Pamatuještě ještě na DZL? Hmmm jestli ano tak pro vás mám dobrou zprávu, předposlední díleček je tu :)
26.11.2009 (15:45) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1563×
28. S vámi nebo bez vás
EMMETT
Pár hodin po telefonátu s Alexem jsme všichni seděli v letadle směr Argentina. Danny zůstala doma s Emmou a Bella s námi samozřejmě taky neletěla.
Čas se příšerně vlekl a já měl pocit, že bych v té Argentině byl dřív, kdybych běžel po svých. Každá minuta bez Jassie byla dlouhá jako rok. Čím déle byla s ním, tím méně šancí jsme měli na její záchranu, ale to jsem si nechtěl připustit. Udělal bych cokoliv…
„Emmette, já z těch tvých emocí už vážně brzo zblázním“ zaúpěl Jasper vedle mě. Svým způsobem jsem jej chápal. Nebyly to jen moje pocity bezmoci, které byl nucen cítit. Byla to ještě Sam, která přišla o Bena. Ani jsem se nepokoušel přemýšlet, jak bych se cítil na jejím místě. Vím, jak jí bylo, protože já kdysi přišel o Jassie, když jsem si myslel, že je mrtvá a teď…teď o ní můžu přijít podruhé.
Se svítáním se letadlo pomalu, ale jistě dalo na přistání. Měli, jsme štěstí, že bylo pod mrakem, takže nám nehrozilo prozrazení. Na letišti, nasedli do pronajatých aut se stínovanými skly, a rozjeli se na místo, kde se Chris ukrýval.
Jel jsem v prvním autě, které řídil Alex a šílel z té jeho šnečí rychlosti. „Hele Alexi, víš, že to auto může jet i 250?“ „Emmette, tím, že budeš na všechny protivný, si nepomůžeš, akorát…“ zarazila se v půli Alice, která seděla s Jasperem na zadním sedadle. Zase měla ten svůj nepopsatelný výraz a její pohled směřoval do prázdna. Měla vizi. „Alice? Co si viděla?“ Vyděsil jsem se, když i po procitnutí z vize měla ve tváři vepsaný ustaraný výraz. „Alexi šlápni na to, nebo přijedeme pozdě“ zašeptala a zahleděla se z okna „Alice? Tak sakra mluv! Je něco s Jassie?“ vyjel jsem na ní a bylo mi jedno jak, se chovám, šlo přece o Jass. Alice se mi podívala do očí, kdyby mohla ronit slzy, určitě by to bylo v právě tento okamžik. Přestože mi nic neřekla, bylo víc než jasné, že se něco děje, něco moc zlého a to něco se týkalo mojí Jass.
Po dvou hodinách cesty autem jsme konečně zastavili v nějaké malé vesnici. Sluce bylo schované za mraky, takže jsme mohli bez obav vystoupit. „Jak je to ještě daleko“ ptal jsem se nedočkavě. Alice od té vize nepromluvila a Jasper ji celou dobu držel za ruce a uklidňoval ji. Kéž bych tam mohl za ruce vzít svoji Jass… „ Ne, už jen pár hodin cesty pěšky“ odpověděl mě a zároveň i ostatním co vystoupili z dalších aut, Alex. „Neztrácejme tedy čas, zavelel Carlisle a pak následoval běh lesem.
„Možná bychom se měli posilnit, nevíme, co přesně nás tam bude čekat. Nemyslím si, že by měl Chris kolem sebe nějak moc lovců, není blázen, ale sám tam určitě nebude“ navrhnul Alex a já musel uznat, že měl pravdu, on sám už měl dost tmavé oči a já už taky nebyl dlouho na lovu.
Po setmění jsme se vydali dál. „Tady je to“ zarazil nás Alex po pár kilometrech. Z úkrytu mezi stromy jsme sledovali starou zříceninu, kterou tu zanechali osadníci a armáda z dob objevení Jižní Ameriky. „Vevnitř to není zase tak hrozný a rozpadlý, nicméně to určitě slouží svému účelu. V horním patře je pár pokojů, což není moc zajímavé, ale pod nimi, je řada chodeb a šachet. Míří k vesnici za kopcem, proto jsme se raději přiblížili z druhé strany, odtud by mě Chris nečekal. Jassie bude určitě v některé ze šachet, které ve své době sloužily jako vězení pro nepoddajné domorodce. Celé sklepení je s kamene a popravdě i já bych měl velkej problém se odtud dostat, navíc Chris ví o jednom materiálu. Je to směs různých kovů a chemických prvků, jehož předností je, že se nedá jen tak zničit. Co vím, je to už pár desítek let, ale Chris z něj měl pouta, která si kdysi sám ukul. Nikdo jiný, než upír s nadlidskou silou by s tím kovem nic nezmohl“ vysvětloval Alex, zatím co já jsem nervózně přešlapoval z místa na místo.
Bylo to nad lidské síly tam jen tak stát a vědět, že moje Jassie je tak blízko. „Tak půjdeme už, nebu to budeme jen tak stát?“ zavrčel jsem nevrle „To už je jedno Emmette“ zamumlala Alice „Cože?“ překvapila tím nejen mě, vlastně všechny kromě Edwarda, který se mě snažil zadržet, abych se k ní nevrhnul a nepokusil se z ní vymlátit, co spatřila ve své vizi. „Je mrtvá, viděla jsem, jak se její vědomí ztrácí do tmy, jak nic nevidí a necítí, jako by umírala. Všechno šlo mimo ni“ šeptala zkroušená Alice „Mohla jen omdlít, tohle přece vůbec nemusí nic znamenat“ odmítal jsem si připisttit, že by snad mohla mít Alice pravdu.
„Jestli je opravdu mrtvá, nemá ani cenu tam chodit“ nadhodil Alex „Má, má cenu ho zabít. Zabil mi muže a možná i dceru, chci ho vidět v plamenech, i kdybych ho měla sama zabít“ promluvila poprvé za celou dobu Sam a já s ní souhlasil „Nebudeš na to sama“ podpořil jsem ji v odhodlání toho parchanta zabít.
„Sam, chápeme svůj smutek, ale uvaž, je třeba riskovat další životy pro mrtvé? Vždyť už jim nemůžeme nijak pomoct a navíc. Pořád je tu Danny a ta tě potřebuje. Co kdyby zabil i tebe, to ji chceš nechat samotnou?“ snažil se jí to rozmluvit Carlisle „Carlisle věř mi, že chápu, že nechceš riskovat životy své rodiny, ale přemyšlej, co bys dělal, kdyby tě někdo připravil o Esme a některé z tých dětí? A moje Danny? Ta to pochopí a jak vás znám, nezůstane sama.“
„Panebože, já už to dál nemůžu poslouchat“ tahle diskuze je naprosto bezpředmětná. Buď jděte s námi, nebo se vraťte, ale my se Sam tam prostě jdeme. Já neuvěřím, že je Jassie mrtvá, dokud to neuvidím na vlastní oči a i pak tomu věřit nebudu. Copak si nevzpomínáte, že už jednou to vypadalo, že je mrvá a pak se probrala? Nemůžu ji tam nechat, jdu tam“
Ignoroval jsem ty jejich kecy. Jako by pro ně Jassie vůbec nic neznamenala, jak to mohli tak lehce vzdát? „K čertu s nimi.“ zamumlal jsem si pro sebe a společně se Sam jsme se vydali ke zřícenině. Po tomhle jsem byl jist, že se naše cesty s rodinou rozejdou. Pokud to s Jassie přežijeme, vezmeme Emmu a odjedeme. Bože doufám, že se Alice mýlí…Jassie nemohla umřít, nenechala by nás tu s Emmou věčnosti na pospas…
Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dávno zapomenutá láska - 28. S vámi nebo bez vás:
Je to nádhera. těším se na další kapitolku.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!