Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dědictví - Prolog + 1. kapitola

pictbyondrano

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Kapitolová povídka o upírce, která... A víte co? Nechte se překvapit! Nečekejte od toho nic extra, protože je to má první kapitolovka a nemám s psaním téměř žádné zkušenosti.

08.03.2011 (16:30) • misanek5615 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1116×

Prolog

Zírala jsem do tmy a čekala na smrt. Věděla jsem, že přichází a já jí vítala s otevřenou náručí. Už nikdy jsem nechtěla vidět ten pár karmínově červených očí, ale osud chtěl jinak. Tma pomalu ustupovala a zpoza šera jsem rozpoznala postavu zahalenou v kápi.

Už je to tady pomyslela jsem si.

Postava, podle mé úvahy muž, zvedla ruku a nechala na ni dopadávat úzký proužek světla, který vycházel ze škvíry ve dveřích. Něco mě na tom zarazilo, ale nevěděla jsem co... Došlo mi to asi tak po deseti vteřinách. Hlasitě jsem vydechla.

Ta ruka se netřpytí! Mám naději na únik.

1. kapitola

Jmenuji se Ashley a před měsícem a půl mi bylo 16 let. Nejspíš byste si o mně na první pohled mysleli, že jsem praštěná puberťačka, ale tak to vůbec není. Na svůj věk jsem velice vyrovnaná a klidná. Kdybyste mě navlékli do sukně po kolena a saka, nepoznali byste rozdíl mezi mnou a třicetiletou ženou s menší postavou. Mám nazlátlé vlasy, velmi světlou pokožku a pár karmínově červených očí, které schovávám pod hnědými kontaktními čočkami. Jsem chladnokrevný vrah, který nesnáší celou svou existenci.

Dříve to tak ale nebylo. Milovala jsem svůj život, ale nemohla jsem se do něj nikdy bezmyšlenkovitě vrhnout... A už vůbec ne po hlavě. Vyrůstala jsem totiž v Americe během občanské války a teď vám chci vyprávět svůj příběh.

Narodila jsem se léta páně 1850 v Chicagu. Tehdy jsem se jmenovala Elizabetha Ashley Woodová. Vychovávala mě jen matka. Nikdy mi neřekla, kdo je můj otec. Něco přede mnou tajila. Něco moc důležitého. Poznala jsem to, ale ona to vždy popřela.

Jednou, bylo to o mých patnáctých narozeninách, vtrhla ke mně do pokoje a nařídila, ať se okamžitě sbalím.

„Co se děje?“ optala jsem se. Snažila jsem se o zdvořilý tón, ale zaznělo to spíše jako zavrčení. Sama jsem tím byla překvapená.

„Jedeme za tvým otcem,“ odpověděla prostě. Nebo se o to alespoň snažila, protože byla velmi rozrušená.

„Proč…“ Ale to už byla pryč z místnosti.

Místo ní tam stála moje pokojská. Tvářila se velmi znepokojeně.

„Stalo se něco, Frances? Jen mi to pověz,“ pobídla jsem jí.

Jen zavrtěla hlavou a ústy naznačila později. Hned jsem pochopila, že za dveřmi stojí moje matka a poslouchá.

Bylo obvyklé, že paní se svou služkou prohodila jen pár slov. Většinou šlo o příkazy a podobně. To se ale netýkalo mě a Frances. Byly jsme si velmi blízké. Vyrůstaly jsme spolu a staly se nejlepšími přítelkyněmi. Také nikdy nepoznala svého otce. Nebylo to správné, ale byla jsem za to ráda, protože jsem si přátele nacházela velmi málo, protože jsme se neustále stěhovaly. A Frances s její matkou, to byla naše kuchařka a matčina služka, musely pochopitelně s námi.

 

„Tak povídej,“ začala jsem rozhovor s Frances v mém kočáře, kdy jsem měla soukromí a kde nás matka nemohla odposlouchávat.

„Tvé matce přišel dopis od Abrahama Lincolna,“ řekla stručně.

Zamračila jsem se. Tak jsem měla ve zvyku dělat, když se na něco urputně soustředila.

„Chci vědět víc!“ namítla jsem rozlobaně. „Jak se moje matka tvářila, když ho dostala? A co přesně dělala, když ho četla?“ Měla jsem mnoho dalších otázek, na které mi Frances laskavě odpověděla.

Stalo se asi něco takového:

Když se matka poprvé dozvěděla, od koho je, tak se tvářila velmi překvapeně, ale pak se její výraz změnil na takový… jako kdyby tušila, že se něco takového stane. Roztřesenýma rukama ho otevřela a četla. Při tom se jí v očích objevoval děs, a zároveň i úleva. Hned poté urychleně vstala a šla mi oznámit, že jedeme za otcem.

Nedávalo mi to žádný smysl. Vůbec žádný.

Najednou kočár zastavil. Hrůzou jsem stuhla. Neozývaly se žádné zvuky. Vylezla jsem tedy ven z kočáru a šla se podívat na kočího. Nebyl tam! Nikde jsem neviděla ani kočár mé matky. Najednou mě něco tvrdě zasáhlo do hlavy a já se skácela k zemi. Víc jsem si nepamatovala.

Autor: misanek5615, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dědictví - Prolog + 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře