Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dar vidění budoucnosti-6.kapitola

16.05.2009 (23:40) • puphu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1443×

6.kapitola-další vidění

Dusné ticho prořízl zvuk tříštícího se zrcadla. Sklo se rozlítlo po malé místnosti. Ale to jsem nevnímala, snažila jsem se vstřebat, to co jsem v něm viděla. Mé pocity byly v té chvíli smíšené. Na jednu stranu, vypadala jsem příšerně. Měla jsem temné kruhy pod očima, moje pokožka byla špinavá, ale zároveň nezdravě popelavá. Na druhou stranu, moje vlasy. Byly různě dlouhé, na některých místech delší než jinde, rozježené do všech stran a směrů. Nikdy bych nečekala, že se mi to bude líbit. Byla jsem si jistá, že nic takového nikdo mít nebude.
,,V pořádku?" Zeptal se Jack.
,,Ano. Jen je to zvláštní. Mít krátké vlasy. Ale myslím, že si na to zvyknu."
,,Chceš slyšet co si myslím?" Váhavě se otázal.
,,Jistě, povídej." Kývla jsem hlavou.
,,Já si myslím, že je to moc hezké. Vypadá to originálně a....a..... a."
Zmateně jsem se na něj podívala. Po krátké odmlce pokračoval.
,,Ani nevím co říct. Ale..."
,,Tady mě stejně nikdo neuvidí," skočila jsem mu do řeči ,,že?"
,,Tak jsem to nemyslel." Omlouval se.
,,Ne, já vím," slabě jsem se zasmála.
,,Dobře, tak já zase přijdu, zatím." Rozloučil se a odešel.
Sedla jsem si zase do rohu a usmála se. Začínala jsem mít Jacka ráda. Budete snad dobří přátelé. Je moc hodný. Nikdy jsme se nebavili o tom proč jsem tady, jak dlouho tu budu nebo jak jsem se sem prostě dostala. Nikdy mě neodsuzoval a tomuto tématu se pečlivě vyhýbal. I když mi to přišlo trochu směšný. Já jsem v blázinci a on je něco jako můj ,,lékař,, a přitom se bavíme o normálních věcech a jako bychom nebyly ,,blázen a lékař,,.
Podle toho co říkal tu jsem zhruba měsíc, i když mě to připadalo jako staletí. Nemělo by se to nějak řešit? Já nevím nějakými léčebnými kůrami nebo tak něco? Abych se mohla dostat ven?

Za nějaký čas přišel Jack znovu. Mlčky došel až ke mě a sedl si vedle mě. Tázavě jsem se na něj podívala, ale on pořád mlčel a koukal po zdi. Nechtěla jsem ho rušit, protože to vypadalo, že přemýšlí jestli mi má něco říct a případě jak říct, tak jsem taky mlčela. Po chvíli se na mě otočil a zašeptal: ,,Ještě stále vidíš budoucnost?"
Jen jsem se na něj dívala a nic neříkala. Vlastně jsem nevěděla co říct.
,,Promiň, nechtěl jsem tě vyvézt z míry, ale myslím, že jsme se tomuto tématu vyhýbali až příliš dlouho."
,,Měla jsem tušit, že se tomu nevyhnu. Jestli ještě vidím budoucnost? Nevím co na to říct. Proč...proč to chceš vědět?" Podívala jsem se na něj a opatrně jsem odpovídala.
,,Já nechci aby jsi si myslela, že ti nevěřím nebo se ti budu vysmívat."
,,Takže ty my věříš?" Hystericky jsem se zasmála.
,,Ano, myslím, že ano." Nejistě odpověděl.
,,Myslíš? To by jsi měl vědět."
,,Mary Alice jsem v blázinci, denně potkávám lidi co říkají, že mají nadpřirozenou schopnost. I když ty na blázna nevypadáš, tak jako někteří ti lidé."
První jsem se pozastavila nad tím, že mi řekl jménem. Tak dlouho jsem ho neslyšela, že jsem si na začátku nebyla jistá na koho mluví a když jsem si uvědomila, že na mě, znělo mi cize. A za druhé měl pravdu. Kolik lidí co se sem dostalo mělo stejný dar jako já? A kolik se jich dostalo ven? Zase mě polila vlna beznaději.
,,Já jen, že chci aby jsi věděla, že jsem s tebou. A já věřím, že se jednou dostaneš ven." Pokračoval. 
,,Jednou." Zašeptala jsem. 
Položil mi ruku na koleno a už otvíral pusu aby něco řekl, ale to jsem nevnímala. 
Před očima se mi míhali obrázky. Šlo to rychle a většinou to nedávalo smysl. Rozeznala jsem nějaké sudy, pak loď, nějaký útes, pak moře a tmu. Nebyla to taková tma jako jsem vídala poslední týdny, tohle bylo v noci, noc slabě osvětlená měsícem. 
Když jsem znovu začala vnímat reálný svět, bylo ticho. Jack na mě vyděšeně zíral.
,,Co jsi viděla?" Váhavě se zeptal.
,,Asi svojí budoucnost." Potichu jsem odpověděla.

Autor: puphu, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dar vidění budoucnosti-6.kapitola: