Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Daybreak (úsvit) - 30. Hvězdy praví:

2.Marjorie - Trails


Daybreak (úsvit) - 30. Hvězdy praví: Po nějaké době zase další díl. Trochu kratší, ale o to dřív napíšu další ;)

Čím blíž jsme byli ku domovu, té bíle natřené vile v lesích, tím tíživěji na mě působila skutečnost, kdo tam na mě čeká. Tedy, pokud ho opeřené krásky s drápy nechávají chladným, že?

Ano, sarkasmus, jaká to příjemná změna, pomyslela jsme si kysele.

Jen, co jsme došli na sto metrů od domu, už jsem ucítila pachy všech členů mé rodiny, plus Heidy a Doriana. Jejich vůně se smíchávala s tou jemnou pižmovou vůni Jacoba, protkanou vůní borovic a čerstvě posekané trávy. Je zvláštní, kolik vábidel a předpokladů nestačí, aby vyplnili tu propast mezi námi. Už nikdy mi nebude patřit, protože já to nebudu chtít. Není to možné, přeměna je u konce a on je příliš lidský a vlčí. I tak ale pouta otisku natahují své ruce a lákají mě v objetí, jež za to Loganovo nevyměním do konce věčnosti. Přitiskla jsem se těsněji ke svému smyslu existence a doufala, že mu už nikdy neublížím. Podíval se na mě s láskou v očích a já přikývla. Byl to náš takový tichý rozhovor a i to mě utvrdilo v tom, co činím. On je můj svět, protože on je já. Bez něj nejsem úplná, ale bez Jaka taky. V mém srdci zanechal stopu silnou. Naše osudy se střetly, ale nebylo nám určeno je spojit. Naše světy jsou až moc rozlišné na to, aby to vůbec šlo. Snad je to škoda, snad to bolí, nevím, já už nevnímám nic jako člověk. Tahle část mě je neodvratně pryč, spolu s tlukotem mého srdce. Zmizela a už se nevrátí…

Když jsme vycházeli schody na verandu, zahlédla jsem za domem na louce dvanáct okřídlených krásek s rudým peřím, jak vzhlížejí k nebi. Nebýt jejich tlukoucích srdcí, neuvěřila bych, že jsou skutečné. Vypadali jako božská stvoření promlouvající k nebesům, viděli snad v noční obloze poseté hvězdami více než mi ostatní?

Mé myšlenky jako by je vyrušili a ony ke mně vzhlédli. Jejich půvab a kouzlo jejich rudými pírky pokrytých křídel se vůbec nedá srovnat s jejich pohledy. Číšilo z nich cosi, snad po znání či předurčení se tomu říká. Jejich ledově modré oči ke mně promlouvali, a šeptali mi do ucha cosi nevyhnutelného, jakési předurčení, poslání, co jim svěřila nebesa. Náhle přerušili pouto a odtrhli se ode mne, zanechávajíc ve mně zmatek a tesk. Jejich kalné studánky se opět otočili vzhůru do výšin hvězd a pak roztáhli svá křídla. Vzlétli a palouček jakoby potemněl.

„Úchvatná podívaná, že?,“ zvolal kdosi za mými zády a Logan pevně stiskl mou ruku. Jake s hlasem stále stejně medovým a pohledem raněného zvířete se blížil k nám.

„Tohle dělají párkrát do měsíce, těsně před lovem – hladové, mají největší sílu a při obřadu čtou ve hvězdách, aby zajistili harmonii ve světě. Jenže nyní se obávají o jeho křehkou stabilitu, že prý cosi se jí chystá vbrzku narušit. Nemáš ty s tím náhodou něco společného?,“ optal se nakonec lehce sarkasticky.

„Obávám se, že všechno,“ odtušila jsem.

„Ony mi řekli, co se na nás chystá. A já je zas přesvědčil k akci. Pokud vše stojí na přežití téhle rodinky, udělám, co bude v mé moci,“ řekl trpce.

Obezřetně jsem na něj pohlédla a setkala se pouze s maskou tvrdého bojovníka, jakou nosil vždy, když se obával, že své city neunese. „Je mi líto,“ začala jsem.

„Tak tobě je líto?!,“ vysmál se mi a odfrkl si. Logan zavrčel, ale hlavu měl stále sklopenou zřejmě odhodlán nevměšovat se.

„Promiň, ale i přes otisk… nemůžeme být spolu, chápeš? Proměna už skončila, a jestli si náhodou nevzpomínáš, tak upír a vlkodlak jsou nepřátelé, ne milenci!“

„Ušetři mně těch lží a vytáček! Byla jsi rozhodnutá dávno předtím, než se to stalo. Přece ses nudila a navíc, viděl jsem vás tehdy na tom útesu…“

„Tak tys… ale- ale to nebylo tak, jak…“

„Je mi úplně jedno, jak to bylo!“

„Ne, není a ty to víš! Navíc, mě záleží na tom, abys znal pravdu,“ řekla jsem nekompromisně. Jen pokrčil rameny, ať teda jako mluvím.

„Tehdy jsem tě opustila, pro-protože kdybys zůstal, všichni bychom zemřeli. Včetně tebe a to jsem nemohla připustit, to snad chápeš, ne?“

„To ale nic nemění na tom, že jsi měla i jiné důvody. Třeba tady pana Dokonalého! Lákal tě už tehdy, že? Tu noc, cos ho málem vypila…,“ řekl zklamaně a pohrdavě zároveň, jako by to ani nebyl on. Taky mě tím zabodl kolík do srdce. Cožpak vážně již tehdy věřil, že ho nemiluji? To jsem tak slabá a sobecká v jeho očích? Tak malý význam podle něj má pro mě otisk a jeho láska? Po tváři by mi sjela slza jako slon, kdyby to bylo možné. Mou bolest nyní prozrazovali pouze mé oči vyzařující všechno to zklamání a pochyby. Cožpak jsem tak špatná, že o mně musel vždy pochybovat? Ublížil mi, a více nežli si byl nejspíš sám vědom. Možná mu to bylo jedno. Nepřestával mě ujišťovat o mé slabé vůli a sobeckosti mé lásky. A tím ve mně něco zabil. Zabil tím sám sebe a možná, že zlost a zášť ho strávila už dávno předtím. Než mi to však mohlo dojít, udeřil ho Logan do obličeje za jeho slova, za to, jak mi ublížila. Ale byla to lež nebo jen pravda jeho očima? Každopádně, tohle bude mít ještě dohru!

(Jakob; den předtím)

„Je to vážně nutné?,“ ptal jsem se jich snad už posté.

„Hvězdy praví, že vlčí pouto oslabí její moc a oni padnou. Nezbude-li však nikdo, kdo by se postavil armádě Vlada, samozvaného poloupířího krále, dobije svět a podrobí si jej, včetně vašeho druhu. Ohroženi jsou všichni.“

„Jak mám ale to pouto přetrhnout?,“ apeloval jsem beznadějně. Cožpak můžu rozbít sílu otisku?

„Vlákno je narušeno jejím stavem,“ řekla Arlea vzhlížejíc ke hvězdám.

„Jakým stavem? Co se jí stalo?,“ zhrozil jsem se.

„Její přeměna je u konce, a jak je známo, mezi upíry a tvým rodem existuje odedávna nevraživost. Její otisk byl vždy slabší, kvůli původu…“

„Takže proto mě nechala, že se blížila přeměna?“

„Hvězdy praví, že tvým úkolem je chránit tu, do níž jsi otisknut. O lásce mlčí. Však pouto, jež mělo tě stihnout, připoutat k ní a pomoci ji ochránit nyní zhatí vše. Tvůj úkol je jasný, musíš ji přimět, neb ona sama, ta, která tě spoutala svým pohledem, jen ta může pouto přetrhnout.“

„Ale jak?“

„Existuje jen jeden způsob, jak ji k tomu přimět. To pouto jí musí působit bolest. Musíš jí ublížit!“

„Nevím, jestli to dokážu.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Daybreak (úsvit) - 30. Hvězdy praví: :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!