Bella žije se svými rodiči a s adoptovaným bratrem Jacobem ve Forks celkem poklidně, ale jen do té doby, než se do městečka přestěhují tři bratři Salvatorovi, kteří mají své tajemství. Jsou to upíří. Bella všem bratrům naprosto a ihned podlehne a postupně bude odhalovat jejich tajemství. Jenže pak sama do nadpřirozeného světa spadne a všechno se zkomplikuje...
Doufám, že se Vám bude první kapitolka líbit a že mi u ní zanecháte komentář. Vaše Kejty. :)
10.03.2011 (16:00) • Kejty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3991×
1. kapitola
Otevřela jsem oči a probudila se tak do dalšího dne, který byl jako každý jiný - zataženo, občas nějaké přeháňky. Tady ve Forks - kde žiji už sedmnáct let - sluníčko vysvitne jen maximálně jednou do měsíce. Ale už jsem si zvykla.
Svižně jsem vstala z postele a mířila si to rovnou do koupelny. Potichu jsem do ní vklouzla, protože jsem neměla ani tušení, jestli ještě náhodou můj bratr Jacob nespí. Jacob nebyl můj vlastní bratr. Mamka s taťkou ho adoptovali, když mu minulý rok nešťastnou náhodou zemřeli jeho rodiče a i sestry. Pro Jacoba to byla neuvěřitelná katastrofa. Ze dne na den se z něj stal sirotek. A protože jsme mu my byli nejbližší, postarali jsme se o něj a po měsíci ho i adoptovali. Jacoba jsem měla ráda, a protože byl o rok mladší, tak jsem se o něj také starala.
Učesala jsem si vlasy, umyla se, vyčistila si zuby a nalíčila se. Pak jsem se potichoučku vrátila do svého pokoje a oblékla se. Koukla jsem na hodiny a uznala, že už nemusím být tak potichu, protože Jake má nejvyšší dobu na to, aby vstával.
Sešla jsem dolů do kuchyně, kde už byla mamka s taťkou.
„Dobré ráno," pozdravila jsem je a oběma dala na tvář malý, sladký polibek.
„Dobré," usmála se na mě maminka. „Jacob už vstal?"
„Nemám tušení," odpověděla jsem jí a nalila si do sklenice pomerančový džus.
„Mohla bys, prosím, dodělat snídani? Já bych se na něj mezitím šla podívat," poprosila mě maminka.
„Jasně," odpověděla jsem jí, vzala od ní nůž a začala krájet rajčata.
„Jak ses vyspala, Bello?" zeptal se mě táta, když mamka odcházela po schodech nahoru.
„Pěkně," zamumlala jsem mu na odpověď a postavila před něj talíř s toasty se slaninou a zeleninovou oblohou.
„Děkuji ti, Bells."
„Dobré ráno," ozval se ochraptělý hlas. Otočila jsem se a musela se zasmát. Jacob měl na hlavě pěkné hnízdečko.
„Co je zas?" povzdechnul si a usadil se na své místo ke stolu. Položila jsem i před něj talíř s toasty a prohrábla mu rukou jeho hnízdo.
„Měl by ses učesat," zasmála jsem se znovu. Jake si něco zamumlal pod vousy, ale tomu jsem já nerozuměla. Vzala jsem si talíř a sama si sedla ke stolu.
„Jakým autem dnes pojedete, děti?" zeptal se nás táta, když se už zvedal od stolu. Musel do práce - je to náš velký policejní náčelník.
„To je přece jasné, Charlie," odpovídal Jacob s plnou pusou, „tím mým." Nic jsem nenamítala, protože jsem věděla, že Jacob nerad jezdí jiným autem než tím svým a že nemá rád, když někdo jiný než on řídí auto. Umanutý to hoch, ale co se dá dělat.
„Dobrá, tak já vám s ním vyjedu," oznámil nám Charlie a políbil mamku.
„Pohni si, svalovče," pobízela jsem Jacoba, když jsem dojedla, „ráda bych byla ve škole včas."
„Neboj, Bells. Budeme tam včas," odpověděl mi s úšklebkem a strčil si do pusy poslední sousto.
„Počkám na tebe v autě," oznámila jsem mu a šla do předsíně, kde jsem si nazula boty a hodila přes sebe bundu.
„Ahoj, mami!" zavolala jsem na ni z předsíně a šla čekat do auta. Batoh jsem hodila na zadní sedadlo a sama si sedla na místo spolujezdce. Pustila jsem si svůj mp3 přehrávač a zadívala se z okna. Zničehonic se auto rozjelo. Nevnímala jsem to, protože zrovna přišla má oblíbená část písničky.
U školy jsme byli, než jsem doposlouchala onu písničku.
„Vystupovat," zavelel Jacob, když jsem si vytáhla sluchátka z uší, „uvidíme se po škole. Sraz tady u auta, dobře?"
Přikývla jsem a rozběhla se ke svým kamarádkám. Za běhu jsem mu ještě zamávala.
„Ahoj, Bello!" mávala na mě kamarádka Jessica. Když jsem k nim přiběhla, hned se na mě sesypala.
„Představ si, že včera do města přijeli tři noví borci!" říkala nadšeně.
„Jo, dva budou chodit s námi do stejného ročníku a jeden do vyššího," přidala ještě Angela, další moje kamarádka.
„Super, jak se jmenují?" zeptala jsem se jich. Už bylo na čase, abych si někoho našla. Předtím jsem se jen starala o Jacoba, první půl rok byl pro něj velice obtížným obdobím a sama se nevěnovala mým potřebám.
„Ten nejstarší, kterému je osmnáct, se jmenuje Damon Salvatore. Prostřední je Stefan Salvatore a nejmladší je Edward Salvatore. Ale mezi Stefanem a Edwardem je jen měsíc rozdíl," sdělovala mi všechny informace Jessica.
„Páni, ty toho víš," dívala jsem se na ni zvědavě.
„Stavili se v mámině obchodě, jsou strašně sexy," povzdechla si zasněně. S Angelou jsme se zasmály a mířily si to ke škole alespoň do té doby, než jsme zaslechly vrčení pořádně nadupaného auta.
Všechny jsme se otočily jako na povel. Ano, přijeli zmiňovaní bratři Salvatoři. Čekaly jsme se zatajeným dechem, kdo z auta vystoupí. Tedy já a Angela. Jessica už to věděla.
Když se otevřely první dveře od černého Porsche, spadla mi údivem brada. Nikdy jsem krásnějšího kluka neviděla. Měl černé vlasy a pronikavé, medové oči a svalnatou postavu. Věděla jsem, že musí být můj, ale jen do té doby, než se otevřely druhé dveře. Z toho nadupaného auta vystoupil mladší kluk s hnědými vlasy a stejně pronikavými, medovými oči, jako je měl ten první. Musel to být Damon, a ten ještě krásnější musel být Stefan. Nebo Edward?
A pak se otevřely poslední dveře a mně se zamotala hlava. Ten poslední měl pro změnu bronzové vlasy, ale také stejné oči, ale byl ještě krásnější než jeho bratři. Nevěděla jsem, jestli je to Stefan nebo Edward, ale bylo mi to jedno. Jediné, co jsem chtěla, bylo dostat se do jeho blízkosti.
„Ach můj bože," vzdychla si Angela, div že neslintala. Ale já měla do toho slintání taky blízko. A nejen já. Všechny holky byly otočené jen a jen na ně.
Bratři se vydali ke škole naším směrem. Zatajil se mi dech, když kolem nás procházeli. Damon - ten nejstarší - se zastavil a se zkoumavým pohledem se na nás otočil a zadíval se přímo do mých očí. Myslela jsem, že se snad zblázním. Sice se mi více líbil ten mladší s těmi bronzovými vlasy, který stál opodál a také na mě koukal, ale co. I ten poslední se na mě koukal.
„Hemží se to tu samýma krásnýma holkama," usmál se Damon a přiblížil se ke mně. Srdce mi několikrát poskočilo. Damon se ještě více usmál, jako by to slyšel. Jasně, ale to není možné.
♥
Škola dnes bohužel uběhla moc rychle. To je poprvé, co něco takového říkám. Ano, bylo to kvůli bratrům Salvatorům. Všichni mě totiž očarovali. Ale kdybych si měla vybrat, vím, koho bych si vybrala. Alespoň jsem zjistila, kdo je kdo. Ten, který se mi líbil nejvíce, byl Edward. Ten, co mě oslovil, byl Damon a ten, který má se mnou snad všechny hodiny, je Stefan.
Všichni jsou strašně milí, sexy, a co je zvláštní, že mají všichni stejnou barvu očí. Ale konec konců jsou to bratři.
Už se nemůžu dočkat zítřka.
Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!