Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Darovaný život...(Světlo ve tmě) - 7.kapitolka

26.06.2009 (08:00) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1098×

7.kapitolka- Kdo je to?

Jacob:

Jako alfa smečky musím na všechno dohlížet. A právě teď se mi ozval Seth, že zase viděl tu nepřirozeně rychlou dívku. Musí to být upírka. Jenže se o tom musím přesvědčit. Nechce se mi věřit, že by nás Cullenovi podvedli. Smlouva přeci pořád platí. Carlisl určitě nechce vyvolat boj. To není jeho styl. No zpátky k věci. Protože musím zjistit která upírka to je, ženu se teď lesem ve vlčí podobě. Snad je ten pytlák co nedávno postřelil Embryo už pryč.

Přede mnou je spadlá kláda. Chystám se ji přeskočit. CVAK! Ucítím bolest která mě ihned zastaví. Co se to… A sakra. Noha mi uvízla v pytlácké pasti. ,Jakobe? Co se děje? Cítím tvoji bolest!‘ zbystřil Jared. ‚Potřebuji pomoci. Chytl jsem se do pytlácké pasti. Kde si teď?‘ ‚No to bude horší. Celkem daleko.. Teď v lese je ta černovlasá upírka. Dorazím tak za pět minut.‘ Celý náš rozhovor si vyslechla Leah a Paul. Seth se to dozvěděl od sestry takže teď všichni pádili na pomoc. Horší je, že ta rána dost krvácí a nemůže se začít léčit když je pořád v pasti. Kdybych se tak dokázal přeměnit. Jenže se kvůli té bolesti nemůžu ani soustředit. Zakňučím. Zařezává se to čím dál víc… Najednou uslyším kroky. Takové lehké… To ne… Ta upírka! Otočím se. Přede mnou stojí vysoká holka. Zavrčím. „Klid. Nechci ti ublížit. Jsem přítel.“ Cože? Podívám se na ní pořádně. Má dlouhé černé vlasy s zelenými a modrými proužky svázané do copu. Byla krásná. Najednou se stala mým středem vesmíru. Už to nebyla rodina ani smečka. Nýbrž ona. Já se zamiloval. A co hůř otiskl do neznámé ale překrásné dívky-upírky… ‚Jaku co se děje?‘ozval se poplašeně Seth. Já ho ale nevnímal. Vnímal jsem jen ji. Přistoupila ke mně a pohladila mě po hlavě. Chovala se ke mně tak přátelsky, Proč se mě nebojí? Jak mě našla? Ale co, jsem šťastný že se to vůbec stalo… Rukou se dotkla rány. Má noha sebou automaticky škubla a já zase začal vnímat tu bolest. Zase se ozval ten její krásný zpěvavý hlas. „Promiň. Je to hodně hluboké. V klidu lež. Budu v dohledu. Neboj se. Jen prosím lež.“ Pro ni cokoli. Kývnu jakože rozumím. Vstala a nadpřirozenou rychlostí pro něco doběhla. V hlavě se mi ozývali myšlenky jiných ze smečky ale já jim nějak nerozuměl. Nedával jsem jim důležitost, i když byli vyděšené a poplašené. Pro mě teď byla jen ona. Vrátila se s nějakými bylinkami. „Teď to bude bolet. Rozevřu tu past a ty tu nohu musíš vyndat.“ Poklekla ke skřipci. Ucítím prudkou bolest ale také volnost v noze. Hned ji vyndám. Ozve se rána jak se past zase zaklapne. Pak mi na ránu něco položila. Bylinky. Bolest začala ihned ustupovat. Pak se ozvalo tlumené dopadání tlap do mechu. Už se blížili proč teď? Upírka rychle vstala a udělala několik kroků zpátky. Za mnou se objevili čtyři velcí vlci. „Co jsi zač?“ Zadívala se mi do očí. Já v těch jejích spatřím strach. Všichni začali vrčet. ‚Jak ti je Jaku? Co ti provedla?‘ ‚Nic. Nao-…‘ „Jak jsi je přivolal?“ řekla a rozeběhla se pryč to ne! Chci se postavit ale bolest mě shodí zpátky na zem. Leah a Seth se vydají za ní. Embry a Jared mě začnou podpírat. ‚Zpátky!‘ dám do toho celou váhu alfy. Mí dva přátelé se na mě otočí. Z myšlenek vše pochopím. ‚Je v pořádku?‘zeptám se Leah. ‚Skočila do korun stromů potvora jedna. Ztratili jsme ji. Jak je ti?‘ ‚Až na tu nohu fajn. Proč jste to udělali? Ona mi pomohla! A navíc je to má druhá část!‘ ‚Ty jsi se do ní otiskl? Do upírky?!‘ zeptal se vyjeveně Embry. ‚Proto si teď tak vydeptaný?‘ ‚Sakra jo! Jak ji teď asi najdu?‘ ‚Promiň. Měli jsme o tebe strach. Neozýval si se..‘ ‚Dost. Teď už je to stejně jedno. Jsem na vás ale na jednu stranu hrdý. Teď pojďte domů.‘ Všichni se vydáme domů. Tu dívku už asi nikdy nespatřím. Tu tvář nikdy nezapomenu. Ale co když žije tady? Co když žije s Culleny a cíleně překročila hranici? To by znamenalo válku a její smrt! To je průser! No každopádně upíři překročili hranice. A to znamená jediné. Válku! ‚I když nerad použiji hlas alfy, musím. Dnes večer se sejde celá smečka na louce.‘ Tohle slyšely všichni. Seth zavyl. Musí se sejít celá smečka. Já ale nechci boj. Dám ještě Cullenům šanci. Vždy dokáží napravit své chyby. ‚Díky kluci.‘ ‚A za co alfo?‘ zasměju se. Kluci mě po cestě podpírali. My se sice léčíme rychle ale tahle rána je dost hluboká. Štěstí, že mi ta upírka dala ty bylinky. Tlumili bolest lépe než jakékoliv prášky. Kdybych ji tak mohl ještě aspoň jednou spatřit… Co teď asi dělá? A je v pořádku? Co když už se o ni Cullenovi postarali? Na to se mi ani nechtělo myslet. Přede mnou se objevil náš dům. Musím si tu ránu ošetřit.

Celá smečka stála v kruhu na louce. Po mé pravici stála beta Sam. Všichni už byli zticha.

‚Všichni víte proč tu jsme. Pijavice překročili hranici. Znamená to válku.‘ozvalo se vrčení. ‚Já chci znát váš názor. Každý se může vyjádřit.‘ Každý přemýšlel. První promluvila Leah.

‚Myslím, že bychom tenhle přestupek neměli tolerovat. Víme co se stane vždy, když za nimi někdo přijede. Někdo další se stane vlkodlakem. Copak chceme změnit osud všech dětí v kmeni? Můj názor –útok.‘ Někteří přikyvovali. Jako další promluvil Paul.

‚Héj lidi! Copak si už nevzpomínáte jak dlouho už tu jsou? Jsou tu už rok! A pokud mě paměť neklame, nikdy neudělali jediný přestupek! Jediný člověk nezemřel jejich vinou. Můj názor je, dát jim ještě jednu šanci.‘Konečně. Nakonec promluvil každý. Několik členů chtělo útok. Několik zase opak. Teď záleželo na mě. A já se rozhodl.

‚Dobře tedy. Každý řekl svůj názor. Teď promluvím já. Cullenovi neudělali předtím jediný přestupek. Vůdce nikdy nechtěl boj. Proto byla před mnoha lety uzavřena dohoda. Ani jedna strana ji zatím nepřestoupila. Chcete aby začala bitva? Vzpomeňte si jak se vždycky chovali k ostatním. Nikdy nikomu neublížili a dokonce zachránili tvoji sestru Jarede. A to i když nemuseli. Co takhle dát jim druhou šanci?‘ bylo ticho. Každý byl zabraný do svých vlastních myšlenek. Nakonec se v myslích objevovalo slovo šance. Skvěle. Nerad bych započal válku.

‚Dobře tedy. Bylo rozhodnuto. Dáme Cullenům druhou šanci. Pokud se to bude opakovat. Bude bitva. Nikdo na ně nyní nesmí zaútočit!‘ Seth šťastně zavyl. Já se vydal domů.

V noci jsem nezamhouřil oka. Neustále myslím na tu krásnou upírku. Byla tak milá. Ale jak to že mě nepoznala podle pachu? Nejspíš nebude moc stará. Protože jinak by se mi vyhnula obloukem.

Vždy když zavřu oči, objeví se ona. Přepadl mě smutek. Svoje druhé já nejspíš už nikdy nespatřím. Sakra já to tu nevydržím. Musím na vzduch. Vyskočím oknem ven a za letu se přeměním. Utíkám směrem k mému místečku na útesu. Tam se jako vlk natáhnu a poslouchám zvuky moře. Pozoruji vlny jak naráží jedna do druhé a jak se třpytí ve světle luny…. Vdechuji tolik svobodný mořský vzduch. Převalím se na záda a přemýšlím nad svojí druhou duší…

Nakonec jsem usnul. Probudilo mě vycházející slunce. Ach jo. Zdálo se mi krásný sen o ní. Kdybych tak aspoň věděl, jak se jmenuje. V mém snu běžela lesem a za ní velký vlk. Já. Společně jsme se smáli. Pak jsme byli i na louce. Přišla za ní srnka. Vůbec se jí nebála. Opatrně jsme si ji oba začali hladit… Vyrušil mě nějaký hlas.

„Ahoj Jacobe. Napadlo mě, že budeš tady.“ Byl to Sam. Bezva. Ten mě možná trochu chápe.

‚Ahoj Same. Vždyť mě znáš. Jak to, že nejsi s Emily?‘ zasmál se.

„To víš. Nákupy. Měl jsem jet taky ale napadlo mě, že lepší budu tady.“ Usměju se.

‚Aha. Já mám teď problém. Nevím co mám dělat. Je to přeci upírka. A já vlkodlak.‘ sedne si.

‚Héj! Takového tě neznám.‘ozve se Jared. Copak on tohle poslouchá? ‚Jo.‘

„Nechci nic říkat ale souhlasím. Tohle nejsi ty. Copak ty se takhle rychle vzdáš? Bez boje? Jen tak se vzdáš všech nadějí? To si nemyslím. Jakobe, jsi skvělý vůdce ale teď bys měl dát přednost sobě…“ Pak vstal a šel pryč. Myslel to vážně? Ale co smečka? Sakra já nevím.

‚Jaku on má pravdu! Mysli taky na sebe. Taky trochu žij. Na co ještě čekáš? Upaluj hledat svoji duši!‘křičela na mě Leah. ‚Tak jo.’ odpovím. ‚Děkuju!‘ promluvím ke všem co mi pomohli. A už upaluji tryskem do lesa. Směr místo kde jsem ji spatřil.

Po pěti týdnech pátrání mě pomalu ale jistě opouštěli všechny naděje…Dozvím se někdy jak se jmenuje? Spatřím ji ještě jednou? Tyhle otázky mě hlodaly teď a stále. Když jsem se ale vracel ze školy zpět domů, okraji hranic ucítím jednu hodně podobnou pachovou stopu. Sice to není ona, ale je jí hodně podobná i když tahle voní spíš po kůře a vůbec stromech. A ne po mokré louce plné kvítí ale i přesto si ty pachy byli něčím strašně podobné… ale čím?

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Darovaný život...(Světlo ve tmě) - 7.kapitolka: