Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Darovaný život... - 15.kapitolka

24.07.2009 (09:00) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 941×

15.kapitolka

Jacob:

Amy jsem položil na postel. Ze začátku mě zarazilo, proč tu mají upíři postele když nespí.

„Ježiš! Rodiče! Musím jim to dát vědět.“ Alice se objevila s mobilem v ruce.

„Na pujč si můj. Mám pro ně zajít? Nemuseli by nás najít.“

„Děkuju. Neboj, naši si nás najdou. Fangelové dokáží své druhy vycítit.“

Všichni vyšli z pokoje až na mě a Carlise. Carlis ji musel prohlédnout a já ji nechci nechávat samotnou.

Po chvilce Carlisl zavřel svůj kufřík. Chystal se vyjít z pokoje.

„Amy je podchlazená a nejspíš bude mít i zánět průdušek… teď ale víc říct nemohu. Teda dokud spí. Nechceš se převléct do suchého? Emmetovi věci by ti mohli být…“

„Děkuju.“ Carlisl kývl a vyšel z místnosti. Do dvou minut přiběhla Esme s Alicí.

„Můžeš jít teď na chvilku z pokoje? Převlékneme ji.“ Jen přikývnu. Na chodbě potkám Emmeta. Držel hromádku oblečení.

„Tady máš něco na převlečení. Koupelna je támhle“ a ukázal na dveře. „Kdybys hledal Alex a svého přítele, tak ti jsou v obýváku.“ Přikývnu a poděkuju. Jak se převléknu cítím se lépe. Ale stejně mám strach o Amy. Taky mě hlodali výčitky. Kdybych tam tak býval dřív, a nebo kdybych ji našel dřív! Nic takového by se nestalo. Nechystala by se bitva a Amy by byla v pořádku. Kdybych se jí tak mohl omluvit. Znova se posadím k její posteli. Přišel Edward.

„Ahoj Jacobe…Můžu tě o něco poprosit?“zvednu k němu oči. „Nedávej si to za vinu. Nemohl jsi za to. Mluvil jsem před chvílí s Alex. Amy jí zachránila život. Víš, zdáli se jim takové sny. Vlastně předvídali budoucnost. Ona tě v tom snu viděla, ale chtěla chránit svoji sestru. Splnění věštby, by pro ni znamenalo jistou smrt.“ Tak tohle jsem nečekal. Takže ona jen chránila sestru? „Přesně tak. Nechceš jít na chvilku dolů? Alex by s tebou chtěla mluvit.“ Přikývnu. Sejdu dolů.

Alex seděla na sedačce. Jared ji držel kolem ramen. Jemným slucem zachytnu něco nečekaného. Zvuk dopadajících tlap. Snad to není nikdo ze smečky! Vykouknu ven. Naskytl se mi zvláštní pohled. Po louce směrem k nám běžel velký vlk. Černý. Na něm seděla krásná postava. Ihned poznám, že je to Amyna matka. Byli si tolik podobné. Snad se Amy brzy probudí. Přišla ke mně Alice.

„Kdo to je?“ zeptala se podezřívavě.  Celá rodina zbystřila a šla buď k oknu nebo se mnou Jaredem a Alex ven.

„Moji rodiče!“ řekla pyšně a zároveň smutně Alex. Pořád byla smutná z toho co se stalo Amy. Vlk před námi prudce zastavil až udělal do země rýhy. Byl velký jako kůň.  Amyna matka seskočila a vydala se k nám. Vlk se přeměnil a místo něj tam teď stál vysoký a ramenatý muž.

„Alex!“ zvolala a objala svoji dceru. Kdyby tak mohla takhle obejmout i Amy.

„Kde je Amy?“zeptal se její manžel. Všichni se tvářili zmateně ale zároveň měli dalo by se říct respekt. Carlisl přišel první.

„Vítejte. Jsem Carlis. Pojďte za mnou.“ A vedl je do jejího pokoje. „Je podchlazená a nejspíš má i zánět průdušek ale bude v pořádku. Jen teď nevím jestli je v bezvědomí, kómatu nebo jen prostě spí.“Tak tohle mi zatajil! Jak mohl! Co když je v kómatu? Jared mi stiskl rameno. ‚Klid brácho. Nechtěl tě děsit.‘ Jared má pravdu. Co se vlastně stalo s tím upírem? Úplně jsem na něj zapomněl.

„Je spálený na popel. O to jsme se postarali mi.“ Řekl Edward. Emmet se usmíval. Dorazíme k jejímu pokoji. Dovnitř šli rodiče Carlis. Já čekal u dveří stejně jako Alex a Jared.

„Alex neboj… Jednou už to dokázala, a dokáže to zas.“ Alex se na něj podívala.

„No víš…Vím že to Amy dokáže, je tu jedna věc která mě znepokojuje. Jacobe, slib, že nezačneš vyvádět.“ A prosebně se na mě podívala. V očích se jí leskli slzy.

„Promiň, ale dokud nevím oč jde, nemůžu ti nic zaručit.“ Na to o ni mám  až moc velký strach. Už podle její tonů mi je ale jasné, že to souvisí s jejím životem.

„Jak víte, Amy je fangelvka, já teď už taky. My se hojíme jinak než ostatní. Hojíme se rychleji. Jenže to má svůj háček. Pokud jsme v kómatu nebo v bezvědomí, neuzdraví se nám ani modřiny….“řekla potichu.

„Pane bože! Takže jestli má nějaká zranění, a my o nich nevíme, nemůže s začít uzdravovat?“ vyhrknu. Alex jen smutně přikývne a po obličeji jí stečou slzy. Jared se na mě podívá. ‚Kámo drž se! To bude dobrý. Najdem způsob jak ji pomoci…‘ ‚To doufám.‘ začali na mě útočit zase pochybnosti, strach a zoufalství. Alexiin otec vyšel ven.

„Ahoj. Ty jsi Jacob?“ přikývnu. „Jmenuji se Colin. Pojď ven. Musíme si promluvit o něčem vážném. Alex? Běž za Anne a Amy. Potřebují tě.“ O něčem vážném… rozeznělo se mi hlavou. Co se děje s mojí láskou? Jdeme ven. Jakmile jsme z doslechu, pan Colin promluví.

„ Hlavně ti chci poděkovat. Zachránil si jí život. Ale ještě nemáme vyhráno. Amy je na tom hůř, než si Carlisl myslel. Ten pád z útesu, v takové poloze by normálnímu člověku zlomila vaz. My jsme ale odolnější. Pokud se Amy do dvou dnů neprobere, možná zemře.“ To byla rána pod pás. Nohy se mi rozklepali a už mě neunesly. Colin mě naštěstí zachytil. Můj anděl mi nemůže umřít… S ní dostal život tu správnou barvu!

„Nezoufej si ještě. Probrali jsme s Anne všechny možnosti. Našli jsme řešení.“naděje se mi vrátili…. „Tohle řešení, by ti ale navždy změnilo život.“

„Pane Coline. Amy mi změnila život od základů. Miluji ji. Je mojí druhou polovinou. Já se do ní otiskl. Bez ní nemůžu žít. Bez ní nejsem nic. Takže mi řekněte to řešení. Podstoupím kvůli ní všechno.“ Když se Colin dozvěděl o otisku, překvapeně se usmál.

„V tom případě by se to stalo tak jako tak. Musím ti ale říci podrobnosti. Bude to bolestivé. Zažiješ si těžkou noc. Budeš žít mnohem déle. Jak se jednou tímto staneš, není cesty zpět. Na hlavu ti padne spousta poviností. Budeš muset svoji smečku opustit.“

„Jednou bych ji stejně opustil jako stařec. Ať jsou ty bolesti jakékoliv, přetrpím je. Co musím udělat, abych ji zachránil?“ Colin se usmál.

„Stát se jedním z nás.“

„V tom případě mi řekněte jak na to. Jen počkejte chvíli. Musím to oznámit Samovi.“

‚Smečko slyšíte mě všichni?‘ ‚Děje se něco alfo?‘ ‚Ano. Musím odejít ze smečky. Mé místo převezme Sam.‘ ‚Jacobe proč?‘ozvalo se několikrát po sobě. ‚Protože jinak Amy zemře. Je mi to líto bando. Budu s vámi stále ale už vás nepovedu. Musíte mě pochopit.‘ ‚Dobře Jacobe.‘

Sam se nyní stal vaší alfou. Ale pokud ti to Same stoupne do hlavy, a začneš toho využívat, rozcupuju tě na kousky.‘všichni se zasmáli. ‚tak se uvidíme až v lidské podobě.‘

A tím ukončím rozhovor mezi námi. K mím uším dolehlo vytí. Loučení s Alfou a vítání nové.

„Jsem připravený.“

„Dobře pojď tedy rychle se mnou. Nemáme času nazbyt.“ Po cestě mi vysvětlil celý plán.

Amy ležela na posteli. Anne u ní seděla. Alex stála na druhé straně postele.

„Normálně by vás spojila Amy, jenže teď vás musíme spojit krví. Musíš přitom byt přeměněn na vlka. Umíš skákat z výšky?“Přikývnu „Bezva. Všechno musí proběhnout rychle a hladce. Až to provedeme, musíš rychle vyskočit z okna a za letu se přeměnit. Budu tam čekat. Pak tě odvedu na jedno místo kde bude klid.“

„Dobře. Jak dlouho budu mimo?“ zeptám se s ledovým klidem. Hlavně ať už jí mohu pomoci.

„Zhruba devět hodin.“ To není tolik. Hlavně aby se Amyn stav do té doby nezhoršil.

Anne vytáhla malý zdobený nožík. Nastavím dlaň. Řízne mě do dlaně a Amy také. Ani to necítím. Pak přiloží naše dlaně k sobě. Jakmile se naše krev spojí, objeví se bílá záře. Přitom cítím, jak mi Amyna krev proudí do ruky. Po těle se mi rozlévá teplo. Všichni před světlem mhouřili oči, ale já ne. Vůbec mi to nevadilo. Amy slabě zářila. Nakonec z ní vyšlehl zlatý záblesk. Bylo to k neuvěření. Žádné silnější světlo jsem v životě neviděl. (Představte si fotbalové reflektory, které vám svítí do očí. A tu sílu vynásobte stem.) Ta záře musela prosvítat i zdima. Pak k nám přiskočila Alex, té to světlo také nevadilo. Odtrhla naše ruce.  Podívám se na její dlaň. Je to možné? Ten řez změnil tvar. Připomínal mi teď dvě věci. Půlku srdce a jedno křídlo anděla. Podívám se na svoji dlaň. Mám tam také. Ale zrcadlově takže to vypadalo jako druhá půlka. Rána se začala zatahovat.

„Honem! Utíkej ven.“ Houkla Anne. Nemohl jsem tomu uvěřit. Vyšlo to! Za letu se přeměním. Colin čekal dole. Odvedl mě k řece. Tam na zemi ležela natáhlá deka a miska čaje.

„Vypij to. Možná ti to chutnat nebude, ale uvolní to tvé svaly.“Přikývnu. On může mluvit i když je vlk? Fajn… Začnu pít ten čaj. Když mám všechen v sobě, cítím se uvolněně. Ale né na dlouho. Přišla první bolest. Svaly se napjaly já sebou třískla na zem. Jako by mě na nože braly. No spíš natahovali jako gumového panáka….

Z bolesti se klepu a navíc dostanu horečku. Colin párkrát odběhl navštívit Amy. Mě navštívil Jared. Přetrpěl tam se mnou celou tu dobu. Jak se říká, v nouzi potkáš přítele. Ale tohle vlastně ani není nouze ale krok vpřed. Pomyšlení na ni a láska kterou k ní cítím, mi dává sílu rozumě přemýšlet a v klidu přetrpět všechny bolest. Jak na tom teď vlastně je? Nezhoršil se její stav? Jako na zavolanou přišla Alex. Alex jestli mě teď slyšíš, odpověz mi prosím. „Slyším. Chceš vědět jak je na tom Amy?“řekne smutně šeptem. Ano. To bych moc rád. Mám o ni strach. „No víš, její stav se mírně zhoršil. Ale neboj. Tvá přeměna bude dokonána do půl hodiny. Pak už to bude jen na tobě.“ Konečně ji zase uvidím, a budu jí moc pomoci. Alex namočila ručník v řece a pak mi ho dala jako obklad na tělo bylo to příjemné. Proč o mě vlastně tak pečuješ? „Tak za prvé, teď už jsi členem rodiny a za druhé, přece nenechám někoho kdo zachránil život mojí sestře takhle trpět.“ Děkuji. „Není zač“

Bolest začala ustupovat. Tělo už se tolik neklepalo, svaly nebyly napnuté. Nakonec úplně odezněla. Pomalu ale namáhavě vstanu. Zaklepu hlavou. V tu chvíli si uvědomím, jak jsem vysoký. Mám velký rozhled.

„Naskoč. Budeme tam tak rychleji.“ Smutně se usměje a naskočí. Tryskem se sní rozeběhnu. Ta rychlost byla fantastická. Dělal jsem dlouhé kroky, které mě rychle přibližovali k mojí lásce. Cullenovi mě udiveně pozorovali. Emmetovi cukali koutky. Nevšímám si toho. Zastavím. Alex seskočí.Přeměním se v kluka. Vyběhnu po schodech za Amy, mojí láskou, druhou polovičkou a bytostí, bez které by můj život neměl smysl.

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Darovaný život... - 15.kapitolka: