Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dar vidění budoucnosti-4.kapitola

edwardbykika

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dar vidění budoucnosti-4.kapitolaChvíli mi to trvalo, ale chtěla jsem další kapitolu napsat co nejdelší. Děkuji za komentáře a prosím o další. A Alice je ještě člověk(jak jinak by mohla pít vodu :-)). A chci upozornit, že je to podle mojí fantazie, takže je možné, že je něco jinak.

15.04.2009 (16:17) • puphu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1225×

4.kapitola=těžko tomu uvěřit

,,Víme o tvém zvláštním daru a věříme ti." Zasmál se jako by právě řekl něco úplně samozřejmého a jasného.
Já i druhý muž jsme na něj zírali se zděšením a překvapením zároveň. Čekala bych cokoli, ale tohle ne. Výhružky, posměch, lítost či zlost. Ale to, že řekl, že mi věří mě zmátlo. Že by měl nějakou podobnou schopnost a byl výjimečný? Ne to nejspíš ne. Že by mi prostě věřil? Stejně mi to nějak nešlo do hlavy.
Donutila jsme se zavřít pusu otevřenou dokořán. Ale stále jsem ještě nedokázala odtrhnout zmatený výraz od muže co právě řekl, že mi věří. Hnědý muž byl nejspíš stejně zmaten jako já i když to vypadalo,že trochu jiným způsobem. Můj výraz byl překvapený a rozpačitý, jeho spíš jakoby jeho ,,spolupracovník,, vypustil z úst něco co neměl, takže jeho výraz se změnil z překvapeného na lehce naštvaný a podrážděný. ,,Jamesi," zašeptal.
James se usmál jakoby nějakému vtipu. ,,Omlouvám se, nečekal jsem, že vás to uvede do rozpaků. Oba." Vesele se zasmál, jako bychom byli v nějaké krčmě, staří přátelé, sedící u velkého stolu a popíjící gin. 
Nevšimla jsem si, že se George vrátil, dokud jsem neucítila vůni jídla. Na chvíli jsem zapomněla na všechno.
,,Ach, už jsi zpátky," řekl hnědovlasý muž úlevně. 
,,Uklidni se, Jacku." Odvětil James.
Jack se na něj nevrle podíval. ,,Je mi líto, ale nic jiného než chléb a trochu zeleniny ti dát nemůžeme," omluvil se dívaje se znovu na mě.
Odkašlala jsem si a zašeptala: ,,To stačí. Děkuji." Křivě jsem se usmála. ,,Za to jídlo samozřejmě." Dodala jsem.
James se zasmál upřímně, Jack nervózně a George jen pozvedl koutky.
,,Myslím, že tě necháme o samotě." Řekl Jack otáčeje se k odchodu. ,,Jo a," zastavil se na místě a elegantně se otočil zpátky ke mně. ,,Budeš to muset zvládnout po tmě. James, pojďme."
James se ještě jednou vesele zasmál a spolu s Jackem a Georgem odešel ven.
Jakmile se zabouchli dveře a místnost se znovu ponořila do tmy, pustila jsem se do jídla. Jediné co jsem kromě jídla vnímala byli vzdalující se kroky mích věznitelů, nebo alespoň jejich poskoků. I když říkali, že mi věří a Jack, že by mi pomohl kdyby to šlo, nejsem si jistá, že je to pravda, váhala jsem jestli jim věřit. Byla jsem jim vděčná, že mi ,,věří,, a že mi donesli jídlo, i když po tak dlouhé době, ale uvnitř mě se něco hádalo. Část mě chtěla věřit, že je někdo na mojí straně, ale druhá část si myslela, že je hloupost, že by byl někdo se mnou. 
Chléb byl oschlý a tvrdý. Ale když máte hlad sníte všechno, a co pak když máte tak velikánský. Když mi toto vždycky říkávala maminka, nevěřila jsem jí. Teď už ano.
Když jsem dojedla a vypila skoro všechnu vodu, zbytek jsem si nechávala na potom kdyby trvalo než znovu přijdou, sedla jsme si úplně do rohu na železnou postel. Byla tvrdá a na místech plesnivá. Byla na ní hrubá deka a něco jako polštář.
Znovu na mě dolehla tíha tohoto místa. Chvilka síly co se mi vrátila, se zase začala vytrácet. Koukala jsem do tmy a cítila beznaděj. Dostanu se snad ještě nikdy z tohohle hrozného místa? Uvidím ještě někdy svou rodinu, své přátele a i sebe v zrcadle? Napiji se ještě někdy vína a ochutnám něco jiného než chleba? Jsem zvědavá jestli mi dovolí se vykoupat a obléknout do čistého oblečení. A kdy to asi bude. Už teď jsem cítila jak smrdím potem a tímhle strašným místem. Myslím, že si na tohle nikdy nezvyknu, a doufám, že ani nikdy nebudu muset.
Lehla jsem si. Dekou jsem se nepřikryla. Hnusila se mi, ale bez ní by postel nebyla k použití. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Ani pištění krys mě nedonutilo otevřít oči. Po chvíli jsem upadla do uklidňujícího bezvědomí. 

Autor: puphu, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dar vidění budoucnosti-4.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře