Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dead live 5 kapitola

28.04.2009 (20:00) • Andy55 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1550×

Dead live

Bella:

,,Tak mi to teda vysvětli." Vyzvala jsem ho.
,,Víš Bello já tě pořád miluju, ..! vychrlil na mě a já ho po slově miluju zarazila.
,,Tak když mě jak říkáš miluješ tak proč jsi mě před tím opustil?" zeptala jsem se.
,,Nechtěla jsem aby se ti něco stalo, bylo to pro tebe příliš nebezpečné, nemysli si že jsem netrpěl." Řekl a já ho opět přerušila. ,,Proč bych ti to měla věřit? Zeptala jsem se.
,,Protože mě snad znáš, víš že bych ti nikdy nelhal!" vykřikl.
,,Promiň, ale to trochu nechápu ale jestli mi tvrdíš že mě pořád miluješ (a předtím si mi tvrdil že mě nemiluješ) a že bys mi nikdy nelhal tak to k sobě trochu nejde ne? ( tahle věta je trochu zmatená promiňte)
,,Víš myslel jsem že by to pro tebe bude lepší, že na mě lépe zapomeneš když to udělám jako ,,čistej řez"!" Na to že jsem byla novorozená sem se ovládala docela dobře, ale tohle jsem fakt nemohla vydržet a buď bych mu musela urvat hlavu, nebo udělat cokoli jiného, nakonec jsem se rozhodla udělat něco jiného. Začala jsem na něj vrčet, a pak jsem šla a začala mlátit do stromů jako magor.
,,Ten svůj ,,čistej řez" si můžeš strčit do ...víš kam!" vykřikla jsem a on se zarazil protože mě takhle mluvit ještě nikdy neslyšel! ,,Ale řekni mi co jako ode mě čekáš? Že se k tobě vrátím, že budu prosit jako nějaká hloupá husička ať mě neopouštíš?" vyštěkla jsem a u těch posledních slov se zašklebila ,,Ta co ode mě vlastně čekáš?"
,,Já od tebe nic nečekám, já jen chci aby ses ke mně vrátila nemůžu bez tebe žít (no vlastně už nežije) a budu tady před tebou klidně klečet na kolenou a prosit tě o odpuštění, jenom abys byla semnou." Řekl a chytil mě za ruku já sem ji setřásla. Pak se mě pokusil políbit ale já ho odstrčila, bylo toho na mě moc, byla jsem sotva měsíc upír a on na mě vybalí že mě vlastně miluje a čeká že mu vpadnu do náruči i když jsem potom chodila s Jakem, a my s Edwardem spolu nebyli asi rok a půl?
O točila jsem se a pomalu od něj odcházela, stál tam jako opařený, a z očí mu šla vyčíst hrůza, smutek, beznaděj ... měla jsem nutkání se pro něj vrátit a obejmou ho ale nešlo to, myslím že takhle to pro nás oba bude lepší.

Když jsem přišla domů (ke Cullenovým) Alice na mě byla naštvaná.
,,Jak si to mohla udělat Bello?" vypískla na mě Alice.
,,Alice do toho ti nic není." Řekla jsem klidně.
,,Ne to si teda nemyslím, je mi do toho hodně, a ještě jsi mi neodpověděla Bello." Teď už na nás opravdu všichni koukali jako na blázny, a nevěděli o čem mluvíme.
,,Alice co si čekala, co on vůbec čekal, to jste si všichni mysleli že se dáme s Edwardem dohromady?" řekla jsem ohromeně. Teď Esmé zbystřila.
,,Kde je Edward?" Zeptala se mě ,,Já myslela že jste šli spolu na lov. Je v pořádku? 
,,Je v lese. A je myslím v pořádku." Řekla jsem.
,,Fyzicky." Řekla Alice nakvašeně.
,,Co se stalo Bello." Zeptal se Carlisle, s náznakem starosti v hlase.
,,No vlastně skoro nic, šli jsme na lov, pak jsme s Edwardem mluvily a on chtěl abychom se dali znovu dohromady, a já mu řekla že nechci, a pak jsem odešla." Řekla jsem provinile.
,,Dojdeme tam pro něj." Řekl Emmet a koukl se po Jasperovi, aby šel s ním.
,,Ne já tam půjdu musím si s ním promluvit." Řekla jsem a pomalu vstala. 
Nikdo se mě nepokusil zastavit. A tak jsem pomalu (na upíra) běžela za Edwardem a vyčítala si že jsem na něj byla příliš tvrdá. Vsadím se že tam bude stát pořád ve stejné poloze a koukat kam si pryč. Jasper a Emmet mě dohnali. ,,Bello nic proti ale myslím že bude lepší když si promluví nejdřív s námi." Řekl Emmet nechápala jsem proč by si chtěl promluvit s nima, otevřela jsem pusu a chtěla jsem jim to rozmluvit ale pak jsem ji zavřela a řekla jsem si že jsem toho dneska zkazila až dost a tak jen pokývala hlavou.
,,Počkám kousek odtamtud, když tak mě zavolejte." Řekla jsem. Pokývali hlavou a už běželi po stopě.

To čekání nešlo vydržet, jak jsem mu mohla takhle ublížit? Tohle jsem opravdu udělat nechtěla. Nemohla jsem vůbec vydržet pohled na něj nebo myšlenku na to jak trpí. Trpí kvůli mě ... Bylo mi ze sebe špatně. Jak jsem to jen mohla udělat? Jak jen jsem mohla být tak necitelná, tak zlá ...

Už to bylo dvacet minut a pořád nic ... když to bylo patnáct už jsem to nevydržela a vydala se za nimi.
Když jsem je začínala slyšet zastavila jsem se.

,,Ona mě nemiluje!" slyšela jsem mezi vzlyky, a začala sama sebe nenávidět!
,,Jak jsem ji jen mohl opustit, a nechat ji tam s tím psem samotnou, mohlo mě napadnout že se jí něco stane!" začal sám sebe obviňovat.
,,To bude dobrý brácho." Utěšoval ho Emmet.
Nemohla jsem to vydržet a tak jsem šla pomalu za nimi.
Když jsem přišla blíž zjistila jsem že Edward klečí na kolenou a vzlyká Emmet ho drží kolem ramen a utěšuje ho. 
Když jsem byla od nich asi padesát metrů tak Edward vzhlédl, a myslím že kdyby mohl tak by zrudnul jako rak protože to vypadalo že se stydí že takhle vyvádí.
,,Můžete nás tu chvilku nechat. Řekla jsem Emmetovi a Jasperovi. Jenom přikývli, a pomalu se vzdálily dál do lesa, přistoupila jsem k Edwardovi, sedla jsem si vedle něj na zem, a objala ho. Vypadalo to že se uklidnil. A tak jsem s ním začala mluvit.
,,Promiň Edwarde že jsem se k tobě tak chovala." Řekla jsem mu smutně.
,,Ty se mi nemáš za co omlouvat Bello kdybych tě neopustil tak bych tě neztratil." Řekl tímhle mě dostal on se začal sám sebe obviňovat tím že mě ztratil samozřejmě na tom měl svůj podíl, ale já jsem ho na tom měla rozhodně taky!
,,Ano ale to neomlouvá moje chování."
,,Ale proč mě už nemiluješ?" zeptal se mě smutně, hlasem který mi rval moje mrtvé srdce.
,,Edwarde prosím tě nemluv o tom zase prosím, je toho teď na mě trochu moc pochop jsem upír asi měsíc, rozešla jsem se před měsícem a něco s Jakem (při jeho jméně sebou škubl).
Mám tě pořád ráda, ale dej mi prosím čas musím si to rozmyslet." Řekla jsem a jemu začali oči jiskřit, kvůli tomu že jsem mu dala naději. Ale proč jsem to jen udělala? Co když se rozhodnu že ho už nemiluju a tím ho ještě víc zraním? (tohle přemýšlení jsem se rozhodla odložit na později.
,,Tak a teď by jsme mohli jít ne? Esmé bude mít strach." Řekla jsem a zvedla se Edward vstal, a chytil mě za ruku, bála jsem se mu jí vytrhnou abych mu neublížila ještě víc, než jsem mu už ublížila. A tak jsem šla vzdychla, odejmula ho a políbila na tvář, a pak mu ruku vykroutila.

Nic se nedělo. Vše (skoro) se vrátilo k normálu. Alice druhý den po tom v lese za mnou přiběhla a řekla ,,Už vím jak ses rozhodla." 
,,Ale Alice neříkej to Edwardovi, chci mu doříct sama jo?"
,,Neboj se pokusím se na to nemyslet. Navíc vidím že tu budete sami" Řekla.
,,Jak to?"
,,Pojedeme lovit na Aljašku." Řekla a zasmála se.
Za tři dny se všichni rozhodli že pojedou na lov (na Aljašce se prý něco nevím sice co ale něco se přemnožilo a tak jim s tím jeli trošku pomoct, jak Alice řekla) já a Edward jsme nechtěli (tedy spíš já sem nechtěla, Edward mě teď pořád ,,pronásledoval")
Přemýšlela jsem a už se rozhodla. Všichni už odjeli a tak jsem šla za Edwardem. Byl ve svém pokoji, zaťukala jsem. 
,,Můžu jít dál Edwarde?" zeptala jsem se.
V tom se zprudka otevřeli dveře a v nich byl Edward .
Když jsem vešla sedl si na koženou sedačku. A zlehka poklepal na místo vedle sebe. Šla jsem pomalu k němu, vypadal jako dítě které se těší na vánoce a nemůže dospat. Ale zároveň jsem uviděla jeho obavy z toho,,Dárku".
,,Edwarde přemýšlela jsem a už jsem se rozhodla." Řekla jsem.
Celý ztuhl a čekal, na to co mu řeknu, nevěděla jsem jak mu to mám říct. Ale stejně je možné že už to ví mohl vidět mé rozhodnutí v Alicině vizi. Takže nemá cenu mu to říkat ale jestli že to Alice viděla tak proč je tak nedočkavý když to ví? (ale jestli to už ví tak se na Alici zlobím protože mi to slíbila, že se nic nedozví!)

Autor: Andy55, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dead live 5 kapitola: