Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dead live 4 kapitola

27.04.2009 (21:07) • Andy55 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1298×

Dead Live
Bella:

Bylo to tu super ale stejně sem si občas vzpomněla na Charlieho, Reneé, Jacoba ...
Tentokrát jsem to nemohla vydržet, sebrala jsem se a běžela za dům kde mě nikdo neslyšel sedla jsem si na velký kámen a brečela ... (no spíš vzlykala protože upíři brečet neumí)
Seděla jsem a přitiskla jsem si kolena k bradě, a odejmula si kolena rukama.
Najednou smutek vystřídala jiná emoce a to vztek, při kterém jsem si říkala ,Proč zrovna já co jsem udělala tak špatného?' ...
Pocítila jsem nutkání do něčeho praštit a tak jsem se sebrala a uhodila co největší silou do toho blbího šutru. Bylo to ujetý ale fungovalo to ... teda aspoň trošičku.
Když už nebylo co rozbíjet, a z kamene zůstal jen prášek jemný jako písek.
Svalila jsem se na zem a znovu jsem začala vzlykat.

Po chvilce jsem uslyšela neslyšné kroky které i mě upíří uši sotva zachytily.
Nechtěla jsem se ani kouknout kdo to je, nechtěla jsem aby mě takhle někdo viděl, chtěla jsem nic jiného než být chvilku sama.
,,Nechte mě na pokoji!" vykřikla jsem, pak mě to sice zamrzelo protože kdyby to byla Esmé mohlo by ji to ranit. Pomalu jsem se začala uklidňovat a tak jsem se začala zvedat z toho klubíčka do kterého jsem se stulila. Sedla jsem si a nadechla se i když to nemělo žádný zvláštní účinek, z toho mi bylo do breku ale ovládla jsem se, pak jsem si chtěla utřít oči od pláče, ale pak jsem si zase uvědomila že nemůžu protože žádné slzy už plakat nemůžu ... nikdy ... nikdy ... NIKDY! Tentokrát jsem to už nevydržela a rozplakala se (no bez slz) když jsem si chtěla lehnout znovu lehnout do toho prachu a stulit se do klubíčka, zabránili mi v tom někoho ruce, které se okolo mě pevně ovinuli a přitiskli si mě k sobě na hruď. 
V tom sem si něco uvědomila, pomáhalo to od smutku více než cokoli jiného, pomalu jsem přestala pociťovat takovou hroznou úzkost jako před pěti minutami.
To v tom obětí bylo něco víc, pomalu jsem otevřela oči, a začala zkoumat kdo mě to vlastně drží v náruči (no vlastně na klíně).
Ano, byl to on Edward seděla jsem na klíně Edwardovi a vzlykala, najednou když jsem byla u něj tak blízko dostala jsem silné nutkání ho políbit, nemohla jsem to vydržet!
Pak jsem si ale uvědomila všechno to co mi řekl, všechno to co jsem si prožila, všechnu tu bolest! A nakonec se přemohla a začala se pořádně ovládat.
Když jsem se přesvědčila že se pořádně ovládám, přitisknula jsem se k němu blíž a odejmula ho. Pořád jsem ho strašně milovala ale když on mě ne, přece jsem ho nemohla k nutit k nějakému citu který ve skutečnosti necítil, a taky jsem se bála že kdybych ho nedej Bože políbila tak by to mohlo zkazit náš ... no dalo by se říci přátelský vztah.
Nechtěla jsem být ten kdo v jeho rodině způsobí nějaké blbé vztahy nebo ji nějak naruší i když to se asi už stalo když jsme s Ann přišli. 
Cítila jsem jeho vůni, nutkání bylo strašně silné, až po chvilce jsem si uvědomila že ho ještě pořád objímám a on mě taky tiskne k sobě. Došlo mi že by bylo asi vhodné ho pustit ale nemohla jsem to tak nějak ovládat, prostě to nešlo, nakonec po asi 2 minutách přesvědčování sebe sama jsem se pustila, zdálo se mi to nebo udělalo ještě větší potíže se mě pustit nežli mě? To jsem nevěděla připadalo mi to ale byla jsem trochu ještě rozrušená z toho že jsem u něj byla tak blízko? Nedivila bych se sama sobě kdybych si to jen nalhávala. Ale při myšlence že mě pořád miluje nebo že ke mně nemá takový vztah, který není takový jako třeba s Alicí, způsobila to že mi moje mrtvé srdce poposkočilo, a já se v duchu usmála!Pomalu jsem vstávala (na to že jsem teď byla upír dost hodně pomalu) ale Edward mě chytil za ruku a nedovolil mi to, a tak jsem si znovu sedla a upřela na něj tázavý výraz.

Edward:

Když se teď na mě dívala a byla tak blízko nevěděl jsem co říct. 
Ne to jsem věděl co mám říct, ale nevěděl jsem jak ji to mám pro Krista říct když je tak blízko, tak zraněná, tak smutná ...
Pořád čekala co jí chci říct, musel jsem vypadat jako magor, když jsem tam tak seděl koukal na ni měl pusu do kořán a nic neříkal.
Tohle se mi skoro nikdy nestávalo ... dobře tak nikdy se mi to nestávalo!
Chtěl jsem ji říct že ji pořád miluju, že bez ní nemůžu žít, zeptat se jí jestli není pozdě žádat od ní o odpuštění, pokud není tak není možné mi odpustit?
Místo toho ze mě vyšlo.
,,Bello ... no ... říkal jsem si ... že ... jestli no víš ..." A nevěděl jsem co dál!
,,Cože?" zeptala se mě s náznakem zmatení v hlase. Pak jsem uviděl že má už skoro černé oči a tak rychle bez přemýšlení vyhrkl.
,,Jestli semnou nepůjdeš na lov!" vypadala že jsem ji nepřesvědčil že jsem se jí chtěl zeptat zrovna na tohle!.
,,Na tohle ses mě chtěl zeptat?" řekla zmateně (přesně jak jsem čekal).
,,No" přemýšlel jsem a řekl si že bude lepší jí to říct až potom když jsem jí už nabídl tohle ,,né tak docela ale to počká na potom." Řekl jsem.
,,Tak jo pudu" řekla.

Bella:

Vydali jsme se na lov když jsem běžela zasekly se mi šaty o strom a trochu se mi natrhli ale nevšímala jsem si toho, a běžela dál, myslím že Edwarda rozčilovalo že jsem byla skoro rychlejší než on.

Skolila jsem jednoho losa a jednu pumu, a Edward skolil dvě pumy a jednoho losa.
Když jsem byla plná čekala, jsem asi deset metrů od Edwarda až do saje svou druhou pumu.
Já jsem byla celá od krve zvířat, a Edward byl celý čistý, asi to chce trochu cviku!
Čekala jsem vypadalo to že si schválně dává na čas, šla jsem tedy a zahrabala svoje mršiny, abych se tím pak nezdržovala.
Mezitím Edward ač to prodlužoval jak to šlo (myslím že víc krve by snad do sebe nenacpal)
dopil pumu a se a šel ji a svoje mršiny zakopat, to trvalo strašně dlouho a tak jsem šla a opřela se o strom, ale to mě taky nebavilo. Vyskočila jsem a nedalo mi to moc práce se chytit větve, přehoupnout přes ni nohy, pustit se rukama, a vyset dalo by se říct jako netopýr. (byl to zvláštní pocit tam vyset hlavou dolů a necítit vůbec žádný tlak na hlavě od návalu krve do hlavy).

Edward konečně zakopal všechny své mršiny, otočil se a propadl v smích při kterém na ně koukal dala jsem si naštvaně ruce v bok, a on se začal smát ještě víc.
Pustila jsem se nohama a udělala salto a skončila ladně na nohou. (s tímhle novým pružným, mrštným, šikovným a hlavně nezranitelným tělem to nebyl vůbec žádný problém, což byla pro mě příjemná změna po tom, že když jsem byla člověk, tak jsem nedokázala běžet pět minut, bez toho abych se někde nezabila)
Edward se po dvou minutách přestal smát, přistoupil ke mně, a jemně mě pohladil po tváři, a zadíval se mi do očí, nemohla jsem si pomoct, a pohled sklopila, nešlo to vydržet ten jeho upřený pohled, který vypadal že něco hledá v mích očích, nějaký skrytý náznak či co?
Po odstoupila jsem o pár kroků, a znovu se na něj koukla, vypadal nějak smutnější, nevím proč ale prostě mi to tak přišlo, a dostala jsem nutkání ho obejmout, ale když mě nemiloval nebylo lepší si držet odstup abych nepokazila náš už tak komplikovaný vztah?
,,Tak co jsi mi to chtěl říct Edwarde?" zeptala jsem se a prolomila takové to trapné ticho, které jsem už nemohla vydržet.
,,No já" řekl a odmlčel se a přistoupil ke mně blíž čímž zničil tu hranici kterou jsem já před chvílí vytvořila, a krádce mě políbil, bylo to krásný ale proč to jen dělal říkala jsem si, to už mi neublížil dost?
Odstoupila jsem od něj, a podívala jsem se na něj zmateným výrazem.
,,Proč jsi to proboha udělal?!" Vykřikla jsem. (asi dost hlasitě, protože ptáci co byli nahoře na stromě se lekli, a uletěli kamsi v dáli, na jednou jsem dostala hrozné nutkání se sebrat a utéct přič ... přič od všeho!)
Zmateně jsem se otočila a chtěla běžet domů (no vlastně ke Cullenovým domů) ale jeho ruka mě zachytila.
,,Vysvětlím ti to!" řekl tiše Edward.

Autor: Andy55, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dead live 4 kapitola: