsněji na své tělo a já mu zasténala do úst. To Edwarda vzrušilo ještě víc a najednou jsem se ocitla na zádech pod jeho mužným kamenným tělem, ale polibek jsme nepřerušili. Najednou se odtrhl od mých úst.

„Ach, Bells, měli bychom přestat, za chvíli to už nedokážu,“ řekl udýchaným hlasem, ač jsme ani jeden dýchat nepotřebovali. Jeho oči byly úplně černé a plné touhy.

„Já ale nemám v plánu přestávat,“ odpověděla jsem mu stejně zadýchaně.

Hrdelně zavrčel a opět se vrhl na mé rty. Rukama bloudil po mém těle a ty mé jezdily po jeho zádech a ve vlasech. Najednou jsem uslyšela trhání látky a mé tričko zmizelo. To mě zbavilo posledního kousku logického uvažování. Chtěla jsem cítit jeho nahé tělo na tom svém. Strhla jsem mu košili i kalhoty. Za chvíli už jsme leželi na zemi úplně nazí. Podíval se na mé tělo a zavrčel. „Jsi tak nádherná…“

Přetočila jsem se, takže byl najednou pode mnou. Začala jsem ho líbat na hrudi. Políbila jsem mu snad každý centimetr kůže, na kterou jsem dosáhla. Pak jsem se začala posunovat níž. Líbala jsem ho na břicho, podbřišek… Když jsem vzala do úst jeho chloubu, hrdelně zasténal a zabořil ruce do trávy. Nejprve jsem olízla hlavičku a poté si jej dala do pusy celého a začala pohybovat hlavou nahoru a dolů. Najednou jsem se ocitla zase na zádech. Bylo to opravdu rychlé, skoro jsem to ani nepostřehla a to už je co říct.

Začal mi mou péči oplácet. Líbal mě na ústa a krk. Poté se posunul níž a věnoval se mým prsům. Jednu bradavku lačně vsál do úst, tu druhou vášnivě hnětl. Začala jsem se pod ním svíjet a sténat. Bylo to nádherné. Po chvíli jednu ruku přesunul na můj klín a prstem dráždil klitoris. To už se nedalo vydržet. Myslela jsem, že se snad samou vášní rozplynu.

„Edwarde.. Ach, Edwarde, vezmi si mě. Prosím!“

Na nic nečekal a nalehl na mě. V okamžiku, kdy spojil naše rty, spojil i naše těla a začal se ve mně pomalu pohybovat. Bylo to neuvěřitelné. Nikdy jsem si nemyslela, že může existovat něco tak nádherného. Zasténala jsem jeho jméno. Jako by to pro něj byl nějaký signál. Zrychlil a zesílil přírazy. Cítila jsem, jak se ve mně vzdouvá nějaký úžasný pocit a jako nějaká přílivová vlna se dere na povrch. O pár přírazů později jsem zažila svůj první orgasmus. Byla to čistá extáze. Edward ještě asi třikrát přirazil, zasténal mé jméno a svalil se na mě. Těžce jsme oddechovali.

„To bylo nádherné, miluji tě, Edwarde,“ zašeptala jsem.

„Máš pravdu, bylo to nádherné. Jsi úžasná, Bello. Miluji tě!“

Myslela jsem, že se snad samým štěstím zblázním. Chvíli jsme jen tak leželi v objetí a užívali si přítomnost toho druhého. Pak mě pohladil po bříšku a ve mně se opět zvedla vlna touhy. Tichounce jsem zasténala a jeho oči byly v mžiku opět černé touhou.

Strhla jsem ho pod sebe a bez okolků nasedla na jeho již opět tvrdý penis. Tentokrát už nebylo žádné postupné zrychlování. Chtěla jsem ho rychle, tvrdě a hlavně hned teď! Držel mě za boky a pomáhal mi s přírazy. Oba jsme sténali a užívali si pocity, které vyvolávala naše rychle se pohybující se těla. Za chvíli jsme oba současně vyvrcholili.

Nevím, kolik hodin uplynulo, každopádně jsme si užili každičkou minutu, kterou jsme na jeho louce spolu strávili. Edward byl úžasný milenec.

Když začalo svítat, začali jsme hledat naše oblečení. Moc toho z něj sice nezbylo, ale na zakrytí to jakžtakž stačilo. Domů jsme šli ruku v ruce lidskou chůzí, a co chvíli jsme se zastavovali a líbali se. Když jsme došli před dům, uviděli jsme na schodech dvě hromádky oblečení.

„Alice,“ vysvětlil mi Edward.

„Občas se její schopnost opravdu hodí,“ zasmála jsem se.

Opět o něco delší kapitolka... ještě jednou děkuji Eni...

Pomalu se blížíme ke konci, ale vážné hlemýždí rychlostí...

Asi ještě pět kapitol +/- ...

Založila jsem si shrnutí, tak pokud chcete vidět i mé ostatní tvorby, tak se prosím jukněte ;D

Autor: VampE4B (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dej si na mě bacha, Edí! - 10. kapitola: