Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 19. kapitola

02.04.2011 (14:00) • Kejty • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3149×

„Co to-" podivil se Damon a klekl si ke mně. Já mlčela. Má ruka byla jen na mém bříšku a čekala na další kopnutí. Na další pohyb mého dítěte.

Pak jsem si vzpomněla na sen. Na sen, který musel být mou budoucností.

„Renesmé," vydechla jsem.

19. kapitola

„Co jsi to řekla?" podivil se Stefan.

„Renesmé, tak se bude jmenovat mé dítě," řekla jsem s naprostou jistotou a poprvé - od incidentu s Edwardem - jsem se usmála.

„Jak víš, že to bude holka?" zeptala se mě Rose.

„Vím to a taky vím, že umřu," zašeptala jsem.

„Cože? Jak to můžeš vědět?" mračil se Damon.

„Jednoduše. Neustále se mi opakuje sen ve kterém si připadám jako v ohni, ale stále žiju. Neslyším své srdce, takže musím umírat. A prosím Damona, aby mě zabil. Ale mé dítě bude zdravé," říkala jsem a vůbec nepociťovala strach.

Všichni si vyměnili tázavé pohledy a pak promluvil Carlisle. „Bello, myslím si, že nebudeš umírat, ale že se tvé tělo bude měnit."

Svraštila jsem obočí. Nechápala jsem, jak to myslí. „Měnit?"

„Řekni mi všechno, co vidíš ve svém snu, zkusím se podle toho rozhodnout, protože vidím, že tvé tělo slábne. Dítě je napůl upír, takže má i větší sílu než ty. Musím o tom zjistit více. Ale teď mi řekni ten sen," naléhal na mě.

„Všechno jsem ti řekla. V tom snu akorát nikde nebyl Edward, takže to sedí. Opustil mě a už se nikdy nevrátí," řekla jsem smutně. Má jediná láska...

„Blbost," zavrtěl hlavou Damon, „Ed neodjel. Přijel rozzuřený domů, pořádně nám vynadal, trochu jsme se poprali a pak se jen odběhl proběhnout. Řekl, že musí být sám."

„Alice, vidíš něco ohledně Belliny budoucnosti?" zeptal se Carlisle Alice, aniž by vnímal, co před chvilkou řekl Damon o jeho synovci.

Alice se mračila a tvářila se frustrovaně. „Ne. Bellina budoucnost je rozmazaná. Asi kvůli tomu dítěti, protože s ním nemám žádně zkušenosti. Vidím lidskou a upíří budoucnost. Nemůžu ale vidět vlkodlačí a tady tu... jak to nazvat... poloupíří."

„No nic. Musím o dítěti zjistit co nejvíce. Čím ho krmit, protože lidskou stravu zřejmě nevstřebává, a čím krmit Bellu, aby neumřela hlady. Emmette, Rose," obrátil se ke svým adoptivním dětem, „vy pojedete do Brazílie a budete se snažit vypátrat nějaké legendy nebo tak něco."

„Já navštím své staré přátele," oznámil Jasper, „a zeptám se jich, jestli o tom zvláštním dítěti něco neví."

„Pojedu s tebou," nabídla se Alice, ale Carlisle ji zastavil.

„Ne, Alice. Ty tu musíš zůstat a sledovat Edwardova rozhodnutí. A začneš se snažit vidět i Bellinu budoucnost. Možná, že až se více s poloupířím dítětem seznámíš, budeš i lépe vidět," řekl jí Carlisle a Alice se nakvašeně odebrala do svého pokoje. Rose s Emmettem odběhli do své ložnice, aby si zabalili věci, a Jasper rovnou vyjel. Asi to k svým starým přátelům neměl daleko.

„Já jdu obvolat známé a budu se snažit o tom něco vyhledat na internetu. Esmé, Damone a Stefane," obrátil se na zbylou trojici, „vy se prosím starejte o Bellu." Jakmile dal Carlisle poslední instrukce, zavřel se ve své pracovně a bádal. Já musela zavolat Jakeovi a taky vyřešit jednu nemilou skutečnost. Maminka s tátou přijedou už zítra.

„Bello? Na co myslíš?" zeptal se mě smutně Stefan a sedl si vedle mě. Damon odběhl i s Esmé někam pryč.

„Myslím na to, že musím zavolat Jakeovi. Můžeš mi prosím podat telefon?" poprosila jsem.

„Jasně," zamumlal a už mi podával mobil. Vyťukala jsem Jakeovo číslo a čekala, až to zvedne.

„Co je, Bells?" ozval se Jacob.

„Jakeu, musíš okamžitě přijet ke Cullenovým," řekla jsem rychle do telefonu.

„Ale Bells, víš že se mezi upírama necítím dobře," odmlouval.

„Jakeu, týká se to mě! Prosím..."

Na druhém konci se ozval povzdech. „No tak dobře. Jsem tam za patnáct minut." Pak položil telefon.

Mezitím se vrátil Damon a s sebou nesl velký, nadýchaný polštář a deku. Polštář mi položil za ramena a přikryl mě dekou.

„Je ti dobře?" zeptal se.

„Jo," pípla jsem, „děkuju."

„Fakt se omlouvám. Ta představa, že by to malý mohlo být moje," zavrtěl hlavou Damon.

„Nebo moje," povzdechl si Stefan.

„Nebo Edwardovo," povzdechla jsem si já, „ale to se dozvíme, až se narodí."

„Jo," zabručeli dvojhlasně.

„Bello, drahoušku," objevila se v obýváku Esmé a nesla obrovský podnos, na kterém bylo asi nějaké jídlo a pití. „Co si dáš? Mám tu ovesnou kaši, jogurt, müsli a na pití čaj, vodu nebo džus."

„Jsi strašně moc hodná, Esmé," poděkovala jsem jí a pokusila se na tváři vykouzlit úsměv, „ale Carlisle říkal, že dítě lidskou potravu nevstřebá."

„Musíme to vyzkoušet. Je napůl člověk, takže nějaké lidské jídlo vstřebat musí. Nebo se alespoň napij. Začínáš vypadat ochable."

„Dobře, tak já si dám ovesnou kaši a džus," poprosila jsem. Esmé s podnosu podala Damonovi kaši a Stefanovi sklenici džusu.

„Můžu tě nakrmit," poprosil Damon a udělal psí oči.

Povzdechla jsem si, ale přikývla. Pořád to může být otec mého dítěte, i když nejvíce bych si přála, kdyby má maličká byla Edwardova.
Damon mi vložil do úst první lžičku a pobaveně se u toho uculoval.

„Ach ne," ozvalo se z prvního patra. Poznala jsem, že hlas patřil Alice. Všichni v obýváku střelili pohled směrem nahoru a Carlisle vyběhl ze své pracovny a vlítl do pokoje Alice. Chvilku se nic nedělo, ale já věděla, že Damon, Stefan i Esmé moc dobře slyší, co si ti dva nahoře říkají. A moc mi vadilo, že jsem tu jediná, která nemůže slyšet ani ň.

„Co se děje?" zeptala jsem se po chvilce frustrovaně.

Esmé se na mě soucitně podívala. Viděla snad Alice, že umřu? „Edward..." řekla jen Esmé. Nemusela pokračovat, už jsem moc dobře věděla, o co se jedná. Edward odešel a nehodlá se vrátit. Opustil mě i mé dítě. Možná i jeho dítě...

Z oka mi sklápla první slza, ale Damon ji stačil rychle setřít. Když ukápla druhá, setřel mi ji pro změnu Stefan, jenže pak už tekly další a další a oni je nestačila stírat.

„Tolik mě to mrzí," omlouval se Stefan. Damon se na mě omluvně podíval také.

„Vy se nemáte za co omlouvat. Já byla hloupá a pitomá. A omlouvám se, pokud jsem vám dala nějakou naději. Jste mi bližší než kdokoli jiný. I fyzicky mě přitahujete, ale mé srdce bude patřit Edwardovi..."

Objevila jsem se na mýtině, kam mě naposledy vzal Edward, Stefan i Damon. Ale mýtina byla jiná. Byla krásnější. Barvy na mýtině byly mnohem více sytější.
Právě vyšlo slunce a já se podívala na své dlaně. Ach, zářily. Třpytily se jako tisíce malých diamantů. Má pokožka se třpytila přesně stejně jako pokožka Edwarda...

Další kapitola

Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 19. kapitola: