Večer Edwarda s Bellou nedopadl tak, jak by měl. V tom nejlepším okamžiku je vyrušila Bonnie s tím, že se půlka upírů ve městě zbláznila. Kapitola navazuje na předcházející. Dozvíme se však, co se ve skutečnosti stalo?
22.04.2012 (16:45) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1305×
S Edwardem jsme rychle nasedli do auta a rozjeli se k náměstí.
„Co myslíš, že se jim mohlo stát?“ zeptala jsem se ho nervozně.
„Dlouho jsem neviděl Elenu krmit se. Možná je přemohl hlad,“ přidal plyn.
„To by ale nepotkalo i Caroline. Když chce, umí se zaštítit. A Damon se krmí pravidelně. Bez krve by nepřežil ani den.”
Už z dálky jsme viděli tu spoušť. Všude na zemi byla pohozená a zakrvácená lidská těla.
„Teď by se hodilo to víno,“ pokusil se o vtip Edward. Já jsem byla stále v šoku z toho, kolik je tady obětí jejich útoků, a to za pouhý večer. Ani jsem si neuvědomila, že moje tělo začalo reagovat.
„Bello, nedýchej,“ povzbudil mě a já se na něj usmála.
„Než jsme odjeli z domu, měla jsem plný pytlík. Budu v pohodě.“ U velkého kostela, přímo uprostřed náměstí, stála už ne tak vyděšená Bonnie. Teď se zdálo, že je v celku naštvaná. Svoji pravou ruku měla natáhnutou před sebe. Jejím cílem byl však pouze Damon.
„Bonnie!“ zařvala jsem na ni a začala k ní utíkat. Nevnímala mě.
„Bonnie!“ S kamarádkou jsem zatřásla.
„Co to děláš? Aspoň jeden byl v klidu,“ vyjela po mně.
„Je to můj bratr!“ vrátila jsem jí.
„On zabíjel, Bello. Podívej se kolem sebe.“ Místo toho, abych se podívala kolem sebe, sesunula jsem se k třesoucímu se bratrovi.
„Nejsem čarodějka jen proto, abych měla veselý život, jsem jí, protože chci chránit svoje město.“ Damon už pomaličku přicházel k sobě. Když si toho Bonnie všimla, chtěla na něj začít znovu útočit.
„Bonnie, kde je Elena?“ zastavil ji Edward.
„Soustředila jsem se hlavně na něho. Elenu zaštítila Caroline a někam utekly.“
„K… K…“ začal šeptat můj bratr.
„Jak dlouho jsi ho mučila?“ Na Bonnie jsem nikdy zlá nebyla, ale tohle přehnala.
„Nevím. Bello, bylo to nutné.“ Svého bratra jsem podepřela a nadzvedla ho. Edward ho vzal z druhé strany a pomohl mi.
„Ty víš, že on je to poslední, co mi zbylo z mé opravdové rodiny! A ty… tys ho málem zabila!“ začala jsem řvát a málem i brečet. Slzy jsem naštěstí zadržela.
„Já… !“ Přerušila jsem její slova. Neměla jsem dost sil na to poslouchat ji!
Damona jsme položili na zadní sedadlo. Stále byl pod kouzlem od Bonnie.
„Je mi tě líto, ale nemáš dělat blbosti.“ Pohladila jsem ho po havraních vlasech.
„K… K…“ mumlal si stále ze „spaní”. Edward nasedal za volant.
„Běž najít Elenu. Já ho odvezu domů a auto ti potom přivezu zpět,“ přerušila jsem ho, když chtěl nastartovat.
„To je dobrý. Pokud ji Caroline chránila štítem, tak bude v pořádku. Tvůj bratr nás potřebuje víc,” usmál se na mě a přes řadící páku jsme se políbili. Po cestě domů Damon stále opakoval to svoje „K”. Snad mi zítra vysvětlí, co nám tím chtěl říci. Z dálky šlo vidět, že se po celém našem domě svítí. Rada ví, co se stalo. Poslala jsem Edwardovi telepaticky. Nejspíš jsou u nás. Nemohu tam Damona takhle přinést. Poznali by to na něm. Přemýšlela jsem. Edward nejspíš všechny moje myšlenky slyšel, a tak začal jednat. Sundal si svoje sako a vyměnil ho za Damonovu koženou bundu. V přihrádce jsem našla papírové kapesníčky a tím jsem očistila Damonova ústa od krve. Vlastně celou tvář.
„Děkuji za pomoc a za krásný večer.“ Jelikož jsem držela v náručí bratra, nemohla jsem se s Edwardem rozloučit tak, jak se patří.
„Nemáš za co. Kdyby ses zítra od něho něco dozvěděla, dej vědět.“ Otočil se k odchodu. Ale já ho zastavila.
„Před tím ses chtěl na něco zeptat. Co to bylo?“
„Necháme to na příště. Už je pozdě. Dobrou noc.“ Políbil mě na tvář a za pár sekund zmizel ve tmě. Já sem otevřela dveře a hned zaslechla kroky mířící k nám z knihovny.
„Paní Forbesová, co tady děláte tak pozdě?“ Nahodila jsem úsměv.
„Ach, Bello, doufám, že Caroline už je taky doma. Venku je to teď nebezpečné. Potuluje se nám zde nějaké nebezpečné zvíře.“ V to, že už je Caroline doma, jsem doufala taktéž.
„Nebojte se, budu opatrná. A teď mě omluvte. Bratr to v baru trochu přehnal. Asi oslavoval maturitu.“ Kývla jsem hlavou na Damona, jehož hlava byla opřená o mé rameno.
„Přijdu ti potom pomoc,“ ujistil mě strýček. Počkala jsem, až budou s Liz venku, a až pak jsem za pomocí upírské síly vynesla Damona po schodech do jeho pokoje.
Položila jsem ho na postel, vyzula mu boty a ještě i donesla sklenku krve.
„Napij se.“ Donutila jsem ho otevřít ústa a tekutinu mu do nich nalila.
„Teď se vyspi. Zítra, teda dneska později, budeš hodně vysvětlovat!“
Děkuji těm, kdo sem pravidelně přidává komentáře. Moc děkuju, vážím si toho. A co byste řekli na novou postavu v našem městě?
Následující díl »
Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 40. kapitola:
Ďalšiu kapitolku, pls!
super doufam,ze bude brzy dalsi dil kdo bude ta dalsi postava???
Článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na:
* čárky;
* překlepy;
* správné psaní uvozovek;
* přímou řeč (a to i na znaménka, která se po přímé řeči píší). Pro jistotu zasílám koncept.
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!