Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Darovaný život...(Světlo ve tmě) - 3.kapitolka

10.06.2009 (11:31) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1072×

3.kapitolka - Odhaleni

Kate mi nakonec nabídla jestli nechci jet s ní do kina. Abych přišla na jiné myšlenky. To se celkem hodilo ale já potřebovala být spíš sama. Proto jsem si zalezla do pokoje, a četla si knížku o mytologických bytostech. Je to praštěné že to čtu zrovna já. Já která nejsem člověk. Nakonec jsem si potřebovala uvolnit svým způsobem. To znamená vyplížit se v noci z domu a jít se někam vyzpívat. Vím že to zní praštěně a že si díky mě lidi dobře prospěj ale je to  jediné co mi momentálně pomůže. Takže jsem se v noci vyplížila z domu a utíkala hluboko do lesa. Tam jsem se dala do zpěvu od srdce. Můj zpěv se šířil okolím. Zpívala jsem jemně a smutně. Ale já se každým dalším tónem cítila lépe...

   Tento proces jsem během dvou týdnů uskutečnila pětkrát. Alex věděla o mém zpěvu. Rodiče naštěstí ne. Nechtěla jsem jim přidělávat starosti. Dobré bylo, že Tom byl už zdravý a chodil do školy. Kate trávila hodně času se mnou stejně jako celá parta. S Davidem jsem byla v kině. Kate mě kvůli tomu popichovala a dělala si ze mě legraci. Mezi námi ale nic nebylo. Teda aspoň z mé strany ne. Jenže David na tom byl asi jinak. Tohle jsem zjistila od Alex. Tím se všechno vysvětluje. No každopádně mám dneska 16. narozeniny a je sobota. Teď akorát jedu z nákupů. Veze mě Alex. Dneska mi ale něco nehraje. Mám takové tušení, že na mě rodiče něco chystají. Kdybych tak jen věděla co... Z přemýšlení mě vytrhla Alex. Už jsme doma.

   Jakmile vejdu do domu, ztuhnu překvapením. Tak tohle jsem opravdu nečekala.

„PŘEKVAPENÍ!!!“Zakřičeli najednou. Všichni stáli před sedačkou, byla tam moje rodina, i přátelé. Nad nimi visel velký transparent „Všechno nejlepší Amy!“ Chtělo se mu plakat dojetím. To všechno nachystali k vůli mě? Mamka s Taťkou mi jen popřejí, a pak odejdou do kina. Dneska máme celý dům pro sebe. Přátelé to vzali i jako takovou rozlučku. Kluci večer odejdou, a holky tu zůstanou až do rána, teda  aspoň tak mi to sestra vysvětlila. Tento večer jsem si začala opravdu užívat. Každý mi nejdřív pogratuloval, a pak se pustila muzika. Rozjel se takový malý večírek. Byla jsem opravdu hrozně šťastná. O ploužácích o mě byla skoro rvačka. Tomu jsem se vždycky smála. Čas utíkal jako voda. Než  jsem se nadála bylo jedenáct. Kluci už šli domů a mi začali uklízet. Pak jsme dolů natahaly polštáře, spacáky a karimatky. Natáhli jsme se na zem. Chvíli jsme si jen tak povídali. Pak začala polštářová bitka.

„Au! No počkej! Ty to schytáš Katelyn!“Vykřiknu když dostanu ránu do obličeje. Mrsknu po dotyčné polštář a trefím ji do hlavy. Všici se začneme smát. Pak přijela Mamka a Taťka a mi museli skončit. Místo toho jsem udělala popcorn. Holky zatím vybrali film. Alex vzala uzavírací lahve s brčkem a pití. Když jsme tam všechno donesli Riki v ruce držela film HANCOK. Bezva. To bude zábava. Natáhla jsem se na zem ke svým třem společnicím. U filmu jsme se hodně smáli. Tohle byli mé nejlepší narozeniny. To jsem si ten večer říkala často. Jen abyste věděli co jsem dostala v narozkám. Od sestry nic prý až zítra, od Kate,Toma, Riki a Dana jsem dostala Fotoalbum plné našich vzpomínek. Na konci byla každému věnovaná jedna stránka. Byli tam zapsány největší trapasy, oblíbené věci, a vůbec všechno možné. Muselo jim to dát hroznou práci. Ale byl to ten nejlepší dárek jaký mi mohli dát. Od Davida jsem dostala cédečko mé oblíbené skupiny Pussycat dolls. A od Maxe jsem dostala několik knížek. Vybral moc dobře. Teď když jsem nad tím vším před spaním přemýšlela, došlo mi, že lepší oslavu už jsem mít nemohla.

 Druhý den ráno, mě vzbudila mamka.

„Ale mamčo... Nech mě ještě prosím spát. Moment , kde je Alex?“holky vedle mě se probudí.

„Čeká venku. Pojď, máme tam pro tebe dárek.“To mě rychle probralo. „Počkej ještě. Musím ti zavázat oči aby to bylo pravé překvapení.“ Ach jo. Snad nezakopnu. Chodit po slepu mě mamka ještě neučila. Tohle bych měla umět až příští rok. Abyste věděli, tak mě mamka učí jak být dobrou Fangelvkou. Tzn. držet skvěle rovnováhu, umět chodit i poslepu, ovládat bojová umění a skvěle stopovat. Něco už umím ale mistr ještě opravdu nejsem. Taťka zase učí Alex. No ale zpátky do reality. Alex a Taťka už čekali venku. Mamka mě tam vedla. Měla jsem totiž zavázané oči. Slyšela jsem kroky. Holky. A opravdu. Blížili se k nám. Najednou mě mamča zastavila. Sundala mi šátek. Mě spadla brada. Taťka stál u nové žluté motorky

značky YAMAHA. Ta motorka byla překrásná a navíc to byla 125. Obejmu mu rodiče a poděkuji.

„Děkuji! O tomhle modelu jsem snila. A navíc je v jedné z mých oblíbených barev!“ Rychle utíkám k mému novému motorovému miláčkovi. Posadím se na něj. Holky se začali smát, jakmile uviděli mé jančení. Já si ale nemohla pomoci. Byla jsem tak šťastná! Alex mi dala novou žlutočernou helmu, kterou zdobila rudá mašle. To byl její dárek k narozeninám. Nasadím si helmu a hned se zkusím projet jen tak po ulici. Holky a rodiče mě pozorovali. Když uslyšeli mé JUPÍ začali se všici smát. Vy by jste se ale určitě v mé situaci taky výskli. Byla jsem tak šťastná! Pak už jsem ale musela zaparkovat za garáží. Snídaně už byla totiž na stole. Mamka nám všem udělala palačinky. Jakmile se nasnídali i holky, šli jsme ke mě do pokoje a tam jsme si ještě chvíli povídali. Pak už jeli holky domů. Kate ale neměla odvoz, tak jsem se s radostí nabídla. Kate souhlasila takže jsem ji vezla já. Zastavím před jejich domem.

„Díky za odvoz. Jedno ti řeknu, jednou by z tebe mohla být profesionální závodnice.“  

„Fakt? Vážně si to myslíš?“přikývne „Fejha... Ale to ze mě nebude. Chtěla bych se stát veterinářkou jako mamka. Ale děkuji za pochvalu. Tak zatím zítra ve škole!“

„Jo tak ahoj. A nezapomeň ten referát.“ No jo! Já to ještě nemám dodělaný! A sakra. Zaklapnu helmu a rychle jedu domů.

   Když jsem druhý den přijela do školy, David, Tom a Dan zírali s pusou dokořán.

„Wow! Tu jsi dostala k narozkám?“ptá se hned Dan. Jen přikývnu a přitom ji zamykám.

„To je super. Je fakt pěkná. Nemohl bych se na ni někdy projet?“Ptá se Tom.

„Hele kluci, zbrzděte to jo? Nebo Amy pukne hlava.“To přijela Alex. Kluci zmkli a omluvně se usmáli. Akorát zaparkovala vedle mě. Brzo na to, přišli holky. David pak šel s Ale na hodinu a já se vydala s Riki. Celou cestu jsme si povídali.

    Čas plynul jako voda. Ani jsem si to neuvědomovala a najednou už jsem si musela balit věci a chystat se na stěhování. Za dva dny se stěhujeme do  Forks. mě se tak nechtělo... Kate mi přišla pomoci s balením. Škola probíhala do té doby nudně, ale po škole to byla vždycky sranda. zítra jsem byla domluvená s partou že pojedeme k jezeru všichni společně. Hrozně se tam těším. Jak zem byla zabraná do myšlenek, nedávala jsem pozor a upustila svoje knížky na zem. Byla to rána jako z děla. Ta mě probrala z tranzu. Amy se objevila vedle mě. Za její pomoc jsem jí byla moc vděčná.

„Sakra. Jsem to ale nešika. To mám z toho že jsem duchem jinde.“

„Počkej já  ti pomůžu.“ tak jsme obě sbírali a dávali vše do krabice.

„Hrozně moc ti děkuju Kate. Nevím co bych si bez tebe počala.“ Kate se na mě usmála.

„To nic. Od čeho jsou kamarádky? A navíc, ty bys to pro mě udělala taky.“

„Ani nevíš jak moc se mi po tobě bude stýskat.“najednou mě něco napadlo „Hele když tak přemýšlím, něco mě napadlo. Forks odsud není moc daleko. Co kdyby si za mnou jezdila o prázdninách? Já myslím že by to určitě šlo.“ Kate zazářili oči.

„To je skvělý nápad. Budu jezdit strašně moc ráda.“srdce mi poskočilo radostí. Najednou ucítím zvířecí volání o pomoc. Je to blízko. Do pokoje se vřítila Alex. Kate se lekla ale já ne. Slyšela jsem její kroky.

„Amy? musíme...“ Kamarádka se na mě nechápavě otočí. Sakra. A musím to udělat znova.

„Kate, musím teďka někam zajít budu do půlhodinky zpátky. Počkej tady prosím.“

„Amy kam jdeš?“ byla zmatená. Omluvně se usměji.

„Promiň. To ti nemůžu říct. Prosím tě věř mi.“ a vyběhnu z pokoje. Kate i sedla na postel. Na tváři měla smutná výraz, ale pochopila mě. Ještě že je taková. Jen ji mrzelo že před ní mám nějaké tajemství. My dvě před sebou žádné nemíváme. Alex čekala venku za domem. Ležela na zemi v podobě vlka. Jakmile se na ni posadím, ucítím jak mě instinkty vedou na západ. Hlouběji do lesa. Alex se  rozeběhla tím směrem. Cítila to taky. Hluboko v lese, zaslechneme kňučení. Vzduchem se nese pach krve a bolesti. Jdeme za zvukem. Ten nás dovede k šedému vlkovi chycenému v pasti. Byla to jáma. Vlk tam spadnul.Vedle jámy stála bílá vlčice. Ležela a kňučela.Když nás uviděla, radostně zavrtěla ocasem. Alex se přeměnila skočila za ním. Vzala ho vytáhla nahoru. Měl zraněnou nohu o něco se řízl. Opřel o svou partnerku. Mezi nimi bylo vidět silné pouto. Navzájem si pomáhali. Rychle si vydám kaničku z bot, abych zaškrtila nohu nad ránou. Pak jsem na to položila sníh. Rána hodně  krvácela. Zavolám mamce. Už byla na cestě sem. Měla by dorazit tak za deset minut.

„Musíte tu v klidu zůstat ano? Už jede pomoc.“Pošeptám vlčici do ucha. Ta se na mě podívala. Na očích jsem jí poznala, že mě naprosto pochopila. Musela jsem sundat svoji tkaničku aby   a noha neodumřela. Pak jsem si z trika utrhla pruh látky a ovázala jsem jím to. Naházela jsem na to spoustu sněhu. Vlčice si lehla a její druh také.Alex se rychle přeměnila já nasedla a utíkali jsme tryskem domů.

   Kate jsem našla v pokoji. Byla bílá jako stěna. Děje se něco? Rychle k ní přiskočím.

„Kate! Děje se něco? Jsi bílá jako sníh.“ Otočí se na mě. Na tváři nevěřícný výraz.

„Tten...Ten velký vlk venku.... Ttty ty jsi na něm seděla. Jak to že ti vůbec nic neudělal? Co jsi zač?“ A sakra! Tohle není vůbec dobré. Ona neměla nic vědět. Mám jí říct pravdu? Musím. Snad to pochopí. Co by jste udělali vy? Dokázali by jste už po několikáté lhát nejlepší přítelkyni? No já to nedokázala.

„Kate?“Chytnu ji za ruce. „Teď mě dobře poslouchej. Já ti už nedokážu lhát takže ti řeknu pravdu. Musíš mi ale slíbit, že to nikomu neřekneš. Slibuješ?“

„Slibuji. Jsme přeci nejlepší kamarádky.“ Usměju se.

„Bude to znít hodně praštěně ale je to pravda. Jsi první člověk který o nás bude vědět. Já nejsem úplný člověk. Jsem Fangelvka. Ten vlk byla má sestra. Přemění se v něj kdykoliv chce. Našim úkolem je pomáhat zvířatům. “ Kate se na mě vyděšeně podívala.

„To nemůže být pravda…“ Jak jí to mám rozumě vysvětlit? Ach jo… Musím zavolat Alex.

„Já vím že je to těžké ale je to pravda. Musíš mi věřit. Myslíš, že bych ti lhala? Jako fangelvka mám zvláštní schopnosti. Já třeba dokážu oživit věci. Podívej.“ Vstanu a dojdu k židli. Dotknu se jí. Objeví se záře a pak se židle pohne. Chvíli se pohybuje po pokoji. Já už se ale nedokážu soustředit. Židle zase spadne. Kate těkala pohledem mezi mnou a židlí.

„Ty si opravdu mluvila pravdu? Pro krista pána. Tak proto si často mizela?“Přikývnu a posadím se k ní. Kate se pomalu vzpamatovává. Pak se na mě podívá.

„Já věděla, že nejsi obyčejná dívka. Jsem ráda, že znám konečně pravdu. Ukážeš mi tu schopnost ještě jednou? Prosím.“ Promnu si spánky a soustředím se. Židle se začala zase pohybovat. Takže ona mi věří? Neječí a neutíká? Já mám opravdu skvělou kamarádku.

„Páni. To je úžasné.“ Alex to už určitě ví. Musela slyšet náš rozhovor. Za chvilku se objevila v pokoji. Smutně se na mě podívala.

„Amy? Jak si… Pojď dolů.“ Teď nastane ta horší část. Alex mluvila smutně. Sejdeme dolů.

„Jak si jí to mohla říct? Co na to řeknou rodiče? Co když to někomu poví? Začnou nás pitvat a takové věci… Ach Amy… Co jsi to provedla. Co budeme dělat? Nikdo o nás nemá vědět!“ Pak sebou práskla do křesla a dala Alex do pláče. Posadím se k ní. Chytnu ji kolem ramen.

„Alex? Teď poslouchej. Kate nás viděla z okna. Byli jsme moc blízko domu. Když jsem přišla do pokoje, seděla na posteli a tvářila se jakoby viděla ducha. Musela jsem jí to říct. Já už jsem jí nedokázala lhát. Ona to ale nikomu neřekne! Je to má přítelkyně. Dokáže udržet tajemství. Musíš jí věřit.“ Alex zvedla hlavu. Měla uslzené oči. Podám jí kapesník. Vysmrká se. Pak se usměje. Obejmu ji. „Všechno bude dobré, uvidíš. Pojď nahoru za Kate.“

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Darovaný život...(Světlo ve tmě) - 3.kapitolka: