Obyčejné dny v Mystic Falls pokračují. Ovšem co se stane, když jeden hlavní hrdina odhalí jedno malé tajemství?
14.09.2012 (20:15) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1951×
Damon:
Zajímavé, že nám dala ředitelka tak dlouhé volno. Neměl jsem jí to za zlé, byl jsem jí vděčný, že můžu klidně spát až do aleluja, ale něco mi na tom nesedělo. Volno bylo určené proto, aby se maturanti – což jsem i já – mohli co nejlépe nachystat na ples a vyzdobit si tělocvičnu a celkově celou školu podle svých představ. Jenže já jsem se toho nehodlal zúčastnit. Oblek jsem měl dávno vybraný. Taky jsem měl zařízené, že moje partnerka může být můj doprovod bez toho, aby byla studentkou naší školy. Mohl jsem lenošit! Stefan chodí do práce časně z rána a Bella se rozhodla trávit čas s kamarádkami a s Edwardem. Aspoň tak to řekla ona. Jenže já měl obavy. Nějak často jsem ji vídal v blízkosti Klause a nebylo to jenom v pondělí večer, jak si ona myslí. Načapal jsem ji i včera u školy. Ovšem o tom, že jsem něco viděl, raději pomlčím a nechám si to do zásoby, kdyby náhodou Bella někdy něco řekla Stefanovi o mých neplechách. Jindy bych její tajné schůzky neřešil, ale na našem údajném strýčkovi mi něco nesedí.
Bylo něco po jedenácté, když jsem vypnul televizi ve svém pokoji a šel se podívat, jestli je doma něco k snědku. Vycházeje ze dveří svého pokoje jsem zaslechl hluk v kuchyni.
„Bello?“ zavolal jsem. Žádná ozvěna se nedostavila. V pouhých kraťasech na spaní jsem sešel schody.
„Kdo…?“ chtěl jsem se znovu zeptat. V ruce už jsem držel deštník, který jsem uchopil při cestě. Zamýšlel jsem dotyčného pořádně praštit po hlavě. Ale jakmile jsem uviděl dlouhé hnědé vlasy a překrásnou prdelku, deštník jsem odhodil.
„Dobré ráno, lásko.“ Byla to Elena. A držela v ruce vařečku! To by snad byl lepší i ten nějaký vetřelec, než moje přítelkyně s vařečkou v ruce. Neberte si to špatně, mám Elenu rád, ale ne když vaří! Na svém obličeji jsem vykouzlil úsměv, jemuž ona nikdy neodolá, a pomalu jsem si ji přitahoval k sobě. Dneska jí to obzvlášť slušelo. Červené triko na ramínka jí odhalovalo plné poprsí a v krátkých kraťáscích vynikaly její štíhlé nožky. V momentě, kdy se naše těla tiskla k sobě, jsem ji vášnivě políbil.
„Dobré, krásko. Co tady děláš?“ Trochu se ode mě odtáhla.
„Vařím, nevidíš?“ A vrátila se zpět ke sporáku.
„A co to bude? Až to dovaříš?“ Nechtěně jsem si sedl ke stolu, kde na mě čekal talíř s příborem a s ranní dávkou krve. Příbor jsem si vzal do rukou a udělal jsem gesto dítěte, které hladově vyčkává jídlo.
„No… měly by to být lívance. Ochutit si to můžeš podle sebe.“ Otočila se a už mi jeden lívanec podávala na talíř. Tvar to sice mělo kulatý, ale vzhled může klamat! Povytáhl jsem obočí.
„Měly?“ Můj obličej ji nepřekvapil. Já, Bella i její rodina se snažíme ji od sporáku držet dál.
„No tak, Damone, zkus to. Dělala jsem to kvůli tobě.“ Předklonila se tak, abych měl její výstřih před očima. Jo, moje přítelkyně věděla, co pomůže.
„Tak dobře,“ pustil jsem se do prvního sousta. Trochu to jako lívance chutnalo. Bylo to sice tvrdší, ale dělal jsem, že je vše v úplném pořádku. Přece to jen dělala pro mě!!!
„Lahoda,“ usmál jsem se. Úsměv mně oplatila. Sedla si naproti mně a pustila se do jídla též. Měla toho míň než já, ale jedla déle. Musel jsem se zasmát tomu, jak těžce to polykala.
„Přiznávám,“ začala, „měla jsem to z té pánvičky vydělat dříve.“
„Příště,“ uklidnil jsem ji. Pomohl jsem jí pouklízet nádobí, a jelikož jsme se u toho škádlili, trvalo to trochu déle. Pak řekla tu zničující větu.
„Běž se oblíknout. Už teď jsme tam měli být.“ Zastavil jsem se, jako postavy v seklém filmu.
„Kam?“ Bál jsem se její odpovědi. Přistoupila ke mně a chytla mě kolem pasu.
„Přece do školy. Přihlásila jsem nás do organizačního výboru.“ Zasmál jsem se.
„Co prosííím?“ Slyšel jsem ji moc dobře, ale nechtělo se mi věřit, že by Elena udělala něco takového.
„Nechtěj, abych to opakovala.“ Více se na mě přitiskla a udělala psí očička.
„Prosím. Tohle jsem nikdy nezažila. Udělej to pro mě.“
****
Školní parkoviště bylo přeplněné nehledě na to, že je volno. Ve školní budově nás, nebo spíše jen mě, zdravilo hodně studentů. Polovičku jsem ani neznal! Teď mi došlo, že celou střední jsem střídal holky a kámoše, jak se mi to líbilo a vyhovovalo. Nevím proč, ale měl jsem takový divný pocit. Bella by to nazvala lítostí nebo vinou, ale tyhle pocity já v sobě nemám!!!
„Ahoj, Damone,“ přiběhla k nám Melisa. Na mě se sladce usmála a Elenu zpražila zlým pohledem. Melisa a já jsem měli ve třeťáku menší románek, a i když jsme ho po nějaké době ukončili, stále jsme se scházeli.
„Ahoj, Meliso. Tohle je Elena, moje přítelkyně,“ ukázal jsem na krásku vedle sebe a chytil ji za ruku.
„Ahoj, můžeme s něčím pomoct?“ Melisa nás poslala do tělocvičny. Když jsem tam dorazili, mě si kluci odebrali na nošení věcí a Elena šla pomáhat s dekorací. Při nošení asi desáté krabice s pitím jsem ucítil pach cizího upíra. Nejprve jsem krabici pomalu odložil a pak se rozhlédl po okolí. Tam za rohem budovy stála jedna dívka. Poznal jsem ji! Byla to dívka z televizního seznamu „mrtvých“. Sledovala mě stejně jako já ji. Naše pohledy se pouze lišily tím, že můj pohled byl překvapený, zatímco její měl podobu nenávisti. Po chvíli se otočila a chtěla odejít. Já jsem se za ní rozběhl a zastavil jsem se těsně před jejím obličejem.
„Ty bys měla být mrtvá!“ zkřížil jsem si ruce na hrudi.
„Ty bys měl být zatčený! Takže si nemáme co vyčítat!“ Vykulil jsem na ni oči. Cože to říkala?!
„Rachell, tady jsi!“ objevil se vedle nás zničehonic Klaus. Teď jsem měl oči vykulené ještě víc. On ji zná???
„Co tady chceš?“ obrátil jsem se na něj.
„Ahh, Damon, že?“ usmál se. Popošel ke mně blíže.
„Tohle si nepamatuj,“ řekl. Pak jsem ucítil jeho ruce na mém krku a ukrutnou bolest.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 47. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!