Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Darovaný život... - 13.kapitolka

16.07.2009 (10:32) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 886×

13.kapitolka

Alex ještě ten večer vylezla na půdu pro naše jezdecké věci. Když jsem vešla do pokoje, proletěla mi hlavou otázka:Proč tu vlastně už nemám žádné fotky toho jak jsem jezdila? Nedokázala jsem si na ni odpovědět. Nakonec dojdu do ze skříně vyndám fotky, dám je do rámečků a rozmístím po pokoji. Tak to je lepší. Ze zdola zavolala mamka, ať jdu na večeři. Hned se vydám dolů.

   Po večeři si ještě udělám úkoly. Pak si dám sprchu, vyčistím zuby a popřeji všem dobrou noc. Musím jen doufat, že nebudu znova křičet ze spaní. Nechci děsit rodiče víc, než už jsou.

   Ráno pro mě bylo konečně trochu veselé. Stávala jsem s dobrým pocitem, že mě napadla pouze jedna noční můra. Školu jsem Jakž takž přetrpěla. Sice jsem byla pořád trošku rozhozená a nervní, ale se sestrou se cítím v bezpečí. Angela se rozhodla, že zkusí jezdit. Eric ten se nabídl jako doprovod. Tomu se všichni upřímně divili. Cullenovi nás nespouštěli z očí. Alice se mnou při hodině bavila, což byl také šok. Edward se na mě už tolik nemračil. V očích měl teď spíš zvědavost a tomu jsem sama nevěřila protože i starost. Co by mohlo trápit upíra, který má tak skvělou rodinu? No teda až na Rosali. Už jsem ji několikrát slyšela, jak jí uniklo zavrčení. Teďka nám už skončila škola a my se vydali po parkovišti k motorce. Nemůžu si pomoci ale oči mi chvilkami stříleli k místu kde jsem spatřila toho upíra.

   Kousek za námi šli Cullenovi. Do zad se mi zabodávali jejich pohledy. Ozvalo se hvízdnutí.

Otočím se za původcem.  Oči mi padli na Deana který na mě zamával a pak si poklepal na hodinky. No jasně. Už bychom měli být ve stájích!

„Si myslí jak není originální když si ve vlasech udělá zelené a modré proužky. Vypadá jako vodník.“ Vyštěkla Rosali šeptem tak silným, že by to zachytil i člověk který dává pozor. Tak tohle teda poslouchat nebudu! Posměšky strpím ale tohle přirovnání ne! Prudce se na otočím.

„Tak hele, jestli mě chceš pomlouvat, klidně. S tím žiju od mala. Ale nestrpím aby mě někdo přirovnával k vodníkovi! Moje vlasy se mi líbí tak jak jsou, jestli ti to vadí, tak se klidně zblázni.“ Řeknu sice normálním hlasem ovšem s výhružným odstínem. Všichni Cullenovi stáli na místě a zaraženě mě pozorovali. Rosalie metala očima blesky. Pak se otočím a jdu za sestrou.  Za mnou se ozvala potichoučku Rosalie.

„Kdyby věděla kdo jsem do opravdu, tohle by si nikdy nedovolila a radši by vzala nohy na ramena.“ Člověk by to nemohl zaslechnout ale kdo řekl , že já jsem člověk? Postřehla to i Alex.  Když dorazíme k motorce, jen ji odemkne a nastartuje.

„Amy moc je neprovokuj. Nechci na nás přitahovat pozornost. A jak se vůbec cítíš? Pořád seš taková,… Nervózní.“ Řekne šeptem a nasadí si helmu.

„Taky že jsem. Ale teď už bychom měli jet na ranč. Pomůžeš mi s helmou?“ jen přikývne a zapne mi helmu. Nasednu a vyrazíme do La push. Zítra bude víkend takže nám práce jen přibude. Věci tam už máme. Mamka nám je tam ráno vzala když byla prohlednou pár koní.

   „Ahojky Kristen! Od kdy začnou hodiny?“ Pozdravíme jakmile dorazíme.

„Ahoj holky. Za deset minut by měla začít hodina se začátečníky. Máme zatím čtyři zákazníky. Věci máte v šatně Tak se mazejte převléct!“ a pak se zasměje. Zasalutujeme a běžíme do šaten. Cítím se tu jako doma. Konečně zase volná a bezstarostná. Ani nevím proč na mě tohle místo tolik působí. Snad kvůli tomu, že tu jsou koně, nebo proto, že jsme v lese tak kilometr od moře? No bylo mi fuk proč se tu tak cítím. Hlavní bylo, že tady mě opouštěli všechny starosti.

   Převlečené se vydáme do stájí. Tam pomáháme vyhřebelcovat koně. Kristen nám přivedla naše žáky. Dva chlapci a dvě dívky. Ron, Peter, Lisa a Irma. Nebyli moc staří.

„Tak jo začnem. Ahoj děcka. Já jsem Alex a tohle je Amy.“Představila nás sestra.

„Kdo z vás ještě nikdy neseděl na koni?“ Ron zvedl ruku.

„Dobře. Takže než vůbec vezmeme koně do výběhu musíme si říct pár věcí….“řeknu a spolu se strou jim vysvětlíme základy. Jako že u koně jdeme vlevo, držíme ho blízko udidla a takové věci…

„Teď ještě jedna rada. Když vidíte koně poprvé, měli by jste mu dát taky šanci aby vás poznal. To uděláte tak, že k němu přistoupíte a necháte si očuchat ruku. Pak ho pozdravíte zeptáte se, jestli se můžete projet.“ Peter si odfrkl. „Co ti vadí Petře?“Řeknu

„To se ho jako budu ptát jestli mě bude i poslouchat?“

„Tak podívej. Kůň je velice inteligentní a hrdé zvíře. Ber je jako sobě rovné. Oni mají taky city. Taky přemýšlí jako mi. Pokud se chceš stát dobrým jezdcem, tohle si musíš pamatovat.“ Spustí sestra. Všichni poslouchali jen Peter se šklebil. „Teď si každý vyveďte koně do venkovní kruhové jízdárny. Nezapomeňte co jste teď slyšeli.“ Všichni nás poslechli. Vysvětlování nám zabralo čtvrt hoďky. To je celkem dobré. Koutkem oka zahlédnu jak nás pozoruje Dean. Usmíval se od ucha k uchu. Děcka si nasadili helmy a poté co se seznámili s koňmi vešli ven před stáje. Tam už na ně sestra čekala. Já šla poslední.

   Trénovat je bylo těžké ale nás to bavilo. Lisa se divila našim metodám ale líbilo se jí to mnohem víc. Měla z nich největší talent. Šéfka s námi byla nad míru spokojená. Co jsme je dotrénovali, čekala nás soukromá hodina s Angelou. Jak se dozvíme u Kristen. Tak tohle bude zábava. Naše přítelkyně dorazila dřív. Pučíme jí jedny místní boty helmu. Pak jsme jí museli všechno ukázat a popsat. Poslouchala nás a snažila si to zapamatovat. Dostala toho nejposlušnějšího koně Vločku. Měla velice mírnou, klidnou a poslušnou povahu. Ideální. Když ji Ang vedla ven, smála se jako sluníčko. Venku jsme ji naučili nasednout. Povedlo se jí to hned na první pokus. Jezdilo se na jedné volné pastvině. Tam jsme ji dali na lonž. Alex se ujala vedení a já se s Deanem a Ericem koukala na to dílo. Sestra každou chvíli vydala povel co má dělat. Angele to celkem šlo, jen měla neustále shrbená záda. Klus se jí líbil nejvíc. Když jsem se tak koukala po Ericovi, musela jsem se zasmát. Ten pohled nikdy nezapomenu. Fascinovaně se na ní koukal. Nakonec vytáhl foťák, a začal fotit.

„Hele Ericu, jen mezi námi dvěma, nelíbí se ti takhle náhodou Ang?“ Jen se usmál a přikývl.

„Tak to ti schvaluju. Taky se jí líbíš.“A byla to pravda. Angela už o něm několikrát mluvila a jednou se přiznala že se jí líbí. Chtěla bych aby jim to klaplo.

   Když pak Angela skončila, prohlásila, že ji tu máme v pondělí čekat znova. Byla nadšená. A ještě víc když ji Eric pak pozval do kina. Nakonec jsme ale museli i mi domů. Teď právě jedeme rezervací na motorce. Já mám zase špatná pocit že nás někdo pozoruje.

   Alex přibrzďovala, když najednou ucítila jak jí volají instinkty. Stejně tak i já. Jedno zvíře potřebovalo pomoci. Alex rychle zajela na lesní cestu a tam schovala motorku do houští. Když se přemění a já se na ni chystám vyskočit, objeví se další zvíře co nutně potřebuje naši pomoct. Každé je jiným směrem.

„Ty běž na sever, a já jdu do La push.“Křiknu. Alex přikývla a rozeběhla se svým směrem. Běžím jak nejrychleji mohu. Není čas abych skákala po větvích. To zvíře je čím dál zoufalejší. Najednou si uvědomím, kterým směrem běžím. Směřuji k pastvinám!

   Přede mnou se objeví pastvina. Hledám zvíře nouzi když ho spatřím. Je to hřebec který patří Kristen! Kdysi se sním závodilo ale ze zdravotních důvodů musel přestat. Teď se ho dva chlapy snažily odvést pryč. Měl kolem krku lano, které se mu zařezávalo do kůže. Ještě zrychlím. Kůň byl už šílený strachy. Rychle se schovám za dodávku. Napodobím řev pumy. (To umí každá Fangelvka. Teda ale každá jiné.)Chlapy se zrazí na místě. To mi stačí k tomu abych jednoho trefila kamenem do hlavy. Leknutím pustil lano. Vyběhnu z úkrytů a přeskočím plot. Hnědý hřebec se stále spínal. Jakmile mě uviděl trochu se uklidnil. Jen co na něj promluvím je už úplně v klidu. Sice jen na takový okamžik abych na něj naskočila ale i to stačí. I se mnou se postavil na zadní. Já měla co dělat abych se udržela. Když dopadl trhl hlavou. Zloděj to nečekal a pustil lano. Chytnu se jednou rukou hřívy a Don se mnou začne cválat pryč od nebezpečí. Na konci zastavil. Sundám mu lana z krku. Zafrkal jako dík. „Není zač. Přece tě v tom nenechám. Dej na sebe pozor.“ A otevřu mu vrata do druhého výběhu. Rozeběhnu se zpátky. Opět nadlidskou rychlostí. Když v tom zaslechnu dopady těžkých tlap. Sestra to ale nebyla. Za mnou se vynoří. Vlci. Zase ti velcí. Hned se dám na úprk. Zase jim zmizím ve větvích. Když se ale rozhlédnu po vhodné větvi, spatřím moji noční můru jak sedí na větvi asi tak dva metry od mě. Vyjeknu. Zavřu oči a doufám že je to jen halucinace. Když je zase otevřu, už tam není…

„Jen se ti to zdálo…. Jen se ti to zdálo….“Říkám si a snažím se uklidnit. Copak jsem vážně už blázen? Rychle uteču pryč….

   K motorce dorazím celá zadýchaná. Takhle dlouho jsem tryskem ještě neběžela. Alex už dorazila na místo a čekala na mě.

„Amy máme průšvih.… Já se poprala s Edwardem! Můžu být ráda že jsem naživu. On chtěl zabít pumu která měla akorát mladé! To jsem nemohla dovolit…“Zvednu obličej k ní.

„Amy co se stalo?“ všechno jí řeknu. Nedokážu to už v sobě dusit.

„Já musela jsem pomoci Hřebci od Kristen. Když jsem se vracela, narazila jsem na ty vlky. Začali mě pronásledovat. Schovám se ve větvích a tam potkám jeho . Nejspíš to byla jen halucinace ale co když ne? Já už to v sobě nedokážu dusit. Co když nás najde?“

„Amy o kom to mluvíš. O Jakobovi? Cullenovi?“ ptala se starostlivě.

„Ne…. O nich ne.. O něm. O tom upírovi!“a dám se do pláče… Alex zkameněla. Už věděla koho myslím. A vůbec se jí to nelíbilo.

„Musíme to říci rodičům. To jeho si potkala u školy? Kvůli němu jsi omdlela?“

„Ano. Promiň že jsem vám to neřekla… Ale já měla hrozný strach a navíc jsem si trochu i myslela, že to byla jen halucinace…“ Alex mě obejmula….

„Šššš… To bude dobrý… Pojď vydáme se domů. Pro tu motorku zajdu zítra….“Pak se přeměnila na vlka a já si na ní sedla. No spíš lehla. Alex mě nesla domů. Co bych si bez ní počala? Ona je můj strážný anděl.

   Zatím co venku už padla noc. Já sedím doma a všechno ještě jednou opakuji. Znova jsme jim řekli o snech. Mamka i taťka byli velice znepokojeni. Mamka má naštěstí zítra volno. Chce nás hlídat. Taďka šel ještě dnes večer do lesa a pátral po jeho stopě. Domů se vrátil v jedenáct. Vypadal už klidněji.

„Prošel jsem celý les na severu i La push. Byl tam. Ale ta stopa je už starší. Stejně tak jako všechny ostatní. Nejspíš je už pryč. Amy nechci ti ublížit ale možná si ty halucinace měla doopravdy. Ten už tu není nejspíš tak dva týdny…“ Ruce se mi přestali klepat. Byla to jen halucinace. Takže jsem nejspíš blázen… No furt lepší než aby tu byl skutečně… Alex se usmála ale oči měla stejně plné starostí.

„Půjdu si lehnout…. Dnes toho na mě bylo už moc.“

„Dobrou noc zlato. A nic si z toho nedělej. Tohle se může stát každému…“ Alex šla se mnou.

„Amy já ti věřím. Nechci zpochybňovat tátu ale srdce mi radí abych věřila spíš tobě.“řekla mi jakmile jsme sami v pokoji. Pak odešla. Provedu nutnou hygienu a odskočím si na záchod. Zase jsem radši usínala s rožlou lampičkou.

   Noc byla pro mě velice neklidná.. Provázeli mě noční můry a výkřiky. Alex se u mě několikrát objevila v pokoji aby mě vzbudila. Povedlo se jí to ale jen jednou. Pak jsem dostala zase bezesný čaj. A hned se mi spalo líp. Místo snu, se doslavilo něco jiného.

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Darovaný život... - 13.kapitolka: