Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Daybreak (úsvit) - 8. Sbohem.

KeLutz

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Daybreak (úsvit) - 8. Sbohem.Obsah této kapitolky se dá vystihnout v jediném slovu - Loučení...

27.05.2009 (08:30) • Aleach • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1757×

    8. Sbohem.

 

(Jacob)

Ne, to nemůže být pravda. Nevěřím. Zděšeně jsem se na ni díval. Hleděl jsem jí do očí a doufal, že se mi to zdá. To nemůže být pravda. Tohle jen špatný sen, noční můra. Přesvědčoval jsem sám sebe, ale v jejích očích jsem viděl jen odtažitost. To ne, jak je možné, že má láska už není má...

 

(před hodinou; Nessie)

Má lásko. Dívala jsem se z okna. Už se blíží, za chvíli tu bude a já mu budu muset říct, že ho nechci. Musím mu ublížit a přesně vím jak nejlépe to udělat. Chce se mi ze mě zvracet. Takhle bídně jsem se dlouho necítila. Ta bolest je k nevydržení. Uvnitř mě se všechno svíjí, v žaludku mám silné křeče, chce se brečet a i má pleť jakoby křičela: „Ne, prosím. Já nechci.". Už teď mě to bolí. Bolí mě, že ho musím opustit. Bolí mě, že mu musím způsobit bolest. A bolí mě, že mu musím lhát, že mu musím opravdu ublížit. Tak, aby se nevrátil...

 

 

„Ahoj, lásko.", pozdraví mě a chystá se sklonit, aby mě políbil. Uhnu, když mi to rve srdce. Je to nezbytné...

„Musím s tebou mluvit.", oznámím mu suše, bez jakéhokoli zabarvení hlasu. Musím se přemáhat, aby se nerozvzlykala. Musím vypadat odtažitě, nepřístupně a rozhodně nezamilovaně.

„Děje se něco?", zeptá se mě šokovaně. Zjevně si všiml mého chladného přístupu.

„Ano.", připustím. „Něco se opravdu děje."

„A je to vážné. Můžu ti nějak..."

„Ne, nech mě mluvit, prosím.", přeruším ho: „Znáš mě, Jaku. Jsem spontání, vášnivá, hravá i nestálá. Pamatuješ, jak ses mě zeptal před tím, než jsme se sem nastěhovali?"

„Jistě. Ty... už jsi se rozhodla?", zeptal se s nadějí v hlase, přesto však opatrně.

„Ano, víš já... nikdy jsem nehodlala ti dát kladnou odpověď. Jaku, já... už mě to nebaví. Ty už mě nebavíš...", má výpověď zmizela do ztracena a já si přála jít do svého pokoje, zavřít se a spokojeně si vzlykat na své posteli svíjejíc se pod salvou křečí a zármutku.

„Co, jak... jak to myslíš?", ptal se zděšeně. Asi už mu pomalu docházelo, co se děje.

„Nechci celou věčnost trávit s někým, kdo smrdí jako pes!", řekla jsem úsečně. Moc to bolelo, zvlášť když jsem se mu podívala do jeho smutných očí. Tolik zármutku jsem v nich ještě nikdy nespatřila. Byli celé takové obalené do slz a bolesti, jejich obvyklý nádech a jiskry se vytratili. Rychle jsem sklopila oči, abych se taky nerozplakala. Taková bolest, a to ještě není konec...

Bylo ticho. Takových dvacet minut. Asi přemýšlel.

„To... to, jako že mě už nechceš?", vydal ze sebe nakonec potichu, hlas měl přidušený a jeho barva byla černější než peří havrana. Smutek byl všude, jako na pohřbu...

„Já, ano. Máš pravdu.", odvětila jsem, ale do očí jsem se mu podívat neodvážila.

Zase ticho. Až nakonec...

„Jestli... jestli si to opravdu přeješ. Víš, že ti nedokážu odporovat. Tvá vůle byla vždy i mou. Budu se snažit respektovat tvé rozhodnutí.", řekl. Jeho hlas byl tak moc smutný, potemnělý. Pak dodal: „Jdu si sbalit věci. Odjedu ještě dnes večer. Slibuju."

Už odcházel, když jsem se otočila, abych se na něj ještě naposledy podívala. „Sbohem Jaku", zamumlala jsem a nečekala na odpověď. Musela jsem pryč. Rychle, než pozná, že je všechno jen bohapustá lež.

 

Běžela jsem, seč mi nohy stačili. Vzlykala jsem, nadávala si, proklínala se a modlila, aby mi kdy odpustil. Zastavila jsem se až na okraji propasti. To jsem běžela tak dlouho? Ta propast je přece dobrých šest hodin běhu od našeho domu...

Hodinky jsem sice neměla, ale když jsem vzhlédla, z nebe na mě dopadala zář hvězd. Byla hluboká noc. Byla jsem však tak rozrušená, že mě nic kolem nezajímalo. Sedla jsem si na pařez v nedalekém lese a uvažovala jsem, co dál.

 

„Páni, ty máš ale výdrž.", ozvalo se z ničeho nic za mnou.

„Ahoj Logu.", pozdravila jsem nezaujatě nově příchozího. „Tak ty mě hlídáš?"

„Tak trochu.", přiznal, „Nechceš přece, aby se naše rodina opět rozrostla, že ne?", dodal s úšklebkem. Měl to být vtípek, ale mě nějak do smíchu nebylo. Jen jsem se znovu rozbrečela...

 

(Logan)

Stál jsem tam a pozoroval její muka. Chtěl jsem ji rozptýlit a tak jsem zavtipkoval. Zřejmě jsem to dělat neměl, jen se ještě víz rozvzlykala. Bylo mi jí líto. Tak smutná, tak sama.

Přistoupil jsem k ní a ona se ochotně přitiskla k mé hrudi. Potřebovala oporu.

Po několika hodinách pláče, nářků a sebeobvinování konečně usnula. Vzal jsem jí do náruče a běžel zpátky k domu. Cesta trvala několik hodin, ale ona byla asi skutečně vysílená. Ani sebou necukla.

Uložil jsem jí do postele a chtěl odejít, jenže. Nešlo to a tak jsem se postavil do čela její postele a pozoroval ji. Musela opravdu trpět. Chtěl jsem jí nějak pomoci, ale nešlo to. Z tohohle se člověk musí dostat sám. Čas jí pomůže, jednou zapomene. Možná...

 

předchozí-    Ten problém je volba

další-    C’est la Vie!

Autor: Aleach (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Daybreak (úsvit) - 8. Sbohem.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře