V tomto článku bude Bella vzpomínat na svoji rodinu. Deroo
23.01.2011 (18:30) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3385×
Škola uběhla rychle, takže jsem se domů dostavila brzy. Jakmile jsem odhodila školní tašku do koutu, uvařila jsem si pořádné kafe.
„Stefane?“ zkusila jsem přivolat strýce. Ovšem nikdo mně neodpovídal. Dům byl zcela prázdný, až ne mě. Damon má dneska více hodin než já, a proto přijde později. S uvařeným kafíčkem jsem se pohodlně posadila na gauč a pustila si televizi. Všude byly samé telenovely. Po pohádkách ani stopa, pokud nepočítám ty animované. Jelikož mě z toho nic neupoutalo, přepla jsem na kanál s odpoledními televizními zprávami. Aspoň zjistím, co se děje zajímavého ve Světě. Autonehody, krádeže, vraždy, vše při starém. Když se nad tím zamyslím, tak se nového vůbec nic neděje. Probíhají jedny a ty samé situace stále dokola. Akorát v jiném státě, v jiném městě nebo jinému člověku. Lidi se nezmění, pořád budou stejní, i kdyby jste je mučili dlouhou dobu. Televizní noviny skončily a mně nezbylo nic jiného než si jít udělat domácí úlohy. Ne že bych byla nějaká šprtka nebo tak něco, ale jelikož ke mně vzhlíží i mladší potomstvo, musím být dobrým vzorem. V pokoji jsem zapla hifinu a usedla jsem ke stolu.
Jako první mně padla do ruky matika. Místo příkladů, které jsem měla počítat, jsem přemýšlela nad něčím jiným. Co jsem Edwardovi udělala, že jsem mu nestála ani za slůvko Ahoj? Přehnala jsem to snad na tom večírku? Ale vždyť si s tím začal on. To on se ke mně pomalu skláněl, aby se mohly naše rty propojit. On uskutečnil ten polibek, který mě zahřál u srdce, jen co jsem si na něho vzpomněla. Fakt netuším co se podělalo. Matika mě přestala bavit, a tak jsem se rozhodla, že si zazpívám. Vždy jsem toužila stát se zpěvačkou. Jako malou mě maminka utěšovala, že i ty nejtemnější přání se mohou vyplnit, když v nich budeme doufat a věřit v ně. Ovšem teď plán stát se slavnou zpěvačkou zkrachoval. Lidé by mě poznaly na každém rohu a všimly by si, že se vůbec neměním.
Jednou mě napadlo, co by se stalo, kdyby se celý svět dozvěděl, že existuje něco, jako je můj druh. Chtěly by se stát jedním z nás? Nebo by propukla nehorázná panika? Všichni chytači upírů a lidé, co zkoumají nadpřirozenost, by se asi štěstím pominuli.
V reproduktoru mně začala hrát známá a velmi stará skladba. Maminka mi ji zpívala před spaním, je to taková moje ukolébavka. Co by si asi o mně teď pomyslela? Vadilo by jí, že žiji tak, jak žiji? Měla by ze mě radost? Proklínám tu autonehodu, která mi je vzala. S otcem jsem tak dobře nevycházela, zatím co s matkou ano. Damon nevycházel ani s jedním z nich. Vždy si dělal co chtěl, neposlouchal je – měl radši Stefana. Damon mi říkával, že teprv ke mně ucítil pravou rodinou lásku. Ani nevím, čím jsem si to zasloužila. Byl to prý první pohled, který ho na mně zaujal. Cítil potřebu chránit a rozmazlovat mě. To mu zůstalo do teď.
Velká slza, jako perla, se mi skutálela po tváři dolů na starou fotku, kde byla celá naše rodina. Můj bratr neví o tom, že ji mám. Tajně jsem ji vzala z domu při prvním stěhovaní.
„Jsem doma,“ozvalo se zdola. Klid, který jsem měla, byl fuč. Rychlostí blesku jsem seběhla ze schodů.
„Je ti něco?“ podíval se na mě s ustaraným pohledem.
„Jsem v pořádku. Jak bylo ve škole?“
„Nic, pár zjebů za chování, jinak v klídku. Potkal jsem toho tvého vysněného. Nedíval se na mě moc radostně. To o tobě ví? Že jsi stejná jako on?“ Stupidní otázka.
„Ano ví, jak jinak.“ Damon se natáhl na pohovku a nohy si dal na stůl. Škoda, že neumím číst myšlenky. Měl na tváři ten svůj přiblblý úsměv.
„Co?“ zeptala jsem se.
„Nic. Ségruš, co dneska podniknem? A jak ses měla ve škole ty?“
„Kvůli tobě jsem přišla pozdě.“
„Kvůli mně ne. Nemáš se tak dlouho fintit. Tvoje smůla.“ V tom přišel Stefan.
„Čau, děcka, jak bylo?“
„Dobře,“ odpověděli jsem dvojhlasně.
„Jsou nahlášena nějaká další zmizení?“ zajímal jsem se.
„Zatím ne. Jenom nějaké poranění. Jinak je zatím vše v normě. Aspoň se to na chvíli ustálilo.“
„Vy jste fakt hrozní, musíte o tom mluvit přede mnou?“ zaprotestoval Damon a vydal se směr sklep.
„Co by se stalo, kdyby se zjistilo, kdo zatím stojí?“ Otázka za všechny peníze.
„Kdyby na to přišla rada, tak by se začalo jednat. A to tak, že by se šlo na lov. Ty něco víš?“
„Ne, jenom se zajímám.“ Stefan si stěžoval na únavu, tak jsem mu šla udělat další kávu. Pak se ozval Damon.
„Stefaneee!!!“
Tento článek jsem psala, když jsem neměla nejlepší náladu, takže se to možná odrazilo. Co byste řekli na to, kdyby nám přibyla další postava?
Následující díl »
Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 9. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!