Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dawn Prolog + 1. kapitola

04.11.2010 (14:00) • Angee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1521×

Prolog

Pohled Nikdo

Sešli se před domem celá rodina. Jedna žena měla v ruce ani ne týdenní miminko.

„Je to opravdu nutné?“ zeptal se jeden muž.

„Věř mi, že bude lepší, když Ronnie bude vyrůstat mimo upírskou společnost,“ odpověděl mu někdo. Miminko položili před dům a jen po sobě zanechali jí a dopis.

O třináct let později

Pohled Ronnie

Doběhla jsem konečně  před dům v mých odrbaných kraťasech a žlutém tílku. Hned jak jsem vstoupila dovnitř, odhodila jsem na zem batoh a chtěla jsem se vydat nahoru do svého pokoje. Ale až na to, že mě málem trefil šlak. Naši kuchyň obývalo šest kluků a jedna dívka. Zmateně jsem pohládla na tátu.

„Ronnie, tohle je Seth, Jacob, Quil, Paul, Embry, Jared a Laeh,“ představil mi je a zároveň na každého ukázal.

„A tohle je Ronnie,“ představil mě.

„Já znám své jméno. Mohla jsem se představit sama. No, jdu si jenom zanést batoh a jdu za Kim,“ ohlásila jsem a sebrala batoh ze země, vyběhla nahoru do svého pokoje, položila batoh ke stolu a znovu jsem se vrátila dolů.

„Mějte se,“ rozloučila jsem se a vyběhla ven. Běžela jsem až k útesům. Běh mi nedělal starost. Když jsme uviděla Kim, zamávala jsem jí.

„Ahoj Kim,“ pozdravila jsem.

„Ahoj,“ odpověděla mi na pozdrav.

„Hele, neuvěříš, co ti právě řeknu.“

„Poslouchám.“

„U mě doma je právě šest krásných kluků, nahoře bez,“ oznámila jsem jí a obě jsme se rozkřičely.

„To nemyslíš vážně?“

„Dělám si snad někdy legraci?“

„Ty? Né vůbec.“

„Ne, ale teď mluvím opravdu pravdu,“ pak jsem se zarazila.

„To zní, ale divně.“

„Nekecej.“

„Radši utíkej nebo tě vymáchám ve vodě,“ pohrozila jsem jí a ona se zvedla a utíkala ke kraji útesu.

„Hej To není fér!“ zakřičela jsem na ni a utíkala jsem za ní. Než jsme tam doběhla, už skákala dolů. Střemhlav jsem skočila za ní.  Voda byla pěkně ledová, ale já jsem si zvykla. Podívala jsme se kolem sebe a Kim jsem viděla jak vylézá na břeh. Plavala jsem docela rychle k ní. Za chvilku jsem byla na břehu.

„Hele budu muset jít,“ oznámila mi.

„Ok, já taky. Pa,“ rozloučila jsem se a rozeběhla jsem se domů. Doma jsem byla ani ne za deset minut. Rovnou jsme si to namířila do pokoje. Ti kluci a ta holka tu ještě byli. V pokoji jsem se převlékla do suchého. Tentokrát jsem si vzala tepláky a tričko a nápisem “Cool“. Vzala jsme do ruky sešit a učebnici španělštiny a sešla dolů. Sedla jsem si na menší gauč pod schody, který byl vyhrazený jen pro mě. Usedla jsem si mezi polštáře a začala jsem se učit a zapisovat pečlivý zápis do sešitu z látky. Pořád jsem měla pocit, že se na mě dívají. Vzhlédla jsem a mé předtuchy byly pravdivé.

„Můžete přestat na mě čumět?“ optala jsem se. Pak jsem se věnovala dál učení. Ano. Jsem někdy nepříjemná. Tohle se mi říkalo těžko. Protože když tam sedí takoví pěkní kluci. Sebrala jsem všechnu odvahu a spustila jsem.

„Hele, omlouvám se, že jsem byla nepříjemná, ale opravdu je to divný pocit. Potřebuji se soustředit. Ano? Díky,“ dokončila jsem. Myslím, že mě pochopili. Ani jim by to nebylo příjemné. Jen jedno jsem věděla já. Do toho kluka se jménem Jacob, jsem se zamilovala. Z mých myšlenek jsem se usmála.

Nevím co se stalo, ale cítila jsme jak mě nějaké horké ruce pokládají na mou postel v pokoji. Otevřela jsem oči a podívala jsem se nad sebe.

Byl to Jacob. Ach.  Podívala jsem se mu přímo do jeho hnědých, až černých očí. Měly divnou barvu, ale přitom se v nich nádherně nechal člověk pohltit.

„Ahoj,“ pozdravil mě.

„A-ahoj,“ koktala jsem.

„Měla by ses vyspat,“ řekl mi.

„Ale já nechci,“ odpověděla jsem mu.

„Opravdu by jsi se měla vyspat,“ znovu mě zval do náruče, lehl si na postel a mě položil na jeho hruď.  Byla příjemně teplá, ale pořád jsem měla takový divný pocit.

„Hele, mám otázku,“ začal.

„Ano?“

„Pojedeme s klukama  na jednu výpravu. Nechtěla by jsi jet s námi?“ optal se.

„Opravdu? A o jakou výpravu se jedná?“ optala jsem se.

„No hledáme Jaredovu ztracenou holku,“ odpověděl mi na mou otázku.

„Jasně půjdu! Kdy se pojede?“

„Zítra.“

„Tak jo, pojedu,“ odpověděla jsem a upadla do říše snů.

Ráno to bylo jiné něž jindy. Ucítila jsem něco na mých rtech. Otevřela jsem oči a nad sebou uviděla Jacoba. Ten polibek, co mě probudil, jsem mu oplatila. Podíval se na mě a usmál se. Neubránila jsem se a začervenala jsem se.  Musel si toho všimnout. Přejel svou dlaní po mém obličeji.

„Za chvíli vyrážíme,“ oznámil mi.

„Dobře,“ řekla jsme mu. Šla jsem k šatníku a oblékla jsem si modré kraťasy a bílé tílko. Na to jsem si dala bílou mikinu s červeným srdcem a s nápisem love. Chytla jsem Jaka za ruku a sešli jsme spolu dolů. Všichni se na nás přilblbě dívali.

„Ale no ták! Jaku, to já jsem ji chtěl sbalit,“ řekl Seth. Musela jsme se tomu prostě zasmát.

„Tak jdeme?“ optala jsem se.

„Jasně,“ řekl sborově kluci.

„To jdete všichni?“

„Ano.“

„Aha.“ Všichni se zasmáli.

„Co je tu k smíchu?“ optala jsem se jich.

„Ale nic,“  řekl mi táta. Bylo to divné, ale nějak jsem to přežila. Rozloučila jsme se s rodiči a vyrazili jsme ven. Šli jsme lesem. Hodně hluboko do lesa. Když jsem tam došli stalo se něco hodně divného. Kluci se jako kdyby… ne jako, ale prostě se proměnili ve vlky. Čuměla jsme na ně jak ovečka hypnotizovaná kobrou. Jako nevinná dívka, která si uvědomí, kdo je její kluk. Ten jeden vlk, který měl barvu kožichu rudohnědou, se na mě podíval. Jeho oči jsem poznávala. Byly to oči mého Jacoba. Koukala jsme do nich a ony měly nějakou tu důvěru. Vylezla jsem na velikého rudohnědého vlka. Všichni se pak rozeběhli. Musela jsem zabořit ruce do chlupů abych se na něm udržela. Byl to úžasný zážitek.

Nevím kolik bylo hodin, ale museli jsme dorazit hodně daleko.  Jacob se zastavil a chvíli počkal. Viděla jsme jak zpoza keřů vystupují kluci. Seth se nenamáhal a pomohl mi slézt ze hřbetu vlka. To co jsem udělala rozhodně nečekal. Políbila jsem Setha na tvář. Bude na to vzpomínat celou věčnost. Podívala jsem se za sebe a nikoho jsme neviděla.

„Hned tu bude,“ oznámil mi Jared. Na oplátku jsem se usmála. Čekala jsem chvíli bez pohnutí na místě. Byla jsem zamyšlená ani jsem si nevšimla, že za mnou někdo stojí. Lekla jsem se.

„Jsi normální?!“ optala jsem se ho.

„Já? Jo,“ odpověděl mi s úsměvem. Tomu úsměvu nešlo odolat. Políbila jsem ho a on mi můj polibek oplatil.

„Tak jdeme?“ zeptala jsem se.

„Jo, tam do té budovy,“ odpověděl mi Jared. Všichni jsme se tedy vydali do budovy.

Budova byla hodně veliká. No nebyla to budova, spíše nějaké zdi ztvarované do kruhu. Vešli jsme dovnitř, kde byla nějaká dívka. Ležela na zemi a spoutaná.

„Jannie!“ zakřičel Jared a běžel k ní. Pouta ji celé odstranil z rukou a kotníků. Dívka jménem Jannie musela být jenom omráčená, protože se probrala. Vrhla se Jaredovi kolem krku. Ale pak si všimla i nás ostatních. Její oči byly zaměřené na mě… Ne. Na Jacoba. Jacob se na ni přilbě usmíval a pustil mou ruku. Jannie se pustila Jareda a běželi k sobě. Jacob jí chytil kolem pasu a zatočil s ní. Nevěřila jsem svým očím, co to právě udělala. Jared byl na tom stejně.

Jacob si před ní klekl.

„Nikdy jsem tě nepřestal milovat,“ řekl jí. Dívala jsem se na něho nevěříc. Otočil se na mě. Slzy se mi nahrnuly do očí. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.

„Ronnie, já ti to vysvětlím,“ spustil na omluvu. Nevydržela jsem to. Jak mi takhle mohl ublížit.

„Už tě nikdy nechci vidět!“ zakřičela jsem na něho…

Autor: Angee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dawn Prolog + 1. kapitola: