Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dance 4 life - 7. kapitola

22.08.2014 (16:15) • TinkaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1097×

7. kapitola:

Bella:

„Ahoj, Edwarde, jak se máš?“ pozdravila jsem ho nadšeně, jakmile jsem zvedla telefon.

„Teď momentálně nic moc,“ ozval se ve sluchátku jeho mdlý hlas. Zamračila jsem se.

„Děje se něco?“

„Nerad bych to řešil po telefonu. Můžem se někde sejít?“ navrhl smutně.

„Dobře. Sejdem se za půl hodiny v kavárně?“ souhlasila jsem. Edward jen přitakal. Nemusela jsem mu říkat, v jaké kavárně se sejdeme, protože v celém Forks byla jen jedna, která za něco stála. Položila jsem telefon na noční stolek a začala se chystat.

Jakmile jsem byla připravená, seběhla jsem po schodech dolů a šla říct taťkovi, že jdu pryč.

„Tati, jedu za Edwardem, má nějaké potíže. Vrátím se brzo, slibuju,“ oznámila jsem mu.

„Tak fajn, snad to nebude nic vážného,“ doufal táta. S tím jsem musela jedině souhlasit. Vzala jsem si klíče, obula se, vyšla ven a vydala se směrem ke kavárně.

∞∞∞

Když jsem otevřela dveře, Edward tam ještě nebyl. Našla jsem si tedy stolek a usadila se. Po chvilce ke mně přišla číšnice. „Dobrý den, dáte si něco?“ zeptala se a vytáhla bloček. Přemýšlela jsem, jestli to Edwardovi nebude vadit, ale usoudila jsem, že ne.

„Ano, dám si jednou latté a čokoládový muffin, prosím.“ Číšnice se mile usmála, zapsala si mou objednávku a odešla se slovy: „Hned to bude.“

Usmála jsem se a koukala z okna, jestli neuvidím Edwarda, ale nebylo po něm ani vidu, ani slechu. Povzdechla jsem si a čekala, než mi přinesou kávu.

„Tady to máte,“ ozvalo se najednou. Tak jsem se lekla, až jsem nadskočila na židli a málem z ní spadla. „Promiňte, nechtěla jsem vás vylekat,“ omluvila se ta milá číšnice a já se jen usmála.

„To nic, už jsem v pohodě. Děkuju,“ odpověděla jsem a ona odešla. Zakousla jsem se do muffinu a najednou se nade mnou ozval hlas: „Jaké to je?“ Nadskočila jsem znova a pořádně se zakuckala, jak mi ten muffin zaskočil. Edward mě jemně praštil do zad a já se konečně přestala dusit.

„Lidi, tohle mi nedělejte! Napřed ta číšnice, teď ty! Kdo bude další?“ rozčilovala jsem se.

„Snad už nikdo,“ zasmál se zlehka Edward.

„Taky doufám,“ přitakala jsem a Edward se posadil.

„Tak, copak se stalo?“ zeptala jsem se zvědavě. Edward otevřel pusu a nadechnul se, ale dřív než stačil něco říct, přišla znova ta číšnice.

„Dobrý den, copak si dáte vy?“ zeptala se ho a sladce se na něj usmála. Propalovala jsem ji pohledem a mračila se na ni, co nejvíc to šlo.

„Dám si to samé, co tady slečna,“ odpověděl a zdvořile se na ni usmál. Ona se na mě podívala s vítězoslavným úsměvem a já měla chuť vraždit. Pak odešla a já se zamračila na Edwarda.

„Nemusel by ses na ni tak usmívat, málem se tady z toho složila!“

On se jen omluvně usmál a řekl: „Promiň, chtěl jsem být jen milý.“ Hlasitě jsem si vydechla a zrudla.

„Ne, ty promiň. Nesmím být tak žárlivá,“ omluvila jsem se mu zahanbeně. Edward se zlehka zasmál a pohladil mě po tváři. „Belli, ty přece nemáš na co žárlit!“

„Já vím,“ povzdechla jsem si a chytla ho za ruku. „Tak co jsi se mnou chtěl probrat?“ zeptala jsem se zvědavě.

Edward se zatvářil ztrápeně a odpověděl: „Kluci se se mnou pohádali a vyhodili mě z CoolDancers. Vůbec to nechápu! Nic jsem jim přece neudělal!“

Jen jsem vytřeštila oči. Tohle jsem teda vážně nečekala. „Jakto? Nemůžou tě přece jen tak vyhodit!“ rozčílila jsem se. Edward mě chytil konejšivě za ruku. „No, jak vidíš, tak asi můžou. Já to vážně nechápu! A zrovna teď před Dance 4 life! Jak mi to mohli udělat?“ trápil se dál. Snažila jsem se na něj povzbudivě usmát. „Neboj, to se nějak vyřeší! Oni tě vezmou zpátky, uvědomí si, že bez tebe nemají šanci!“ konejšila jsem ho.

„Díky, Bell, ale nebyl bych si tím tak jistý. Chceš vědět, proč mě vykopli?“ zeptal se smutně. Já jen přikývla. „Proto, že teď chodím s tebou. Prý bys nás mohla nějak podrazit a znemožnit na soutěži. Proto!“ rozohnil se. Jak to dořekl, otevřela se mi překvapením pusa. To jako vážně? To by mě přece nikdy nenapadlo!

„Řekli mi, že se s tebou mám buď rozejít a zůstat, nebo mít tebe a vypadnout. Jasně, že jsem zvolil tebe! Bello, asi to nevíš, ale já tě miluju! A tanec pro mě není zas až tak důležitý jako ty. Nic není tak důležité jako ty!“ prohlásil a já měla slzy v očích. On mi právě vyznal lásku! Teď se na mě nejistě koukal a čekal na moji odpověď.

„Já tě taky miluju,“ usmála jsem se a zvedla se od stolu. Edward udělal to samé a pevně mě sevřel v náruči. Trochu jsem se odtáhla a podívala se mu do očí. Byly tak rozzářené, plné citu. Vytáhla jsem se na špičky, abych ho políbila. Edward mě nejspíš pochopil a sehnul se ke mně níž. Trochu jsem se chvěla a ve chvíli, kdy se naše rty setkaly, se mi podlomily nohy. Zachytil mě a v polibku se jemně pousmál, cítila jsem, jak se mu pozvedly koutky rtů. Vtom se ozvalo zakašlání a já si uvědomila, že jsme ještě pořád v té kavárně.

Odtrhli jsme se od sebe a já samozřejmě zrudla jak rajče. „Pardon,“ omluvil se se smíchem Edward a já se taky omluvně pousmála. Potom jsem zachytila pohled té servírky, co se jí Edward tak líbil. Mračila se na mě a vysílala vražedné pohledy, což vypadalo opravdu vtipně.

„Prosím vás, mohla byste nám přinést účet?“ požádal ji Edward a ona jen zahanbeně přikývla.

Za chvilku už jsme kráčeli ke mně domů. Už jsme tam skoro byli, když mě něco napadlo.

„Hele, Edwarde, a chtěl by ses přidat k nám?“ zeptala jsem se nadšeně. Nechápavě se na mě podíval a já dodala: „No víš, jako k nám do DancingMachines. Tancovat!“

On se šťastně usmál, ale pak mu úsměv pohasnul. „Copak, nechtěl bys?“ Byla jsem zmatená.

„Jasně, že chtěl, ale lidem od vás se to asi nebude moc líbit.“ Aha, takže proto.

„Ale ne, já s nimi promluvím, dobře?“ navrhla jsem.

„Dobře,“ přikývl Edward. To už jsme ale byli před naším domem a začali se loučit.

„Zajdu za Liz a zeptám se jí,“ řekla jsem.

„Tak ahoj,“ rozloučil se Edward, políbil mě na rozloučenou a odešel.

∞∞∞

„Děláš si srandu? Ne, v žádném případě ne!“ rozčilovala se Liz.

„A proč ne? Vždyť ho vykopli! On tanec zbožňuje! Co proti němu pořád máš?“ Vážně jsem to nechápala. Od ní bych to vážně nečekala.

„Proč? Vždyť je od CoolDancers! Může to být špeh, copak ty to nechápeš?“ řvala na mě a tvářila se, jako kdybych byla úplně blbá.

„Chápu to moc dobře! A ty zas nechápeš, že on je prostě hrozně smutný!“

„Bello, prober se! Je to špeh,“ opakovala se pořád dokola.

„Fajn!“ odsekla jsem, otočila se na podpatku a beze slov odkráčela domů.

Nenechte se zmást smutným Edwardem, nic není takové, jak se zdá... :D Doufám, že se kapitola líbila. Snad se brzo zase dostanu k další. :) A ještě se omlouvám za krátkost kapitoly, nějak mě opustila múza... :( :D

Autor: TinkaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dance 4 life - 7. kapitola: