Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon a Bella Salvatore 50. kapitola + Epilog

08.02.2013 (09:00) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1943×

V černém obleku a s růží v náprsní kapsičce si to s úsměvem na tváři nasměroval k nám. Při pohledu na jeho zlomyslný úsměv jsem u srdce ucítila pocit strachu. Když se zmínil o máti a o řetízku, ztuhla jsem. V hlavě se mi vybavila část snu, kde matka stojí vedle Klause a natahuje ke mně dlaně. Měla na sobě tenhle řetízek. Řetízek, jenž mi právě visel na krku. Ten znak na něm! Ten znak, co má Stefan na prstenu. Ten samý znak má Klaus vyšitý na rukávě. Rodinný znak. Něco je spojovalo.

„Co tady pohledáváš?“ zeptal se ochranářsky bratr a stoupl si přede mě. Edward mě chytil za ruku.

„Chtěl jsem vidět svého synovce a svou neteř na takhle velké události.“ Tohle skončí špatně, musíme pryč! pomyslela jsem si. Edward moji myšlenku zaslechl. Chtěl něco podniknout, jenže všude kolem nás byli… jiní upíři!

„Oni patří k tobě?! Jak jsi jim to mohl udělat!“ vrhla jsem se přes Damona na Klause a vrazila mu facku.

„Au, to nebylo zdvořilé,“ pohladil si levou stranu obličeje.

„Neměl jsi na nic takového právo.“ Dělal, jako by mě neslyšel. Rozhlížel se kolem sebe. Vypadalo to, jako by někoho hledal. Zrak upřel na dveře. Potichu začal odpočítávat. Jedna, dva, tři – značil ústy. Když dořekl poslední číslo, dveře se rozlítly a v nich stál Stefan. Chtěla jsem k němu. Celé moje tělo toužilo po jeho objetí. Nohy nakročily do útěku. Zastavily mě něčí paže. Nebyly to ruce některého z mých přátel, ale z Klausových poskoků. Stefan se polekal. Rozběhl se k nám. Na obecenstvo nebral ohledy a zrovna se vrhl na svého bratra. Vší silou ho odhodil do dáli, až jeho tvrdé tělo dopadlo na stůl s občerstvením.

„Strýčku, ne!“ chtěla jsem zastavit toho, jenž mě proměnil. Smutnýma očima se na mě podíval. Pod spodním víčkem se mu hromadily slzy.

„Bratře, tvoje návštěva mě potěšila.“ Postavil se Klaus na své nohy.

„Pusť ty děti! Oni za nic nemohou. Vím, co chceš – pomstu!“ říkal s klidem. Jakou sakryš pomstu? pomyslela jsem si.

Edward, Damon, kamarádi – kde jsou? Byla jsem tak zahleděná do bitvy bratrů Salvatorových, že jsem si ani nevšimla, že jsme tady sami. Pokusila jsem se těm dvěma vyseknout, drželi mě však dost pevně a ruce mi svázali provazem napuštěným sporýšem.

„Kde jsou všichni? Co s nimi chceš udělat?“ vypadlo ze mě.

Edwarde!!!

Edward:

Nevěděl jsem, jak se to tak rychle seběhlo. Stál jsem vedle Belly, když Stefan bojoval s Klausem. Chtěl jsem mu pomoct, stejně tak i Damon, ale zničehonic jsem ucítil strašnou bolest. Bolest mě uvedla do komatu, ze kterého jsem se prubudil až na školním hřišti. Byli zde všichni – Bonnie, moje sestry, Caroline, Damon, moji bratři a všichni maturanti. Jen Bellu jsem neviděl. Začal jsem panikařit, když jsem ji nezáhlédl ani vedle jejich přítelkyň. *Edwarde* uslyšel jsem v hlavě. Byla to ona. Potřebuje mě. Začal jsem vymýšlet plán. Jediná záchrana pro ni byla Caroline. Rozběhl jsem se za ní!

„Udělej bublinu.“ Tak jsem říkal její schopnosti.

„Nemohou nás slyšet?“

„Ne! Co se to tady děje? Proč jsme tady? Co po nás chtějí?“ Byla vyděšená. Ale to nebyla sama. Děcka tady pobíhala a šílela. Nikdo nechápal, co se odehrává. Ten, kdo chtěl projít přes „ochranku“, zemřel. Těla, zbavená krve nebo se zlomeným vazem, byla pohozena u jedné fotbalové branky.

„Musíme pro Bellu. Volala mě,“ neodpověděl jsem na její otázky. Bonnie se na mě podívala.

„Jak to chceš ale udělat?“ Vedle nás se objevil Damon s Elenou. Caroline je k nám pustila. Vrhl jsem se Eleně do náruče a silně ji k sobě zmáčkl. Jedna z mých sester žije! I ona byla ráda, že mě vidí v pořádku. V hlavě však měla myšlenky i na naše druhé sourozence. Hlavně na Rileyho.

„Bonnie, pár těch upírů skolíš. Nemůžou vědět, že jsi čarodějka. Caroline, ty se ochráníš a poběžíš pro Bellu. Budeme ve spojení v mysli. My ostatní se budeme snažit přežít v boji,“ vykládal jsem jim můj plán.

„Jdu s Car. Je to moje sestra!!!“ zakřičel Damon.

„Potřebuju tě tady. Abys chránil zase moji sestru. A jsi silný, v boji budeš dobrý.“

„Nebudu. Dlouho jsem neměl sváču. Abych bojoval, musím se posilnit. Naštěstí… svačinek je tady dost.“ Bože, to je teda švagr.

„Jdem na to?“

Bella:

„Jakou pomstu?“ vypadlo ze mě.

„Tys jim to nikdy neřekl? To jsi teda charakter,“ postavil se Klaus těsně před Stefana. Ten se na něj zamračil. Bylo na něm vidět, že se teď trápí a je mu něco velice líto.

„O Talii nemusí nic vědět. A myslím, že o Renée jsi toho Belle řekl dost, když má její amulet.“

„Nemusí o ní nic vědět, jo? Ani o tvé černé minulosti? Jak jsi zabíjel a líbilo se ti to?“ Polekala jsem se. Cože? Takový Stefan nemohl nikdy být!

„Nech ji jít,“ řekl rázně. Naráz jsem necítila žádný stisk. Ohlédla jsem se a uviděla ty dva novorozené, jak leží se zlomeným vazem na zemi. Uprostřed nich stála moje kamáradka Caroline! Chtěla mě vzít do štítu, ale…

„Kdo jsi?“ Klaus si mě k sobě přitiskl dřív. Z venku se ozval křik. Co se tam děje?

„Kdo jsi?“ Caroline stála v klidu. Jako by s někým komunikovala.

„Zničím tě,“ řekla jen. Klaus se zasmál. Vtom se dveře od sálu rozlítly. Klaus povolil stisk a toho hned Car využila a vtáhla mě k sobě do štítu. Stefan tak měl možnost zaútočit na svého zlého bratra, který o něm věděl zřejmě více věcí než my s bratrem. Z druhé strany se objevil Damon!!!

„Běž, odveď ji. Chraň ji!!!“ Díval se na Caroline. Na mě se ani koutkem oka nepodíval. Moje ochránkyně se rozběhla spolu se mnou. To je tu mám nechat jen tak bojovat?

„Ne!“ křikla jsem.

„Pusť mě. Musím jim pomoct. Nemůžu je tam jen tak nechat.“ Byli dva na jednoho, ale Klaus vyhrával. Pohyboval se až moc rychle, a tak své soupeře mátl.

„Jdeme, Bello!“ nutila mě. Otočila mě k sobě a vtom se to stalo. Tělocvičnou se ozval zvuk, jehož jsem se nejvíce bála. Zvuk, který mi drásal nejen uši, ale i duši! Vzlyk! Otočila jsem se zpět a zahlédla Damona. Bratra, který měl oči plné slz! Oči, jež na poslední pohled vyslaly znaky lásky.

„Nee! Bratře!“ Chtěla jsem padnout k němu.

„J–jdeme,“ vzlykala Caroline vedle mě. Stafan. Ohnal se a z pásku vytáhl kůl. Jeho bratr udělal totéž.

„Neměl jsi jim ubližovat,“ řekl Klaus a zabodl kůl tam, kde má upír nebijící srdce. Než však stihl své dílo dokonat, Stefan vynaložil všechny své síly a i on vrazil kůl svému bratrovi do srdce. Nemohla jsem… nezmohla jsem se na nic. Moje rodina… vše, co jsem kdy měla, mi zmizelo před očima během pár vteřin. Caroline neměla důvod mě nadále věznit ve svém štítu, proto ho stáhla. Vystřelila jsem jako blesk k nehybnému tělu svého bratra. Smutek, který mě tížil, se nedá popsat. Srdce jsem měla rozervané na milión kousíčků. Nikdy už nebudu sama sebou. Nikdy už nebudu úplná. Klekla jsem si vedle svého bratra a jeho hlavu si položila na svůj klín. Na šaty jsem teď vůbec nebrala ohledy. Černé havraní vlasy mě vždy lákaly k tomu, abych je rozcuchávala. Vzpomněla jsem si na vše, co jsme kdy spolu vyváděli. Na sněhové radovánky, na hádky i na kocoviny po skvělé, zábavné noci. To vše už bude pouze v mých vzpomínkách. Kapky slz z mých očí postupně stékaly po Damově tváři, jako by on sám plakal.

„Snad se s naší matkou shledáš a budete se na mě vesele dívat,“ pošeptala jsem se vzlyky. Nemohla jsem neslyšet, že i Car vedle mě pláče.

„Budeš nám chybět, můj stvořiteli,“ řekla k Damonovu tělu a smutně se usmála.

„Buď tam nahoře šťastný. Nikdy na tebe nezapomenu. Vždy budeš u mě v srdci, můj drahý bratříčku.“ Naposledy jsem ho políbila na čelo a přistoupila jsem k tělu mého strýčka. Vzala ho za ruku a políbila ji.

„Nevím, co jsi prováděl v minulosti, ale mě jsi vždy miloval. Dokonce jsi za mě položil svůj život! Setkej se pokojně se svou sestrou a s mým bratrem. Buď tam nahoře šťastný.“ Z jeho ruky jsem sundala prsten proti slunci. Totéž jsem udělala i u Damona. Oba prsty jsem si přiložila k srdci.

„Vrátíme se pro vás.“ Utřela jsme si slzy a podívala se na kamarádku. Objala jsem ji. Rukou jsem si přejela po snubním prstenu a vtom se mi v hlavě objevil další strach. Ale i naděje, že nebudu navždy sama a budu mít nějakou rodinu.

„Kde je Edward, Elena, Bonnie?“ pošeptala jsem jí do ucha. Od mé rodiny se mi odcházelo velice těžko. Musela jsem se jít však předsvědčit, že mi zbyl alespoň někdo z mojí další rodiny. Můj snoubenec! Caroline mě chytila za ruku a obě jsme vyrazily z tělocvičny ven do školních chodeb. Podivné ticho mi nahánělo husí kůži.

„Bello, je mi to líto. Edward ti vzkazuje, že na tebe nikdy nezapomene a vždy tě bude milovat. Řekl mi to těsně před tím, než se naše spojení… přerušilo!“ říkala smutně a soucitně, když si mě přitiskla k sobě. Já jen tupě zírala na školní zeď, kde byl billboard našeho plesu.

„Máš mě, nikdy tě neopustím,“ pošeptala mi.

Epilog

Zelené kopce, vítr ve vlasech a slunce schované za mraky. Jsem zpět. Po sto padesáti letech jsem se vrátila na místo, kde jsem přišla o svou rodinu. O své nejbližší kamarády a svého partnera. Prsteny, to je vše, co mi po nich zbylo. Abych měla pocit, že jsou stále se mnou, nosím všechny tři prstýnky na šňůrce na krku.

„Už jsem se posilnila. Tak co, vrátíme se zpět pro naši popularitu?“ Vesele ke mně přihopkala moje dlouholetá kamarádka Caroline Forbesová. Byla přeměněna zde na upíra mým bratrem. Dodržela svůj slib, nikdy mě neopustila.

„Pojďme,“ řekla jsem odhodlaně.

„Jdem se podívat, kdo ti ukral pověst, bratříčku!“ Vyslala jsem do nebe polibek. Snad se k němu dostane.

Poslední díl povídky Damon a Bella Salvatore. Jak se vám líbil? Chci poděkovat všem, co moji povídku četli pravidelně a pravidelně mě povzbuzovali. Kapitolu jsem chtěla rozdělit na dvě části, ale myslím, že by to potom ztratilo efekt dojmu. Takže gratuluju všem, kdo vydrželi číst až do konce. Loučí se s vámi Deroo.

Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 50. kapitola + Epilog: