Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dead live 7. kapitola

06.05.2009 (11:00) • Andy55 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1695×

Dead live

Bella:

O tři týdny později:

,,Myslíš že to zvládneš?" ptal se mě ustaraně Carlisle.
,,Myslím že jo ... budu muset." Řekla jsem a zakořenila se na něho.
,,Věříme ti! A myslíme že to určitě zvládneš!" řekla Esmé a obejmula mě.
,,Děkuju Esmé." Řekla jsem ji.
,,To nic zlatíčko." Řekla láskyplně.
Pak mě pustila, a usmála se na mě s úsměvem který jednoznačně vyjadřoval lásku a důvěru.
,,Dobře!" pronesl Carlisle V tom případě půjdu a všechno zařídím, aspoň už nebude tolik nápadné, to že už Edward kvůli tobě, nebyl měsíc a půl ve škole." Řekl a Emmet se při poslední větě zašklebil. Nevím co si myslel, ale muselo to být něco provokativního a posměšného, protože na něj Edward zavrčel, a myslím že kdyby se nebyla Esmé stoupla mezi ně asi by po Emmetovi skočil.
,,Ale Edwarde snad jsem si tolik nemyslel, že tě to tak rozzlobilo." Že řekl Emm a myslel si že je strašně vtipný to že místo často používané fráze: Snad jsem toho tolik neřekl, řekl snad jsem si toho tolik nemyslel.
,,Ale no tak Emmete, Edwarde." Řekla káravě Esmé. Edward nasadil kajícný výraz, ale musím se přiznat že mi to spíš připadalo že si chtěl u Esmé šplhnout a tím naštvat Emmeta.
V tu chvíli začal Carlisle mluvit do telefonu takže toho nechali a ztišily hlas.
,,Bello půjdeš semnou zejtra na nákup?" zeptala se Alice a udělala na mě psí oči. Pak bych řekla že uviděla co mám ve skutečnosti v plánu.
,,Myslela jsem že mě máš víc ráda Bello! No nic já tě tedy nebudu zdržovat když ti nestojím ani za to abys semnou šla na nákup!" vykřikla uraženě, byla s tímhle úplně hrozná vyděračka jedna! Nakonec jsem rezignovala a přesunula svoje zítřejší plány na dnešek.
,,Děkuju Bello vykřikla já věděla že mě máš ráda!" vypískla až s přehnanou radostí v hlase Alice. 
,,I když mohlo ti to napadnout dřív! Je přece jasné že když půjdeš po prvé do školy musíš udělat dobrý dojem! A to de jedině tak že budeš pořádně, hezky a slušně oblečená!" začala mě Alice poučovat, musela jsem se tomu zasmát protože mě už táhla kamsi nahoru odhadovala bych že nejspíše do šatny s oblečením!
Hodila jsem po všech zmučený výraz načež Emmet propukl v hurónský smích, a Edward na něj znovu zavrčel, a také v tu samou chvíli, stála Annie na schodech s Alicí, a koukali na mě jako na hlemýždě!
,,Nemysli si že jsem to neviděla Bello!" vykřikal káravě Alice. 
,,A to loudání si můžeš taky odpustit, nemáme na to celou věčnost Bello!" hodila jsem po ní udivený výraz (mimochodem tentokrát Edward zavrčel na Alici nelíbilo se mu když mě někdo nutil dělat co bych nechtěla, abych řekla pravdu někdy mi připadal v tomhle ohledu trochu přecitlivělí!) 
,,Vážně si to myslíš Alice?" řekla jsem na oko udiveně.
,,No dobře tak máme, ale do pondělí ne Bello! Takže sebou hoď!" vykřikla a už mě táhla za sebou do dveří od její šatny. Edward znovu zavrčel, myslela jsem že na Alici ale pak se ukázalo že to bylo na Emmeta. (pak jsem myslím slyšela ještě nějaký šepot ale byl tak tichý že ho ani moje upíří uši nemohli zaslechnout a rozlišit jednotlivá slova od sebe)
Dál jsem si toho moc nevšímala, protože jsem už stála u Alici v šatně, jenom ve spodním prádle, a ona rozepínala jeden obal na šaty za druhým, a hledala ty nejlepší šaty které bych si mohla dneska vzít na sebe!

Edward:

Emmet mě už pěkně štve, už nemůžu vydržet jeho nevhodné myšlenkové narážky na téma já a Bella.
Alice už zase táhla Bellu nahoru když jsem se jí zastal, uslyšel jsem Emmetovi myšlenky.
,Á aby se jí Romeo nezastal!' to mě naštvalo a jen jsem zavrčel ale ovládal se, ale pak řekl ... no vlastně myslel něco co mě naštvalo ještě víc!
,Tý jo Bella ho nechce a on se jí ještě vtírá a bráni ji , na to bych neměl.'
,Tý jo to je hroznej osud brácha, bejt odmítnutej a ještě k tomu věčnej panic! '
,,Myslíš?" ušklíbl jsem se.
Zmateně se na mě koukl ale pak řekl ,,Tak na tohle ti fakt neskočím brácha!" A v hlavě se mu začali honit nápady a pochybnost a začal sám sebe přesvědčovat že se nemýlí a že jsem s Bellou určitě ne to! A pak aniž by to chtěl si představoval Bellu nahou!
To už jsem nevydržel zavrčel, a skočil po něm, chvilku jsme se prali a pak mě Emmet pěkně praštil. (přestal jsem dávat pozor protože jsem uviděl Aliciny myšlenky, když Belle dávala na sebe jiné šaty, a Bella byla jen ve spodním prádle, divil jsem se sám že mě to tak rozrušilo, ale v tu chvíli jsem vůbec nepřemýšlel, ale rozrušilo mě spíš že vzdychala, a Alice ji napomínala jako nějaké malé děcko!) 
Když nade mnou Emm získal převahu chvilku počkal jestli se nebudu ještě prát ale pak zklamaně povzdechl a pustil mě.
Bylo to poprvé co mě přepral, protože jsem se nesoustředil!

Strašně jsem jim to moc chtěl říct! Proč jsi jen Bella řekla o tohle ode mě? Proč? Nemohl jsem to vydržet, před nimi něco tajit, nejhorší to bylo s Esmé, strašně se trápila že jsem podle ní smutný, že mě Bella nechce, a já prostě už nemohl vydržet, to její pesimistické myšlení, jak by mi mohla pomoct, jestli by neměla s Bellou promluvit, ale nejhorší bylo že se z toho v hloubi duše obviňovala!
To jsem prostě nemohl vydržet, ale bál jsem se že kdybych jim to řek tak mě Bella opustí kvůli tomu že jsem porušil slovo, prostě jsem si nemohl odpustit, kdybych Bellu zradil, sice jsem podváděl celou mou rodinu (teda až na Alici a Annie, ty to samozřejmě věděli). Měl jsem nutkání to všem říct protože přede mnou Bella a Alice s Annie něco skrývali. Nemohl jsem se dopustit jediné hlouposti, nechtěl jsem, nemohl jsem, a nesměl jsem, dopustit se ani udělat jedinou chybičku, která by mohla působit jako, záminka nebo poškození toho krásného vztahu, co jsme měli s Bellou měli! Ale nemohl jsem už vydržet jak Alice když se na to snaží nemyslet (což bylo skoro pořád) počítá, a v mysli odříkává čísla 1200587,1200588, 1200589 .... NEŠLO TO VŮBEC VYDRŽET!
Říkal jsem si pořád klid, to zvládneš! Za nedlouho to z končí! To přece zvládneš! přesvědčoval jsem sám sebe.

Takže abych to tak zrekapituloval to co se přihodilo:

Sobota: Nákupy s Alicí nikdo z rodiny nebyl ušetřen!

Neděle: Vydali jsme se s Bellou na lov, nechtěli jsme nikdo ponechat nic náhodě tohle jí sice nepomůže ... moc ... ale aspoň se její touha po lidské krvi trošinku, nepatrně zmenší.
No konečně lepší něco než nic ne?
Bella:

Zrovna jsem běžela pro svou druhou laň,a přemýšlela jsem ...

Takže už to bylo opravdu tu zítra byl pro mě den s velkým D! Zítra se zjistí jestli to zvládnu nebo ne! Ani nechci pomyslet na to co by se mohlo stát, kdybych se neovládla, zkazily bych všechnu Carlisleovu práci i práci mojí rodiny které trvalo strašně dlouho než tohle všechno vybudovala, kdybych jsem zklamala je všechny, musela bych se snad zabít, jak bych se styděla že jsem to všechno nezvládla! 

Zakousla jsem se do laně a sála.
Až teprve teď mi došlo že můj plán bude muset počkat protože, nechci pokoušet osud hned jen co tam pří jdu, nemůžu to riskovat, nemůžu riskovat že jenom kvůli mojí zvrhlé pomstě, všechno zničím ... zkazím! 
V tom případě to bude muset počkat ...!

Odhodila jsem její tělo, a začala běžet za losem jenž utíkal na sever, byl jen asi kilometr odsud, po necelé vteřině jsem ho dostihla, a skolila, potom jsem všechny mrtvoly zahrabala.
Edward mě celou tu dobu sledoval, a nespouštěl ze mě svůj zrak.
O točila jsem se na něj. Hodil po mě ten pokřivený usměv pro který jsem ho tak miloval, kdybych byla člověk tak by se mi zamotala hlava a podlomila kolena, teď to na mě ale mělo taky dopad přiběhla jsem jedním (na mě) ladným skokem a vášnivě ho políbila.
Chvilku jsme se líbali, a pak jsem se pomalu odtáhla a šla směrem domů.
,,Kam jdeš?" zeptal se mě a zatvářil se zmateně.
,,Kam bych šla domů." Odpověděla jsem.
Hodil po mě další pokřivený usměv, a přitáhl si mě trochu blíž.
,,Nebo máš snad nějaký jiný plán?" řekla jsem a začala se uculovat.
Dělal jako že přemýšlí a podrbal se na hlavě.
,,No vlastně jo!" řekl a políbil mě a pohladil lehce po tváři. A pak přidal na intenzitě polibku, a pomalu mi sjel pravou rukou na záda a zip na nich.
Rychle ho rozepl a pak jsme pokračovali dál a dál a dál ... 

Když jsem se v lese milovala s Edwardem tak jsem úplně ztratila pojem o čase a za chvilku byla už noc.
A pak jsme uslyšely kroky ale bylo už přiliž pozdě!

(schválně hádejte kdo to bude:)

Autor: Andy55, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dead live 7. kapitola: