Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné tajemství pátá kapitola

qwerfdswqer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dávné tajemství pátá kapitolaBella odešla i přes zákaz z domu. Užije si svůj první večírek, nebo všechno skončí katastrofou?

10.02.2012 (20:45) • NessaN • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1078×

Hudba duní celou místností, lidská těla se o sebe třou a pohupují do rytmu. Z ukrytých ventilačních mřížek vychází kouř, který se líně vznáší nad nohama tanečníků. Proplétala jsem se davem, dokud mě nezastavila silná, horká ruka. Ladným, rychlým otočením si mě přitáhla k sobě. Natiskla jsem se na pevnou, vypracovanou hruď, obvykle oblečenou do tenkého trička, ale dnes ne. Dnes jako by se všechno změnilo, zakrývá ji elegantní bílá košile s límečkem a pár rozepnutými knoflíčky. Lehce zakloním hlavu, abych se tomu bídákovi mohla podívat do očí.

„Smím tě požádat o tanec?“ Laškovně se zasměje svým obvyklým oslnivým úsměvem. Jeho tmavé oči přímo žhnou, pálí skoro stejně jako jeho ruce teď už na mých zádech. Úsměv odhalil dokonalé zuby a na tvářích se mu objevily malé dolíčky.

„Myslela jsem, že na akce pro snoby nechodíš,“ zkonstatovala jsem tiše, až mám obavu, jestli má slova slyšel.

„Udělal jsem výjimku.“

„Jaká to čest pro nás snoby.“ Zářivě jsem se na něj usmála.

Jedna ruka sevřela tu moji, druhou nechal pohodlně, ale jistě položenou na mých zádech. Hudba je to jediné, co slyším, všechno kolem najednou přestalo existovat.

Trvalo nám pěknou chvíli, než jsme si uvědomili, že naše písnička skončila. Jakeovy prsty se snažily proplést s mými – bezúspěšně. Nemám proti Jakeovi nic, je to kamarád mého bratra, a i když o něm někteří tvrdí, že je to rebel se špatnou pověstí, vím o něm své.

„Budu muset jít,“ zašeptala jsem k němu omluvně.

„Odvezu tě.“ Užuž mě táhne na opačnou stranu.

„Lucy na mě čeká u baru.“

S několika omluvami, šťouchanci a šlápnutím na nohu se dostanu až k malému dřevěnému pultu, kde ještě před chvílí seděla moje kamarádka. Hledala jsem v davu blonďatou hlavu s dokonalým účesem a květinou ve vlasech, která ladí s modrými šaty. Nikde však po ní není ani stopy. Dokonce neslyším její všudypřítomný pronikavý smích, jako by se vypařila. Ano, Lucy patři mezi ty nespolehlivé snobské dětičky, ale tohle jí není podobné.

„Děje se něco?“ Jake se nakloní nebezpečně blízko.

„Nemůžu ji najít.“

„Tak já tě odvezu.“

„Ne, Lucy by mě tady nenechala.“

Mé zoufalství bylo zřejmě už i vidět, neboť Jake zvedl ukazováček, abych na něj počkala, udělal několik dlouhých kroků zpátky k baru, přehnul se přes něj k mladé slečně nalévající pití, něco jí říkal, a když se konečně dočkal odpovědi, vrátil se ke mně.

„Lucy, prý odešla s nějakým starším klukem. Viděla nás spolu, tak nechtěla rušit a barmanka ti to měla vyřídit.“

„Mám ti věřit?“

„Lhal jsem ti někdy?“ Tázavě pozvedl jedno obočí.

V tomhle měl pravdu. Jacob není z bohaté rodiny, nemá drahé auto, luxusní hodinky a rodiče, kteří mu splní první poslední, zato má něco mnohem cennějšího – velké, dobré srdce.

Na jeho nabídku tedy kývnu. Gentlemansky mi otevřel zadní dveře, které vedou k malému parkovišti. Procházeli jsme kolem obrovských přetékajících kontejnerů, když se ozvala divná rána. Jake mě zastavil a naznačil mi, abych byla naprosto zticha. Malou škvírkou mezi dvěma kontejnery jsem zahlédla toho mladíka, který se mnou a Lucy seděl u baru. Přecházel z místa na místo, zatímco se Lucy krčila v temném koutě. Její tmavomodré šaty už nevypadaly tak draze.

„Tak kde je?!“ zahřměl do ticha.

„Já nevím,“ pípla vyděšeně. Chtěla jsem tam jít, pomoct jí, ale Jakeovy ruce mě pevně objaly. Nechápala jsem ho. Je přeci chlap! Navíc podle toho, jak vypadá, je i mnohem silnější než ten cizinec.

„Naposledy se ptám, kde je Isabella?!“

Hledá mě? Musím tam! Cizinec se otáčí k Lucy zády. Konečně má nějakou šanci na útěk, jenže stačí udělat pouhé dva kroky a cizinec ji pevně drží pod krkem.

„Sama sis o to řekla.“

Automaticky sebou cuknu, pokouším se vytrhnout z Jakeova sevření, pomoci Lucy dřív, než jí ublíží, ale horké paže se kolem mě ovinou ještě pevněji. Chvějí se, hoří. Pokouším se s nimi bojovat – marně. Čím víc se bouřím, tím je stisk pevnější. Luciino tělo letí vzduchem, dokud nenarazí na jeden z kontejnerů. Při tom dunivém zvuku mám chuť křičet, jenže jedna z Jacobových dlaní mi překryla zavčas ústa. Slzy mi samovolně stékají po tvářích. Cizinec nechá Lucy jen tak ležet, rozhlédne se kolem a bez jediného zaváhání se vrací zpět k zadním dveřím. Jake do mě strká, pokouší se mě dostat dovnitř, ale já nemůžu. Pořád vidím Lucino tělo ležet bezvládně na zemi.

„Musíme jít!“ Táhne mě davem ke vchodu.

Oslní mě prudké světlo z právě projíždějícího auta. Jdeme po kraji silnice až k zadní části baru. Na parkoviště. Za Lucy.

„Bello!“ Snaží se mě Jake zadržet.

Je mi to jedno. Už je mi to jedno. Tentokrát mě nezastaví.

Lucy vypadá, jako by spala v nepřirozeně pokroucené poloze. Šaty má zničené, špinavé, na zádech naprosto roztrhané. Vlasy už nezdobí květina ani dokonalý účes. Pokouším se ji probrat, nic nepomáhá. Přes slzy skoro nevidím. Prostě sedím na mokré zemi vedle bezvládného těla. Holá ramena mi po chvíli překryje černé teplé sako.

„Musíme jít.“ Zní tak naléhavě.

Nic z toho nechápu. Proč je takový? Umřela mi kamarádka a on dělá, jako by se nic nestalo. Proč vůbec Lucy chodila s cizím chlápkem? Co po ní chtěl? Co chtěl ode mě?

„Bello, opravdu bychom měli jít!“

„Musíme zavolat policii! Musíme jim to říct!“ tiše zachraptím.

„Ne, Bello. Teď tě odsud musíme dostat, mohl by se vrátit.“

„O čem to mluvíš?“

Ze země byl mnohem vyšší, musela jsem pořádně zaklonit hlavu. Nervózně přelétal očima z místa na místo, dokud se nestřetl s mým pohledem.

„Říkala jsi, že mi věříš, tak mi věř, prosím. Všechno ti vysvětlím, ale teď tě odsud musíme dostat.“

Nevěděla jsem, co si o celé téhle situaci myslet. Nikdy by mě nenapadlo, že něco podobného zažiju. Můžete mít sebedražší, sebelepší školu, ale na tohle vás nikdo nepřipraví. Jakeovy dlaně mě popadly za ramena a pomohly mi dostat se na nohy. Pevně mě k sobě přitisknul a svižným krokem jsme opouštěli Luciino tělo.

 

Autor: NessaN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dávné tajemství pátá kapitola:

 1
1. Meredith
10.02.2012 [21:18]

čím dalej tým zaujímavejšie Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře