Dálší, trochu kratší díl... v příštím to vynahrádím, fakt! :)... no, ve zktace, tématem je sen a skutečnost. Nessie se zdá sen o Jacobovi, je to ale pravda, nebo noční můra?
01.06.2009 (14:30) • Aleach • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1662×
12. Andělé?
Něco takového jsem ještě neviděl. Musel jsem vyvalit oči. Bože!!! ... to je nemožný. Kolik mýtických tvorů doopravdy existuje a proč zrovna já mám to štěstí je všechny poznat...
Byl jsem v šoku. Přede mnou totiž stál. No, vypadalo to jako anděl. A to hlavně kvůli těm křídlům. Byla obrovská. Tak nádherná, přesto z nich šel strach. Stálo jich tam několik a vyjeveně na mě zírali, zjevně byli překvapeni mým náhlým vpádem.
Jakoby byly něco víc, než pouzí andělé. Navíc, jak jsem si pak uvědomil, byli neobyčejně krásní, ale oči měli černé stejně jako peří na křídlech. Byli na lovu a já je vyrušil...
„Sbohem osude! Nač žít bez lásky..."
(Nessie)
„Sen. Byl to jen hloupý, bezvýznamný sen.", uklidňovala jsem samu sebe. „Brr.", to bylo tedy něco.
U mé postele seděl Logan. Posledních pár dnů to dělal často. Nevadilo mi to, ale ani jsem to nevyhledávala. Zdálo se totiž, že již od naší první pusy o mě jeví zájem. A když je teď Jacob pryč... doufám jen, že to pro něj neznamená zelenou. Navíc teď, když se tak ukrývám do hlubin sebetrýznění. Snad mě nechce vyvést na světlo, sama jsem se té představě pousmála. Ó, jak pošetilé a sebestředné...
„Špatný sen?", otázal se.
„Jo. Ale už je to dobrý...". Ne, vůbec to není dobrý. Má láska je pryč a mě se zdá, o tom, že by... že by... Ne! Hloupý, hloupý sny!
Crr, zvoní telefon. Slyším ho až sem. Někdo to vzal, asi Esme. „Vážně?", jo byla to Esme, ale čemu se tak divý?
„No, já nevím, zeptám se Edwarda.", za chvíli jsem ucítila závan větru. Mmm, co to bylo, že tak pospíchal. Za pár vteřin mu Esme předala telefon.
„Same?", řekl. Cože?! Sam volá, proč? Musím dolů.
„Tati.", řekla jsem svým líbezným hláskem a poklepala mu na rameno. „Jacob se ještě neukázal v La Plush.", oznámil mi suše. To pouhé jedno obyčejné slovo mi způsobilo více bolesti, než by zmohlo tisíc jehel. Auu, kdyby to šlo, zkolabovala bych. Pak mi ale došlo, co řekl.
„Cože?", na víc jsem se nezmohla. Předpokládala jsem, že se tam vrátí. Ale co, třeba trucuje...
„Možná.", zareagoval na mé myšlenky.
Znovu jsem mi vybavil můj sen. Byl tak krásný a děsivý zároveň...
Byla tam louka. Krásná louka a na ní stálo sedm okřídlených žen. Rovněž nádherných. Stáli tam a čekali. Uhlově černá křídla roztažená, hleděli vzhůru k nebi. Vypadali jako andělé, jen ta křídla a jejich pohledy k nebi dokazovali, že jimi nejsou. Pohledy plné zklamání a posedlosti. Byli to Harpyje. Mýtické bytosti, ženy, dívky s křídli, podobnými orlu, drápy na nohou s hlasem vábícím muže do jejich nebezpečných objetí. Tyhle však vypadali božsky, žádné známky po drápech ani nic jiného.
Na palouček vstoupil mladík, vypadal jako Jacob. Okamžitě upoutal jejich pozornost, vypadali hladově a on přišel až sem. Vyrušil je z jejich obřadu...
„Otče, existují ještě i jiní bájní tvorové?"
shrnutí na: http://www.stmivani.eu/37-shrnuti-povidek/povidky-od-aleach/
Autor: Aleach (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Daybreak (úsvit) - 12. Andělé?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!