Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dar vidění budoucnosti-8.kapitola

Edward By Lareth


Dar vidění budoucnosti-8.kapitolaAhoj,tak tady máte další kapitolu.Je trochu delší,ale zítra,v pátek,jedu na týden do Anglie a tak nebudu moct psát,tak abyste měli alespon něco.Pište komentáře a díky že mě čtete.

 

8.kapitola-svoboda

Chvíli stál na místě a pozorně poslouchal. Opatrně udělala jeden krok k nám a pak další. Přeběhl mi mráz po zádech, strach mě začal objímat a chloupky na zádech se mi zježili. Podívala jsem se na Jacka. Vypadal překvapivě klidně. Tak klidně, že to bylo až s podivem. Muž se pomalu přibližoval, krok za krokem byl blíž a blíž. Znovu jsem se na Jacka neklidně podívala. Jack zachytil můj pohled a chytl mě za ruku, usmál se a lehce mi ji stiskl.

,,Co budeme dělat?" Vyděšeně jsem zašeptala.
Jack byl chvíli zticha a vypadalo to, že o něčem usilovně přemýšlí. 
,,Rychle, už bude tady. Co uděláme?" Upozornila jsem ho napjatě.
,,Tak dobře." Nechápavě jsem se na něj podívala, ale už jsem nestačila nic říct.
Obraz se mi rozmlžil, nic jsem nerozeznávala, cítila jsem strašný poryv větru, který vanul proti mě, vlasy mi vlály a já cítila jak se mi dělá špatně od žaludku. Byla to jedna setinka, ale zdálo se, že je to věčnost. Prostě jsem v jedné chvíli stála v temném výklenku a v druhém před stěnou polorozpadlé budovy u nějakého keře, nejspíš Zlatého deště. A zvláštní bylo, že jsem byla na Jackových zádech. Vůbec jsem netušila jak jsem se tam dostala. Ale jediné co jsem vnímala byl pronikavý houpavý pocit v žaludku. Myslela jsem, že budu každou chvíli zvracet.
Ani jsem si nevšimla, že mi Jack násilím, ale pořád jemně, sundal mé ruce, s nehty pevně zarytými, z jeho ramen, a sundal mě ze svých zad na zem.
,,Mary Alice? Podívej se na mě." Zatřásl se mnou.
Mdle jsem se mu podívala do očí a nechápavě jsem na něj zírala.
,,Teď není čas nic vysvětlovat. Musíme chvátat. Vše ti vysvětlím ve vlaku. Jdeme." Chytil mě za ruku a táhl mě pryč.
,,Co...co...co...počkej...co to...bylo?" Vytlačila jsem ze sebe namáhavě.
,,Teď není čas." Ledově klidně a tvrdě řekl Jack. ,,Trpělivost přináší růže."
Dál jsem se už neptala. Utíkala jsem s Jackem ruku v ruce dál od té hrůzné budovy. Až teď jsem si všimla, že je noc. Byla děsivá tma, kterou osvětloval jen měsíc. 
Běželi jsme za roh a pak za další.Tam čekalo auto. Jack mi otevřel dveře u sedadla spolujezdce, zaklapl dveře, sám si sedl za volant a nastartoval auto. Auto se rozjelo. Jelo tmavými, prázdnými ulicemi, jednu za druhou.
Jack jel velice rychle. Domy na ulici byly jedna velká, rozmazaná skvrna. Nervózně jsem se připoutala.
,,Připoutej se a zpomal trochu, sakra." Zvýšila jsem hlas.
Jack byl zticha a nevypadalo to, že by chtěl zpomalit.
Nevím jak dlouho jsme jeli půl hodiny možná hodinu. Pak jsme zastavili. Pořád byla tma. Vystoupila jsem z auta a rozhlídla se kolem. Zaparkovali jsme před vlakovým nádraží. Patřila k němu velká budova, vedle byl průchod k vlakům, několik lamp osvětlovali spoře budovu a průchod, na štítu budovy byli velké hodiny, osvětlené velkou lampou, pověšenou na střeše. Zaostřila jsem pohledem na ciferník hodin. Bylo půl jedné ráno.
,,Je pozdě. To ještě jezdí vlaky?" Zeptala jsem se.
,,To je jediný vlak, který v tuhle dobu jede. Proto jsme tak chvátali. Kdyby nám ujel bylo by po všem." Odpověděl on, klidně.
Zamkl auto a stoupl si vedle mě.
,,Jdeme." Řekl, chytil mě za ruku a udělal krok k nádraží.
,,To tu necháš auto?"
,,Ano, kdyby jsme jeli autem, bylo by to více nápadné. Takhle víc splyneme s ,davem,,," Zastavil se a podíval na mě. ,,Lístky už máme koupené, pojď. Ať nám to na poslední chvíli neujede."
Zase jsme vyrazili směrem k průchodu. Prošli jsme jím. Na druhé straně byl přistavený jediný vlak. Byli jsme tam skoro sami. Na lavičce pod lampou seděla stará pani, která nepřítomně koukala na vlak, vypadala zamyšleně. Další dva lidé, mladá žena a mladý muž, právě nastupovali do vlaku. Třetí člověk, který tu byl, byl nějaký bezdomovec. Ležel na lavičce, na západní straně nádraží, pod oknem velké budovy. Byl otrhaný a smrděl. Spal a chrápal jako o život. Poslední člověk na nádraží byl průvodčí, který právě ohlašoval, že vlak bude odjíždět.
Rychle jsme došli k vlaku. Jack mi pomohl dovnitř a pak nastoupil za mnou. Našli jsme si prázdné kupé a usadili se. Nervózně jsem si hrála s rukama a dívala se z okýnka do tmy. Průvodčí zapískal a vlak se pomalu rozjel. Chtěla jsem promluvit, ale nějak jsem se nemohla donutit abych promluvila.
,,Je to těžké. Nevím jak to vysvětlit. Ještě jsem to nikomu neřekl." 
Byla jsem zticha. Nějak jsem tušila, že kdybych promluvila, přestal by mluvit a nic by mi neřekl.
,,Jsem jiný než ostatní. Musíš mi slíbit, že nebudeš vyvádět."
Mlčky jsem na něj koukala.
,,Slibuješ?" Řekl poněkud ostřeji.
,,Slibuji." Zašeptala jsem.
,,Já nejsem člověk." Nedíval se mi do očí.
,,A kdo jsi?" Snažila jsem se spojit náš pohled.
Chvíli bylo ticho. Podíval se mi do očí: ,,Jsem.....jsem upír."

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dar vidění budoucnosti-8.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!