Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dawn 2. kapitola

Dakota jako Jane


Dawn 2. kapitolaJistě víte, co se stalo v minulé kapitole. Chtěla jsem vám to v příběhu nějak vysvětlit, ale nešlo to. Šla jsem s příběhem dál. Rozhodně vám to později v příběhu pokusím se vysvětlit. V téhle kapitole, jsem popošla dál. Doufám, že vám to vadit nebude. Tahle kapitola bude kratší, ale tím pádem možná i zajímavější. Nevím, jak ji vezmete, a jak pochopíte děj. Jinak bych tuhle kapitolu chtěla věnovat mojí nejlepší kamarádce. Ta kamarádka byla vždy to, co jsem vždy postrádala v těch nejhorších chvilkách. A ta kamarádka je Never. Nikdy nelituji toho, že jsem tě poznala. A za to ti děkuji.

V očích jsem měla slzy. Nemohla jsem se na něho podívat. Tolik mi ublížil, kvůli nějaké pitomé holce! Jak mi tohle mohl udělat?

„Ronnie, já opravdu nevím, co mě to popadlo,“ omlouval se pořád dokola.

„Jakeu, já nevím, co si mám o tobě myslet. To, co jsi řekl… já – já nemůžu,“ řekla jsem mu. Rozeběhla jsem se k východu. Minula jsem Jacoba a ostatní kluky. Vyběhla jsem ven a zamířila jsem si to do lesa.

Běžela jsem lesem, co mi nohy stačily. Když už jsem nemohla, sedla jsem si na zem. Věděla jsem, že jsem někde blízko Forks. Musela jsem tam někde být.

Slyšela jsem kroky, jak se ke mně přibližují. Proboha, ať je to kdokoliv, jen ne Jacob.

Když se ten dotyčný přiblížil natolik, abych si ho mohla prohlédnout, nebyl to Jacob, ani nikdo jiný ze smečky. Byl to úplně jiný člověk. Tedy nebyl to člověk. Oči mu zářily rudě, byl bílý jako křída. Tohle nemohl být normální chlap.

Přiblížil se ke mně. Naklonil se, jakoby mě chtěl políbit. Ale neudělal to. Kousl mě do krku. V ten moment mě do krku bodl pálicí oheň. Byl nesnesitelný. Bolest se šířila od krku do mých paží i hrudi, dlaní, prstů na rukách, břicha. Pálivý pocit neustával, ale zhoršoval se. Šířil se do nohou. Bolest byla čím dál tím horší.

Křičela jsem, aby mě zabil, ale nikdo tam nebyl. Ta bolest byla, jako bych byla v ohni. V čerstvě vzplanutém ohni.

 

Pohled: Jasper 

Byl jsem na lovu s Alicí. Zrovna jsem chtěl skočit po medvědovi. Když v tom měla Alice ten výraz v očích. Věděl jsem, co ten pohled znamená. Měla vizi.

„Alice, co se děje?“ optal jsem se jí.

„Pojď za mnou!“ okřikla mě.

„Alice, co se děje?“ Táhla mě dál hlouběji do lesa.

„Nekecej a pojď,“ znovu mě okřikla. Pořád mě vedla hlouběji do lesa.

 

Pohled: Riley

Díval jsem se na její měnící se tělo.  Další upír do armády. Tahle holka vypadala, jako že bude mít vzácný dar. Ještě tři dny a bude přeměna u konce.

Uslyšel jsem rychle se blížící kroky, dvou upírů. Přehodil jsem tu dívku Ronnie přes rameno a utíkal jsem směr Seattle. Ty upíry jsem už v patách neměl. Běžel jsem dál do malého srubu, kde pobývala Victorie. Vzal jsem Ronnie dovnitř a položil ji na podlahu.

„Kdo to je?“ optala se mě.

„Jedna dívka. Jmenuje se Ronnie. Myslím, že bude mít výjimečný dar,“ odpověděl jsem jí.

„Ale, vždyť je to moc malé,“ odsekla.

„Je jí třináct. To stačí ne?!“

„Je to moc malé!“ okřikla mě.

„Dobře, dobře, dobře. Uvidíme co bude mít za dar. Určitě nám bude užitečná.“

 

O tři dny později

 

Pohled: Ronnie

Bolest konečně ustoupila. Ale pořád tu byl oheň, který mě pálil. Ten oheň byl v mém krku. Posadila jsem se do sedu. Viděla jsem všechno! Totálně všechno, i když tu byla tma. Podívala jsem se kolem sebe. Viděla jsem každou křivku pokoje. Byl dřevěný a zatuchlý. Někdo otevřel dveře. Byl to bledý muž s červenýma očima. Bylo tohle normální?

„Vítej v armádě,“ řekl mi.

„Cože?“

„Ano, v armádě. Teď jsi jedna z nás. Jedna z nás upírů,“ řekl mi s velikou jistotou. Pak tam došel ještě někdo. Musel to být taky muž.

„Upíři přece neexistují!“ křikla jsem na něho.

„Ale existují.“

Tak on si myslí, že existují? Měla jsem vztek, že bych mohla i zabíjet. Soustředila jsem se na toho chlapa vedle něho. Ten muž se zkácel k zemi. Ten první chlápek se k němu sklonil a sáhl mu na krk. Zřejmě chtěl zkontrolovat tep.

„Je mrtvý,“ řekl mi.

„Cože? To – to jsem jako udělala já?“ optala jsem se ho.

„Ano, ty. Máš dar,“ podotkl.

„Takže upíři opravdu existují,“ mumlala jsem si pro sebe. Oheň v krku mě pořád pálil.

„Jo, jsem Riley,“ ještě mi řekl. Riley odtáhl tělo toho mrtvého muže pryč.

„Pošlu ti sem Diega. Půjdete spolu na lov.“

Odešel pryč. Sedla jsem si zpátky na zem. Přemýšlela jsem, co vlastně mám za dar. Můžu pouhou myšlenkou způsobit smrt? Asi ano.

Někdo znovu otevřel dveře. Musel to být ten Diego. „Tak jdeme?“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dawn 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!