Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon a Bella Salvatore 42. kapitola

24.05.2012 (18:15) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2725×

Damon:

Den volna jsem si neužil. Kamkoliv jsem se podíval, viděl jsem naštvané tváře. Pro jistotu jsem se zavřel v pokoji. Myšlenky však nespaly. Sotva jsem zapnul přehrávač, začalo mně to v hlavě šrotovat. Chtěl jsem si vzpomenout na toho týpka, který na mě čekal před Grillem, ale když jsem si chtěl vybavit jeho vzhled, tak už mně z hlavy zmizelo všechno. V uzavřené místnosti jsem to nevydržel dlouho – pouze takových dvacet minut. Rozhodl jsem se jednat! Místo mé bundičky jsem si vzal mikinu a vydal se ven.

„Kam jdeš?“ Otočil jsem se. U dveří do knihovny stál Stefan s rukama překříženýma na hrudi.

„Kam? Bavit se! Nebo mám zaracha jako malý fakan?“ ujely mně nervy.

„Ne, to nemáš. Jen nedělej blbosti,“ otočil se a odešel zpátky.

Já jsem se vypařil do Grillu.

***

 Všude v Grille byly svíčky pro zesnulé. Avšak návštěvník ani jeden. Barman ke mně hned přišel.

„Jako obvykle, Damone?“ Přemýšlel jsem, jestli je vhodné si dát jednu skleničku. Ale konec konců proč ne.

„Tak sem jednoho šoupni,“ řekl jsem po chvíli.

„Hele, Tome, nepamatuješ si ze včerejška toho chlápka, co na mě čekal venku?“

„S tím vzkazem?“ zeptal se.

„Jo, přesně ten. Nějak jsem se ráno probudil s opicí a nic si nepamatuju,“ zasmál jsem se.

„Říkal, že je tvůj vzdálený příbuzný. Byl trochu menší postavy, krátké blond vlasy, modré oči. Byl oblečený v černém. Nevím, jak víc ti ho popsat.“ Vzdálený příbuzný?! To je kravina, všichni moji příbuzní jsou už dávno mrtví. A popis neseděl na nikoho, koho bych znal!

                                                                    ***

Bella:

Damon se zavřel ve své ložnici a já udělala totéž. Zapnula jsem si počítač a přihlásila se na chat. Nebyla jsem jediná, kdo měl prodloužený víkend. Na chatu byla Caroline. Hned po přihlášení mně blikala nová zpráva od ní. Dozvěděla jsem se, že i ona si nic nepamatuje. To, co asi dělala, jí došlo po zhlédnutí ranních zpráv. Trápí jí to. Tohle nikdy nechtěla udělat. Nikdy!

Zrovna jsem jí odepisovala, že se zkusíme dopátrat začátku toho hrozného hororu. Když v tom mně napsal Edward, že je za minutku u mě.

Stačila jsem pouze vypnout počítač, když se ozval zvonek. Seběhla jsem dolů a Edward už stál v předsíni se strýcem.

„Ahoj,“ usmála jsem se na něho.

„Tak, děti, já vyklízím pole. Moc tady nezlobte,“ ušklíbl se na nás. Kam jde, mně bylo jasné, a před Edwardem jsem se radši nevyptávala. Než Stefan odešel, tak se po nás ještě ohlédl.

„Damona doma nehledejte. Šel si na nějakou obchůzku.“ Vzal si s sebou kabát a zmizel za dveřmi.

„Zdravím ještě jednou.“ Vrhla jsem se svému milému kolem krku a dlouze ho políbila.

„Ahoj. Tohle,“ ukázal na bundu, „vracím. Je to i vyprané. Elena se o to postarala.“

„A já se postarala o tvé sako. Je nahoře u mě v pokoji.“ Chytla jsem ho za ruku a vedla ho nahoru. Edward si jako obvykle sedl na mou postel a poklepal na místo vedle sebe.

„Psala mi Caroline. Taky si nic nepamatuje. Došlo jí to až ráno po zprávách.“ Položila jsem mu hlavu na rameno.

„Elena si taky nic nepamatuje. Není to divné? Přece nemůžou mít všichni tři výpadek paměti,“ začal si hrát s mými vlasy.

„Třeba to byl něčí záměr. Damon si nic nepamatuje od chvíle, kdy se setkal s nějakým cizincem.

„Tak najdeme toho týpka a vše se vyřeší. Vsadím se, že jeho jméno začíná na K.“ Podíval se na mě s nadějí, že by to mohlo být všechno brzo za námi.

„To nepůjde, lásko. Damon si ho nepamatuje.“ Slyšela jsem, jak hluboce vydechl. Chtěla jsem změnit téma. Mám celý dům pro sebe a to nechci promarnit řečmi o cizinci a mém bratrovi.

„Už mi řekneš, na co ses mě to chtěl zeptat na té střeše?“ udělala jsem na něho psí očička. Chvíli přemýšlel, a pak se na mě ušklíbl.

„Prosííím,“ přiblížila jsem se víc k němu. Chytil mě kolem krku a pohladil mě po tváři. Přitom jsme si hleděli do očí.

„Už tenkrát v baru, kde jsem tě viděl necelou minutu, jsem se do tebe zamiloval. Ale říkal jsem si, že s lidskou dívkou chodit nemůžu, protože bych jí mohl něco udělat.“ Vzpomínku jsem měla živě před očima a musela se tomu zasmát.

„Na druhý den jsem měla kvůli tobě kocovinu.“ Přihodila jsem další střípek z našeho prvního setkání.

„V tom obchoďáku jsi nevypadala špatně! Když jsem tam zjistil, že jsi skoro stejná jako já, moje naděje se zvýšily. A potom polibku na Silvestru, jsem nemyslel na nic jiného než na tebe.“ Ruku z mého krku sundal a zašmátral v mikině.

„A i přesto čím jsme si prošli kvůli Rileymu, jsem tě nikdy nepřestal milovat.“ Zpod bundy vytáhl malou černou krabičku. A v ten moment jsem přestala dýchat.

„Isabelo Salvatore, bylo by mi potěšením, kdyby ses za mě po tomhle všem vydala.“ Otevřel krabičku a tam se třpytil krásný prstýnek s diamantem. Nevím to jistě, ale moje tělo si asi prošlo šokem. Bylo dlouhé ticho. Neměla jsem sílu ze sebe vydat to jedno slovo.

„Bylo by dobré, kdybys odpověděla,“ zasmál se. Usmála jsem se na něho.

„Ano,“ rozzářila jsem se, „jistě, že ano!“ vrhla jsem se na něho. Do polibku jsem vložila všechnu vášeň, která se ve mně skrývala. Edward se nijak nebránil. Přitiskl si mě blíž k sobě.

„Počkej,“ odtáhl se, „ještě něco, než budeme pokračovat v tam tom.“ Sundal moji levou ruku z jeho krku. Vyndal z krabičky prstýnek a nasadil mi ho na prsteníček. Velikost trefil výborně.

„Je dokonalý,“ řekla jsem po tom, co jsem si ho prohlídla. Na ruce vypadal ještě dokonaleji než v krabičce. Edward mi vzal hlavu do svých rukou a své rty propojil s mými. Rukama jsem mu sjela po zádech dolů a našla konec jak mikiny, tak i trička. Obojího jsem ho zbavila naráz. Když jsem viděla jeho tělo, dostala jsem na něj ještě větší chuť. Edward s mým oblečením nezůstal pozadu. Využil situace, kdy jsem obdivovala jeho hruď, a zbavil mě trička a hned vzápětí i podprsenky. Chytil mě kolem pasu a pomalu mě pokládal na postel. Z mých rtů se posunoval níž na krk a na hruď! Hlavu jsem zaklonila dozadu, aby na můj krk měl lepší přístup. Při líbání jsem cítila jeho špičáky, které lehce zavadily o moji tvrdou pokožku.

„Promiň,“ podíval se na mě smutně.

„To nevadí. Bylo to vzrušující,“ prohrábla jsem mu vlasy. Chtěl sjet níž, ale já jsem jeho rty nasměrovala na mé. Rukama si našel okraj mých tepláků a začal si s nimi hrát. Prsty projížděl po mém podbřišku, což mě uvádělo do rozkoše a neubránila jsem se vzdychu. Rozepnula jsem mu řemen na riflích a zbavila ho tak posledního oblečení, které měl na sobě.

„Když já, tak i ty,“ prohlásil a rychlým pohybem ze mě sundal tepláky s kalhotkami.

„To se mně líbí. Že bych se na tebe jen díval?“ provokoval. Já zakroutila hlavou na nesouhlas. Znova jsme se začali líbat a přitom do mě vešel. Bylo to silné a já jsem v ten moment byla ráda, že jsme sami doma, protože moje vzdychání bylo dost hlasité. Postupně přibíral na rychlosti. Pohled na něho byl k nezaplacení.

Po dostatečném uspokojení jsme jen tak vedle sebe leželi. Edward si začal hrát s mým zásnubním prstýnkem a vypadal přitom děsně roztomile. Musím uznat, že takový krásný sex jsem ještě s žádným klukem neměla. Asi to bude tou zamilovaností.

„Byl jsi úžasný.“ Pohladila jsem ho na hrudi, a pak ji políbila.

„Ne tak jako ty.“ Věnoval mi polibek do vlasů.

„Zajdu si do sprchy,“ vyskočila jsem z postele. Horká sprcha mi pomohla smýt pot a znovu nabrat energii. Oblíkla jsem si čisté spodní prádlo, domácí triko a šortky. Před zrcadlem jsem si poupravila vlasy. V zrcadle jsem se zadívala na prsten, který se ve světle třpytil do modré barvy.

„Jsem šťastná, mami. Doufám, že se právě teď raduješ se mnou,“ řekla jsem potichu. Když jsem se vrátila do pokoje, Edward už byl oblečený a prohlížel si moje knihy.

„Jsem doma, děcka.“ Uslyšeli jsme ze zdola Stefana. A jelikož tam byly slyšet i další korky, tak se musel vrátit i Damon.

Chytla jsem Edwarda za ruku, dala mu pusu na tvář a šli jsme za nimi.

„Čau, nevyrušili jsme?“ Hodil na nás úšklebný pohled Damon.

„Ne. Přišli jste tak akorát.“ Divila jsem se, že to vyšlo u Edwardovy pusy a k tomu ještě v takovém ironickém tónu. Ale bratr se Stefanem se jen zasmáli a Edward mě pohladil po zádech.

„Brácha?“ Počkala jsem, až se otočí a hodila jsem po něm jeho bundu.

„Jééé, můj miláček,“ radoval se. Pak si k ní přičichl, obrátil se na Edwarda a řekl:

„Řekni Eleně, že děkuji. Nebo ne. Já jí poděkuji sám!“ Bylo mi jasné, a zřejmě i Edwardovi, jak to brácha myslel.

„Dáte si něco?“ zeptala jsem se, když jsem si šla vařit kávu. Společně s Edwardem jsme si všichni sedli ke stolu a začali si povídat.

„Bello?“ začal Stefan.

„No?“

„Co to máš na ruce?“ Usmála jsem se a podívala se na mého partnera. Stefan se ptal podle mě zbytečně. Určitě moc dobře věděl, co to je za symbol.

„To… “ Ozval se zvonek.

„Zajdu otevřít,“ nabídl se Damon. Ovšem za chvíli se ozvalo ode dveří:

„Stefane, máš tady návštěvu?“ Byla jsem zvědavá i já, tak jsem se šla podívat. Stefan se před dveřmi zastavil, jakoby narazil do zdi. Chlapík se ve dveřích usmál.

„Ahoj, bráško!“ Cože? Spadla mně čelist. A ne jenom mně.

„Klausi!!!“

Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 42. kapitola: