Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Darovaný život... - 14.kapitolka

19.07.2009 (21:30) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 888×

 14.kapitolka

Jsem vlk a sedím na louce. Kolem mě sedí mí druzi. Mýtinu ozařuje měsíc. Proč? Proč to Cullenovi nezastavili?Teď musíme započít válka. Upírka se znovu objevila na našem území. Došlo k porušení smlouvy. ‚Alfo kdy započne válka?‘ ozval se Leah. Smečka se překřikovala navzájem. ‚TICHO!‘ zvolám příkazem. ‚Došlo k porušení smlouvy za strany pijavic. Slíbil jsem, že porušení se již nebudou trpět. Musíme probrat taktiku. Zítra bude víkend takže budou všichni doma. Zaútočíme ráno za rozbřesku.‘ ‚Nee!‘ zakřičel Seth a žalostně zavyl. Věděl, že se někdo z bitvy nevrátí. Stejně tak jako celá smečka i já. (Probírá se taktika ale tu vám snad říkat nemusím) ‚Teď každý ví, jaký bude jeho cíl.-‘ ‚A co Amy?‘ozvala se opatrně Leah. Dřív mě podporovala abych ji hledal ale teď… ‚Amy patří určitě ke Cullenům. Musíme ji … zabít.’ dořeknu slabě protože ta slova bolela milionkrát více než když jsem měl chycenou tu nohu. Budu muset zabít svoji lásku a to mě bolí nejvíc. ‚Kdo?‘ zeptal se Paul. ‚ten kdo bude mít příležitost…‘ ‚Jacobe víš ale co potom bude čekat tebe?‘ ozval se Sam. Ano věčná bolest až nakonec zešílím… ‚Vím. Ale co když plánují útok na náš kmen? Musíme se bránit. Radši já než vy...‘ ‚Jacobe tohle neříkej…‘zakňučel Seth. ‚Brácho to nám nemůžeš udělat.‘ řekl smutně Jared a Embry. ‚Ne, že nemůžu, já musím. A tímto je konec rady. Doma nikomu nic neříkejte! Nezapomeňte , že jedna z pijavic čte myšlenky.‘ A s tím se rozeběhnu k útesům a né domů.   

S trhnutím se probudím. Venku vládla ještě tma. Tohle nebyl sen. To bylo propojení které sílí! Tak tohle dnes v noci dělal Jacob? Plánoval bitvu? To jsme zavinili mi? On si myslí, že jsem upír? Ne tohle nesmím dovolit! Nesmím dovolit aby moje láska nebo kdokoliv ze smečky, nebo Cullenů zemřel. Můžu za to přeci já! Nechci nikomu ublížit. Musím to zastavit! Kolik je? Pět? Sakra! Rozbřesk bude do hodiny! Vyskočím z postele a rychle se oblékám. Ke mně do pokoje vběhla Alex. Když ji uvidím nevěřím vlastním očím. Ve vlasech jí přibylo pět blond proužků. 

„Amy kam to jdeš?“

„Musím zabránit něčemu strašnému. Mezi vlky a upíry dnes vypukne bitva. Musím jí zabránit!“ Zděšeně se na mě podívala. Rychle zaběhla do pokoje. Vrátila se o tři minuty později. Už oblečená.Já už se chystala vyběhnout z pokoje.

„Jdu s tebou. Budeš potřebovat píchnout.“ A běžíme společně ze schodů. Skočíme do tenisek. Alex se zastaví před domem. Snaží se přeměnit, ale nejde jí to. Nakonec se přemění jen v malého vlka.

„Co se to se mnou děje? Proč mi to nejde? To jsem ztratila svoje schopnosti nebo co?“

„Nevím nejspíš to bude mít co dočinění s tím, že teď už máš ve vlasech taky proužky. Teď ale nemáme čas! Musíme běžet.“

„Počkej! Já… slyším myšlenky zvířat…“řekne zmateně. Ze sestry se stala pravá Fangelvka!

„Nevšímej si toho. Už asi vím co to znamená. Pak to proberem. Teď poběž.“a rozeběhneme se tryskem do lesa. Alex je už za chvíli zadýchaná. Zastavíme.

„Musíš se přeměnit na vlka. Aspoň toho malého. Zkus to!“ začne se soustředit. Pak se promění. Chce asi něco říct…jenže místo toho aby promluvila štěkne. „To neva!“ a běžíme dál. ‚Vím kudy! Slyším jejich myšlenky‘ cuknu sebou ale letím dál. Copak jsem vážně slyšela sestru promluvit ve své hlavě? Jen vesele štěkla. A sakra! Ona mi může lézt do hlavy! No to se možná bude hodit.

   Za chvilku dorazíme na mýtinu. Cullenovi a vlci stojí naproti sobě a hrozně vrčí. Sestra zavřela oči a najednou sebou všichni cukli. Co to udělala? Na každopádně se po sobě všicni začali zmateně koukat. Využiji toho.

„DOST!!!! NECHTE TOHO!!!!“ Křičím z plných plic. Vběhnu mezi ně. Pohlédnou na mě. Vlci začnou vrčet stejně tak jako upíři. Jediný kdo je potichu jsou dva vlci. Čokoládově hnědý - Jacob a ještě jeden tmavě šedý. Najednou sebou znovu cuknou. Vedle mě se objeví sestra která vrčí. Pak kývne hlavou. Beru to jako signál.

„Vyslechněte mě! Došlo tady k omylu. Ani jedna strana neporušila žádnou smlouvu! Za to můžeme my! Nic jsme nevěděli! My nejsme lidé. Jsme Fangelvky.“na to se setra změnila zpátky „Naším úkolem je chránit a pomáhat zvířatům. Vždy když jsme se někde objevili, bylo to kvůli zvířeti. Toho pytláka jsme chytili mi. Vy jste si mysleli že jsem upírka ale nejsem! Podívejte se na moje oči a poslouchejte mé bušící srdce. Alex je ten velký vlk co tě v lese napadl Edwarde. Chtěl si totiž zabít pumu která měla akorát mladé a také ten samý co mě nesl na hřbetě když si nás pronásledoval Jaspere. Nesmíte započít válku! Není k tomu důvod!“

„Já věděl, že nejsi člověk!“ zvolal Edward. Emmet se začal pošklebovat. Carlisl mě fascinovaně pozoroval. V očích měl ale zároveň jako štěstí, smutek i vztek. Nebo se mi to jen zdá?

„Jak dlouho víte, že jsme upíři?“ zeptal se Jasper.

„Od té chvíle co jsme vás uviděli poprvé.“řekne s klidem Alex. Já se rozhlédnu po ostatních.  Náhle uvidím něco, z čeho se ihned rozklepu. Alex si toho všimla. ‚Co se děje?‘ promluvila mi v hlavě. Pak se ale podívala stejným směrem. Mám zase halucinace? ‚Ne. Vidím ho taky. Už i slyším. Chce nás vysát! Co budeme dělat?‘ pomyslela jsem na útěk. Alex si to přečetla a hned se přeměnila. Všichni už si teď všiml jak jsme nervózní a také jak se klepu. Jacob hned začal vrčet a rozhlížel se kolem. Stejně tak i ten druhý vlk. Edward se otočil směrem toho upíra. Ten už tam ale nebyl. Kam zase zmizel? Rozhlédnu se znova. Přitom už dělám kroky dozadu. Spatřím ho. Sedí na větvi a pozoruje nás. Na tváři má nelítostný usměv. Je už mnohem blíž. Musíme utéct. Tak jako tak… teď je ale ten pravý čas! A s touto myšlenkou se vydám na zběsilí útěk Alex běží vedle mě. Ani si neuvědomím, kde teď jsme. Jdeme k útesu!

   Už bylo ale pozdě se vracet. Upír byl čím dál blíž. Zaposlouchám se. Nejen že slyším toho upíra, ale také dusot několika tlap a jiných nohou. Už pomalu vidím konec cesty. Hranici divokého moře a pevné země. No jo!

„Alex nezastavuj skoč dolů!“ za běhu se otočím a oživím stromy. Snažím se trefit toho hajzla co nás pronásleduje. Jedna větev ho trefila. Spadnul na zem.  Vyšlu paprsek světla. Začne ječet. „Moje Oči! Ty svině! Zabiju tě!“ a s tím se na mě rozeběhl. Na mě padala únava. Zase jsem vyčerpala moc energie. Snad se nebude opakovat komat. Rychle se rozeběhnu k útesu. Alex tam čekala. Nechtěla skočit bezemě. „Skoč!“ Alex se odrazila a za letu přeměnila zpátky na člověka. Skulila se do klubíčka. Já už na to neměla sílu. Všechny síly mě opustili s posledním rozběhem za svobodou. Teď už jen padám a padám do hlubin moře. Do rukou krásné a nezkrotné síly. Kdybych tak zakusila co je to láska a mohla strávit aspoň chvilku s Jacobem. Kdybych tak mohla říci Sbohem rodině a přátelům... Dopad do vody mě vyrušil ze vzpomínek a myšlenek. Klesala jsem ke dnu… naposledy jsem spatřila jak se sestra vynořila. Pak mi došel kyslík a já viděla jen tmu.

Jacob:

Když se mezi námi objevila Amy a vyjasnila nám všem co se stalo, chtělo se mi skákat radostí. Do toho všeho se Jared otiskl do Alex. Pak se ale začala Amy klepat stejně tak i sestra která se přeměnila zpátky na vlka. Obě měli v očích hrůzu. Co se děje? Začnu vrčet a rozhlížím se všude kolem. Něco mihlo mezi větvemi. Edward už si toho také všiml a začal vrčet. Amy a Alex se dali na útěk. Rozeběhnu se za nimi spolu s Jaredem. Když už jsem ji jednou našel, nechci ji ztratit znova. Za námi běžel Edward, Emmet, Carlisl a Alice. Naše Fangelvky se ztratili z dohledu. Běželi jsme La push, a mířili k útesům. Proč tam? Pak se stalo něco nečekaného. Stromy ožili a snažili se uhodit upíra. Pokud jsem to pochopil dobře. Upír zakopl. Pak se objevil silný záblesk světla. Upír začal ječet. „Moje Oči! Ty svině! Zabiju tě!“ V jeho hlase byla slyšet bolest a zlost kterou cítil. Dobře mu tak. Potom co vyběhnu z lesa a všechno uvidím, mě popadne strach. Stejně tak Jareda. Ten upír se malátné rozeběhl za dívkami ale ty skočily dolů z útesu. Srazíme upíra k zemi. Pak se z lesa vynoří Cullenovi a vrhnou se na upíra. My skočíme dolů z útesu. Když jsme skoro ve vodě, zaslechnu Alex.

„AMY!!! AMY KDE SI??!!“ volala hlasitě. Pak jsem dopadl do vody. Vynořím se.

„Kde je Amy?“zakřičím na Alex. Zmocňoval se mě panika. Kde je moje láska?

„Nevím.“ Odpoví zoufale. Rychle se nadechnu a potopím. Rozhlížím se pod vodou. Proud se mnou hází. Pak ji ale uvidím. Proud s Amy házel se tam a přitom klesala ke dnu. Rychle plavu pro ni. Rty měla už modré. Popadnu jí a plavu s ní k hladině. Když se vynoříme na hladinu. Alex vyjekne. Jared ji chytí a všichni plaveme ke břehu. Rychle vynesu Amy na suchou pláž. Položím ji do písku. Už nedýchala a ani ji netlouklo srdce. To ne….

„Amy…To mi nemůžeš udělat. Když tě konečně najdu nesmíš mě opustit!“ Začnu dělat umělé dýchání a masáž srdce. Amy nereagovala.

„AMY! SAKRA CO TO DĚLÁŠ? TY MUSÍŠ ŽÍT! Slíbilas mi to.“pak se zhroutila a začala plakat.Jared ji objal a choval v náručí. A já se snažil přivést mojí lásku k životu….

Amy:

Ani nevím co se stalo. Najednou jsem se ocitla ve vzduchu. Na zádech jsem měla velká čistě bílá křídla. Vedle mě se ve vzduchu vznášela dívka. Taky měla křídla. Měla dlouhé bílé šaty. Vlasy měla oříškové s rudými proužky. Do obličeje jsem jí neviděla. Podívám se pod sebe. Nacházelo se tam to nezkrotné moře. Alex panikařila a otáčela se na všechny strany. Volala mé jméno. Po tvářích mi stékali slzy. Do vody najednou dopadly dva kluci. Jacob a toho druhého neznám. Má láska se potopila. Hledala mě. Po chvíli se vynořila s mým tělem. Alex začala vyvádět.

„Takže jsem mrtvá. Teď je ze mě anděl?“zeptám se a přitom pozoruji jak plavou ke břehu.

„Amy, mrtvá ještě nejsi. Abys věděla, jsem tvůj strážný anděl.  Víš tobě se podařilo něco, co se jen tak nestává. Změnila jsi osud. Dnes měla zemřít tvoje sestra. Ty jsi se ale obětovala. Vždy jsi něco říkala… vzpomeneš si co to bylo?“

„Naděje umírá jako poslední…“vypravím ze sebe.

„Správně. Vždy jsi bojovala až do konce. Tvůj čas ještě nenastal. Nechceš se vrátit? Podívej jak bys jim chyběla. Všichni tě mají rádi. Rodina a Jacob nejvíc. Proč se vzdát báječného života? Naděje umírá poslední…“ A pak odletěla. Alex plakala v náručí toho kluka. Jacob už plakal taky. Jestli mám ještě šanci, chci ji využít. Chci poznat lásku, a slyšet smích mé rodiny a přátel. Sletím ke svému tělu a lehnu si na něj. Pak se do něj propadnu.

Jacob:

Po pěti minutách oživování už jsem pomalu nemohl. Mé svaly protestovaly při každém dalším pohybu. Bolest jsem už ale moc nevnímal. Teda tu fyzickou. Síla v kterou jsem ani nevěřil mě poháněla dál. Za mnou se objevili Cullenovi. Carlisl si sundal bundu a dal ji Alex. Pak přistoupil k Amy a ještě jednou jí zkontroloval tep. Nic. Zavrtěl hlavou a všichni upíři posmutněli. Vzdal jsem to. Slzy mi tekli proudem. Proč mě opustila? Ani jsem ji nestihl poznat. Alex brečela a zoufala… Najednou se stalo něco nečekaného. Tím jak jsem ležel na její hrudi, slyšel jsem ticho které vládlo v jejím těle. Z čista jasna se ozvalo slabě bum. A zase bum. Vzplál ve mně plamínek naděje. Její srdce se pomalu dalo do pohybu. Rychle zvednu hlavu. V tu ránu sebou Amy cukla a začal vykašlávat vodu. Všichni se podívali na Amy. Alex přestala vzlykat. Vyskočila na nohy a utíkala k nám.

Jak Amy vykašle všechnu vodu. Podepřu jí hlavu podívala se na mě a pak namáhavě natočila hlavu k Alex. Pousmála se. Vypadala šíleně vyčerpaně. Páni mě potkalo takové štěstí. Otočím hlavu k nebi a zašeptám „Děkuji“. Emmet si sundal bundu a já jí obalil Amy.

„Už jsem si myslela, že svůj slib nedodržíš. Tohle už mi nedělej… Ale vděčím ti za život… děkuji.“ Má Láska se znovu usmála. Zvednu ji do náručí. Byla lehká jako pírko.

„Nikdy ti to neudělám. Já své sliby dodržuji. Ale celkem mě překvapilo…Jak jsi vyváděla. To bych si na tebe netypla…“ a pak upadla do bezvědomí. Co? Všichni se tvářili zmateně.

„Amy mě překvapuje čím dál tím víc. Pojďte, musíme ji co nerychleji dopravit k nám. Ať nepromrzne.“ ‚Jacobe kam teď jdete? A jak je na tom Amy?‘ Ptal se Sam. ‚Same stal se zázrak. Amy žije. A já jsem šťastnej jako blecha. Jdeme teďka ke Cullenům. Carlisl ji musí prohlídnout. Odveď smečku domů. A Same, Děkuju.‘ ‚Není zač.‘ Dorazíme ke Cullenům. Ten smrad Cullenů bych normálně nevydržel. Ale kvůli ní všechno.

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Darovaný život... - 14.kapitolka: