Jsem zpátky s další kapitolou. Myslím, že touhle částí bych mohla potěšit holky romantičky. Kapitola je o krásném, pohádkovém večeru, ale skončí to jako v pohádce? Příjemné čtení. Dejny.
09.04.2012 (18:00) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1428×
Edward na mě čekal pod schodištěm. Měl na sobě krásný, černý oblek a vlasy měl ve svém typickém rozcuchu.
„Zdravím,“ pozdravil mě a políbil na hřbet ruky. Připadala jsem si jako v dávném čase – ještě před mým narozením. Abych tuhle atmosféru nepokazila, mírně jsem se uklonila.
„Tak tohle už jsem neviděl aspoň dvě stě let,“ dodal a usmál se Stefan.
Já a Edward jsme se taktéž zasmáli. Naše oči se ještě chvíli dívaly na strýce, jak odchází, ale potom se spojily ve vzrušující, citově silný pohled nás dvou. Usmáli jsem se na sebe a já málem spadla ze schodů, jak jsem z jeho úsměvu tála. Nakonec jsem schody sešla bez problémů a přijala Edwardovo rámě.
„Sluší ti to,“ zašeptal mi do ouška.
„Tobě taky. V tom obleku vypadáš sexy,“ vrátila jsem mu kompliment. Před domem mě zastavil. Věděla jsem, co nastane. Edward je až příliš slušný a starodávný na to, aby mě políbil před mým jakože rodičem. Rukama jsem proplétala jeho vlasy nad šíjí a potom jsem zrušila i tu malinkatou mezeru mezi námi. Naše jazyky se hned sjednotily do stejného rytmu a rty mi málem uhořely vášní.
„Děkuji za šaty. Jsou krásné, jako pro bohyni.“
„Však, Ty jsi bohyně. Moje bohyně. Ale teď,“ zašmátral v kapse od saka a vytáhl šátek, „ti ten tvůj dokonalý vzhled malinko pokazím.“ Edward se postavil za mě a šátkem mi zakryl oči.
„Co... co to provádíš?“ zasmála jsem se.
„To je překvapení,“ políbil mě na šíji. Chytil mě kolem pasu, pomáhajíc mi dostat se bezpečně do auta.
„Kam jedeme? A proč musím mít ten šátek?“ ptala jsem se ho po cestě. Ale můj únosce mi neodpovídal. Jen prohlásil něco v tom smyslu, že mi měl dát i roubík, abych se tolik nevyptávala. Cesta netrvala dlouho. Jeli jsme necelou půlhodinku. Slyšela jsem Edwarda vystoupit z auta a poutíkat k mojí straně.
„Už mi tu věc z očích sundáš?“ zeptala jsem se s tónem, který připomínal dítě chtějící nějakou hračku.
„Ne! Ještě chvíli to vydržíš!“ přikázal mi.
„Edwarde Cullene, jestli mě s touhle věcí, která neladí k šatům, zatáhneš do společnosti, budu tě ztrapňovat další desetitisíciletí!“ Můj pokus, použít na něj nátlak, nezabral. Můj partner se jen vesele pousmál, chytl mě za ruku a vedl mě do neznáma. Naráz mě vzal do náruče a já ucítila silný vítr ve tváři. Podle toho jsem poznala, že se Edward rozběhl.
„Tak, a jsme tady,“ postavil mě na nohy a pomaloučku sundával šátek. Když už byl šátek z mých očí zcela pryč, spatřila jsem krásně přichystaný stůl k večeři. Na červenobílém prostírání nechyběly svíčky ani růže.
„To… to je krásné! Ale za co to je?“ otočila jsem se k tomu nejlepšímu člověku a věnovala mu pusu na tvář.
„Dlouho jsme nic pěkného sami nepodnikli. Řekl jsem si, že se to musí napravit.“ Zadívala jsem se mu do očí. Ani slovy nešlo vyjádřit, jak jsem byla v ten moment šťastná. Skvělou a romantickou atmosféru ke krásné večeři doplňovaly hvězdy na nebi, které dnes zářily více, než kdy jindy, a taky hudba. Až teď mi došlo, že se nacházíme na střeše nějakého hotelu a na rohu ní stojí hudební přehrávač. Kolem nás se linula krásná hudba.
„Přála bych si tady být napořád. A prožívat tenhle moment stále a stále dokola.“
„No, ty by bylo krásné, ale nemohli bychom prožít i ty další okamžiky.“ Odhrnul mi splývající vlasy z krku a věnoval mi tam jednu jemnou pusu, která zašimrala.
„K večeři jsem ti nechal donést Lasagne a k tomu červené víno.“ Obešli jsme stůl a Edward mi odsunul stoličku, abych si mohla sednout.
„Voní to krásně. Dáš si taky?“ dořekla jsem a vychutnala si první sousto.
„Nevím, co by to se mnou udělalo. Lidské jídlo jsem neměl asi polovinu století.“
„Tak aspoň ochutnej. Sama to nesním a je to škoda vyhodit,“ nabodla jsem další kousek na vidličku a obrátila jsem ji k němu. Nejdřív se zamračil, ale po mých psích očích a jemném úsměvu jídlo nakonec ochutnal.
„Je to… dobré.“ Musela jsem se mu zasmát, protože se při tom tvářil jako kakabus.
„Tak si nalej víno. Zahání to choutky po krvi.“
„Snažíš se ve mně proudit závislost na alkoholu?“ řekl tak trochu uraženě.
„To bych si nedovolila.“
Večer probíhal famosně. Po jídle jsme si s Edwardem zatancovali a koukali na hvězdy. Já jsem postupně dopíjela poslední skleničku.
„Děkuji za krásný večer,“ pohlédla jsem svému milému do očí, které se třpytily stejně jako hvězdy.
„Potřebovali jsme to. Hlavně ty,“ rukou mi zajel do vlasů a pousmál se.
„Bello, na něco bych se chtěl zeptat.“ Odmlčel se.
„Já…“ V tom se ozval můj telefon.
Neměla jsem v úmyslu ho brát, jenže nepřestal zvonit ani po minutě.
„Jen zjistím, co se děje,“ natáhla jsem se pro telefon a uviděla číslo od Bonnie.
„Bonnie, co se děje? Neměla bys spát?“
„Bells, prosím, rychle přijeď na náměstí. Caroline, Damon a Elena,“ všimla jsem si jak Edward zpozorněl, „oni se úplně změnili, nemám dost sil je zvládnout sama!“
Následující díl »
Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 38. kapitola:
Super kapitolka! Rýchlo ďalšiu, pls!
škoda tej pokazenej romantickej chvíle Edwarda a Belli
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!