Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávno zapomenutá láska - 15. Líbánky?

25.07.2009 (09:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1834×

15. Líbánky?

Většinu letu do Buenos Aires si nepamatuju. Ne, nespala jsem, jak bych mohla. Seděla jsem na sedadle a pohroužená ve své mučivé bolesti sledovala oblaka. Znova a znova mi před očima vyvstával ten moment, když jsem ve dveřích spatřila Emmetta. Znova a znova jsem slyšela jeho zlomený hlas. Nešlo zapomenout... „Jass, měla by ses převléknout, za chvíli budeme přistávat“ probral mě z mého sebetýrání Chris. Chris…můj manžel…s bolestí v očích jsem na něj pohlédla. Na čele se mu objevila vráska, kterou míval, když měl starosti. „Odpusť mi“ zašeptala jsem „Jassie, co ti mám odpustit?“ dělal, že nechápe, ale já jsem moc dobře věděla, že tuší o čem mluvím. „Odpusť mi, že tě nemiluju. Že jsem nám oběma zničila život“ „Ne, Jass, to ne. Chce to jen čas. Uvidíš, všechno bude jako dřív ano? Zase to přejde, věř mi“ uklidňoval mě, kdyby jen věděl, že moje láska k Emmettovi nikdy nepřejde. Nikdy to nebude jako dřív…

Na letišti na nás čekalo auto. Řidič nás odvezl do naší rezidence na okraji města. Když se Chris toulal Jižní Amerikou, tady na několik let zakotvil. Měl tu dost obchodních známostí, a proto jsme se rozhodli přesídlit právě sem. Naše hacienda se nesla název La Dulce Vida (sladký život). Byla v typickém jižním stylu a měla dvě křídla. Jedna část domu byla moje a druhá Chrisova. Měli jsme také služebnou na úklid. Čekal mě úplně jiný život, než jsem doposud znala, avšak z počátku mi to bylo jedno.

Působila jsem jako tělo bez duše, ale bohužel, já duši měla. Měla jsem ji, hluboko uvnitř mě plakala a křičela Emmettovo jméno. Prvních pár dní jsem strávila ve své ložnici. Neměla jsem jediný důvod kamkoliv chodit a cokoliv dělat. Ležela jsem v posteli a snažila se rozptýlit pomocí televize. Bohužel pro mě dávali samé telenovely. Po pár hodinách už mě to přestalo bavit. Byl zrovna jasný, teplý večer, když jsem se odhodlala opustit svoji ložnici a prohlédnout si zbytek domu. Na Chrise jsem narazila v kuchyni. „Ty a kuchyň?“ zarazila jsem se „Zbavuju se nějakého jídla, co sem donesla hospodyně“ vysvětlil mi„Aha“ „Už je ti líp?“ zajímal se. Toho večera jsme se od našeho příjezdu do Aires viděli poprvé. Těch několik dní, co jsem neopouštěla ložnici, jsme se bavili jen přes dveře anebo vůbec. Mě bylo milejší to vůbec. „Nevím“ řekla jsem mu „Pár dní tu teď nebudu, pojedu dohlédnout na jisté obchody. Nechceš jet semnou?“ „Ne“ „Fajn, na sever odtud je les, kdybys chtěla na lov“ „Hm“ „Proboha Jass, tak semnou alespoň mluv“ křičel Chris „Časem“ zamumlala jsem a vrátila se do ložnice, abych si pustila další díl Esmeraldy. Jediná telenovela, která mě docela pobavila.

Ráno jsem byla ještě rozhodnější a odhodlanější. Oblékla jsem si hezké oblečení, nalíčila se a vyšla ven. Ven do města. Mohla jsem říct Panchovi, tak se jmenoval náš řidič, aby mě odvezl, ale chtěla jsem se projít. Toulala jsem se krásným městem, které pulzovalo životem. Na náměstích hrála hudba a lidé tančili tango. Byl na to krásný pohled. Poprvé za celou dobu jsem se usmála. Odpoledne, když začalo zářit slunce, jsem se schovala do stínu kavárny a pozorovala ten nikdy nekončící shon a ruch velkoměsta. Na takové výlety jsem se pak vydávala každý den. Bylo to lepší než Esmeralda a pomáhalo mi to zapomenout. Mírnili moji bolest. Ovšem večery, ty byly nejhorší. Někdy jsem se šla projít na pláž nebo lovila, ale ani jedna z činností mě dostatečně nerozptýlila. Pořád jsem musela myslet na Emmetta, na Tennessee, na společně strávenou noc, na jeho příchod na svatbu… dokola a dokola.

EMMETT

Je pryč, moje Jassmine je pryč. Ráno jsem ve škole mluvil s Danny a ta mi řekla, že se už Jassie nikdy nevrátí. Prý neodjeli na svatební cestu, ale odstěhovali se. Den po dni jsem se užíral a zuřil. Kdybych přišel jen o minutku dřív…mohl jsem ji zastavit, mohla být moje…Ale copak to šlo? Když ji Chris odvezl, utekl jsem do lesa. Pár dní jsem se jen tak bezcílně toulal a lovil. V každém medvědovi, v každé pumě jsem viděl Chrise a Rose. Kéž by to byli oni… Domů jsem se vrátil až dnes večer. První věc, co jsem udělal, bylo, že jsem se odstěhoval do pokoje pro hosty. Rose na to nic neřekla, jen se tvářila povýšenecky jako vždy. Stejně se tvářila i teď. „Emmette, okamžitě se zase přestěhuj do naší ložnice, už mě ty tvoje nálady nebaví“ ječela na mě „Možná jsi mi vzala to jediné, co jsem miloval, rozeštvali jste nás, ale to neznamená, že bude dělat, jako by se nic nestalo. Rose, já se k tobě nevrátím. Je konec, slyšíš, konec!!!“ teď už jsem křičel i já. V mé mysli se znova objevil obraz Jassmine. Stála u oltáře, bělejší než smrt, ústa měla pootevřená šokem. Její oči byly zmučené bolestí a po tvářích jí stékaly slzy…ano plakala a slzy smáčely její tváře…byl to zázrak…moje maličká…milovaná. Mít ji tak zase u sebe. Nemohl jsem přestat myslet na tu společnou noc. Byla moje, jen a jen moje. Pořád ještě cítím její podmanivou vůni, cítím její hedvábnou kůži, slyším její dech…ach Jassie… „Emmette!!!!“ zařvala Rose a já se vrátil do reality…reality, kde byla Jassie pryč. „Jdi do háje“ zakřičel jsem na ženu, o které jsem si dřív myslel, že ji miluji a ona miluje mě. Dnes už vím, že Rose nemá sebemenší tušení, co láska znamená a taky vím, že jsem ji nikdy doopravdy nemiloval. „Nebudu skákat, jak ty pískáš. Najdi si jinou hračku“ řekl jsem a jí a chtěl odejít z místnosti. Dělalo se mi z ní zle, potřeboval jsem na vzduch. „Ale bude miláčku, budeš“ řekla jízlivě Rose a sáhla po telefonu „Rose, co to děláš?“ „No co asi, však ty to moc dobře víš. Stačí vyťukat jen pár číslic a říct přátelům, aby…“ „Přestaň“ snažil jsem se ji zarazit. Tohle jsem nemohl dopustit. Jassie se nesmělo nic stát „Takže se zase vrátíš do naší ložnice…“ „Fajn“ „Neskončila jsem! Vrátíš se do naší ložnice a budeš dělat všechno jako dřív. Jako by tu ta malá coura nikdy nebyla, je ti to jasný?“ usmívala se…bože ona se usmívala…„Jo“ zavrčel jsem a šel se přestěhovat zpátky….

JASSMINE

Ležela jsem v posteli a sledovala Divokého anděla, když jsem zaslechla auto a pak cvaknout dveře. Chris se vrátil. Vstala jsem a šla jej přivítat. Chtěla jsem vejít do obýváku, když mu začal zvonit telefon „Rose, co je zase?“ zarazila jsem se a zůstala stát na místě. Rose? Proč mu volala Rose? Nebylo to dvakrát slušné, ale nastražila jsem uši, aby mi neuniklo jediné jejich slůvko. „Emmett se trochu cuká“ znělo v telefonu „No a? Díky mým přátelům nic neudělá. Nedovolí, aby Jas někdo ublížil“ „Ještěže máš tak dobrý obchodní styky“ „Ale Rose, já mám všechny styky dobrý, nebo se ti to snad nelíbilo?“ „Jo, to nepopírám. Ale zpátky k naší věci. Co Jas?“ zajímala se „Bude v pohodě. Nic nenasvědčuje tomu, že by se chtěla vrátit. Je zalezlá v pokoji a tiše trpí no a já…já jsem její chápající a starající se manžel. Nebude to trvat dlouho a budu ji mít přesně tam, kde chci.“ „Fajn, takže nemám mít obavy“ „Ne a už mi raději nevolej“ řekl Chris a zavěsil. Stála jsem na chodbě jako opařená. Nešlo ani o to, že se vyspal s Rose, ale ten zbytek…Kde mě chce mít? A proč se Emmett cuká? Co mu chtějí? O jakých obchodních partnerech to sakra mluvili? Nemohla jsem si dovolit napochodovat za Chrisem a uhodit na něj, ne to nešlo. Musela jsem na to jít pozvolna. Nadechla jsem se a vešla do obýváku „Ahoj“ pozdravila jsem ho jakoby nic „No Ahoj, jak ses měla? Vypadá to, že se cítíš líp“ „Šlo to a co ty? Jak šly obchody?“ „Výborně, měla jsi jet semnou, mohli jsme si udělat výlet“ „Nudila bych se…hele nevolal ti před chvilkou někdo, nebo jsem slyšela trávu růst?“ „Jo…“ zarazil se Chris „Volal jeden obchodní partner. Chtěl vědět, jako pokračuje naše věc“ „Aha, no nic, já už zase půjdu, teď poběží Rosalinda“ otočila jsem se k odchodu „Zítra sem přijdou z kabelovky. Budeš tu mít i americké kanály, aby ses z těch telenovel nezbláznila“ „Dík“ řekla jsem a odešla. Byla jsem plná zmatku a otázek. Chris mi neřekl, že volala Rose, takže to má být tajemství, ale jaké? Co mají ti dva v plánu?

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávno zapomenutá láska - 15. Líbánky?: