Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné proroctví 17. kapitola

03.01.2010 (08:15) • Alrobell • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6440×

17. kapitola

„To mi připomíná.“ Začal Emmette. „Mám bezva film, bude se Vám líbit. Je to sranda.“ Zařehtal se a podíval se směrem ke mně a já ztuhla. Žádný dárek, zabiju ho, rozhodla jsem se.

„Emmette, opovaž se!“ zařvala jsem. Emmetta ovšem hysterický tón v mém hlase vůbec nevzrušoval a tanečním krokem vyrazil směrem k televizi. Chvíli štrachal v zásuvkách a pak začal mávat dvdéčkem nad hlavou.

„Už zase?“ zaúpěl Edward a Alice současně.

„Jo! Nechápu, co se Vám na tom nelíbí.“ Zmateně jsem koukala od jednoho k druhému.

„Emmette, vždyť to pouštíš pořád.“ Ozvala se Rose. On to fakt pustí!? Přemýšlela jsem, co mu všechno provedu.

„Vždyť je to naprosto super. Agentka FBI převlečená za finalistku Miss!“ A na televizi se objevil nápis „Slečna Drsňák“. Cítila jsem, jak mi padá balvan ze srdce. Byl tak těžký, že kdyby to bylo možné, provrtá se až do Austrálie.

„Ty nemáš ráda Slečnu drsňák?“ Zeptala se Kate. Sakra, co jí mám odpovědět?

„Jo to víš, že jo. Jen jsem myslela, že Emmette  pustí něco jiného.“

„A co?“ Zeptala se Tanya.

„Ale takové video. Chvaty karate a tak. To by Vás nebavilo.“ Řekl Emmette a všichni Cullenovi se začali smát. „A teď ticho!“ zavelel a na obrazovce se začaly objevovat počáteční titulky.

„Kde je Esme a Carlisle?“ Pošeptala jsem Edwardovi do ucha.

„Esme ukazuje Carmen dům a Carlisle je s Eleazarem v pracovně.“

„Šššššš…“ Zasyčel na nás Emmette. Seděl na zemi v tureckém sedu, objímal polštář a oči měl přilepené k obrazovce. Podívala jsem se na Rose a ta jen protočila oči v sloup. Kdyby v tuto chvíli kolem něj tančila nahá, bylo by mu to asi jedno. Uvelebila jsem se na v Edwardově náručí a začala sledovat film. Cítila jsem pohled Tanyi na svém zátylku a snažila se ho ignorovat. Film ubíhal a všichni jsme ho radši  sledovali v naprosté tichosti, poté co Emmette minule hodil po Jasperovi  křeslo i s Rose se nikdo neodvážil ani pípnout. Uběhlo něco málo přes hodinu, film se chýlil ke konci a do obýváku si to napochodoval Carlisle. Emmette jen zvedl ruku na znamení, počkej, a jakmile se objevili titulky, otočil se a kývnul stylem – už můžeš. Carlisle zvedl obočí a promluvil.

„Bello myslíš, že můžeš ukázat tady Eleazarovi svou moc?“ Zeptal se Carlisle.

„Samozřejmě.“ Odpověděla jsem a začala vstávat, ignorujíc šokovaný pohled Iriny, Kate a Tanyi.

„Jak jako moc? Ona má moc? Jak je to možné?“ Koktala Tanya. Pokrčila jsem rameny. Co ji budu vysvětlovat.

„Zaběhnu ti pro bundu, venku už je chladno.“ Zašvitořila Alice a byla pryč. „Tak, kdo jde s námi?“ ptala se a podávala mi bundu.

„Jsem opravdu zvědavá.“ Řekla Kate.

„To si nenechám ujít.“ Přidala se Irina.

„No, já si to ujít nechám. Venku je vlhko, zplihly by mi vlasy. Edwarde, nechceš tady zůstat a dělat mi společnost?“ pohodila svou hřívou. Co myslíte? Šly by upírce vyškubat vlasy? Asi to brzo prubnu.

„Uhodlas Tanyo, nechci. Mám důležitější věci na práci.“ Odpověděl Edward a já ho odměnila zářivým úsměvem, který mají modelky v reklamě na zubní pastu.!

„Jupíííí! Jdeme lííítat!“ volal Emmette a už čekal u dveří. „Tak honem, už se těším.“

„Tohle dělá často?“ zeptala se Kate.

„Poslední dobou ano. Dělá si z Belliny moci atrakci z Disneylandu.“ Odpověděla Rose. Jakmile se k nám přidala Esme a Carmen vyšli jsme vstříc tmě, která se rozprostírala venku. Jen Tanya zůstala v domě, po Edwardově odmítnutí vypadala, jako časovaná bomba, která vybuchne do tří sekund.

Šli jsme lidským krokem na mýtinu a povídali si. Eleazara zajímalo, kdy jsem moc objevila poprvé. Sice mu to už určitě Carlisle všechno řekl, ale bylo od něho milé, že se mě ptá osobně. Alespoň jsem si nepřipadala, jako krysa v laborce.  Uprostřed louky jsme se zastavili a zaujali svá klasická postavení. Carlisle s Esme zůstal jako vždy stranou a tím, že dnes s nimi byli Denaliíští. Něco pošeptal Alici a ta se vydala zpět do domu. Opět jsem stála uprostřed a přede mnou Rose a Edward, jako ochrana.  Jasper a Emmette stáli pár metrů před námi.

„Můžeme?“ Podíval se na mě Carlisle. Jen klid Bello, je to jen další cvičení. Byla jsem celkem nervózní.  Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. A pak ještě jednou.

„Myslím, že bychom to měli nechat na zítra.“ Poznamenal Edward a já jen zvedla obočí.

„A já si myslím, že svéprávná jsem, a kdybych to nezvládla, tak to řeknu.“ Odpověděla jsem. Edward se zamračil a jeho tvář se zachmuřila více, když jsem zavolala směrem ke Carlislelovi: „Můžeme!“ Carlisle dal znamení klukům.

„Začínáme odhazování!“ a Emmette se rozběhl.  Za chvíli letěl značnou rychlostí směrem do lesa.

„Juchůůůůů!“ řval na celé kolo, ale to už se rozbíhal Jasper a následoval ho. Za chvíli nás Carlisle utnul.

„My bychom to chtěli taky zkusit.“ Prosila Kate a Irina kývala horlivě hlavou.

„Zkoušeli jste to tak, že musela odhodit několik lidí naráz?“ zeptal se Eleazar a Edward okamžitě křičel.

„Ani náhodou! Minule se z toho skoro složila.“

„Mám nápad. Bello,“ oslovil mě Eleazar, „kdy se ti daří svou moc ovládat nejlépe?“

„Když jsem naštvaná.“ Odpověděla jsem bez obalu.

„Tak si vzpomeň, kdo tě naštval na posledy.“ Poradil mi. To nebude tak těžké, jeho drahá dcerunka Tanya. Když si vzpomenu, jak hladila Edwarda, mám rudo před očima!

„Myslím, že to mám.“ Procedila jsem skrz zuby.

„Dobře, Irino, Kate, jděte za klukama, budete útočit všichni čtyři najednou.“

„To nemyslíš vážně!“ Řval Edward tak, že ho muselo slyšet celé Forks. Než stačil Eleazar odpovědět, přitančila Alice a štěbetala.

„Zvládne to, pro tvůj klid se k Vám přidám.“ Edwarda to celkem uklidnilo, ale já měla co dělat, abych se nerozklepala. Zvládneš to, zvládneš to, zvládneš to, opakovala jsem si pořád dokola. Tanya, Tanya…

„Můžeme?“ zeptal se Eleazar a já zmohla jen na kývnutí. A pak bylo všechno jako ve zpomaleném filmu. Emmette, Jasper, Irina a Kate se rozbíhali, všichni vyskočili skoro zároveň. Mou hlavou mi bleskly úšklebky Tanyi a její neustálé strhávání pozornosti na svou osobu. Zaměřila jsem se na ty čtyři a představila jsem si čtyři běžící Tanyi. Čtyři postavy okamžitě změnili směr letu a jako hadrové panenky letěli několik metrů vzduchem od nás.

„Zvládla jsem to!“ začala jsem poskakovat. Asi jsem udělala dojem, protože osazenstvo louky začalo tleskat. Jen Edward mě vzal do náruče a ve tváři měl starostlivý pohled.

„Zvládla jsem to.“

„Já vím. Jsi v pořádku?“ zeptal se. Kývla jsem a zachytila jsem pohyb čtyř postav.

„Bello to bylo bezvadné! Tak daleko jsem ještě neletěl!“ halekal Emmette na celé kolo.

„Výborně Bello,“ volal Eleazar. „Teď bychom mohli zkusit tvojí další schopnost.“

„Dobře.“ Řekla jsem, najednou ve mně proudilo tolik energie, jako nikdy.

„Na řadě je rozprskávání!“ Volala Alice. Irina a Kate na ni hleděly, jak husy na aeroplán a Emmette se ujal vysvětlování.

„Budeme po nich házet flašky a ona je vždycky pouhou myšlenkou rozprskne.“ Volal a běžel pro koš, pro který se Alice vracela do domu. Tohle cvičení mělo hladký průběh a brzy skončilo.

„Rád bych viděl tvoje přenášení.“ Ozval se Eleazar. Dříve, než mohl kdokoli cokoli říct, jsem chtěla být tam, kde se cítím nejvíce v bezpečí. Začalo mi šumět v uších a když jsem otevřela oči ocitla jsem se v Edwardově pokoji. Vytřeštila jsem oči, protože jsem viděla Tanyu, jak čichá k Edwardově košili. Ááá do prkýnka, blesklo mi hlavou. Tanya se otočila a s úšklebkem se na mě podívala.

„Proč čicháš k mému pyžamu?“ zeptala jsem se a v jejích očí jsem zahlédla tolik nenávisti, že jsem ustoupila o krok do zadu.

„Ty jedna malá člověčí potvoro!“ začala křičet. „Edward je můj a já si ho nenechám vzít takovou nickou, jako si ty!“

„Jo jasně. On je tvůj a proto se ti posledního půl století vyhýbá, jak čert kříži!“ vyštěkla jsem na zpět. Sakra Bello, drž už tu svou nevymáchanou hubu! Blesklo mi hlavou.

„Ty mrcho!“ zakřičela Tanya a nakrčila se ke skoku…

Edward

Stál jsem na louce a pozoroval Bellu, jakmile Eleazar řekl, že by chtěl vidět, její přenášení, zmizela. Najednou začala Alice křičet.

„Edwarde! Bella!“ a já viděl v její vizi, jak na ní Tanya útočí. Rychle jsem běžel do domu a slyšel jsem zvuk tříštícího se skla a pak myšlenky Tanyi… Její krev, tak krásně voní… zabiju ji…

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Škaredá, škaredá, potvora Alrobell... já vím... :-) Je to takový přednovoroční dáreček....

Autor: Alrobell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávné proroctví 17. kapitola: