Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Daybreak (úsvit) - 14. Pogrom I.

a jede se!

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Daybreak (úsvit) - 14. Pogrom I.Netradičně z pohledu Heidy... část první. Takový menší úvod a dějově krok zpět, nebo přinejmenším trochu stranou. :p

06.06.2009 (07:30) • Aleach • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1267×

14. Pogrom ve Voltuře.

 

(Heidy)

Už zbývá jediná možnost, jediný smysl bytí... Co to plácám? Kde se vzala ta sentimentalita? - ve mně... mě, která bez váhání a výčitek noc, co noc láká nic netušící zvědavce do sídla démonů a s radostí střídanou opojením se oddává jejich libé vůni, vůni tekutiny kolují v jejich křehkých tělech plných života. Života, jenž z nich brzy vysaji. Jak změkčile se chovám, pokud jde o ztrátu mé... rodiny. Ještě před pár staletími by mi to bylo ukradené, tak proč? Proč je mi jich líto? Proč bych nejraději všem těm nevděčným pacholkům zakroutila krkem?

Je ze mě slaboch. Nic víc nežli troska.... „No, tak, seber se!", volá, ba křičí hlásek uvnitř v mé hlavě, ale kdeže. Můj nevítaný a překvapivý, tak náhlý zármutek a stesk ho přehluší. Co si jen počít, když jediné co znáte vyletí do vzduchu, když jediný, kdo může pomoci dostát zásadám starověku, zásadám, jimž vděčíme za přežití, zásadám, jenž nás tvoří, těm, jenž jsou základem všeho, tak, když ten jediný, je zároveň tím „jediným", jehož pomoc uráží. Je to pomoc jediného rovného přemožitele. Toliko o nenáviděných poskocích a jejich stvořiteli, o Cullenových...

Snad ďábel sám se tímto vysmívá nám, svým potomkům. Jak ubohý osud můj, vždyť bych zachránila sebe, musím žádat pomoc od nepřátel, od těch, díky nimž si Aro začal hrát s geny... Jak pošetilé, jaká to ironie. Ale co, snad ta století příští, snad ta utopená v litrech rudé krve, snad ta dají mi zapomenout na ta muka, jenž ztropí mi to ponížení.

 

Je zbytečné předstírat opak pravý, však zemřeli a to je fakt...

 

 

(před časem, Voltera)

„Aro, volal jsi mě?", zeptala jsem se, však odpověď byla mi známa. Tož, kdo by si také dovolil brát slovo jeho naprázdno.

„Vskutku.", řekl pouze a já tušila, proč mě volal. Již jsem znala to potěšení býti uvolněna k vyřízení jistých záležitostí v hradbách města. Netušeně však, neb zde je lov zakázán. „Ale zákon, je zákon", pomyslila jsem si.

„Jmenuje se... no, to není důležité. Hlavně je třeba to vyřídit rychle a tiše.", bez další řeči po mě hodil letmým pokyvem ruky hedvábný šáteček. Na něm bylo to jediné, co jsem potřebovala znát. Ne jméno, ale adresa a to ta nejpřesnější, jaká může být - pach mé objeti, mé dnešní večeře.

Pravděpodobně další poskok, co není hoden přízně. „Chudáčci, skoro je mi jich občas líto", řekla jsem sama sobě v duchu a přidala pobavený úšklebek. Aro se usmál, když viděl mou radost nad novým úkolem.

Konec mých prchajících chvil v přízni Arovi narušil Felix, jak vpal do sálu. Div, že stihl zaklepat. „Aro...", zamumlal. Zavrčela jsem na důkaz, že mi ruší u audience. Aro lehce pozdvihl paži a Felix mu vmžiku předal, co mu tak naléhavě toužil říct. Ostatní je pozorovali, jen Marcus byl, jako vždy znuděn celým průběhem věků a tak se dál věnoval svým stále zakalenějším očím. „Ta běloba z nich málem tekla a to by jeden řek, že ten výlet před pár lety pomůže..."

Pak Arův zrak spočinul na mé tváři z níž číšila zvědavost, ovšem on mi nic neřekne, to jsem věděla hned zprvu. Možná však, něco naznačí...

„Je mi líto, musíš jít", oznámil mi a dodal: „Mám moc ještě, co vyřídit."

Poklonila jsem se a odporoučela se. Zavírání dveří jsem však přiložila velký důraz, takže jsem zaslechla pár dalších slov, jenž si přítomní polohlasně vyměnili. Byl to tichý rozhovor, i na upíry. „Zřejmě nějaký průser", došlo mi. Pár slov, i to však stačí, víte-li, co v nich hledat.

Nezvladatelní. Vzpoura. Zničit. Vakcína... to byla ona. Slova, jenž mi jednou možná zachrání život. Slova, díky nimž mi došla, jak moc vážné je to s tou poslední várkou kříženců.

Mě osobně to přijde odporné. Nechat si něco z lidí... ble.

A ta vakcína, to jako, že mají i jed, jimiž je zahubí? To je to vážně nutné? Jsou v nich přece ty nicky... lidské zbytky, či co.

 

Ale stádo je holt stádo...

 

Shrnutí: http://www.stmivani.eu/37-shrnuti-povidek/povidky-od-aleach/

Autor: Aleach (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Daybreak (úsvit) - 14. Pogrom I.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře