Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon a Bella Salvatore 37. kapitola

25.03.2012 (17:45) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1364×

Domů jsem dorazila něco málo po šesté hodině a byla jsem utahaná jako kotě. Odpadla jsem po půlce obchodů, co jsme prošly. Omluvila jsem se holkám za to, že trhám partu, a zavolala jsem si taxíka. Holky sice navrhovaly, že pojedou taky, ale já na nich viděla, že jejich nakupování ještě ani zdaleka neskončilo.

Doma byl pouze Stefan a jako obvykle seděl ve svém křesle u lampičky a četl si knížku.

„Jaké byly nákupy?“ zeptal se.

„Vyčerpávající. Holky ještě pokračovaly, když jsem odcházela. I když je Bonnie člověk, tak má větší výdrž než já. Máme dole ještě nějaké zásoby?“ Kývl na souhlas a znova se pustil do čtení. Já jsem hodila na gauč tašky, kabelku a utíkala jsem do sklepa. Otevřela jsem mrazák a vzala si pytlík krve. Už při prvním doušku jsem cítila, jak se mi vrací energie.

„Mnohem lepší,“ řekla jsem si pro sebe a vrátila se i s pytlíkem nahoru.

„Damon je kde?“ zeptala jsem se.

„Zřejmě s Elenou.“ Usmála jsem se.

„Je dobré, že našel konečně nějakou, u které vydržel déle než jednu noc, ne?“

„Jo, to je. Co sis koupila? Moc tašek nemáš.“ Odložil knížku na stolek a zasmál se.

„To stačí.“ Napila jsem se krve. „Mám dvoje šaty, jedny boty a nějaké mikiny,“ vyjmenovala jsem. Ještě chvíli jsem si se strýcem povídali, pak jsem šla nahoru do koupelny, abych si nové věci mohla dát do pračky a vyprat si je. Když jsem se rozhlédla po svojí šatně, tak jsem nevěděla, proč jsem si nové šaty pořizovala.

„Bello, něco tady máš,“ volal na mě Stefan. Staré kousky oblečení jsem hodila do krabice, jenž jsem si přinesla nahoru, a rozběhla se dolů.

„Je to na stole,“ kývl hlavou směrem ke kuchyni.

„Někdo zvonil?“ zeptala jsem se. Nahoře mě hrála hudba a byla jsem tak soustředěná na „recyklaci“, že jsem mohla zvonění přeslechnout. Na stole mě čekala veliká černé krabice. Za mašlí byl lísteček, na kterém bylo napsáno:

Pro Bellu, Edward!

S netrpělivostí jsem hned mašli odvázala a nadzvedla víko. Nemohla jsem uvěřit svým očím. V krabici byly poskládané překrásné šaty. Když jsem je vzala do náruče, poznala jsem, že jsou z polyesteru a na dotek krásně jemné. Po roztáhnutí do jejich plné délky jsem jen vzdychla. Vtom přiletěl Stefan.

„Co to máš“ Neodpověděla jsem mu.

„Já jsem myslel, že sis nakoupila vše, co jsi chtěla,“ zasmál se, když spatřil další šaty.

„T-t-to je od Edwarda. Ale nevím, proč mi je kupoval.“ Pohlédla jsem na strýčka.

„Něco ti spadlo pod stůl.“ Když jsem se tam podívala, viděla jsem další maličký lísteček – úhledně poskládaný. Sebrala jsem ho a začala číst.

„Doufám, že se ti dárek aspoň trochu líbí. Přijdu si zkontrolovat, jestli jsem se trefil. Vyzvednu Vás v devět, slečno Salvatore.“ Chvíli mi to trvalo, než jsem došla na to, co tím chtěl doručovatel říci.

„Kolik je hodin?“ vyhrkla jsem ze sebe.

„Bude sedm.“ Proletěla jsem vedle Stefana jako tryskáč. Můj plán byl následující: koupel, make-up, účes a vybrat vhodné doplňky k šatům. Do koupelny jsem si vzala župan, ručník a spodní prádlo. Rozhodovala jsem se mezi sprchou a vanou, ale jak se znám, tak z vany bych vyšla až tak další rok. Po horké sprše jsem si sedla před zrcadlo a snažila se vykouzlit ten nejlepší make-up. Vlasy jsem ještě více natočila do malých vlnek. Pak jsem jen sepla krajní vlasy dozadu a zbytek jsem nechala rozpuštěný. Šaty už jsem si před tím nachystala na postel. Znovu jsem si je pohladila. Připomínaly mi mamčiny šaty, které mívala nejraději. Do očích se mi při té vzpomínce vrhly slzy do očí, ale musela jsem je hned zahnat. Na tesknění není čas. Sundala jsem ze sebe župan a pomaloučku si šaty oblékla. Cítila jsem se v nich jako bohyně. Mezi šperky jsem si našla starý náhrdelník a náušnice. Právě když jsem si nazouvala poslední střevíček, zazvonil zvonek. Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že jsem to všechno stihla tak akorát.

„Bello, máš tady Edwarda.“

Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 37. kapitola: