Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Daybreak (úsvit) - 25. Za co stojí bojovat.

08.08.2009 (09:00) • Aleach • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1323×

Za co stojí bojovat.

„Ach, Nessie … drahoušku, je ti dobře? Mám ti něco donést?,“ ptala se starostlivě Esme. Všichni se tak na mě dívali, jen otec ne. Koukal mi zpříma do očí a já do jeho – v obou se zrcadlil strach, poznání a nevyhnutelnost.

„Promiňte“, zašeptala jsem.

„Ale lásko, za co se omlouváš?,“ zeptal se mě Logan zmateně a na okamžik se ode mě odtáhl, aby se mi mohl podívat do mých uslzených očí plných zármutku a zklamání. Zklamala jsem vše, v co jsem věřila a možná to není konec…

„Možná bychom se měli přesunout do jídelny,“ navrhl otec a já jen tiše souhlasila. Za vteřinu, nebo dvě už mě chladné ruce mého Logana nesli v náručí dolů, vstříc pravdě, která bude bolet.

„Rodino, máme problém!,“ oznámila jsem teatrálně a Emmet se ušklíbl, jak je jeho zvykem, když se zrovna nehodí se moc smát – nebo spíš, když by za to od Rose dostal jednu přes frňák.

„Jaký?,“ zeptal se zvědavě Logan a pěvně mě sevřel ve svém objetí, jako by měl pocit, že mu chci upláchnout. Tomu jsem se musela pousmát a do ucha jsem mu pošeptala: „Neboj, tak to není“ a on nato, že přece ví…

„Tak co vy dvě hrdličky, už se nám budete věnovat?,“ zeptal se netrpělivě Emm, když jsme se políbili. Hodila jsem po něm jeden z mých „hrozivých“ pohledů a on se jen ušklíbl, zase.

Nejistě jsem se podívala po otci, pochopil. „Tak já to řeknu,“ pravil, „Aliciina vize byla pravdivá.“

„Ha, a tys mi nevěřil!,“ pronesla vítězoslavně k Loganovi.

„Ness, lásko. Ty si mluvila s jedním z nich?,“ zeptal se a já jen mlčky přikývla.

„Co ti chtěl?,“ optal se Carlisle dřív, než to stihl Log.

„Aby se k nim připojila,“ opověděl otec a já dodala: „Chce, abych byla královna,“ řekla jsem zasmušile.

„A jak se ti podařilo, no… kde si vůbec…?,“ uvažoval Logan zmateně.

„To já vlastně ani nevím,“ přiznala jsem a pokrčila rameny, „Všude okolo byla tma. On tomu říká nicota – prý jeho svět, tss,“ odfrkla jsem si.

„A co když ano?,“ uvažoval zas Carlisle.

„Ty myslíš, že je to jeho talent?,“ podivil se otec.

„Možné to je,“ přiznal.

„Jak se ti potom podařilo ho přimět, aby tě pustil?,“ zeptal se Jasper trochu podezíravě a otec, matka i Logan na něj zavrčeli.

„No, co?,“ hájil se. Otec si ještě poklepal na spánek, jakoby říkal: „Já tě slyším!“, než jsem odpověděla: „Když mi vysvětlil, co chce, tak se mi jako jediná možnost jevilo předstírat soudržnost,“ přiznala jsem, „zlobíte se?“.

„Ne, ach, Ness, zlato, to snad nemyslíš vážně?,“ ptal se nevěřícně Logan.

„Bohužel myslí?,“ řekl otec smutně, „to nám tak málo věříš?“.

„… anebo sobě…,“ řekla tiše matka a já se ní podívala. Ona chápala, co cítím.

„Nessie, neměj obavy. Jsme rodina a jako všemu se i jim jako rodina postavíme!,“ prohlásila Esme nakonec a tím debata skončila.

Jasper, Carlisle a Heidy se pak vydali dolů za Dorianem. Esme mi šla uvařit jídlo, spolu s matkou. Rose a Emmeta bylo slyšet až sem z jejich pokoje, avšak já to vnímala jen napůl. Právě mi došlo, že i přes všechny moje kyksy mi oni pořád věří tam moc, že je i pobouřila Jasperova opatrnost vůči mě. Je to ale dobře? Co, když se něco zvrtne?

Otec se na mě chlácholivě podíval, pohladil mě po čele a dal mi pusu do vlasů.

„Neboj, to zvládneme,“ zašeptal, ale myslím, že stejně jako mě, to platilo i jemu, Loganovi a ostatním. Pak se spolu s Alice vědoucně odebrali pryč. Já zůstala v Loganově objetí a užívala si bezpečí, jaké ve mně vyvolávalo.

Po jídle jsem celá unavená zamířila do hajan, avšak dnes nebudu spát sama a ani ležet. Řekla jsem Loganovi, aby si ke mně lehl. Souhlasil, i když na nás otec divně koukal.

Když jsem usínala, přec v náručí své lásky, pod jeho ochranným objetím, zaslechla jsem šepot, jaký jsem mohla slyšet jen já – byl to tichý hlásek v mé hlavě, co říkal: „Již brzy!“ a já se pod štiplavostí jeho slov otřásla. Logan mě zabalil do další deky a začal mi broukat uklidňující slovíčka do ucha, ta nejkrásnější slova na světě a já si tehdy uvědomila, že to co mám, stojí bojovat, ať mě to stojí cokoli. A znamená-li to že musím partu pošahaných poloupírů přesvědčit o své náklonnosti, udělám to. Bez rozmyslu, neboť láska je mi vším.

Je to zvláštní, jak rychle jsem „dospěla“, když vezmu v úvahu, že před pár měsíci, bych byla svou rodinu bez ostychu opustit, bez výčitek a smutku, tak jako jsem to udělala tehdy…

Zvláštní, kam až nás cesty osudu a naše vlastní rozhodnutí zavedou. V tomhle příběhu platí, že všechno zlé, je pro něco dobré. Bez všech těch komplikací a problémů, bych nikdy neušla takovou cestu, možná by se ze mě stal věčný puberťák a někdo, kdo nevidí na konci tunelu světlo. Mé světlo je on, Logan.

Kolik se změnilo a já doufám, že ty změny jsou k lepšímu…

Autor: Aleach (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Daybreak (úsvit) - 25. Za co stojí bojovat.: